Mojí snahou bylo uvést kompletní české dějiny všech umění

Za svůj filmový debut mu vděčí řada dnes slavných a uznávaných režisérů – Zdeněk Tyc, Petr Zelenka nebo třeba Vladimír Morávek. Řeč je o Čestmíru Kopeckém, v jehož produkci aktuálně vzniká velký dokumentární cyklus Zlatá šedesátá.

Vaše jméno se ve filmové branži začalo častěji objevovat v 90. letech. Můžete prozradit, co jste dělal před rokem 1989?

Před rokem 1989 jsem byl produkčním v Československé televizi, kde jsem produkoval především přenosy z divadel a poezii.

Mezi Vaše první projekty patřily Žiletky Zdeňka Tyce. Ten film si tehdy bral za cíl pravdivě ukázat život generace 80. let. Jak moc pravdivý ten film podle Vás je?

Už jsem ho dlouho neviděl a mám ho rád. Myslím, že nejen jeho forma a herectví, ale i téma je mi blízké.

Nedílnou složku filmu tvoří také hudba Psích vojáků. Váš další film Mňága – Happy end pojednává o vzniku hudební kapely. Jak moc je podle Vás důležité propojit film s populární hudbou?

Třeba i ve filmu Visací zámek je hodně hudby. Slovo “populární hudba” mne poměrně děsí. Ale mám dobrou hudbu moc rád a přirozeně se nabízí do filmu.

Kromě výše zmíněných jste stál u zrodu několika ambiciózních projektů. Pomohl jste do kin také například Milanu Šteindlerovi a jeho filmu Díky za každé nové ráno. Situace v české kinematografii byla v polovině devadesátých let dost kritická. Vy jste měl sice zázemí v České televizi , i tak ale Vaše práce nebyla jistě jednoduchá…

V České televizi to bylo zase hodně radostné období a filmu jsme pomáhali rádi a jak jsme mohli. Mezi ty první filmy patřila třeba i Záhrada Martina Šulíka.

Stál jste ale u zrodu filmů, které vítězily na světových přehlídkách a festivalech, podle čeho jste si vybíral a vybíráte látky?

Vždycky si vybírám podle osobností, které film budou dělat, a podle tématu, které mne musí oslovovat.

Můžete dnes po více jak deseti letech prozradit, zda se zmíněné filmy, které jste v devadesátých letech produkoval, zaplatily?

Skoro každý film se zaplatí, a sice především následným uváděním v televizích, jen to trochu déle trvá.

Ve Vaší produkci vznikal první film podle románu Michala Viewegha. Jak padla volba právě na Výchovu dívek v Čechách? ¹

Tak trochu ani nevznikal, přišel s ním Petr Koliha, který ho pro sebe připravil ve své skupině, a když odcházel, převzal jsem ho. Jen nevím, jestli náhodou Báječná léta nebyla dříve.

Co říkáte tomu, že se dnes natáčí podle jeho románů jeden film za druhým?

Jde spíše o komerční snímky a i ty romány se změnily.

Pod Vašimi křídly často vznikají filmy debutantů. Není pro producenta riskantní soustřeďovat se na filmy debutantů? Připomeňme debut Saši Gedeona Indiánské léto, absolventský film Bohdana Slámy Akáty Bílé nebo povídkový film Romana Vávry Co chytneš v žitě.

Hm, možná trochu, ale zase mají víc šťávy. Přidal bych k nim ještě Zelenkovu Mňágu, od Petra Václava Mariana, od Ivana Vojnára Cestu pustým lesem, od Vladimíra Morávka Nudu v Brně, Olgu Dabrovskou s filmem Kuličky…

Ve Vaší produkční filmografii se pravidelně opakují dvě jména: Petr Zelenka a Martin Šulík. Oba filmaři dokáží zvláštně balancovat na hraně „diváckého“ filmu, vybírají si ale náročnější látky. V čem podle Vás spočívá jejich specifičnost?

Oběma jim jde poměrně o dost.

