Jan Hřebejk

V současnosti divácky snad nejoblíbenější český režisér Jan Hřebejk vystudoval původně scénáristiku, ale protože prý s Petrem Zelenkou pochopili, že jim jejich scénáře nejspíš nikdo nenatočí, chopili se toho sami. Pro Hřebejka byl zásadním rok 1999, kdy se diváckým hitem staly jeho Pelíšky. Poté nás poučil, že si Musíme pomáhat, vysvětlil nám, co je to vlastně Pupendo a jak to vypadá, když je něco Horem Pádem.  Za pár dnů bude mít premiéru jeho už sedmý celovečerní film Medvídek.

Začněme základními životopisnými údaji: Jan Hřebejk se narodil 27. června 1967 v Praze. Po ukončení Akademického gymnázia ve Štěpánské ulici studoval v letech 1987 – 1991 scénáristiku a dramaturgii na FAMU. Během studia natočil podle scénářů Petra Zelenky dva krátkometrážní filmy: Co všechno chcete vědět o sexu a bojíte se to prožít (1988) a L. P. 1948 (1989). K prvnímu zmíněnému snímku Zelenku a Hřebejka inspiroval Woody Allen a jeho Všechno, co jste chtěli vědět o sexu (ale báli jste se zeptat) (1972). Psychiatr (Jan Vodňanský) v něm dochází za manželskou dvojicí s problémy až do ložnice. Schéma rodičovské návštěvy a následného trapného odhalení bizarní záliby z povídky Jsou transvestité homosexuálové? je půdorysem i pro oblíbený povídkový Zelenkův snímek Knoflíkáři (1997).

Pro Českou televizi natočil krátkometrážní hraný snímek Nedělejte nic, pokud k tomu nemáte vážný důvod (1991). Snímky byly oceněny na studentských filmových festivalech a získaly si pozornost diváků i kritiků. Spolu s Petrem Jarchovským, s nímž tvoří prozatím nerozlučnou dvojici, napsal ještě během studií scénář ke komedii debutujícího Ondřeje Trojana, dnes známého především jako producenta, Pějme píseň dohola (1990). Ve filmu se v dětských rolích objevili Jan Semotán, jenž si později zahrál v Šakalích létech (1993), a Aňa Geislerová.

Roku 1992 natočil pro Českou televizi adaptaci novely Egona Hostovského Dobročinný večírek, v hlavních rolích s Jiřím Kodetem, Ivanou Chýlkovou a Bohumilem Kleplem.

Zdroj: www.fdb.cz

O rok později do kin „vtrhla“ Šakalí léta – Hřebejkův celovečerní filmový debut, který byl oceněn Českým lvem v kategoriích nejlepší mužský herecký výkon (Josef Abrhám), nejlepší původní filmovou hudbu (Ivan Hlas), nejlepší režie a také nejlepší film roku 1993. Scénář napsal Petr Jarchovský podle povídek Petra Šabacha, původní hudbu složil již zmíněný Ivan Hlas, kamery se ujal Jan Malíř.

Šakalí léta jsou muzikálovou retrokomedií z konce padesátých let, vyprávějící o nástupu rokenrolu u nás. Poklidné dění v pražských Dejvicích naruší mladý rebel Bejby, jenž svým výstředním oblečením, kytarou a vášní pro rokenrol okouzlí děti a pobouří jejich rodiče. V hlavních rolích se představili Jakub Špalek, Martin Dejdar, Josef Abrhám, Sylva Tománková, Jan Semotán či Jiří Ornest. Menší roličku si „vystřihl“ i sám režisér.

Roku 1996 natočil podle románu Markéty Zinnerové Hvězda Sandra, Kristýna a já televizní seriál Kde padají hvězdy. Scénář napsala sama autorka předlohy, za kamerou stál opět Jan Malíř a  zahráli si tu Miroslav Vladyka, Bohumil Klepl, Eva Holubová, Alena Vránová a mnozí další.

