Kalaš – Karlíček poprvé

Publikováno: Jaroslav Stuchlý Publikováno dne: 25. května 2009 Rubrika: Český film | Komentář : 0

RECENZE – KNIHA: Zlatá čtyřka – JAROSLAV STUCHLÝ –

Nakladatelství ComicsCentrum rozjelo před dvěma lety vydávání románů spisovatele a filmového scenáristy Eduarda Fikera (1902 – 1961). Úvodním počinem se stal vůbec prvně publikovaný román Hloubka (dopsaný roku 1947), který spisovatelův vnuk a nakladatel Václav Dort nalezl v rodinné pozůstalosti. Nyní vychází Zlatá čtyřka (původně uveřejňovaná na pokračování v Mladé frontě v první polovině roku 1955), která představuje dvojici vyšetřovatelů, kontrarozvědčíka Kalaše a kriminalistu Karlíčka. Oba se objevují ještě v dalších dvou románech: Série C-L (1958), zfilmovaný pod názvem Na kolejích čeká vrah (1970, rež. Josef Mach), a Kilometr 19 (1960), který do filmové podoby převedl v roce 1963 s názvem Strach Petr Schulhoff.

Zlatá čtyřka začíná vraždou krásné Marty Valterové, jejíž smrt souvisí s prozrazením jakési tajné šifry (typický hitchcockovský „mcguffin“, tedy záminka sloužící k rozvíjení vypravování). Se špionkou udržoval intimní poměr Kalašův kolega Nebeský, což z něj dělá, když už ne rovnou vraha, tedy rozhodně podezřelého z vyzrazení služebního tajemství. Během pátrání se kapitánu Kalašovi podaří rozkrýt početnou síť agentů, jež se pokoušela škodit našemu lidově demokratickému zřízení.

Proč proboha dnes vydávat (a číst) podobná dílka z 50. let, v nichž kontráš od StB „hrábl do pupku hadího prorokům s tupými drápy“ (jak vkusně notoval o kapitánu Minaříkovi o 20 let později zasloužilý pěvec Josef Laufer)? Možná proto, že Zlatá čtyřka svým pojetím dokládá, před jakým problémem stanuli populární umělci všech oborů po roce 1948. Takže zatímco Oldřich Nový se před kamerou zbavuje smokinku a neúspěšně obléká montérky, tvůrce dobrodružných (Nejdřív já a Stráž na Psí skále pro mě navždy zůstanou spojeny s ilustracemi Bohumila „Bimbo“ Konečného) a detektivních románů Eduard Fiker se pouští do špionážního thrilleru. S velkým pochopením soudruhů se však nesetkává. Jeho text se totiž na hony vzdaluje těžkopádnosti a ideologickému zatížení děl socialistického realismu. Ke čtivosti přispívá jednak ich forma, jednak důsledné užití přítomného času, ale především v dialozích i autorské řeči zřetelný příklon k ironickému nadhledu nad celým vyprávěním. Jak si v doslovu všímá Pavel Janáček (a nejenže přitom prozrazuje pachatele vraždy Marty Valterové, ale také krade práci recenzentovi), dvojka Kalaš- Karlíček je vlastně naruby obráceným duem Holmes-Watson (u Fikera Kalaš šéfuje a vypravuje, ale Karlíček nakonec přivádí na stopu). V mnoha ohledech zůstává Fiker ve Zlaté čtyřce poplatný svému literárnímu vzoru, autoru dobrodružných a senzačních thrillerů Edgaru Wallaceovi (1875 – 1932). Do Janáčkem zmíněného Žabího bratrstva a románu Když gangsteři ovládli Londýn bych vklínil ještě svého favorita Mrtvé oči Londýna. Daleko víc než společensko-politické pozadí špionské organizace totiž Fikera zajímá její hierarchie (odtud název románu), ztracená čínská skříňka či detailně prokreslené prostředí tajuplného venkovského sídla. Bolševičtí kulturtrégři v 50. letech správně vycítili, že Eduard Fiker ani nenastavuje zrcadlo současnosti, ani nepranýřuje kapitalistický Západ a jeho rozvracečské rejdy, nýbrž pojímá Zlatou čtyřku jako chytrou literární hru se žánrem a nelehkou dobou vzniku. A jako takovou je možné ji ocenit i dnes.