free-slots.us.org
Zde se nacházíte: 25fps » Festivaly a přehlídky » O inspirativních a tvůrčích jednotlivcích

O inspirativních a tvůrčích jednotlivcích

ROZHOVOR s Lenkou Vochocovou, organizátorkou Normálního festivalu – LUKÁŠ GREGOR – 

Sdružení Inventura neúnavně pracuje s lidmi s mentálním hendikepem a mezi výsledky této činnosti patří mimojiné i filmová tvorba. Není proto divu, když tentýž tým napadlo před třemi roky zorganizovat filmový festival. 

Normální festival má nevelkou historii, pořádá se od roku 2006.. cítíte se jako svěží, mladí, nebo vzhledem k náročnosti přípravy máte pocit, že od prvního ročníku uplynulo mnoho a mnoho let vašeho života?

My jsme všichni pořád nesmírně svěží a mladí, nebo spíš mladé… ale počkejte po festivalu! Ne, vážně, tři roky nejsou moc, festival je pro nás pořád prostorem pro novou a novou inspiraci, loni jsme začali expandovat i mimo Prahu, letos máme ozvěny kromě Brna i v Plzni, festival jsme obohatili o divadelní sekci, rozšířili jsme základnu na dvě pražská kina, navazujeme nová zahraniční partnerství… a posilujeme tým o mladé lidi s bohatými zkušenostmi, kteří, stejně jako my, dávají festivalu bez nároku na jakýkoli honorář tolik energie, jako by šlo o skvěle placené zaměstnání. Letos je pro nás největší radostí zjištění, že takoví lidé ještě pořád jsou.

S jakými cíli jste do projektu vstupovali? 

Počkejte… víte kolik let už od té doby uplynulo? (smích) Náš cíl je pořád stejný, i když se snažíme dosahovat ho více a více aktivitami: jde nám o to vytvořit pro lidi s mentálním hendikepem prostor pro tvůrčí práci a její prezentaci, zapojovat je do světa poloprofesionálního a profesionálního umění a umělce a umělkyně zase vtahovat do spolupráce s našimi lidmi. Chceme na festivalu lidi s mentálním hendikepem představovat jako inspirativní a tvůrčí jednotlivce a umožnit ostatním, aby s nimi promluvili, poseděli, zkusili něco vytvořit a pochopili, že jsou to především lidi jako oni, i když na první pohled nebo poslech jsou dost jiní. Když si ale dáte tu práci a líp je poznáte, zjistíte, že mají úplně běžné starosti, záliby, chyby i klady a že mnozí z nich za to poznávání rozhodně stojí. Filmy, divadlo nebo výtvarné umění vytvořené lidmi s mentálním hendikepem, ve spolupráci s nimi a o nich dávají člověku šanci neutéct vyděšeně po prvním kontaktu s někým, kdo se nechová úplně čitelně, zadívat se, zaposlouchat se, porozumět a třeba si i oblíbit.

Když si vzpomenete na prvotní cíle při zakládání festivalu a srovnáte je nyní se současným stavem, dosaženými výsledky, ohlasy od diváků a účastníků, jak moc se shodují, jak moc liší?

Z toho, jak se festival, jeho publikum i autoři a autorky vyvíjí, máme zatím velkou radost. A doufáme, že navzdory nedostatku financí na kontinuální činnost budeme mít šanci posouvat všechno dál a dál – u cíle zatím rozhodně nejsme.

Ačkoliv jsme v loňském roce o sdružení Inventura psali, pokuste se čtenářům představit tým, který Inventuru drží na nohou.

V současnosti Inventuru doslova drží na nohou tým několika kvalifikovaných nadšenkyň a jejich spolupracovnic a spolupracovníků, lidí, kteří pokračují v práci i přesto, že financování z evropských fondů skončilo a nové je kvůli obrovské konkurenci po více než ročním zdržení nových výzev v nedohlednu. Jsme tedy v situaci, kdy nadšeně vítáme dobrovolnice a dobrovolníky vypomáhající s festivalem, ale vlastně jsme všichni jedna malá dobrovolnická skupinka předstírající, že všechno funguje jako dřív. Doufáme, že tohle se brzy zlepší a nebudeme muset přemýšlet, kdo si do bytu nastěhuje vybavení kanceláře, až nebude na nájem, nebo natahovat svůj pracovní den do nočních hodin proto, že se každý z nás musí živit a zároveň chce držet při životě Inventuru, do níž už jsme investovali až příliš energie na to, abychom to vzdali.