Nečekaný divácký úspěch měla Nuda v Brně. Proč si myslíte, že se úspěch nezopakoval u následujícího filmu Vladimíra Morávka Hrubeš a Mareš jsou kamarádi do deště? Ten film měl velkou reklamu a šel do kin také ve více kopiích…

Byl to souhrn okolností a doufám, že jsme se z toho poučili…

Hrubešem a Marešem jste navázal pravidelnou spolupráci s distribuční společností CinemArt. Té se ale nepovedlo po Tmavomodrém světě uvést do kin žádný film, jehož návštěvnost by byla vyšší než 100 000 diváků. Nemyslíte si, že dnes CinemArt mezi distributory tak trochu zaostává a že by například návštěvnost Karamazových nebo Kuliček nebyla vyšší, kdyby je distribuoval jiný distributor?

Možná je to trochu pravda, ale všimněte si, že mají přesnou dramaturgii. Navíc jsou i koproducenty svých filmů a je to česká firma.

V poslední době se soustředíte na výrazně nízkorozpočtové projekty, převážně financované z grantů. Co si myslíte o současném způsobu financování českých filmů?

Najdou se i výjimky – Karamazovi, Sluneční stát. Financování by mělo být sice vícezdrojové, ale především chybí zákon o kinematografii.

Poněkud zvláštní způsob distribuce jste zvolil u filmu …a bude hůř. Promítal jste jej nejprve po hospodách a rockových klubech, pak ve filmových klubech a teprve letos se dostal do klasických kin. To je poněkud nestandardní způsob. Co s ním bude dál, chystáte jej do DVD distribuce nebo k uvedení v televizi?

K tomu filmu se ta distribuce hodila, a nebýt tlaku režiséra, ani by se do kin nedostal…
Asi bude časem obojí.

V únoru chystáte do kin celovečerní dokument Babička. Prý má docela pikantní námět, můžete ho trochu přiblížit ?

Myslím, že české dokumenty trochu ustrnuly a jak formálně, tak i obsahově je třeba dělat také něco jinak.

Proto jsem zvolil slovenskou režisérku, která to dělá dost jinak.

Již film Nuda v Brně odkazoval k šedesátým létům, jaký je Váš vztah ke generaci filmařů šedesátých let?

Česká nová vlna je zejména po obsahové stránce stále zjevením (Němec, Chytilová, Juráček). Myslím, že anglický a francouzský film šedesátých let je vrcholem kinematografie a třeba takový film Osamělost přespolního běžce…

Ve Vaší produkci teď vznikl celý cyklus nazvaný Zlatá šedesátá. Jistá část tohoto cyklu by se měla dostat i do kin, můžete nám tento cyklus přiblížit?

Šlo nám o zachycení fenoménu filmu té doby, která byla nejšťastnějším obdobím našeho filmu. Měly by vzniknout portréty filmařských osobností té doby, jakýsi dějepis a celovečerní film o Československé nové vlně, festival filmů té doby a přirozeně i rozsáhlé webové stránky našeho filmu té doby.

Pro televizi jste v minulosti připravil cyklus Bigbít, do něhož se dostala spousta zajímavých osobností. Setkal jste se ale s nějakými komplikacemi? Existuje například nějaká kapela, kterou jste chtěl, a do cyklu se Vám ji zařadit nepodařilo?

Myslím, že jsme nezapomněli na nikoho důležitého. Mojí snahou bylo v televizi uvést kompletní české dějiny všech umění. Nakonec jsme k Bigbítu přidali Dějiny samizdatu a teď filmová Zlatá šedesátá.

Do jaké míry jako producent zasahujete do podoby filmů?

Někdy málo, někdy moc. Většinou pracuji na filmech, které by beze mne nevznikly.

Produkční podmínky se neustále proměňují a Vy jste zatím uměl vždy dobře zareagovat. Když se zkomplikovala situace v televizi, dokázal jste se obejít i bez ní a založil jste produkční společnost s poněkud ironickým názvem První veřejnoprávní. Budete pokračovat v obdobné tvorbě jako doposud, nebo se chystají opět nějaké změny?

Starého psa novým kouskům…

Pozn.:

1. Výchova dívek v Čechách nese rok výroby 1998, Báječná léta pod psa 1997. Oba filmy ale vznikaly přibližně ve stejné době.[zpět]