Zde se nacházíte: 25fps » Rozhledy » Seriálová znělka a vše, co nám prozradí

Seriálová znělka a vše, co nám prozradí

Seriálová znělka a vše, co nám prozradí
SERIÁL: SERIÁLOVÁ ZNĚLKAMARIE MEIXNEROVÁ –

Znělka. Neprávem opomíjená, a přitom tak podstatná. Každý pořad ji má. Její informační hodnota je až překvapivě vysoká a budeme-li pozorně naslouchat, možná nás překvapí, co všechno nám prozradí… Následující text se zamýšlí nad funkcí seriálové znělky.

 


 

Seriálová znělka…

Zatímco k úvodním titulkovým sekvencím ve filmech se pozornost občas obrátí, koncept seriálové znělky patří k neprávem opomíjeným oblastem. Je až s podivem, že se tímto tématem nezabývá (až na několik okrajových narážek) téměř žádná odborná literatura. Přitom právě atraktivnost znělky často rozhoduje o tom, zda divák předem neobeznámený s daným pořadem přeladí na jinou stanici, nebo se rozhodne ještě chvíli na daném kanále setrvat. Znělka ale není jen účinnou zbraní v konkurenčním boji stanic ve světě zapperů (novodobých diváků, kteří se na sledování televize „aktivně“[1] podílí neustálým přepínáním z kanálu na kanál – tzv. zappingem). Stává se tváří pořadu, jeho zástupcem, koncentrovanou esencí, odkazem pro příští generace televizních seriálů, diváků i kritiků. Pojďme se teď nad funkcí seriálové znělky blíže zamyslet.

… a vše, co nám prozradí

Ať už jde o večerní zprávy, talk-show nebo policejní drama, všechny televizní pořady používají znělky k tomu, aby se vymezily v rámci televizního toku oproti jiným pořadům. Znělka vytváří „tvář“ pořadu a zastupuje jej navenek, má pro seriál vlastně stejný efekt jako reklama. Ostatně znaky reklamy také podle Johna Ellise (Ellis, 119) splňuje (je přehledná a organizovaná, poskytuje představu o narativu samotného pořadu, vteřina úvodní znělky je nákladnější než natočení vteřiny samotného seriálu). Proto by měla být snadno identifikovatelná a zapamatovatelná, schopná vyčlenit pořad z řady ostatních pořadů a přitom ho typově charakterizovat. Na poli několika minut musí vystihnout celkový ráz pořadu, naladit publikum na to, co přijde, případně u něj vyvolat emocionální rezonanci. Často funguje jako prolog příběhu (představení hrdinů, zprostředkování celkové nálady, nástin akce a motivací hrdinů) nebo se jej snaží vyjádřit pomocí metafory.

Navození atmosféry v úvodní sekvenci Městečka Twin Peaks jako součást hry s divákem.

Vzbuzuje divácká očekávání a v rámci textuální ekonomie napomáhá žánrové identifikaci pořadu, čímž vychází vstříc především žánrovým divákům (tj. divákům preferujícím určité žánry, s jejichž pravidly jsou dobře obeznámeni). Schopnost rychle identifikovat daný typ, případně žánr pořadu je v případě televize velmi důležitá, neboť umožňuje divákovi se efektivně rozhodnout, zda daný pořad vůbec sledovat[2], případně se vyhnout žánrové frustraci (pokud pořad nesprávně žánrově zařadí). To však může být někdy těžké díky tendenci televize k hybridizaci/prolínání vlastních forem (např. Městečko Twin Peaks, které je stejnou měrou soap operou jako detektivním dramatem, navíc se do něj promítají i prvky mnoha dalších žánrů). U úvodní sekvence filmové toto dilema pochopitelně není tak markantní.

Orientaci divákovi rovněž usnadňuje název pořadu. Napomáhá jednak žánrovému zařazení textu (To je vražda, napsala, Kriminálka Las Vegas vs. Přátelé, Jsem do tebe blázen ap.), jednak identifikaci celé série/seriálu jako kompaktní jednotky, což umožňuje o něm vůbec mluvit nebo jej analyzovat, propagovat jej v rámci reklamy a self-promotion, ale především dovoluje divákovi orientovat se v televizním toku a najít si v televizním programu konkrétní pořad, který ho zajímá. Z toho důvodu by měl být titul nejenom výstižný, ale také snadno zapamatovatelný. V rámci znělky je název pořadu zastoupen grafickým logem, trademarkem pořadu (např. siluety hlavních protagonistů na zeleném podkladu s nápisem CI5 v seriálu Profesionálové). Kolem loga jako klíčového elementu je pak vystavěna celá znělka.