Autorské duo Hřebejk – Jarchovský se koncem devadesátých let rozrostlo na trio Hřebejk – Jarchovský – Trojan. V produkci Ondřeje Trojana byly realizovány Hřebejkovy doposud nejúspěšnější filmy: Pelíšky (1999), Musíme si pomáhat (2000), Pupendo (2003), Horem Pádem (2004), Kráska v nesnázích (2006). Na otázku, v čem jsou Ondřej Trojan a Petr Jarchovský tak výjimeční, Hřebejk řekl: „Podstatné je, že si s nimi rozumím ve více ohledech než s jinými. Máme společné názory na věc, na postup práce, máme k sobě důvěru, co se týče lidského charakteru i poctivosti. Neznamená to ovšem, že bychom vycházeli bez konfliktů, že se často nepřeme. Známe se spolu ale už dlouho a máme nejvíc společných věcí.“[1]

V roce 1999 se staly diváckým hitem Pelíšky – tragikomedie, odehrávající se roku 1967, vypráví o životě dvou rodin, Krausových a Šebkových. Kraus, v podání Jiřího Kodeta, je válečný veterán vzpomínající na staré časy a z duše nenávidějící bolševiky. Jeho výroky „Proletáři všech zemí, vyližte si prdel!“ a „Dávám bolševikovi rok, maximálně dva!“ jsou dnes již kultovními hláškami. O patro níž žije rodina Šebkových, nad níž vládne pevnou rukou (tedy alespoň je o tom přesvědčen) Miroslav Donutil, zastánce nového režimu, žijící ve světě nástěnek a jídelníčků.

V dalších rolích se objevili Jaroslav Dušek, Bolek Polívka, Simona Stašová, Eva Holubová, Emílie Vašáryová, Kristýna Nováková, Ondřej Brousek, Michael Beran či Stella Zázvorková.

Pelíšky jsou dnes jedním z nejoblíbenějších a divácky nejúspěšnějších českých filmů, získaly Zvláštní uznání poroty a Cenu mezinárodní poroty na 34. ročníku MFF Karlovy Vary, Cenu diváků na Finále Plzeň 1999 a Hlavní cenu diváků na Novoměstském hrnci smíchu.

Dalším společným filmovým dítkem Hřebejka, Jarchovského a Trojana byl snímek Musíme si pomáhat (2000), mimo jiné nominovaný na Oscara za nejlepší cizojazyčný film. Hřebejk se znovu vrátil do minulosti, tentokrát do období druhé světové války, ale ne přímo na bojiště, nýbrž do každodenní reality v protektorátu. Manželé Čížkovi (Bolek Polívka, Anna Šišková) ukryjí židovského uprchlíka (Csongor Kassai). Situaci komplikuje Horst Prohaska (Jaroslav Dušek), kolaborant jako „poleno“, nadbíhající paní Čížkové. Film získal pět Českých lvů v kategoriích nejlepší film, režie, scénář a mužský i ženský herecký výkon v hlavní roli a Cenu filmové kritiky. Za kamerou nemohl stát nikdo jiný než Hřebejkův dvorní kameraman Jan Malíř.

Po Musíme si pomáhat přišlo Pupendo (2003), opět tragikomedie odehrávající se v letech totality, tentokrát se však posouváme z „pelíškovských“ šedesátých let blíže k současnosti – a to do let osmdesátých. Byla to doba, kdy generace, která zažila příjezd tanků sovětské „pomoci“ v dětských letech, přežívala v jisté líné otupělosti. Podobně jako v Pelíškách se tu setkáváme se dvěma rodinami – rodina Bedřicha Máry (Bolek Polívka), jenž musel z politických důvodů opustit místo vedoucího ateliéru na pražské Akademii, je protikladem rodiny Míly Břečky (Jaroslav Dušek), ředitele základní školy.

Pupendo se pro mnohé stalo Pelíšky přenesenými do osmdesátých let, podle některých jejich kvality Pupendo nedosáhlo, podle jiných je převýšilo. Hřebejkovými opětovnými kolegy byli Petr Jarchovský (scénář) a Jan Malíř (kamera). Včetně dvou jmenovaných, tj. Bolka Polívky a Jaroslava Duška,  si ve filmu zahráli Pavel Liška, Eva Holubová, Vilma Cibulková, Jiří Pecha, Bohumil Klepl atd.