V náplni vašich aktivit jsou workshopy, kdy seznamujete lidi s hendikepem s tím, jak funguje a vzniká film. Dokážete říct, s čím se účastníci těchto workshopů nejvíce potýkají, co jim dělá problémy, a v čem naopak (pro vás třeba překvapivě) prochází „levou zadní“?

To je hrozně těžké zobecnit. Ti lidi jsou samozřejmě naprosto různí, každý z nich má dispozice k něčemu jinému. Někdo je výborný kreslíř, ale drží se při zemi, nedovolí si odpoutat se od předvídatelných příběhů, takže nevytvoří zajímavé vyprávění, někdo kreslí naivně, ale originálně, a navíc vymýšlí neskutečné příběhy, které publikum strhnou. Pro někoho je problém vyjádřit se verbálně, ale exceluje třeba v imitaci nejrůznějších zvuků. Když tyhle lidi spojíte, můžou společně vytvořit zajímavý film. V našich kurzech se zatím uplatnili všichni, kteří stáli o týmovou práci a vytrvali. Výdrž je obecně asi největší problém, proto jsme tak vděční za ustálenou pražskou skupinku. Ale to samozřejmě hodně záleží na lektorském týmu, jestli dokáže zaujmout a dostatečně střídat aktivity, aby udržel pozornost lidí, kteří se soustředí obtížněji.

Čím vás dokážou překvapit vzniklé snímky, a umíte se na ně dívat jako na film a ne primárně jako na výsledek práce lidí kolem workshopů Inventury?

Vzniklé snímky nás překvapují snad vším (smích). Nejzajímavější pro nás ale je, jak autorky a autoři dokáží spojovat věci, které by jiní odmítli jako nesmyslné, šílené, nelogické, jak balancují na hraně nejmasovější popkultury a její originální inkorporace do vlastních příběhů, ve kterých seriálový hrdina a popstar společně provozují pekárnu a kamarádí se s mouchou bombardující demonstranty rajčaty – a to je jen jedna malá programová ochutnávka. Snažíme se na výsledná dílka nahlížet kriticky, protože naším hlavním cílem je vést lidi k tomu, že ne všechno je publikovatelné, že si na práci opravdu musejí dát záležet a vložit do výsledku něco originálního, něco, kvůli čemu jim publikum třeba odpustí naivní výtvarnou stránku.

Když se vrátím k festivalu, od začátku jste deklarovali, že nechcete vzbuzovat soucit, a vlastně i výběrem profesionálních filmů se snažíte této teze držet. V minulém našem společném rozhovoru jsme si povídali o tom, jak filmaři spíše tématu lidí s mentálními hendikepy zneužívají ve svůj prospěch… je obtížně každým rokem do programu zařadit dostatek filmů, které se tohoto vyvarovávají?

Neřekla bych, že snad filmaři zneužívají tématu, ale v některých filmech ti lidi prostě nejsou reprezentovaní tak, aby to jim nebo publiku prospělo. Díky spolupráci se zahraničními festivaly a díky tomu, že jsme v minulých letech mohli věnovat dost energie do vyhledávání zahraničních organizací i jednotlivců, kteří se věnují podobným věcem, máme zatím z čeho vybírat. Program Normálního festivalu navíc není jen filmový, to nám do velké míry usnadňuje situaci… a zatěžuje rozpočet (smích).

Jaké je publikum Normálního festivalu? Máte představu o tom, zda jde do větší míry o lidi, kteří se pohybují v podobné oblasti jako Inventura, nebo mezi diváky v nemalé míře patří i zvídaví „laici“?