Úvodní sekvence bývá také často obohacena o název epizody, to však není pravidlem. Jednotlivé epizody (u seriálu díly[3]) mohou být označeny např. jen číslem (Coronation Street), případně sice mohou mít plnohodnotný název pro usnadnění orientace, nicméně v sekvenci nevyjádřený (jak se tomu hojně dělo například v sedmdesátých letech u seriálu Starsky & Hutch). Název má především upoutat zájem diváka, proto často provokuje nebo uvádí v úžas, shrnuje děj dané epizody, postihuje její hlavní téma, má funkci „hádanky“ (k plnému pochopení názvu dojde až po zhlédnutí pořadu), a může ovlivnit úhel pohledu, kterým bude divák sledovat danou epizodu.

Na navození patřičné nálady u diváka před začátkem pořadu a na celkové atmosféře znělky se nemalou měrou podílí i zvolený hudební doprovod[4]. Zpravidla jde o ústřední melodii, další trademark pořadu, která nezřídka překročí rámec samotného pořadu a stane se hitem (vzpomeňme např. na ústřední znělku k Profesionálům od Laurie Johnsona). Tento hudební doprovod může být opatřen textem, který tematizuje látku pořadu (trend projevující se zejména u dětských pořadů; otextování znělky je problematické v případě prodeje pořadu do zahraničí, kde následně nezřídka dochází k jeho přizpůsobení tamním podmínkám[5]), rytmicky zpravidla koresponduje s obrazem (tempo střihu i zobrazované akce).

The Big Bang Theory: sled méně než vteřinových záběrů na výjevy z historie rychle graduje, aby vyústil v ustanovující záběr hlavních hrdinů doma na gauči.

