Zde se nacházíte: 25fps » Světový film » Tvář před zrcadlem, v odrazu duše

Tvář před zrcadlem, v odrazu duše

Tvář před zrcadlem, v odrazu duše

DVD RECENZE: Zrcadlo (režie: Andrej Tarkovskij, 1974) – LUKÁŠ GREGOR –

Zrcadlo není jen odrazem Tarkovského duše, ale i naší. Film (ať už jej vidíme na DVD či na plátně) rozkrýváním vzpomínek ruského tvůrce současně dává vzniknout asociacím i v naší paměti. Jeden z nejkrásnějších filmů byl vydán v edici Netuctové filmy.

„… a ty začneš mluvit. Nahlas a zřetelně. Nebudeš se bát svého hlasu. Když takhle začneš mluvit, budeš pak už celý život mluvit nahlas a zřetelně. Soustřeď se. Dívej se na mě. Až řeknu tři, sejmu napětí z tvých rukou a z tvé řeči. Jedna, dva, tři! Hlasitě a jasně: Já mohu mluvit!“

„Já mohu mluvit!“

Zadrhávající mladík po probuzení z hypnózy nalézá schopnost plynule mluvit. Obraz se noří do tmy. Spolu s ním i divák, kterému se najednou otevírá svět vzpomínek.

Zrcadlo paměti

Autobiografické prvky se vyskytovaly i v předchozích dílech Andreje Tarkovského, ale až Zrcadlem dává vzpomínkám nejen větší prostor (na horizontální ose filmu), nýbrž i větší hloubku. Pomyslná vertikála mezi osobou tvůrce, jeho kořeny vrostlé hluboko do Země a duchovní podstatou vysoko nad všemi a vším – tato vertikála tvoří to, co lze zjednodušit na pojem dramatická stavba díla.

Chronologické ani kauzální řazení dílčích epizod-vzpomínek zde nenajdeme, Tarkovský nechává plynout své asociace podle jiných „klíčů“. Již z toho důvodu můžeme stěží označit Zrcadlo za klasické autobiografické dílo. Divák se stane sice svědkem několika střípků Tarkovského života, ale režisér rozostřuje hranici mezi vzpomínkami na sebe, na svou rodinu, na historické události. Získat tak představu o tom, kde se Tarkovský narodil, jak vyrůstal, s kým a kam směřovaly jeho kroky, můžeme jen nepřímo. Ostatně to není ani režisérovým záměrem.

Jeho paměť je jako zrcadlo – odráží se v něm vše, co je v jeho okolí, ale dokáže mnohem víc. Při soustředěném pohledu do něj lze vidět duši.

Z toho vyplývají tři skutečnosti: Zrcadlo není filmem o životě Andreje Tarkovského, ale o životě, jehož součástí Tarkovský byl. Zrcadlo nevytváří pouze mozaiku událostí, které byly v nějakém sepjetí s Andrejem Tarkovským, ale představuje jakousi zpověď, byť ne zcela v pravém slova smyslu. Tarkovský jako kdyby se zpovídal ne ze svých hříchů, ale z hříchů historie. A přednostně pak z nemoci vzájemných vztahů mezi jeho matkou a otcem a mezi ním a otcem. Zrcadlo není jen odrazem Tarkovského duše, ale i naší. Film (ať už jej vidíme na DVD či na plátně) rozkrýváním vzpomínek ruského tvůrce současně dává vzniknout asociacím i v naší paměti.

Jak vyrobit zrcadlo

Jako prolog filmu použil Tarkovský dokumentární segment, kdy zadrhávajícího mladíka vyléčí pomocí hypnózy zdravotní sestra. 1 Předznamenává tak tíhu, která brání člověku, aby vyslovil to, co chce. Tíhu, které se podaří zbavit až díky zásahu něčeho „neexaktního“. Mladík dokáže zvolat „Já mohu mluvit!“, přesto nejistota v pohledu nezmizí. Možná že až nyní před ním stojí největší překážka – dokázat v sobě najít i ty nejbolestivější vzpomínky a dokázat je vyslovit. Před sebou samým, před druhými.

Tarkovského vzpomínání působí konzistentním dojmem, přestože jde o velmi volně řazené asociace. Po úvodních titulcích se ocitáme u ohrady venkovského domu. Sedí tam matka, která čeká (?) na svého muže, ale dá se do řeči pouze s náhodným kolemjdoucím mužem. Banální dialog již leccos odhaluje – matčinu samotu, uzavření v prostoru. Následuje vzpomínka na požár 2. Není nám vysvětleno, proč mají vysoké plameny, požírající jednu ze stodol i napříč hustému dešti, místo v Tarkovského filmu. Dospělý „hrdina“ filmu rozmlouvá se svou matkou, aniž bychom jej viděli. Místo toho kameraman Georgij Rerberg pomalou jízdou kamery ukáže místnosti, v níž Alexej telefonuje (na stěně je plakát filmu Andrej Rublev), aby se pak postupně přiblížil přes chodbu a další pokoj až k oknu, k zataženým tmavým závěsům. Alexej (= režisér) v hovoru zalituje toho, že se s matkou v minulosti hádal. Neodpoví mu. Po dalším střihu se ocitáme ve 30. letech (explicitně to však není zmíněno), kdy matka běží do tiskárny, neboť si myslí, že při korektuře chystaného vydání opomenula chybu – jakou, to se nedozvíme.

