Na kole šlapající protipól klasického retrofilmu

Filmy s válečnou tematikou vždy patřily ať už v Československu (Obchod na korze, Ostře sledované vlaky), či později v samostatném Česku (Musíme si pomáhat, Želary) k divácky velmi úspěšným. Do kinodistribuce na konci září vstoupil Protektor režiséra Marka Najbrta, film s podobným námětem jako výše jmenované – II. světová válka, německá okupace, (Židé), přesto se od nich v mnoha aspektech zásadně odlišuje.

Jak mu to vlastně šlape?

Protektor je filmem, jenž rozbíjí zavedené konvence retra a mylně spjaté představy o době tzv. první republiky a Protektorátu hned na několika úrovních. Od děl stejného námětu se liší především dominantním a na retro film netradičním stylem, který v určitých momentech jakoby přebírá funkci nositele děje a posouvá jej kupředu. Jde především o často užitý motiv kola/bicyklu. Ten můžeme sledovat a vnímat ho jak vizuálně (konkrétní obraz kola spolu s novinovými titulky komentujícími aktuální dění, kolo jako důležitý prvek v ději, cyklisté ve filmu ve filmu), tak i symbolicky (otáčející se kolo jako neustále ubíhající čas či úvodní zmínka Hitlerova výroku o Češích). Co se Protektorovi daří snad ještě lépe, je (z)boření mýtu o pevně ukotveném obrazu prvorepublikové společnosti, jak ji často mívají v mysli utkvělou i pamětníci doby. Mediální diverzita tehdy snad ještě neexistovala, proto zprostředkovaný ucelený standard, který známe i z tzv. filmů pro pamětníky, byl jasně definován (uhlazené obleky a šaty, distingovaná a sofistikovaná mluva apod.). Protektor s formální promyšleností zobrazuje tento protiklad, lidé po odložení hlasatelského mikrofonu či dozpívání filmové skladby mluví hovorovým jazykem, dokonce se chovají a smýšlejí jako normální smrtelníci.

Pro pamětníky nebo fajnšmekry?

Film je vyprávěn retrospektivně; příběh začíná v roce 1942, krátce poté se vrací o čtyři roky zpět, aby se v závěru posunul opět tam, kde začal. Ústřední dvojicí je manželský pár: Hana je herečka, nedlouho po dokončení svého posledního filmu je kvůli židovskému původu nucena stáhnout se do ústraní; Emil pracuje v Československém rozhlasu jako hlasatel, po Mnichovském diktátu se stane nastrčenou loutkou nacistů a jako otrok režimu prožívá sice profesní vzestup, zároveň ale po(s)tupný morální pád¹. A tak jeho jedinou možností boje proti okupaci zůstává strategie ochranného zbarvení. S tím souvisí i určitá rozpolcenost postavy; na jednu stranu hrdinný Emil „ochraňující“ svou ženu, na stranu druhou ďábelský a až nebezpečně kolaborující. Představitel hlavní mužské role Marek Daniel se ostře vymezuje od svých předešlých tragikomediálních postav a představuje svoji doposud životní úlohu. První velkou roli získala v Protektorovi fotogenická Jana Plodková, jejíž Hana Vrbatová není nepodobna slavným herečkám první republiky. Obecně můžeme veškeré postavy vnímat jako různé atitudy k nacistům, v nichž se snoubí především ambivalentnost (kolaborant, odbojář). Jako zdánlivě záporný aspekt může někdo vnímat explicitně nezobrazený striktní verdikt nad hlavními postavami. Ten můžeme sledovat spíše jen v náznacích a vnímat jej jako důsledek celého vyprávění². Protektor ale není jen dalším z řady dramatických filmů na téma druhá světová válka. Nevyjímaje zdařilé pohrávání si s historickými událostmi a fakty³, ozvláštňujících prvků můžeme nalézt daleko více než jen výše zmíněné; formálně netradiční střihová skladba (prostřihy ať už obrazové či zvukové, většinou nediegetické, předznamenávající scénu následnou), originální zakomponování zvukových efektů a následná reakce kamery, občasné zesílení zvukové stopy (např. při potažení z cigarety), barevné filtry reflektující tón a aktuální „náladu“ filmu (vážný, šedý a pochmurný např. při výsleších gestapa na rozdíl od prosvíceného při Emilově veslování) a nakonec originální hudební soundtrack skupiny MIDI LIDI, jehož elektronické melodie jsou sice na jednu stranu vkusně dobové, na druhou ale téměř revolučně zpracované a zakomponované do vyprávění filmu.

Protektor = snímek, jehož název je nositelem nejméně dvou významů. Emil je zdánlivým ochráncem (protektorem) své ženy před nacistickým režimem, nicméně po smrti toho opravdového (říšského) protektora Reinharda Heydricha již dále ochráncem manželky nemůže být. V obou případech se ale za významem ochránce skrývá lež, jak pro tehdejší český národ, tak i pro Emilovu manželku. Po expresionisticky laděném Ševčíkově Normalu letošní druhý český film světových parametrů.

Protektor

Režie: Marek Najbrt

Scénář: Marek Najbrt, Robert Geisler, Benjamin Tuček

Kamera: Miloslav Holman

Střih: Pavel Hrdlička

Hudba: MIDI LIDI

Hrají: Marek Daniel, Jana Plodková, Klára Melíšková, Martin Myšička, Richard Stanke, Tomáš Měcháček, Sandra Nováková, Jiří Ornest, Jan Budař, Josef Polášek a další

Česko, 2009, 100 min.

 

Premiéra v ČR: 24. 9. 2009

Distributor: Falcon, a.s.

http://www.protektor-film.cz/ – oficiální stránky filmu

 

 

1 Postavu Emila Vrbaty je možné přirovnat k osudu Hendrika Höfgena ve filmu Mefisto (Mephisto, István Szabó, 1981).

2 I když se Emil pro svou ženu stává v průběhu filmu více nebezpečným, okolnosti je donutí spolupracovat a v úplném závěru se na symbolické rovině usmíří a jakoby oba projdou katarzí.