Normální festival se zaměřuje na nejširší publikum, na lidi mimo oblast podpory lidí se specifickými potřebami. Jeho smyslem je oslovovat ty, kteří s lidmi s mentálním hendikepem běžně nejsou v kontaktu, a proto o nich mají často velmi zkreslené představy. Doufáme a zdá se nám, i když je těžké to nějak ověřit, že Normální festival není „interní akcí“ pro zasvěcené, ale naopak ustavující se významnou kulturní událostí, jejímž cílem je integrovat lidi bez zjevného hendikepu do světa těch, kterých se kvůli nedostatku informací a neschopnosti reagovat na jejich nestandardní komunikační strategie nezřídka bojí. Takže odpovědí na vaši otázku je, že Normální festival a celou jeho propagaci vytváříme s jasným zaměřením na cílovou skupinu zvídavých laiků.

Letos jste rozšířili slogan „postiženi filmem“ i na divadlo. Co vás k tomu vedlo? A můžete prozradit, s čím se na festivalu předvedete?

Zjistili jsme, že lidi, kterým jdou některé věci trochu pomaleji, se velmi blízko za hranicemi věnují profesionálnímu divadlu. Úzce spolupracujeme s profesionálními divadelními soubory herců a hereček s mentálním hendikepem z Polska, Slovenska a Maďarska a rozhodli jsme se, že jejich tvorbu představíme publiku Normálního festivalu. Diváci a divačky se tedy mimo jiné mohou těšit na beckettovské představení polského Teatr troche inny nebo na kabaretní show Blednoucí rtěnka maďarského Divadla Baltazar. Inventura sama za sebe na festivalu zatím až na krátkou performanci na zahajovacím večeru nic z divadla nepředvede. Rozhodli jsme se sice zaplnit mezeru v jediné ze čtyř visegradských zemí a vybudovat profesionální divadelní soubor lidí s mentálním hendikepem, ale to potrvá ještě roky, aby nešlo jen o další divadelní kroužek, ale o skutečně profesionální soubor lidí, kteří jsou za svoji práci také finančně ohodnoceni.

Avizujete jak na webu, tak i v médiích, premiéru filmu O sexu… Prozraďte nám něco něm.

Film O sexu… je prvním profesionálním animovaným filmem z produkce Inventury, na jehož realizaci loni přispěl Státní fond ČR pro podporu a rozvoj české kinematografie a Fond T-mobile. Jeho koproducentem je Eallin, s.r.o. a režisérkami jsou animátorka Bára Dlouhá a Kateřina Mikulcová z Inventury. Pracovně a tak trochu z legrace filmu říkáme instruktážní, protože jeho hlavním cílem je poskytnout lidem s mentálním hendikepem základní ukotvení v oblasti sexuality a intimního soužití a těm, kdo s nimi pracují, dát nástroj k otevření těchto tabuizovaných témat. Doufáme ale, že i běžnému publiku film pomůže přijmout fakt, že lidi s mentálním hendikepem nejsou věčné děti a že sexualita a partnerské vztahy jsou pro ně stejně důležité jako pro kohokoli jiného.

Chystáte podobně uchopený film, ale na odlišné téma, na příští rok?

To bychom moc rádi, ale příští rok to vyjde stěží. Nedávno jsem zaregistrovala svůj scénář k filmu, jehož tématem je sexuální osvěta lidí s mentálním hendikepem v kontextu transformující se ústavní péče. Je to totiž oblast, které se spousta lidí u nás i ve světě věnuje, oblast složitá a kontroverzní, o níž většinová společnost mnoho neví nebo vědět raději ani nechce. Já jsem během spolupráce s poskytovateli sociálních služeb načerpala spoustu zajímavých podnětů a rozhodla jsem se zpracovat je do poněkud nadsazeného a místy i úsměvného filmového příběhu, který bude hodně otevřený a pro někoho možná i nepřijatelný. V současné době hledáme tvůrce či tvůrkyně, kteří s námi budou spolupracovat na realizaci filmu, a samozřejmě taky dostatek financí, protože půjde o ambicióznější projekt. Pokud jeho premiéra vyjde na Normální festival 2010, budeme to asi považovat za úspěch.

Normální festival se uskuteční 10. – 13. listopadu v Praze, nově také v ozvěnách v Plzni (18. listopadu 2008) a v Brně (30. listopadu a 1. prosince 2008).

www.normalfest.cz

www.inventura.org

Print Friendly

Autor

Počet článků : 88

Zanechte komentář

© 2012 25 fps, o.s., Powered By Wordpress, Goodnews Theme By Momizat Team

Zpět nahoru