Aronofského Requiem (za sen)

Trainspotting, Traffic: Nadvláda gangů nebo Panika v Needle Parku (s debutujícím Al Pacinem) patří mezi nejznámější filmy s tématikou drogové závislosti. Requiem za sen Darrena Aronofského je pak pro mnohé nejlepším dílem tohoto subžánru. Jelikož v České republice šel film rovnou do videodistribuce, máme možnost ho zhlédnout na plátnech kin teprve nyní.

Darren Aronofsky

Letošní čtyřicátník Darren Aronofsky vystudoval animaci a hraný film na Harvardské univerzitě. Na svém kontě má prozatím¹ jen tři celovečerní filmy, ale i tak se řadí mezi nejuznávanější americké nezávislé režiséry současnosti. Po dvojici krátkometrážních snímků (Fortune Cookie a Protozoa) natočil v roce 1998 Pí, existenciální thriller o geniálním matematikovi, jenž se snaží přijít na vzorec objasňující Ludolfovo číslo. Film získal ocenění na festivalu v Sundance. Po tomto úspěchu měl rozpracováno několik rozličných projektů, dostal se však k novele Huberta Selbyho Requiem za sen a rozhodl se ji zfilmovat. Přes zmíněné problémy s distribucí zaznamenal film značný věhlas. Bylo to roku 2000 a na další snímek si museli režisérovi příznivci počkat celých 6 let, kdy přišla do kin Fontána. Vypráví příběh vztahu mladé dvojice napříč třemi značně časově vzdálenými rovinami.

Pí a Requiem za sen spojují podobné formální postupy, co však tyto filmy pojí i s Fontánou, je Aronofského záliba ve zkoumání filozofických otázek skrze závislost (na číslech/drogách/milované osobě). Hlavní postavy jeho snímků mají od samého začátku předem stanovený cíl a divák je vždy svědkem cesty k jeho (ne)úspěšnému naplnění.

Requiem za sen

Závislost si může člověk vypěstovat téměř na čemkoli. Hrdinové filmu si ovšem nedokáží představit život bez látek ovlivňujících jejich vědomí. Sára Goldfarbová je postarší osamělá vdova postrádající pravý smysl života. Její hlavní záliba spočívá ve sledování sektářsky působící televizní show. Jednoho dne se dozví, že byla do tohoto pořadu vybrána. Jedinou překážku vidí v několika přebytečných kilech. S těmi jí mají pomoci „zaručeně funkční“ prášky na hubnutí… Pomyslnou druhou linii filmu tvoří osud Sářina syna Harryho, jeho přítelkyně Marion a nejlepšího kamaráda Tyrona. Jejich problémy vyplývají ze závislosti na tvrdých drogách, které střídavě užívají, všemožně shánějí a jednu dobu úspěšně distribuují.

Hereckému ztvárnění dominuje Ellen Burstynová, která byla za roli Sáry nominována na Oscara². Z trojice Jared Leto (Úkryt, Americké psycho), Jennifer Connellyová (Oscar za Čistou duši) zaujme především obsazení Marlona Wayanse, jelikož ten je znám spíše z brakových komedií svých bratrů (Scary movie 1-3, Někdo to rád blond).

Narativ se dělí rovnoměrně do tří částí, jež odpovídají ročním obdobím (jaro absentuje). Charakter příběhu se dá popsat asi takto: v létě se hrdinům změní život a všechno naznačuje, že k lepšímu. Na podzim ovšem nastanou komplikace. Zima se stává svědkem propadu na morální a společenské dno. Kupříkladu Sářiny snové vize svou letní odlehčeností mohou rozesmát, ty podzimní mají pachuť fantaskna a v zimě děsí a nutí diváka přivírat oči.

Schéma tedy prosté, ohlodané na samou podstatu tématu a dávající vzpomenout na klasickou tragédii. Spočívá v důrazu na co nejdrtivější emocionální dopad. Klíč k němu se skrývá za perfektně fungující gradací, kterou umožňuje rychlé tempo celého snímku.

Rychlost, emoce i gradace jsou do značné míry determinovány technickým ztvárněním snímku. Aronofsky využívá nevídaného množství vizuálních fines. Nejpřekvapivější je, že nepůsobí jako nevhodně zcizující efekt. Obraz dělí tu vertikálně, tu horizontálně, zpomaluje jej nebo naopak drasticky zrychluje, různě deformuje a mezi záběry přechází pomocí prolínaček, stíraček a v případě potřeby obraz „vybělí“. Proslulými se staly scény aplikace drog pomocí frenetického využití střihu, které se často opakují, ale pokaždé mají pozměněný význam pro postavy. Ty totiž zůstávají tím hlavním.

Všechny zmíněné prvky netrpí samoúčelností, nýbrž dokreslují stávající pocit jednotlivých hrdinů, jejich duševní i fyzický stav a přibližují divákovi vztah mezi nimi.

Bylo by chybou v souvislosti s Requiem za sen opomenout hudební provedení. Hudba, kterou zkomponoval Clint Mansell³, neslouží jen jako podkres. Naopak. Často je právě ona tím důvodem, proč jednotlivé scény působí patřičně emotivně.

Teprve spojením všech zmíněných atributů dosahuje Requiem za sen svého, nebojím se říci výjimečného emocionálního účinku. Nejen díky závěrečné katarzi (zde je toto „posvátné“ slovo opravdu na místě) se jedná o svým způsobem „nejúčinnější“ film o drogách vůbec.

Requiem for a Dream

Režie: Darren Aronofsky

Scénář: Hubert Selby Jr., Darren Aronofsky

Kamera: Matthew Libatique

Střih: Jay Rabinowitz

Hudba: Clint Mansell

Hrají: Ellen Burstyn, Jared Leto, Jennifer Connelly, Marlon Wayans, Christopher McDonald,

USA, 2000, 102 min.

Premiéra v ČR: 15. 1. 2009

Distributor: Asociace českých filmových klubů

 

1 Jeho nejnovější snímek The Wrestler s Mickey Rourkem v hlavní roli se zatím v českých kinech neobjevil, proto jej tento článek opomene.

2 Jednu zlatou sošku již má, a to za Scorseseho Alice už tu nebydlí.