Zde se nacházíte: 25fps » Rozhledy » Graham Linehan

Graham Linehan

PORTRÉT: Graham Linehan – JAN VALNOHA –

Graham Linehan patří k nejúspěšnějším britským komediálním tvůrcům. Jeho seriály (Big Train, IT Crowd, Black Books a Father Ted) si našly miliony příznivců po celém světě a také u nás mají početnou fanouškovskou základnu. Neuškodí tedy podívat se na Linehanovu tvorbu v souvislostech.

Televizní producent, scenárista a režisér irského původu. Ačkoliv se snažil proniknout několika scénáři i do vážnějšího žánru, nejvíce se projevuje na poli komediálního žánru, ve kterém slaví největší úspěchy.

Narodil se roku 1968 v Castlenocku v Dublinu, kde také vystudoval místní univerzitu. Svoji kariéru začal jako žurnalista v irském hudebním magazínu Hot Press, kde nestrávil příliš dlouhou dobu. V roce 1994 poprvé spolupracoval s Arthurem Mathewsem na The All New Alexei Sayle Show (BBC, 1994). Show nebyla příliš úspěšná, ale Linehan našel v psaní komediálních textů zalíbení. Sám o sobě tvrdí: „Byl jsem novinářem a když jsem psával články, zjistil jsem, že má výchozí pozice je vždy komická. Uvědomil jsem si, že zatímco jsem si liboval v pozici vážného autora, daleko blíže k pravdě bylo říct, že jsem komediální autor. Moje nejúspěšnější věci byly vždy ty zábavnější. Kdykoliv se snažím psát vážně nebo poeticky, je to trapné a pompézní.“1

Spolupráce s Mathewsem pokračovala a dvojice se zaměřila na psaní kratších skečů pro televizní skeč show jako například The Day Today (BBC, 1994), Harry Enfield and Chums (BBC, 1994), Coogan’s Run (BBC, 1994) a The Fast Show (BBC, 1994-2001). Poslední jmenovaná show se stala velice populární právě díky krátkým skečům Ralph and Ted, které Linehan a Mathews vytvořili. Skeče byly úspěšné, protože nabízely vztah, kterému většina britských diváků velice dobře rozuměla – Ralph je mladý majitel venkovského sídla a přilehlých pozemků, Ted je jeho zahradník a údržbář. Podstata humoru spočívá ve střetu obou charakterů – Ralph je většinou výřečný idealista, kdežto zahradník Ted stručně suše odbývá svou část dialogu.

Jméno Ted je pravděpodobně u scenáristické dvojice Linehan-Mathews populární, protože se objevuje i v dalším Linehanově seriálu, Father Ted (Channel 4 1995-8), nyní jako jméno hlavní postavy, potažmo celého sitcomu. Objevuje se tu disfunkční kolektiv postav, jejichž střet vytváří humorné situace. Na odlehlém ostrově nedaleko Irska, v menším venkovském sídle, které slouží jako fara, spolu žijí tři kněží spravující farnost – otec Ted, otec Dougal a otec Jack. Jako vedlejší postava ještě služebná/pomocnice v „domácnosti“, která žije v přesvědčení, že to hlavní, co kněz potřebuje k přežití, je šálek teplého čaje, minimálně osmkrát denně. Kněžský život v odlehlé farnosti na vzdáleném ostrově nezní jako příliš atraktivní námět pro situační komedii, ale předpojatý divák hned v prvním díle seriálu zjistí, jak se věci ve skutečnosti mají. Otec Jack je celé dny opilý a v tomto stavu setrvává i po celý zbytek všech dílů seriálu, vyjma jedné střízlivé výjimky („Cože? Kněží?? Neříkejte mi, že jsem ještě pořád na tom zas***ým ostrově?!“), otec Dougal, nejmladší z celé trojice, je ve skutečnosti mentálně ještě o mnoho mladší než vypadá („Počkej Tede, opravdu se ode mně čeká, že těm věcem, co nás učili v semináři, budu věřit?“) a otec Ted měl v minulosti nějaké finanční nesrovnalosti ve své bývalé farnosti („Ty peníze ze sbírky na toho slepého chlapce na mém účtu pouze odpočívaly!“). Satirické komediální ztvárnění klerikálního života nechalo málokterou církevní hlavu ve Spojeném Království chladnou, ale diváci byli sitcomem nadšení, což se projevilo především v žebříčcích sledovanosti, výsledcích anket a v udělených cenách (několik cen BAFTA pro nejlepší komedii a hlavní roli). Ač Linehan a Mathews plánovali zastavení produkce po třetí sérii, po tragické smrti hlavního hrdiny nedlouho po natočení posledního dílu třetí sezony byl seriál ukončen.

Graham Linehan pokračoval v práci pro britský televizní průmysl a kromě několika kameo rolí v komediálních pořadech (I’m Alan Partridge (BBC, 1997), Garth Marenghi’s Darkplace (Channel 4, 2004)) se scenáristicky podílel na sitcomu Hippies (BBC, 1995), který ovšem nebyl příliš úspěšný, ale objevilo se v něm několik mladých herců (např. Simon Pegg), kteří využili tohoto odrazového můstku pro další práci v komediální sféře britské televize.