S výčtem na sebe logicky nenavazujících scén 3 bychom mohli pokračovat až k závěru, kdy mladá Tarkovského matka leží na trávě se svým mužem a přeje si mít dítě. Její pohled ke kameře je naplněn nadějemi stejně jako strachem a lítostí. Jakoby tato mladá žena měla svůj život již za sebou (ostatně tomu napovídá i fakt, že scéna je až v závěru filmu) a věděla, co ji čeká. Epilogem je záběr na ni, již starou, jak malé děti odvádí pryč – na místě, kde stál dům, jsou jen trosky…

Zrcadlení

Motiv zrcadla zde pochopitelně hraje důležitou roli. Objevuje se napříč celým filmem, postavy v něm hledají sebe sama, odpovědi na otázky, jež je sžírají. Při rozmluvách rodičů je jen velmi vzácně v záběru otec. Rerberg zabírá matku stojící před zrcadlem, hovoří s manželem a přitom se dívá sama na sebe. Je jejich rozmluva pouze imaginární? Malý Alexej se podívá na sebe do zrcadla. V této úžasné scéně 4 se nám bez jakýchkoliv komentářů odkrývá Tarkovského hledání. Sebereflexe, zpytování, klade otázky, na které se mu pravděpodobně nikdy nepodaří najít pravdivou či přesnou odpověď. Jako zrcadlo však funguje samotná krajina. Emoce postav se do ní promítají (zpomalené chvějící se větve, vlnící se tráva…).

Na závěr si dovolím být osobní. Pro mě je Zrcadlo nepochybně tím nejkrásnějším filmem Andreje Tarkovského. Je natolik intimní, že proniká zcela nenápadně do nitra a v něm i zůstává. A to nemluvím o jeho řemeslné stránce, kdy kamera (ať už jde o barevné záběry, či ne) zachycuje každou vteřinou silné vnitřní drama a svým pohybem navozuje až meditativní rozpoložení 5.

Vydání na DVD

Čtenář časopisu 25fps již dobře ví, že o to, aby filmy Andreje Tarkovského byly u nás dostupné na DVD, se stará edice Netuctové filmy (Zóna a Aerofilms). I v tomto případě je DVD přejato z ruského vydání (Ruscico). Formát obrazu je věrný svému originálu (1.33:1), zvukové stopy jsou dvě: původní mono a druhá jako remix DD 5.1. Kvalita obrazu je výborná – jak do čistoty, tak do vyvážení barev. Disk obsahuje fotogalerii (devět snímků z natáčení), biografii Tarkovského otce Arsenije, filmografie A. Tarkovského, A. Mišarina, M. Těrechovové, E. Artěmjeva, N. Dvigubského a G. Rerberga. Přítomny jsou i tři rozhovory. První (33 minut) se scenáristou A. Mišarinem je nejzajímavější, objevují se v něm vzpomínky na setkání scenáristy s Andrejem Tarkovským, ale především na psaní scénáře k Zrcadlu. Druhý rozhovor je veden se skladatelem Eduardem Artěmjevem (rozhovor je k nalezení ve filmografii Artěmjeva). Třetí dává prostor politickému hodnostáři G. Jablonskému, snad proto, že on sám má tento film moc rád. Nicméně jeho povídání až tolik podnětné není a jeho nepovšimnutím se nic vážného nestane.

Velmi se mi líbí vizuální podoba menu stejně jako vždy úsporné výtvarné řešení přebalu DVD.

DVD není možné najít v půjčovnách, pouze zakoupit ve vybraných obchodech, jednou z možností je přímo Zóna.

Zrcadlo
Zerkalo
Režie: Andrej Tarkovskij
Scénář: A. Tarkovskij, Alexandr Mišarin
Kamera: Georgij Rerberg
Střih: L. Fejginovová. Architekt: Nikolaj Dvigubskij. Výprava: Nikolaj Dvigubskij
Kostýmy: N. Fominová
Zvuk: Semjon Litvínov
Hudba: Eduard Artěmjev. Úryvky z děl J. S. Bacha, G. B. Pergolesiho, H. Purcella
Hrají: Margarita Těrechovová (mladá matka/Natálie), Filip Jankovskij (Alexej, 5 let), Ignat Danilcev (Alexej, 12 let), Oleg Jankovskij (otec), Nikolaj Grinko (ředitel tiskárny), Alla Děmidovová (Líza), Jurij Nazarov (veterán), L. Tarkovská (Naděžda), Anatolij Solonicyn (lékař)
SSSR 1974, 102 min.

DVD
počet disků: 1
obrazový formát: 1,33:1 (original aspect ratio)
zvuk: ruský DD 1.0, ruský DD 5.1
titulky: české
bonusové materiály (s českými titulky): fotografie, filmografie tvůrců, rozhovor se spoluscenáristou Alexandrem Mišarinem, rozhovor s hudebním skladatelem Eduardem Artěmjevem, krátké dokumenty o A. Solonicynovi, I. Smoktunovském, N. Griňkovi a G. Rerbergovi, obrazově-hudební koláž Věnováno Andreji Tarkovskému od Eduarda Artěmjeva aj.
Vydala Zóna a Aerofilms 27. listopadu 2006


Pozn.:

  1. Prolog zhlédnout zde.[zpět]
  2. Scénu lze zhlédnout zde[zpět]
  3. Úplný přehled scén naleznete v textu Petra Gajdošíka zde. [zpět]
  4. Vidět ji můžete zde.[zpět]
  5. Dechberoucí scéna „umývání vlasů“ – zde.[zpět]
Print Friendly

Autor

Počet článků : 88

Zanechte komentář

© 2012 25 fps, z.s.

Zpět nahoru