Do městečka bychom si zajeli jen na chvíli

Máte-li sklon k absurdnímu humoru a patříte-li mezi ty, kteří si v dětství hráli s figurkami kovbojů, indiánů a měli i svoji zvířecí farmu, určitě znáte kultovní seriál Panika v městečku. Autorské duo Aubier-Patar poskytlo časopisu 25fps exkluzivní rozhovor těsně před tím, než odcestovali prezentovat svůj celovečerní film na další festival.

Váš seriál se stává bez nadsázky kultovní záležitostí. Reakce na ně jsou veskrze pozitivní a na přednáškách a seminářích se mi zatím nestalo, aby se studenti horečně nesmáli. Dokážete odhadnout, kde se nachází síla vaší Paniky ve městečku?

Základem filmů je scénář. Nicméně metoda naší animace je tak jednoduchá, alespoň ve srovnání s klasickou animovanou groteskou nebo s loutkovým filmem, že nám umožňuje v průběhu animace improvizovat. Dává nám tak velkou porci svobody a spontaneity, umožňuje nám v průběhu práce dělat si legraci a přidávat humorné momenty, aniž bychom je při psaní plánovali.
Kdybyste měli vypsat třeba šest klíčových slov, která by „definovala“ váš seriál a film, která by to byla?

výstřední (ve smyslu inspirovaný skutečností, ale s nečekaným zvratem)
absurdní
hysterický (ve smyslu superdynamický)
přihlouplý, ale ne stupidní
bezmezný
surrealistický

Určitě Panice dominuje jistý druh „chaosu“ a také absurdity, ostatně, jak jste už naznačili ve své předcházející odpovědi. Jsou to aspekty, které by se nějak objevovaly i ve vašich životech?
Pravděpodobně se čas od času chováme trochu přihlouple, ale rozhodně ne do té míry jako Kovboj a Indián.

Chtěli byste být obyvateli takového městečka, proč ano, proč ne?
Bylo by pěkné navštěvovat vesnici tak jednou do měsíce (ale rozhodně ne častěji), abychom si zahráli karty s Janine, Stevenem, Kovbojem a Indiánem nebo si zajezdili v bujné přírodě na kole jako Pošťák. Ale opravdu: jen občas, ne moc často…

Animujete figurky, které všichni dobře známe z dětství. Jak došlo k výběru těchto „loutek“? Proč jste si vybrali zrovna je? V čem spočívá jejich potenciál?
Skončili jsme u Kovboje, Indiána a Koně jednoduše proto, že se jedná o figurky snadno sehnatelné ve velkých počtech a v různých pozicích na bleších trzích a v garážových výprodejích. To nám umožnilo náš seriál vytvářet rychle, aniž bychom se zdržovali s modelováním postaviček.

Převést krátké epizody do celovečerního formátu je dost obtížné. S jakými překážkami jste se potkávali vy?
Hlavní problém, kterému jsme čelili, bylo vytvořit příběh, který by trval 75 minut, během kterých by se vyvíjely charaktery našich postav (které v rámci seriálu zůstaly víceméně plytké). Když jsme pracovali na scénáři, měli jsme nadbytek nápadů a námětů. Nejtěžší bylo vybrat jen ty, které budou dohromady působit koherentně.

Plánujete oživovat Paniku i nadále? Nebo máte jiné projekty, na které se můžeme těšit?
V současnosti pilně pracujeme na novém celovečerním filmu, který režírujeme společně s Benjaminem Rennerem z Francie. Je to animovaný film založený na dětské knížce Ernest a Célestine spisovatelky Gabrielle Vincent.
Taky velmi vážně uvažujeme o možnosti v blízké budoucnosti vytvořit pokračování seriálu Panique au village.

Kdo z vás je Indián, kdo Kovboj?
Hlas Kovboje byl nahrán Stéphanem Aubierem, který je velmi talentovaný ve vyluzování velmi vysokého hlasu a celkově je hodně zaražený a mrzutý. Hlas Koně patří Vincentu Patarovi, který má hlubší a autoritativnější hlas. A konečně Indiánovi hlas propůjčil Bruce Ellison, americký mim a herec, který v 70. letech vystudoval pantomimickou školu Marcela Marceaua v Paříži a posledních 20 let žije v Bruselu.

rozhovor vedli Lukáš Gregor a Milan Hain