Skečová show Velkovlak (Big Train, BBC 1998) se ukázala jako další úspěšná spolupráce dvojice Linehan-Mathews. Žánr krátkého skeče si oba autoři osahali již v předchozím počinu The Fast Show a ve Velkovlaku plně popustili uzdu svému komediálnímu vkusu. Skeče obsahují surrealistický až absurdní humor a často bývá celá show přirovnáván k nejslavnějšímu dílu na poli televizního skeče – k Monty Pythonovu Létajícímu Cirkusu. Hlavním společným rysem obou seriálů je úzký kolektiv herců, kteří ztvárňují širokou škálu rolí (především se účinkováním v tomto seriálu proslavili již zmíněný Simon Pegg a Mark Heap). Objevuje se zde i opakující se vtip, který běží skrz celý díl. Ten je ve Velkovlaku doveden ještě dále a objevuje se v podobě pravidelné relace „Soutěž v zírání“ po celou první sérii pravidelně v každém díle. Stejně jako komediální uskupení Monty Python má i Velkovlak ustálené postavy, které se vracejí v jiných skečích – afričtí žokejové, nespolehliví policisté a asketičtí mniši. Velkovlak však daleko více staví na situační komice, kostýmech a prostředí. Zatímco humor Monty Pythonů spočívá především ve vtipném dialogu na neobvyklém místě, Velkovlak více těží z absurdity situace, která vyplývá v kombinaci nepatřičnosti neobvyklého prostředí a postavy, která se v něm vyskytuje (Bee Gees na divokém západě, stádo žokejů na afrických pláních, všemocný galaktický diktátor sledující Teletubbies). Objevují se skeče využívající parodování jiných žánrů jejich formálními postupy, především využití kancelářského prostředí, roztřesené kamery (shakycam) a dokumentárních rozhovorů s postavami ve skečích o Ježíšovi šikanovaném Satanem a např. i ve skeči o masturbování v kanceláři v pracovní době, tedy ve stylu, který o tři roky později využije Kancl (The Office, BBC 2001). Linehan byl scenáristou a režisérem celé první série Velkovlaku, na druhé sérii již nespolupracoval, ale scenáristickou pozici po něm převzal jeho kolega Arthur Mathews.

Ve spolupráci s Dylanem Moranem vytvořil Graham Linehan další úspěšný sitcom, Black Books (Channel 4, 2000). Linehan na postu režiséra a scenáristy uplatňuje fungující schéma tří asociálních postav v izolaci – tentokrát se jedná o londýnské knihkupectví, které vlastní egoistický irský opilec Bernard Black, jeho společníky jsou vlasatý účetní Manny a výstřední prodavačka z vedlejšího obchodu Fran. Postavy jsou ztvárněny úspěšnými komediálními herci britské televize – Dylanem Moranem, Billem Baileym a Tamsin Greig. Po první sérii Linehan seriál opouští a scenáristickou a režisérskou pozici po něm přebírá Dylan Moran, což se projevuje především po stránce dialogové. Seriál celkem dosáhl tří sérií po šesti dílech a vyhrál několik cen BAFTA.

Po vytvoření pilotního dílu ke skečovému seriálu Little Britain (BBC, 2002) je Linehanovou další větší položkou populární sitcom The IT Crowd (Channel 4, 2006). Opět se zde uplatňuje izolované prostředí, ve kterém v disfunkčním vztahu spolupracují tři postavy, dva mužské charaktery a jedna žena. Prostředí suterénu londýnské korporace Reynholm Industries nabízí ideální místo pro kancelář firemních informačních techniků Roye a Mosse, ke kterým se hned v prvním díle přidává jejich nová vedoucí oddělení a personální manažerka v jedné osobě – Jen. Asociální prostředí počítačových techniků a především jejich střet s extrovertním okolním světem je zdrojem většiny humorných situací, ale na rozdíl od konkurenčního amerického Big Bang Theory (CBS, 2007) se tu odborné vtipy a narážky objevují pouze v minimálním množství. Na této srozumitelnosti situačního humoru si Graham Linehan zakládá nejvíce – možnost pochopení vtipu téměř každým divákem. Tento druh „skrytých“ vtipů, odkázaných znalému publiku, které více patří do skupiny popkulturních nadšenců, se však v malém množství objevuje v druhém plánu – zdroj těchto vnitřních vtipů je především v pracovním prostředí IT kanceláře – nálepky, knihy, typy elektroniky, plakáty atd.

K ještě většímu přiblížení se realitě jsou v seriálu vloženy televizní reklamy a upoutávky, které parodují televizní žánry – reklama na novou záchranou službu, protipirátská upoutávka na DVD nebo televizní zprávy o bouřících se „ajťácích“. K této vlně realismu přispívá i vlastní funkční internetová stránka firmy Reynholm Industries, pro kterou hlavní hrdinové pracují. Na adrese http://www.reynholm.co.uk je k nalezení kompletní webová reprezentace této fiktivní firmy se všemi projekty i fakty, která se v seriálu vyskytují, včetně personálu, a vlastní sekci má i oddělení informačních technologií.

IT Crowd se prozatím dočkal tří sérií a Graham Linehan dokázal, že i po masivním úspěchu, který zaznamenala The Office díky netradiční formě a přístupu, klasický studiový sitcom není mrtvou formou a stále dokáže oslovit a pobavit své publikum.

 

ODKAZY:

Rozhovor s Grahamem Linehanem. 14. února 2009 <http://www.comedy.org.uk/guide/tv/the_it_crowd/>

Print Friendly, PDF & Email

Autor

Počet článků : 11

Zanechte komentář

© 2012 25 fps, z.s.

Zpět nahoru