Vesmírné hledání nového člověka

První československá science-fiction režiséra Jindřicha Poláka, autora filmů různých žánrů, Ikarie XB 1 měla premiéru roku 1963 a následně byla zakoupena do řady zemí světa. Její hrdinové ve vesmíru pátrají po známkách života, po nových lidech. V závislosti na době vzniku jsou však jako noví lidé představováni také oni.

Roku 1963 vstoupil do československých kin snímek Ikarie XB 1 (pravděpodobně připravovaný již od roku 1959), na němž se podílela řada významných filmových tvůrců. Režíroval jej Jindřich Polák, jenž debutoval v roce 1958 spojením detektivního příběhu a westernu Smrt v sedle. Jeho vrcholným dílem je pak adaptace románu Filipa Jánského Nebeští jezdci z roku 1968. Na scénáři Polák spolupracoval s Pavlem Juráčkem, tehdy absolventem scenáristiky a dramaturgie na pražské FAMU. Kromě Ikarie XB 1 se Juráček podílel např. na scénářích k Bláznově kronice (1964) Karla Zemana, k Sedmikráskám (1966) Věry Chytilové nebo k Nikdo se nebude smát (1965) Hynka Bočana. Jako režisér natočil podle svých scénářů krátkometrážní Postavu k podpírání (1963) a celovečerní snímky Každý mladý muž (1965) a Případ pro začínajícího kata (1969). Kostýmy navrhla výtvarnice Ester Krumbachová (dále např. Muž z prvního století Oldřicha Lipského, 1961, Sedmikrásky, Kladivo na čarodějnice Otakara Vávry, 1969, Valerie a týden divů Jaromila Jireše, 1970). Z hereckého obsazení jmenujme Františka Smolíka, Radovana Lukavského, Zdeňka Štěpánka či Danu Medřickou.

Žánrově Ikarie XB 1 náleží k vědeckofantastickému filmu, mezi jehož zástupce u nás patří tvorba Karla Zemana nebo Krakatit (1948) Otakara Vávry, ovšem jde o první zpracování letu do vesmíru v československé kinematografii. Za přímého předchůdce Ikarie lze považovat satirickou komedii Oldřicha Lipského Muž z prvního století, v níž se hrdina ocitne v ušlechtilé budoucnosti. Příběh Ikarie se odehrává v roce 2163 a vypráví o posádce stejnojmenné vesmírné lodi, která se vydala hledat mimozemský život v souhvězdí Alfa Centauri. Film začíná dialogem mezi osazenstvem velitelského můstku a pomateným kosmonautem Michalem (Otto Lackovič), jenž se uzavřel na jedné z palub, kde může Ikarii způsobit vážné škody. Avšak následně se dění vrací ke startu Ikarie a divák sleduje v napjatém očekávání vše, co se stalo před Michalovým zešílením a poté i během něj a po něm. Vyjma úvodní sekvence je tedy děj vyprávěn chronologicky. Hrdinové jsou bezchybnými lidmi budoucnosti a kvůli malému prostoru pro hlubší herecké ztvárnění působí (s výjimkou lidské postavy matematika Hopkinse v podání Františka Smolíka) poněkud chladně (přibližují se spíše strojům). Eva Vacíková v dobové recenzi ve Filmu a době z roku 1963 píše, že se většina členů posádky zdá jakoby vypreparovaná; jsou jakoby svázaní, záměrně se krotí v projevu uměřeností lidí vědoucích, lidí vyšších¹ a odkazuje k témuž problému v Muži z prvního století.² Avšak přes tuto vnějškovou nelidskost postav se klade důraz na jejich humanitnost a pokrokovost. Ikarie XB 1 přesně zapadá do kontextu podobně laděných děl zemí sovětského bloku, poněvadž budoucnost v ní zobrazená, tedy spravedlivá budoucnost bez válek, je pochopitelně budoucností socialistickou. Za vše hovoří text otištěný ve Filmovém přehledu z roku 1963: „Český širokoúhlý vědecko-fantastický film Jindřicha Poláka Ikarie XB 1 (pracovní název Stříbrná kometa a Za dvě stě let koncem června) zavádí diváky do druhé poloviny XXII. století, do doby, kdy společenské problémy na naší Zemi budou dávno vyřešeny komunismem, a kdy ohromný rozmach raketové a jiné techniky, sloužící nyní již výhradně mírovým účelům, umožní našim potomkům cesty k vzdáleným planetám a spojení s jejich obyvateli.“³ Do kontrastu k novým lidem tohoto nového věku tvůrci kladou posádku vesmírného plavidla z roku 1987. Tu zobrazují jako výplody kapitalistického světa, oděné v luxusních oblecích, i po smrti svírajících bankovky. Tyto nedokonalé a zlé bytosti uprchly ze Země, a když jim na palubě (kde karbanili a hýřili) začal docházet kyslík, piloti lodi je otrávili jedovatým plynem a následně se vzájemně povraždili. Krom toho se na palubě nacházejí jaderné zbraně, v nichž noví lidé spatřují barbarské zlo, v jejich současnosti nevídané. O tomto setkání referuje opět Filmový přehled: „Jako výstražná připomínka minulosti působí setkání Ikarie s vrakem rakety z dvacátého století, na jejíž palubě, vyzbrojené atomovými pumami, naleznou dva stateční astronauti tragickou smrt.“⁴ Zajímavá je ovšem situace, kdy pohoršování se velitele Abajeva (Zdeněk Štěpánek) nad obludností dvacátého století, jeden z členů posádky naruší ukázkou hudební skladby, považované za krásnou, jež však z dvacátého století pochází taktéž, čímž jeho úplné odsouzení částečně zmírní.