Kromě navození nálady a psychické přípravy na patřičný pořad má pro nás znělka také samozřejmě hodnotu informační. Kromě implicitních informací je nositelem údajů explicitně/graficky vyjádřených, často podpořených mluveným slovem. Jde především o zmiňovaný název, obsazení hlavních rolí a jména členů produkce zodpovědných za vizuální a zvukovou koncepci. Tyto základní údaje zůstávají, přes snahu odlehčit úvodní sekvenci a přenést co nejvíce údajů do titulkové sekvence závěrečné, i nadále u většiny pořadů zachovány v úvodní sekvenci. Další důležitou funkcí znělky je totiž představit hrdinu (a s tím samozřejmě i jméno herce, který ho ztvárnil). Zde se jednotlivé znělky opět liší, a to nejen podle žánru (sitcom vs. cop show), typu hlavního hrdiny (individuální vs. kolektivní hrdina), ale i podle diváka, na kterého je pořad zaměřen („heroizace“ hrdinů v pořadech zaměřených na dětského diváka, u kterých se předpokládá potenciál stát se morálním vzorem – např. Walker Texas Ranger, CHiPs, Xena ap.). Nejde jen o to představit herce, ale spíše o to naznačit charakterové vlastnosti a motivace postav, jejich ikonografii (vizuální elementy, díky kterým jsou dané postavy snadno rozpoznatelné pro publikum, například jedinečný styl oblékání, fyzická charakteristika, používání typických předmětů nebo určité vzory chování), čehož se často dosahuje montáží dříve natočeného materiálu (z předcházejících epizod či pilotního dílu;, mohou být přidány jednotlivé obrazy a scény z aktuálního dílu, ale i z dosud neodvysílaných, už natočených dílů v rámci řady). Díky tomu může být hrdina představen „v akci“ – např. u starších pořadů americké produkce bylo typické představit postavu pomocí stop-záběru (podle potřeby doplněného zoomem) během prováděné aktivity, následně doplněného jménem herce (méně často i jménem ztvárněné postavy, případně audio komentářem). V případě většího počtu hlavních hrdinů, jako u řady sitcomů, tvůrci často představí nejprve jednotlivé postavy v akcích pro ně typických, aby se posléze všichni setkali na konci znělky (Přátelé, kreslení Simpsonovi), nebo sáhnou ke znělce „neutrální“, stylizované, a hrdiny představí všechny společně až v jejím závěru (The Big Bang Theory). Díky sestřihu vhodně zvolených záběrů se tak z úvodní znělky máme šanci dozvědět i něco o vztazích mezi postavami. Značnou měrou se na výsledné atmosféře seriálu podílí i místo a čas, kde se děj odehrává (tzv. setting). Právě atraktivní lokace či historické období, stejně jako jedinečný hrdina, jsou nejméně násilnými cestami, jak pořad odlišit od jemu podobných a vzbudit divácký zájem. Setting tedy logicky dostává svůj prostor i v úvodní znělce a jeho představení se věnuje velká pozornost[6]. Ostatně vedle postav, ikonografie, narativu a stylu je to další element spoluurčující žánr textu (téměř okamžitě rozpoznáme westernový seriál od nemocničního apod.). Geografický název se často, pro svou schopnost vyvolat v divákovi četné konotace a s nimi spojená očekávání, promítne i do názvu seriálu (Dallas, Beverly Hills 90210, Coronation Street, Poldové z Hill Street, Twin Peaks, Miami Vice, CSI: Las Vegas, New York, Miami…). Settingu je samozřejmě přizpůsoben i hudební doprovod pořadu (lehké latinskoamerické rytmy podkreslující prostředí Floridy v Dexterovi a další). Hudba použitá pro titulkovou sekvenci nám dá spolu s tempem střihu vytušit celkové tempo nadcházejícího pořadu a pro jakého diváka je určen, částečně též naznačí žánr (energická, agresivní hudba hovoří pro akční seriál a mladšího diváka, podle neutrální, klidné hudby a rozvleklého tempa střihu můžeme usuzovat na pořad vhodný i pro staršího diváka, který preferuje pomalejší tempo narace a málo násilí; při takovém posuzování divák vychází ze své empirické zkušenosti se sledováním seriálů, ergo se může snadno mýlit, což pak může vést k žánrové frustraci – ne nutně v negativním slova smyslu).

The IT Crowd (Ajťáci)

Znělka pořadu ale vůbec nemusí pracovat s dříve natočeným materiálem, může být autonomním mikropříběhem, nebo jen stylizovaným sledem obrazů, který koresponduje s atmosférou seriálu. Nemusí být dokonce ani hraná, neboť i hrané pořady využívají hravosti animovaných znělek (z poslední doby například Podfukáři či Ajťáci). I taková znělka však tematizuje prostředí, základní narativní principy uplatňované v seriálu, vztahy mezi postavami, jejich vzorce chování a další.

Znělky některých pořadů se lehce liší s každou epizodou (například znělka seriálu Simpsonovi variuje hned na několika místech[7], dále například Futurama, American Dad, Seinfeld a další), nebo existuje pro každou řadu několik verzí, které se v jejím průběhu střídají (Beverly Hills 90210). Častěji však dochází k modifikaci nebo celkové proměně znělky s  novou řadou. Nová znělka reflektuje změny v obsazení (nebo je ignoruje jako ta v Doktoru Houseovi) nebo posun v náladě seriálu, může dojít k výměně ústřední melodie (Starsky & Hutch), nebo si naopak pořad může zachovat stejnou znělku po celou dobu své existence. Některé znělky jsou natolik povedené a mezi diváky oblíbené, že se jim dostává popularity analogické ústředním melodiím (viz náš příklad s Profesionály), a obdobně jako ony překračují rámec pořadu. V poslední době se v této souvislosti hojně hovoří o seriálu uvedeném televizí Showtime. Úvodní znělka k Dexterovi[8] (po vizuální stránce velmi vydařená, navíc disponující chytlavou ústřední melodií z pod pera hudebního skladatele Rolfa Kenta, využívá k přiblížení tématu seriálu metafory srozumitelné jen zasvěceným divákům) vítězí v internetových anketách o nejlepší seriálovou znělku − mezi pěti nejlepšími se umístila například podle serveru msnbc.com[9], v roce 2007 vyhrála cenu Emmy (Outstanding Main Title Design).