Zdroj: ceskatelevize.cz

Roku 2004 natočil Hřebejk další tragikomedii podle scénáře Petra Jarchovského, v produkci Ondřeje Trojana a s kamerou Jana Malíře – Horem Pádem tak spatřilo světlo světa. Hudbu složil Aleš Březina a vedle Dana Bárty se na ní podíleli mimo jiné i srbští a britští hudebníci. Horem Pádem se liší na první pohled od předešlých snímků zejména zasazením do současnosti. Dva převaděči uprchlíků (Jan Budař, Zdeněk Suchý) najdou ve svém autě dítě, které tam zapomněl některý z „klientů“. Rozhodnou se jej prodat Milušce (Nataša Burger), jež po dítěti touží. Chlapeček nezapře svůj exotický původ, což Miluščin manžel (Jiří Macháček), fotbalový hooligan a rasista, nemůže – jak se tak říká – přenést přes srdce. Sledujeme také příběh Hany (Ingrid Timková), jejího manžela Otakara (Jan Tříska), jejich dcery Lenky (Kristýna Liška-Boková) a konečně také Otakarovy první ženy Věry (Emília Vašáryová) a jejich syna Martina (Petr Forman) – zdá se vám to komplikované? Lenka se totiž dozví, že tatínek se nikdy nerozvedl se svou první ženou, s níž má syna. Opět se tedy příběh točí kolem rodin, ale tentokrát se rodiny vzájemně neznají, jejich příběhy se protínají jen ojediněle, většinou díky náhodě.

Po Pelíšcích a Pupendu působilo Horem Pádem na diváky mnohem drsněji, přesto si publikum našlo cestu i k tomuto dílu svého oblíbeného režiséra.

Následovala Kráska v nesnázích (2006): Marcelino (Anna Geislerová) manželství má k idylce daleko, její finanční situace také není růžová a k tomu všemu se manžel dostane do vězení. Marcela se nastěhuje i s dětmi k matce (Jana Brejchová), jenže vztahy s otčímem Richardem (Jiří Schmitzer) jsou víc než napjaté. Do hry vstupuje Evžen (Josef Abrhám), jehož Marcelin manžel okradl o auto. Ten se s Marcelou sblíží… Červená knihovna se však nekoná.

Ve filmu zaznělo několik skladeb Glena Hansarda, vůdčí osobnosti irských Frames. Ve snímku vystupuje se dvěma skladbami Radůza, jež pro něj zhudebnila i stejnojmennou báseň Roberta Gravese – Kráska v nesnázích. Kráska zahajovala 41. ročník MFF v Karlových Varech a získala Zvláštní cenu poroty.

Jan Hřebejk je i režisérem divadelním. Roku 1997 debutoval režií hry Nebezpečné vztahy Christophera Hamptona, v níž hlavní roli ztvárnili Aleš Procházka, Vilma Cibulková a Zita Kabátová. Další divadelní zkušenost si Hřebejk připsal roku 2000, kdy režíroval divadelní zpracování Výstřelů na Broadwayi Woodyho Allena. Následovaly hry Amadeus, Manželské vraždění, jež vzniklo podle předlohy francouzského dramatika Eric-Emmanuela Schmidta, či Na dotek[2] Patricka Marbera, mladého anglického autora.

Hřebejk je také autorem množství drobnějších prací – a to v oblasti reklamy, hudebních klipů či dokumentárních filmů (uveďme například portrét Vladimíra Mišíka pro společnost Febio).

Za několik dnů, 6. září, bude mít premiéru nový Hřebejkův film Medvídek – příběh tří kamarádů a jejich partnerek. V hlavních rolích uvidíte Ivana Trojana, Jiřího Macháčka, Romana Luknára, Annu Geislerovou, Tatianu Vilhelmovou či Natašu Burger. „Pokud bychom měli žánrově film přirovnat k některému dílu světové kinematografie, mohla by to být Americká krása nebo Hana a její sestry. Je to hodně konverzační film, který zkoumá z mnoha úhlů fenomén manželství a vše, co k němu patří,“[3] vysvětluje Hřebejk.