Soundtracky k filmům Wese Andersona (malý průvodce)

Publikováno: Veronika Zýková Publikováno dne: 25. ledna 2008 Rubrika: Rozhledy | Komentář : 0

HUDBA: Soundtracky k filmům Wese Andersona – VERONIKA ZÝKOVÁ –

Wes Anderson patří k těm tvůrcům, kteří dohlížejí na prakticky všechny složky svého díla. Patří rovněž k režisérům, pro něž je starost o hudbu přední, kteří nepřenechávají hudební složku libovolným skladatelům, naopak – vkládají do své tvorby písně svých oblíbených interpretů a činí tak filmy osobnějšími a často osobitějšími. Zároveň Anderson na tvorbě soundtracků participuje jako producent. Soundtracky filmů Wese Andersona jsou pomyslnou studnicí, jež nabízí posluchači zajímavé kapely a interprety, které stojí za to poznat hlouběji. Příznačná je pro Andersona jeho obliba folkových a rockových písní ze 60. a 70. let, stejně tak dlouholetá spolupráce se skladatelem Markem Mothersbaughem,1 ex-frontmanem kapely Devo, která slavila úspěchy na konci 70. a začátkem 80. let. Toto novovlnné uskupení produkující synth pop Mothersbaugh několikrát znovuobnovil, od půle 90. let se však věnuje převážně skládání pro film a své produkční společnosti Mutato Muzika. V jeho kompozicích výraznou roli zaujímá cembalo, díky jehož zvuku jsou Mothersbaughovy skladby osobité a lehce rozpoznatelné.

Bottle Rocket OST (1997)

Spolupráce obou tvůrců započala již soundtrackem k filmu Bottle Rocket, vydaném v roce 1997. Kromě Mothersbaughových krátkých, často méně než minutových kompozic pro flétnu, kytaru, klávesy, harfu, vibrafon a perkuse soundtrack k filmu obsahuje také skladbu Zorro Is Back italského dua bratrů Guida a Maurizia De Angelisových, známých jako Oliver Onions. Jejich písně jsou posluchači povědomé především z filmů s Budem Spencerem a Terrencem Hillem, ale také z u nás známého seriálu Sandokan, pro který nazpívali nehynoucí titulní píseň. Skotské duo Proclaimers a jejich post-punková píseň Over and Done With z alba This is the Story (1987). Latinu, která se tamticky váže ke vztahu Anthonyho a Inez, obstarává René Touzet. Jeho dvě skladby Pachanga Diferente a Mambo Guarito vyšly na výběru Best of René Touzet (1994). Tento Kubánec a přední skladatel bolera a cha-chy složil více než pět set písní, které se často staly slavnými hity nejrůznějších interpretů. Na soundtracku chybí rockovější písně, které se objevily ve filmu. Není zde skladba 2000 Man od Rolling Stones ((Dlouhou dobu směly být jejich písně použity ve filmech, ale ne na soundtracku.)) a dvě písně skupiny Love (1965-1974) – Seven and Seven Is a Alone Again Or z roku 1967. Během své nedlouhé existence kapela nahrála tři alba, žánrově na pomezí folk rocku a psychedelic rocku. Z celkem jedenadvaceti písní jsou Mothersbaughovy kompozice zastoupeny 17 skladbami. Ty již mají svůj osobitý výraz a instrumentaci, která se na další desce příliš nemění.

Songlist OST Bottle Rocket naleznete zde.

Rushmore OST (1999)