 

Dexter. Zdroj: Art Of The Title. http://www.artofthetitle.com/category/tv/page/2/

 

Znělky se také liší svým umístěním v rámci pořadu. Zde je patrný rozdíl v úvodní znělce k sérii a seriálu, neboť u seriálu je nezbytný prvek rekapitulace. Rekapitulace buď znělce předchází, nebo ji těsně následuje (z důvodu přehlednosti), proto je vhodné, aby v případě seriálů byla znělka umístěna na začátku pořadu. U sérií je situace jiná. Místo rekapitulace (která je zbytečná, protože jednotlivé epizody mají uzavřený narativ[10]) samotné znělce často předchází teaser, který nás má nalákat na to, co v daném díle uvidíme (občas se vyskytuje i u seriálů).

I v případě některých seriálů tvůrci nechají uplynout část narativu a až poté nasadí znělku, tento postup je však uplatňován spíše u sérií, kde má své logické opodstatnění – odděluje expozici od zbytku narativu (například v Columbovi je spáchána vražda, následuje úvodní znělka, po které teprve přichází na scénu hlavní postava, jež se po zbytek epizody věnuje vyšetřování vraždy). U některých typů pořadů s „výraznou tváří“ na místě vložení znělky zase tolik nezáleží, jak demonstroval například britský skečový pořad Monty Pythonův Létající Cirkus, který v jednom ze svých (třicetiminutových) dílů nasadil úvodní znělku prakticky až po dvaceti minutách[11]. Takovéto pokusy jsou součástí „hry s publikem“, neboť u řady stálých diváků dochází k procesu „těšení se na znělku“, který by se s trochou nadsázky dal přirovnat k Pavlovovu reflexu… Neočekávané odkládání úvodní znělky pak může vést k divácké frustraci (která nemusí mít nutně negativní efekt, ale může diváka i pobavit, jak bylo zamýšleno v tomto případě).

 

To be continued?

Cílem tohoto textu  nebylo podat vyčerpávající postihnutí dané problematiky (což by na ploše jednoho článku ani zdaleka nebylo možné), spíše její hrubý nástin. Celá oblast přímo volá po komplexním zpracování a je na čase, aby se ho už konečně někdo zodpovědně ujal…


 

Zdroje:

http://en.wikipedia.org/wiki/Title_sequence

http://www.nationmaster.com/encyclopedia/Title-sequence

http://www.answers.com/topic/television-program-1

ELLIS, John: Visible Fictions. Routledge. London, 1992. s. 119 −123.

KORDA, Jakub: Televizní žánry. Cinepur No. 39, květen 2005, s. 20−23.

Titulkové sekvence ve filmech:

Řadu úvodních titulkových sekvencí k filmům a jejich přehledné rozdělení do několika základních kategorií najdete na stránce Forget the film, watch the titles: A growing collection of some of the most original main title sequence designs . http://mmbase.submarinechannel.com/titlesequences/

MATARAZZO, Richard: The Film Titling Industry:Silent Films….Saul Bass, Kyle Cooper and beyond. http://myweb.cwpost.liu.edu/paievoli/finals/505Sp_03/Prj2/MataP2.htm

INCEER, Melis: An Analysis of The Opening Credit Sequence In Film. Bakalářská diplomová práce. University of Pennsylvania, květen 2007. http://repository.upenn.edu/cgi/viewcontent.cgi?article=1080&context=curej

KOLSTRUP, Søren: The Film Title and its Historical Ancestors or How did we get where we are? p.o.v. filmtidsskrift a Danish journal of film studies (Institute of Information and Media Studies – Aarhus Uniersity) Number 2, November 1996. http://pov.imv.au.dk/Issue_02/section_1/artc1B.html

Ze všech internetových zdrojů bylo čerpáno 10. října 2008.

Seznam citovaných seriálů:

American Dad (2005−?)

Beverly Hills 90210 (1990−2000)

Columbo (1968−1978)

Coronation Street (1960−?)

Kriminálka Las Vegas (2000−?)

Kriminálka Miami (2002−?)

Kriminálka New York (2004−?)

