Zde se nacházíte: 25fps » Světový film » Neblahá cesta k úplnosti

Neblahá cesta k úplnosti

Neblahá cesta k úplnosti

RECENZE KNIHY: Thomas Elsaesser: Metropolis (2007) – LUKÁŠ GREGOR –

Zdroj: www.icasablanca.cz

Čtenářům časopisu 25fps není nakladatelství Casablanca neznámé. Přečíst si mohli recenze na knihy Pulp Fiction a Andrej Rublev. Nerad bych se opakoval, neboť v obou článcích to bylo již zdůrazněno, ale vydavatelská činnost Casablancy je (proč to slovo nepoužít) záslužná. Když se budeme držet „přízemnějších“ označení, tak bezpochyby jsou vydané knihy podněcující – ke kritickému myšlení, ke komplexnějšímu vnímání filmové tvorby, ale také k navázání hlubšího vztahu ke kinematografii. V pořadí třetí vydanou publikací je studie profesora katedry filmových a televizních studií univerzity v Amsterodamu Thomase Elsaessera. Autor má za sebou již celou řadu knižních prací, z letmého vyjmenování lze poznat, nač se předně orientuje: Nový německý film (1989), Fassbinderovo Německo (1996), Výmarský film a pokračovatelé (2000).

K německé kinematografii se obrací i v sedm let staré studii s prostým názvem Metropolis. Tentokrát svůj pohled upíná na jedno dílčí dílo, nicméně (jako i v předešlých knihách vydaných Casablancou) skrze něj se dostává ke zkoumání nejen tehdejší německé kinematografie, ale vůbec nejrůznějších vlivů i na kulturu současnou. Důsledné zasazení do kontextu dějin filmu je tak jednou z hlavních devíz těchto studií.

Struktura

V třístránkovém úvodu autor upozorňuje na životnost filmu Metropolis, zlehka nastíní jeho přijímání coby vzývané klasiky, nebo naopak zatracovaného megalomanského projektu s bezpočtem klišé. Uvedením příkladů (Blade Runner, Pink Floyd The Wall) poukazuje na vlivy, které putují od Metropolis k dalším kinematografickým dílům.

První kapitola Mýty o původu, původ mýtů se na ploše šestnácti stran věnuje dodnes nevyjasněným okolnostem geneze filmu. Elsaesser podotýká, že za vznik několika mýtů může sám režisér Fritz Lang, který čas od času přišel s prohlášením – dozajista pravdivým, avšak notně pokulhávajícím, zasadíme-li jej z odstupu času do kontextu historie Metropolis. Třeba historka o tom, kdy se zrodil v Langově hlavě nápad na příběh. Údajně to bylo tehdy, když spatřil poprvé panorama Manhattanu: Viděl jsem ulici, ozářenou neony tak jasně jako za plného denního světla, a nad ní obrovskou světelnou reklamu, která se neustále měnila, hýbala, otáčela, rozsvěcela a zhasínala […] to bylo tehdy pro Evropana něco úplně nového, skoro jako z pohádky, a tenhle dojem mi vnukl první nápad na město budoucnosti.

Ozvuky tohoto „zážitku“ ve filmu pochopitelně nalezneme (mrakodrapy, nejrůznější neony atd.), jenže popisovaná historka se týkala října 1924 ato už, jak vzápětí dodává Elsaesser, si s myšlenkou na Metropolis Lang se svojí ženou Theou von Harbou pohrával zhruba rok. Profesor Elsaesser nekoncipuje kapitolu jako prvoplánově dobrodružnou cestu k fabulaci, přesto kladení protichůdností, nejasností a následné hledání odpovědí bezesporu napínavé je. Čtenář je tak postupně zaveden do prvopočátků filmu. Velká pozornost je věnována scénáři, pod nímž je podepsána Thea von Harbou. Právě ona je brána jako důvod, proč je Metropolis postaven na několika melodramatických klišé, patosu. Elsaesser není sice přímo obhájcem, ale personifikování „zádrhelů“ do podoby Langovy ženy je dost zjednodušující. Autora studie daleko více zajímá to, jak scénář vznikal (neanalyzuje jej tedy jakožto literární dílo, resp. filmovou předlohu), jakých proměn postupně nabýval a do jaké míry se původní záměr shoduje s filmem.

