Zde se nacházíte: 25fps » Český film » Česká variace na noirové téma

Česká variace na noirové téma

RECENZE: Normal (režie: Julius Ševčík, 2009) – JANA BÉBAROVÁ –

Julius Ševčík je v současném českém filmu tak trochu zjevením . S jistou mírou nadsázky by se dalo říci, že podobným jako kdysi jeho velký vzor, enfant terrible nové vlny, Jan Němec. Ač jej po gymnaziálních studiích nevzali na FAMU, své režisérské ambice nevzdal a odjel do New Yorku, kde na tamní Film Academy absolvoval dva půlroční kurzy, aby zde vstřebal americké metody filmového natáčení. Realizoval zde čtyřminutový snímek Spirála, v němž dal jasně najevo, jakým směrem se chce ubírat. A pak ho konečně vzali na vysněnou FAMU.

Již jeho první celovečerní film Restart (2005) sympaticky vybočoval ze soudobé české produkce, stejně inovativně působí i jeho nejnovější snímek Normal (2009). To, co totiž Ševčíka zajímá nejvíce, je vizuální stránka. Jeho filmy uchvacují osobitými záběrovými kompozicemi, netypickými úhly a obecně výraznou stylizací. V Restartu vsadil na klipovou estetiku, v Normalu je pak zřetelně cítit pochmurná noirová atmosféra. Předlohou tomuto filmu o sériovém vrahovi Petru Kurtenovi (Milan Kňažko) byla divadelní hra The Düsseldorf Ripper britského dramatika Anthony Neilsona. Psaní scénáře předcházelo dlouhé studium Kurtenova života, zdrojem mnohých informací Ševčíkovi byly zápisky Kurtenova psychiatra Karla Berga, tudíž většina dialogů použitých ve filmu je autentická. Namísto psychiatra je však v Normalu Kurtenovým protihráčem jeho advokát, mladý a ambiciózní Justus Wehner (debutující Pavel Gajdoš). Právě kolem jeho postavy se soustředí veškeré dění. Normal není žádnou akční story – vrah Kurten je dopaden hned v úvodu filmu (v podstatě se policii vzdá) a film se koncentruje spíše na rozhovory obhájce a jeho klienta, na Wehnerovo nazírání na Kurtenovu zvrácenou osobnost, snahu pochopit jeho hrůzné činy, pochopit jeho motivaci a dokázat jeho šílenství. Namísto akce a spletitých dějových zvratů klade Ševčík důraz na emocionalitu a myšlenkový přesah, především jej zajímá téma viny a neviny – do jaké míry je masový vrah viník a do jaké míry je obětí společnosti. Jak sám proklamoval, snažil se pohlédnout na šílenství z druhé strany. Názvem filmu pak odkazuje k paradoxu, že ačkoli je celá německá společnost počátku třicátých let z Kurtenových skutků zděšená a považuje jej za největší zrůdu, její většina se o pár let později po nástupu Hitlera k moci dopustí mnohem otřesnějších věcí a bude jí to připadat zcela normální…

Veškerá pozornost je tedy soustředěna na tři centrální postavy: vraha Petra Kurtena, jeho manželku Marii, bývalou prostitutku (Dagmar Havlová), a právního zástupce Wehnera. Právě jeho myšlenkové pochody, hloubání nad případem a veškerá jeho poznání a názorové obraty evokuje paralelní montáž, která je pro Ševčíkův režijní styl velice příznačná. Svou zálibu v ní okázale prezentoval již v Restartu: prostřednictvím paralelního střihu jsou zde zobrazeny katastrofické vize a pomyslná ‚kdyby‘ hlavní hrdinky snažící se napravit následky svého nepovedeného aprílového žertíku. Normal po vzoru filmu noir ukazuje svého hrdinu jako vnitřně rozpolcenou a nejednoznačnou postavu, jejíž bádání po pravdě a hledání sebe sama halí do ponuré atmosféry nočního města. Bezútěšnost a tíseň prostředí umocňuje modré tónování, všudypřítomný déšť a skutečnost, že většina děje se odehrává v noci, nebo v přítmí Kurtenovy cely. Architektovi filmu, výtvarníkovi Antonínovi M. S., se podařilo přesně vystihnout dekadentnost okolního světa – dobových barů a nevěstinců, jejichž prostředí náležitě dokresluje i hudba Jana P. Muchowa. Kamera (Mexičana Antonia Riestry) postavy velmi často zabírá přes okna a různé zrcadlící a skleněné plochy, užívá extrémních nadhledů. Každý záběr je komponován s tou největší precizností. Sledovat Normal je úchvatnou pastvou pro oči.

Novinové titulky anoncovaly velký návrat Dagmar Havlové na velké plátno, Milana Kňažka deklarovaly jako českého Hannibala a Normal označovaly za nejočekávanější film roku. Přestože má film zcela jiné ambice, návštěvnost českých komediálních trháků nevalné úrovně sice pravděpodobně nepřekoná. I tak jej však můžeme upřímně označit jako obrovský úspěch. Už teď se těším na to, s čím Julius Ševčík přijde příště.

 

Normal

scénář a režie: Julius Ševčík

podle divadelní hry The Düsseldorf Ripper Anthony Neilsona

kamera: Antonio Riestra

architekt: Antonín M. S.

hudba: Jan P. Muchow

hrají: Pavel Gajdoš (Justus Wehner), Milan Kňažko (Petr Kurten), Dagmar Havlová (Marie) a další

Česká republika, 2009, 100 minut

Oficiální stránky filmu

http://www.normalfilm.cz/

Print Friendly

Autor

Jana Bébarová
editor-in-chief

Počet článků : 211

Zanechte komentář

© 2012 25 fps, z.s.

Zpět nahoru