Na soundtracku k filmu Rushmore, jenž vyšel v roce 1999, Mothersbaughovy krátké instrumentální kompozice ustupují před písněmi rozličných interpretů. Tvoří zde spíše jakousi spojnici jinak různorodého materiálu, ve většině případů je pojítkem časové zasazení 60. a 70. let a také určité melancholické ladění. Pro všechny písně platí, že jsou posluchačsky velmi vstřícné a zároveň inteligentní. Na soundtracku nalezneme hity jako Ooh la La od kapely Faces, který později nazpíval v roce 1998 v téměř identické podobě Rod Stewart, v jehož podání je píseň zřejmě nejznámější. Nechybí ani John Lennon se svou hravou a zamilovanou Oh Yoko! Mezi lahůdky patří protestsong kapely Creation Making Time, původně nahraný v roce 1967 na album We Are Paintermen. Lyričtější a popovější polohu představují písně Cata Stevense The Wind a Here Comes My Baby. Poprvé uslyšíme Andersonovy oblíbené Kinks, z jejichž hudby měl být původně poskládán celý soundtrack, nakonec však zůstala jen píseň Nothin‘ In The World Can Stop Me Worryin‘ ‚Bout That Girl. Nejdelším songem je téměř devítiminutová mini rocková opera A Quick One While He’s Away kapely Who, která se poprvé objevila na jejich druhé desce A Quick One (1966). Ta předznamenává jejich rockovou operu Tommy, která vyšla jako 75 minut dlouhé 2CD v roce 1969. Rozmanitost hudebního doprovodu ještě podtrhuje zařazení skladby jazzového kvarteta Zoota Simse Blinuet (album That Old Feeling z roku 1956) a písně Rue St. Vincens proslulého francouzského zpěváka Yvese Montanda, jednu dobu životního i hudebního partnera šansoniérky Edith Piaf, a také herce (Mzda strachu Henriho-Georgese Clouzota). Typicky pro Motherbaugha se jeho skladby odvíjí v rychlejším tempu. Margaret Yang’s Theme je skladbou pro akordeon, cembalo a zvonkohru, zatímco Piranhas Are A Very Tricky Species jsou svižným sólem pro bicí.

Songlist OST Rushmore naleznete zde.

The Royal Tenenbaums OST (2001, 2002)

Soundtrack k filmu The Royal Tenenbaums je ještě ntimnější, sevřenější a melancholičtější než předchozí počin, ačkoli také zde nechybí drsnější songy, a to v podání punkových Ramones (Judy Is a Punk) a Clash (Police & Thieves). Meditativnější rovinu obstarávají dvě písně zpěvačky Nico – These Days a The Fairest of the Seasons – obě z alba Chelsea Girl (1967). Stephanie Says nahráli Velvet Underground v roce 1985 na své album VU. I tato píseň se nese v pomalém tempu a pochmurné náladě. . Na soundtracku opět chybí Rolling Stones a také Van Morrison, jehož píseň Everyone film uzavírá. V roce 2002 byl soundtrack znovuvydán se třemi písněmi navíc – Look at Me Johna Lennona, Hey Jude v podání Mothersbaughova orchestru – The Mutato Muzika Orchestra a Me and Julio Down by the Schoolyard Paula Simona. Písně často tematizují bezradnost – v textové i emocionální rovině, což odpovídá ladění snímku. Mothersbaugh navazuje na předchozí postupy a dovádí je až pozoruhodně do krajnosti. Vrcholem je sedmiminutová Sonáta pro cello a piano v F moll, ve které se zajímavým způsobem střídají nejrůznější hudební postupy a žánry. I Always Wanted to Be a Tenenbaum a Rachel Evans Tenenbaum (1965-2000) pracují s totožným motivem. Zaujme ještě Mothersbaugh’s Canon, kde harfa a cembalo nádherně doplňují housle a flétnu. Soundtrack doplňuje poněkud zvláštní píseň Boba Dylana Wigwam z jeho poněkud zvláštního alba Self Portrait (1970) a jediná píseň z 90. let, která byla na tento soundtrack použita – rocková balada Needle in the Hay Elliotta Smitha.

Songlist OST The Royal Tenenbaums naleznete zde.

The Life Aquatic with Steve Zissou OST (2004)

Soundtrack ke čtvrtému celovečernímu snímku Wese Andersona zaznamenává posun. Ačkoli se zde opět objevují Mothersbaughovy skladby, velký prostor je dán také písním brazilského zpěváka Seu Jorge, který ve filmu účinkuje – nejčastěji jej vidíme na palubě, jak zpívá své coververze písní Davida Bowieho. Ten se na soundtracku také objevuje – konkrétně jeho slavné písně Queen Bitch a Life on Mars? Obě písně se nacházejí na vynikajícím albu z roku 1971 – Hunky Dory. Seu Jorge se s Bowieho písněmi vypořádává osobitě. Písně přeložené do portugalštiny jsou založené jen na jeho hlasu a akustické kytaře.

