Pravdu uslyšíš ve víně

Představte si malou moravskou vesnici obrostlou vinicemi, kde svítí slunce, farář opravuje světlo a místním konečně svítá na pořádnou událost, která se nakonec odehraje před svítáním a bez světel reflektorů. Představte si vesnici, kde sluneční paprsky barví skoro zralé víno, kde voní seno a kde taky možná kdosi dostane pár facek. Protože svatba na bitevním poli právě začíná.

Režisér Dušan Klein v létě na chvíli opustil Ulici, zapálil si dýmku a nejen spolu se svými dvorními herci odjel na Jižní Moravu, kde očividně strávil několik příjemných letních dní. Podle vlastních slov chtěl ještě před natáčením proniknout do duše moravských venkovanů a zjistit, jak opravdu žijí. A jakkoliv můžeme o jeho novém filmu pochybovat, nelze mu upřít, že dokázal natočit jakousi mírně nadsazenou sondu do všedních dní obyčejného života na vesnici, kde se dějí nevšední věci.

_

Poetický realismus Dušana Kleina

Zdroj: Falcon

Právě pokusem o reálné zobrazení života v určité sociální skupině navazuje Klein na své dřívější filmy, které se odlišovaly od soudobé, žánrově podobně určené produkce. Například jeho film Radikální řez je sice detektivkou. Nejen dobovou kritiku ale zaujal tehdy nezvyklým zobrazením romské komunity ve filmu. Podařilo se mu ukázat divákovi romské zvyky i nešvary, zkrátka proniknout do života této společnosti.

V prvním filmu o Básnících ukázal mladé lidi, kteří nemusí být za každou cenu odpovědní režimu. Poflakují se po nocích, píší sprosté básničky a zpívají, že v Americe je blaze. Píše se rok 1982, oni ale nedoplácí na náhodné známosti nečekaným těhotenstvím a nenalézají štěstí uprostřed strojů nebo mezi krávami . Za své parodické vystoupení sklízí ohlas , v klidu se dostanou na vysokou školu a ještě patří mezi ty lepší studenty.

I ve svém novém filmu režisér výrazně pracuje s reálnými motivy. Dvě vesnice, které se od pradávna a pořád nenávidí a dělají si naschvály, každá z nich má své skryté tajemství, ale celkem nic se neutají mezi lidmi, takže když se náhodou jedna panička vyspí s cizím pánem, ví o tom celá vesnice kromě jejího manžela a když se chystá tajná svatba, tak o tom ví pro jistotu dvě vesnice, ovšem kromě svatebčanů. A jinak? Jinak se tu neděje vůbec nic, to ve vedlejší vesnici, tam se mají… Snad každý, kdo žije na vesnici pochopí, že za nastíněným schématem si může představit i svoji domovinu.

Další, čím Dušan Klein navazuje na svůj režijní styl, je pro něho typická náznakovost týkající se především erotiky. Zatímco v Básnících řešil postelové scény animovanými sekvencemi, tady malůvky vypouští, přesto ale zůstává pouze u romantických slov a něžných dotyků.

S tím souvisí vlastně i celková poetizace filmu, kterou zde výrazně podtrhává zasazení do krajiny luhů a pahorků, vinic a polí, krajiny plné vinných sklípků a malých statků, kde žijí s vidlemi v ruce mezi dvěma hromadami hnoje zarostlí podivíni, kteří nedají dopustit na svůj oprýskaný traktor a snad pod vlivem ostrých slunečních paprsků sní o tom, že jednou odloží hrábě a budou hrabata.

Zdroj: Falcon

Ve filmu se navíc objevují religiosní prvky jako návrat ztraceného syna, který přijel do rodné vesnice, aby se oženil v malém kostelíku, řádové sestry snažící se pomoct bližnímu v nouzi nebo mladý farář zápasící s pokušením.
A co by to bylo za poetiku bez sladké Francie a recitování milostných frází vnadnou nevěstou. Samozřejmě ve francouzštině.