Natočení Ikarie XB 1 stálo šest milionů korun československých, přičemž na přelomu padesátých a šedesátých let se částka za celovečerní hraný film pohybovala kolem dva a půl milionu korun. Tato v té době nevídaná suma byla věnována především proto, že českoslovenští komunističtí představitelé chtěli vzdát holt Sovětskému svazu⁵, jenž tehdy slavil mnohé úspěchy v dobývání vesmíru. Aby se vynaložené peníze co nejvíce vrátily, natočil Jindřich Polák ve stejných kulisách také film pro děti Klaun Ferdinand a raketa.⁶

Pavel Juráček ve svém Deníku o Ikarii mimo jiné píše: „Já když si vzpomenu, jaké kraviny jsem napsal v dialozích oněch vznešených Fridolínů ženoucích se ve škatuli od bot vesmírem, jehož hvězdy jsou všechny pěticípé, zčervenám a mám chuť se schovat pod postel.“⁷ Výše jsme načrtli některé nedostatky prvního českého science-fiction, které si jak vidno z citace uvědomoval sám i Juráček, ovšem není důvod Ikarii XB 1 zcela zavrhovat. Díky svým obrazovým kvalitám (kameraman Jan Kališ⁸) získal snímek ocenění na filmovém festivalu vědeckofantastických filmů v Terstu. Byl zakoupen do dva a čtyřiceti států (např. Bulharsko, Polsko, Rumunsko, Sovětský svaz, ale též země „kapitalistické“). Přes některá žánrová klišé (stříbřité kostýmy, všude blikající světélka) si autoři s mnohými problémy poradili zajímavě (magnetické boty, svítilny na skafandrech astronautů). Pokud se tedy na tento film budeme dívat s jistým odstupem zohledňujícím dobu vzniku, jistě dojdeme k závěru, že není nutné na Ikarii XB 1 zapomínat.

Literatura:

Filmový přehled, 14, 1963, č. 26.

JURÁČEK, Pavel: Deník (1959–1974). Praha 2003.

VACÍKOVÁ, Eva: Neztroskotala, ale – doletěla? Film a doba, 9, 1963, č. 8.