Poslední část kapitoly zkoumání posouvá již směrem k filmovému dílu, v němž lze vystopovat desítky vědomých či nevědomých citací, parafrází ostatních, většinou avantgardních děl. Některé dokonce uvádí Elsaesser na fotografiích. Slavná scéna, kdy je Freder „ukřižovaný“ u obřího ciferníku, jako by vzešla z obrazu Kurta Schmidta Muž u ovládacího panelu (1924). Rotwangův gotický domek nezapře dokonalou podobnost s vilou ředitele saských oceláren v Zeipau, architekt Otto Bartning (1923-24).

Druhá kapitola Štáb UFA je rozsahem sedmi stran nevelká a zasvěcuje nás do procesu natáčení. To začalo 22. května 1925 a skončilo až 30. října 1926, podílely se na něm veličiny typu Karl Freund (kamera) nebo Otto Hunte (výtvarník). Elsaesser popisuje, jak vznikaly speciální efekty (uvádí i citace režiséra) a model města. Gigantismus, srovnávající se s filmovou produkcí v Hollywoodu, byl na tehdejší poměry v Německu navíc „zpestřen“ výraznou reklamní kampaní, kterou si producent PommerLangem připravili.

Následujících dvanáct stran třetí kapitoly Postupná zkáza: původní verze a rekonstrukce je jakýmsi úvodem do základní problematiky této studie. Metropolis totiž není pouze významným dílem němé kinematografie[1], ale je také fascinující pro svoji „záhadnost“. Profesor Elsaesser otevírá brány k poznání jeho pravé, originální verze, která se nám nedochovala. Mohou za to několikeré úpravy, zásahy jak v Německu, tak třeba v USA. Tři odlišné promítací verze jen napovídají, jak diskutabilní tehdy dílo bylo. Ve studii se postupně dostáváme k tomu zásadnímu – a to k rekonstrukci. Těch bylo opět více a každá se něčím lišila. Elsaesser tuto mravenčí a dlouholetou práci popisuje, řadí dílčí problémy vedle sebe, stejně jako rozdíly, přednosti a nedostatky.

Interpretace Metropolis: výklady a zápletky. Čtvrtá kapitola o patnácti stranách je analýzou nejen výstavby děje, ale především motivů a témat. Thomas Elsaesser s trochou ironie podotýká, že na to, že filmu je vytýkána obsahová plytkost, je udivující, kolik rozličných témat, ale především kolik různých interpretací Metropolis skýtá. Na film lze nahlížet z hlediska politického – a paradoxně v něm jedni nacházeli prvky fašismu, druzí bolševismu. Problematizována bývá otázka futurističnosti. Třeba George Orwell představu a ztvárnění budoucnosti nevybíravě kritizoval.

Poslední kapitola Metropolis, Moroder a zvuk v sobě pojí jak poznatky o interpretování díla, tak i o jeho předvádění. Uzavírá se nám tak studie o stále ještě stěží uchopitelném filmu. Neuchopitelném proto, že rekonstrukce, byť je již znám scénář, se nemůže opřít o všechny Langovy záběry. Tečkou je pak dvoustránkový závěr. Studie je ještě doplněna kapitolou Jak vyprávět a převyprávět Metropolis, zde autor představuje sled scén tak, jak s největší pravděpodobností byly obsaženy v originále. V českém vydání je pak Elsaesserova studie ještě obohacena o doslov historika Milana Klepikova.

Vyznění

Z doposud Casablankou vydaných publikací jde o studii nejvíce postavenou na pečlivém vystavění všech souvislostí s probíraným filmovým dílem. Zatímco Andrej Rublev byl především osobitou analýzou a interpretací Roberta Birda, Dana Polan nahlížen na Pulp Fiction jako na dílo, jež dalo vzniknout fenoménu – a ten posléze zkoumá, Thomas Elsaesser si drží největší odstup a jeho práce má za úkol nejen seznámit čtenáře s nejrůznějšími výklady Metropolis, ale dát mu co neúplnější přehled o jeho genezi a následné vpravdě dobrodružné existenci.

Thomas Elsaesser
Metropolis
Překlad: David Petrů
Vydalo nakladatelství „casablanca v roce 2007 jako svou 3. publikaci; vydání první
112 stran, brožovaná, 40 fotografií
Doporučená cena: 159 Kč

Doporučená literatura:
KŘIPAČ, J.: Metropolis – Nový Babylon. Cinepur  č. 38, březen 2005. Dostupné http://cinepur.cz/article.php?article=97


[1] Podrobnější analýzy se film na stránkách 25fps jistě dočká.

Print Friendly, PDF & Email

Autor

Počet článků : 88

Zanechte komentář

© 2012 25 fps, z.s.

Zpět nahoru