Existuje celé album Jorgeho předělávek Bowieho písní nazvané The Life Aquatic Studio Sessions (2005), které obsahuje kromě pěti písní ze soundtracku ještě dalších osm Bowieho písní. Nutno říct, že verze na Studio Sessions jsou kvalitněji nahrané a celkově lepší než na soundtracku. Ten nabízí jiná lákadla – vypalovačku od Iggyho Popa – Search and Destroy, křehkou Joan Baez s Here’s To You a Mothersbaughovu domovskou kapelu Devo s nářezovým songem Gut Feeling. Instrumentální skladby tentokrát nabízejí pět delších autorských kousků Marka Mothersbagha, z nichž zaujme především temná a bojovná We Call Them Pirates Out Here, která dokresluje jednu z nejbizarnějších scén filmu – přepadení piráty. Větčí prostor oproti skladbám z předchozích soundtracků zde Mothersbaugh automatizovanému rytmu a zkreslení zvuku nástrojů. Především Zissou Society Blue Star Cadets je jakousi „počítačovou“ skladbou. Výtečná je La nina puerta de oscura slavného flamenco kytaristy Paco de Lucii. Závěr soundtracku obstarávají dvě instrumentální kompozice norského skladatele Svena Libaeka, nyní žijícího a tvořícího v Austrálii. Jedná se o příjemně vyklidněný jazz. Poslední písní alba je kratičká The Way I Feel Inside kapely The Zombies.

Songlist OST The Life Aquatic with Steve Zissou naleznete zde.

Songlist The Life Aquatic Studio Sessions – Seu Jorge naleznete zde.

The Darjeeling Limited OST (2007)

Stejně jako v případě samotného filmu, tak i v případě jeho hudebního doprovodu platí, že něco se změnilo a něco zůstalo stejné. Pokud předchozí soundtrack znamenal určitý mírný posun, Darjeeling nabízí změnu poměrně radikální, protože zde poprvé nenalezneme Mothersbaughovy kompozice. Většina soundtracku sestává jak z indické hudby použité v indických filmech, tak ve filmech evropských, které jsou do Indie zasazeny (Shakespeare-Wallah, Bombai Talkie a další režijní počiny Jamese Ivoryho) a autentických nahrávek – například Jodphur Sikh Temple Congregation – Prayer. Co zůstává, jsou folkové a rockové písně 60. a 70. let, se kterými jsme se mohli setkat na každém ze soundtracků Andersonových filmů. Filmová hudba je uvozena romantickým (zároveň také značně postmoderním) hitem Petera Sarstedta Where Do You Go to (My Lovely) z roku 1969, jenž je použit v prologu k Darjeelingu nazvaném Hotel Chevalier. Ačkoli se podle zpěvákovy výslovnosti i obsahu písně může zdát, že je Francouz, zdání klame – pochází z indického Díllí. Především je však na nahrávce dán prostor skladbám skladatele a režiséra Satyajita Raye – ať už se jedná o kompozice pro jeho vlastní snímky (Teen Kanya, Cherulata a další) či pro jiná díla. Tři písně mají na svědomí Kinks, nejvíce utkví This Time Tomorrow, spojená s působivým začátkem filmu. Poprvé se také na soundtracku objevuje píseň Rolling Stones – konkrétně jejich Play With Fire. Nahrávku uzavírá píseň Joe Dassina Les Champs-Élysées, která uzavírá samotný film. The Darjeeling Limited OST je dalším stupínek v přirozeném a kontinuálním vývoji hudby v Andersonových filmech. Svou originalitou a nápaditostí představuje paralelu k snímkům, v nichž je použita. Zároveň jde o svébytný výběr hudby, který funguje také odděleně od filmového díla, nezávisle na něm.