Dallas (1978−1971)

Dexter (2006−?)

Doktor House (2004−?)

Futurama (1999−?)

CHiPs (1977−1983)

Jsem do tebe blázen (1992−1999)

Městečko Twin Peaks (1990−1991)

Miami Vice (1984−1989)

Monty Pythonův létající cirkus (1969−1974)

Poldové z Hill Street (1981−1987)

Profesionálové (1977−1983)

Přátelé (1994−2004)

Randall a Hopkirk (1969−1971)

Seinfeld (1990−1998)

Simpsonovi (1989−?)

Starsky & Hutch (1975−1979)

The Big Bang Theory (2007−?)

To je vražda, napsala (1984−1996)

Walker Texas Ranger (1993−2001)

Xena (1995−2001)



[1] Vlastně jde spíš o pouhý zárodek interakce; v době, kdy drtivá většina televizních diváků disponuje dálkovým ovladačem, je zapping brán jako samozřejmost, jako nedílná součást procesu sledování televize.

 

[2] O TV žánrech a jejich nejasnosti viz KORDA, Jakub: Televizní žánry. Cinepur No. 39, květen 2005, s. 20−23.

[3] Seriál a série patří mezi hlavní typy sériových forem vysílání. „Série je tvořena určitým počtem oddělených epizod, přičemž příběh každé epizody je do určité míry ucelený. V případě fikčních žánrů ale neobsahuje žádné zcela konečné rozřešení a uzavření příběhů klíčových postav. Někdy také do podkategorie série náleží víceméně oddělená televizní dramata, jejichž spojnicí je určité téma a titul.“ (Korda, 21) Pro seriál je naproti tomu typický kumulativní narativ (příběh se „přelévá“ z jednoho dílu do druhého), vývoj a proměna postav, zatímco u sérií zůstávají centrální charaktery prakticky neměnné. V důsledku již zmiňované hybridizace se však hranice mezi těmito dvěma kategoriemi v praxi často stává nejasnou, dochází k jejich prolínání (Přátelé, House). (tamtéž)

[4] Hlavní hudební motiv bývá kromě znělky nasazen i během závěrečných titulků.

[5] Ostatně k tomu dochází i u znělek bez textu: taková znělka může být dodatečně otextována, změnit se může nejen melodie (uvedení amerického seriálu Starsky & Hutch ve Francii), ale i celá znělka (uvedení zahraničních pořadů typu Randall a Hopkirk Československou televizi).

[6]V úvodní znělce může jít o představení města, země, budovy, nebo fiktivní lokace, ve které se děj pořadu odehrává.

[7] Bart Simpson napíše na tabuli ve škole pokaždé jinou větu („blackboard gag“), celá rodina se sejde v obýváku na gauči pokaždé jiným, humorným způsobem a existuje i několik variací Lisiny hry na saxofon.

[8] http://www.youtube.com/watch?v=ej8-Rqo-VT4

[9] http://www.msnbc.msn.com/id/21599851/

[10] V ideálním případě; jak už jsem naznačila dříve, jednotlivé televizní formy rády hybridují, proto existují i „hybridy“ mezi seriálem a sérií, a pak jsou tu případy, kdy je narativ série rozdělen do dvou epizod, takže nás po hodině sledování pořadu překvapí nečekané: „… to be continued“.

[11] Což bylo mimo jiné umožněno právě skečovou podobou pořadu.

Print Friendly, PDF & Email

Autor

oo̍̍̍o̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍o̍oo̗̗o̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗o̗̗o digital graffity by Glitchr, multiplied̊ ̊̊ ̊̊̊ ̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊ ̊̊̊ ̊̊ ̊̊ ̊̊ ̊̊̊ ̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊ ̊̊̊ ̊̊ ̊̊ ̊̊ ̊̊̊ ̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊ ̊̊̊ ̊̊ ̊ oo̍̍̍o̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍o̍oo̗̗o̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗o̗̗o ▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀ digital graffity by Glitchr, multiplied ▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀ digital graffity by Glitchr, mash-up ▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀ guerilla curating by (c) merry ▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀ it took me two and half fucking hours to curate Glitchr onto wordpress on my computer

Počet článků : 135

Zanechte komentář

© 2012 25 fps, z.s.

Zpět nahoru