Celý film je rozdělen do tří etap, které vždy ohraničuje něčí příjezd. V první etapě se neděje téměř nic. A jestli se nezačne něco dít, tak místní krasavice asi umřou nudou. Tuto nudu rozptýlí svým příjezdem Miroslav Šimůnek, coby syn místního starousedlíka, jehož dokonalý účes a luxusní kabriolet dávají krasavicím naději na přežití.

Další, kdo přijíždí do vesnice, aby změnil ráz filmu, jsou nevěstiny rodiče. Začíná to pádem s koně a poraněnou rukou Bolka Polívky coby cílevědomého a tvrdého starosty, který se nenechá jen tak ošálit, a končí velkou bitkou nejen s Markem Vašutem coby mafiánským starostou sousední vsi.

Onen výše vykreslovaný poetismus je tak vlastně narušen několika přinejmenším rozvernými situacemi, přičemž se ale nedočkáváme pitvoření, přehánění nebo vulgarity. (Až na tu odpornou hnědou tekutinu v kašně, to bylo laciné, pane režisére).

Celkovou náladu filmu vhodně dokresluje hudba Čechomoru.

_

Nic nového pod sluncem

Zdroj: Falcon

Scénář filmu s původním názvem Hodiny před slávou napsala ještě na FAMU Eva Papoušková, autorka seriálového hitu posledních let Pojišťovna štěstí.A snad pro zajímavost, v nářečí. Je založen na podobném narativním schématu jako většina dnešních seriálů. Na vztazích, které se proměňují a posouvají tak děj. Přičemž ale charakter seriálových postav zůstává stejný: Bestie se těžko změní v hodnou holku a proutník bude stěží vzorným otcem rodiny. V seriálu jde o to, aby se divák v postavách vyznal a i když třeba nevidí několik dílů, věděl na první pohled, kdo je kdo a co mohl asi tak provést. Zůstává ale otázkou, zda li to samé lze přenést do filmu, který navazuje na tradice dramatu pracujícího obecně s proměnou charakteru postav. Tato charakterová neproměnlivost hrdiny sice může podtrhnout režisérem zamýšlenou autenticitu, strávil na Moravě několik dní před natáčením, aby se seznámil s tamním životem. Možná bylo záměrem oslovit publikum přivyklé seriálům, proč ale míchat dvě samostatné formy? Ztrácí se tak jedinečnost filmu.

Jakoby si tvůrci byli nefilmovosti látky vědomi a snažili se příběh přiblížit něčemu, co už divák zná. Narativní schéma filmu nápadně připomíná Troškovu komedii Slunce, seno a pár facek: Hrdina se vztahově nevyjasněnou minulostí, tajná svatba, senzace a folklóru chtivá televize a velká rvačka na závěr. To ale není tak úplně na škodu, problém vidím jinde.

Oba filmy pracují s komikou situace. Zatímco ale Troškovy postavy jednají afektivně, což zvýrazňuje nadsázku, u Kleina většinou zůstává afekt potlačený. Zatímco Troška klade důraz na akci, Kleinovi jde především o poetiku a realitu. (I když vymlácená hospoda a tucty pobitých a opilých lidí na závěr toto tvrzení částečně popírá.) Oba tvůrci tak s obdobným schématem pracují rozdílně. Divák, který ho ale nemůže nepoznat, začne z jeho přítomnosti vyvozovat podobnost a začne nejen srovnávat, ale i hodnotit ve smyslu lepší-horší. A u českých diváků zatím vyhrává tradice. Naskýtá se tedy otázka, zda by filmu neprospělo jiné, inovativnější schéma.

U filmu jako Svatba na bitevním poli nemá cenu vypočítávat chyby. Patří totiž přesně mezi ty filmy, které si rádi pustíte i po letech v televizi a třeba při sklence dobrého vína strávíte příjemný večer.

Svatba na bitevním poli

Režie: Dušan Klein

Scénář: Eva Papoušková

Kamera: Petr Beňa

Střih: Matouš Outrata

Hudba: Karel Holas

Hrají: Bolek Polívka, Zlata Adamovská, Josef Somr, Monika Hilmerová, Jan Budař, Roman Vojtek, Jana Doleželová, Miroslav Šimůnek, Marek Vašut a další

Česká republika, 2008, 100min

Distributor: Falcon

Premiéra: 10. 1. 2008