Filmové dědictví

40. číslo – TÉMA – LETNÍ FILMOVÁ ŠKOLA

Rozhovor s Peterem Dubeckým, ředitelem Slovenského filmového ústavu (SFÚ) a předsedou Asociace slovenských filmových klubů.

Zdroj: www.iffphoto.sk

Ve vedení SFÚ jste už poměrně dlouho. S jakou vizí jste do této instituce vstupoval, daří se Vám ji naplňovat a cítíte v nějaké oblasti rezervy?

Je třeba říci, že SFÚ prošel za posledních deset let podstatnými změnami. V první řadě je to změna, která nastala v rámci legislativy Slovenské republiky. K 1. lednu 2008 začal platit zákon o audiovizi a to je zákon, který kompletně definuje činnosti a povinnosti SFÚ. Mluvím o tom proto, že jsem sice staronový ředitel, ale jsem zároveň ředitel, který vzešel z konkurzu konaného na konci května 2008. Od června jsem tedy ředitelem SFÚ podle dikce nového zákona. O tuto koncepci jsem se samozřejmě ucházel s koncepcí směřování SFÚ. Hlavní činností, o kterou se snažíme, je obnova a záchrana filmového dědictví, což je projekt každoročně sledovaný vládou. Ať už je u nás jakákoliv vláda, vždy dbá o potřeby ve vztahu k audiovizuálnímu dědictví a mě těší, že výsledky jsou opravdu dobré, o čemž svědčí i fakt, že nás zvou na různé konference, kde máme možnost konfrontace s děním ve světě.

Způsob obnovy a záchrany audiovizuálního dědictví má svůj název Slovenská cesta. Obnova přechází od obnovy původních materiálů přes zabezpečovací materiály až po digitální procesy a myslím, že ty výsledky jsou skutečně velmi dobré. Edice slovenských filmů, které jsme začali v roce 2006 vydávat, jasně naznačují, že o slovenský film je zájem. Do dnešního dne jsme vydali více než 450 000 nosičů slovenských filmů, což je na tak malou kinematografií dobré číslo. A i odezva na ně je dobrá – například díky DVD bonusům.

Tento proces obnovy a záchrany je plánován do roku 2020, kdy by měl být nějakým způsobem ukončen, a samozřejmě se bude týkat i televizního archivu a dalších audiovizuálií na Slovensku.

Druhý velmi důležitý bod je projekt SK Cinemy, který komplexně mapuje historii slovenské kinematografii. V současné chvíli je v jejích databázích přes 150 000 údajů, které nám výrazně pomáhají při rešeršních pracech pro různé zahraniční subjekty apod. Ke každému celovečernímu hranému filmu je přibližně 1500 informací. Tento projekt sice vychází z knižní podstaty, ale jsme velmi rádi, že má velkou podporu od Ministerstva kultury a věřím, že v druhé polovině roku by výsledky SK Cinemy měly být k dispozici i na internetu. Týká se to plakátů nebo ukázek z filmů, ale hlavně bližších informací o slovenských filmech.

SFÚ vznikl v roce 1963 jako součást ČSFÚ, takže se samozřejmě připravujeme na rok 2013, kdy budeme slavit padesátileté výročí. To bychom chtěli oslavit doplněným vydáním Dějin slovenské kinematografie prof. Václava Maceka a prof. Jeleny Paštekové. Měly by to být dějiny nejen akademické, ale jejich součástí by měly být i dějiny populární vydané v paperbackové formě. Rovněž bychom je chtěli vydat v angličtině a nakonec připravujeme i obrazové dějiny slovenského filmu. Tyto projekty jsou důležiité pro popularizaci slovenské kinematografie nejen v rámci republiky, ale i v zahraničí.

Pokud mluvíme o propagaci slovenského filmu, SFÚ je instituce, která zastřešuje propagaci slovenských filmů na festivalech v Cannes, Berlíně nebo v Karlových Varech, kde prezentujeme nejnovější tvorbu. Myslím si, že je důležité udržovat stálý kontakt s děním ve světové kinematografii, což tyto festivaly umožňují. To, co prezentujeme, vychází z možností, které slovenský film nabízí. Letošní rok zatím není tak úspěšný, v současné době je to pouze pět filmů. Ale nás samozřejmě těší zejména to, že se výrazně daří dokumentaristům, o čemž svědčí i LFŠ, kde filmy budou uvedené – Osadné, vítěz z Karlových Varů, Hranice, vítěz z Jihlavy. A zajímají nás i studentské filmy, které vznikají na půdě Vysoké školy múzických umění. Takže kontext filmů, které jsme přivezli do Hradiště, reálně odpovídá síle kinematografie současnosti. A samozřejmě nás těší i skutečnost, že součástí programu LFŠ je křest publikace o Paľo Bielikovi, jehož stoleté výročí narození si budeme připomínat. To je myslím jedna z těch linií, která je v SFÚ důležitá, a sice, že se daří tyto klíčové osobnosti slovenské kinematografie zpracovávat. Ať už to byl Dušan Hanák, Juraj Jakubisko a samořejmě to jsou i dílčí věci jako knížka o S. Szomolányim a publikace o Albertu Marenčinovi. Zároveň jsme na Slovensku jediní, kdo vydává pravidelně časopis o filmu FIlm.sk. To všechno jsou věci, které pomáhají tomu našemu audiovizuálnímu prostoru a věřím, a přehlídky jako LFŠ nám dělají radost, protože můžeme odpromítat filmy, jsou tu diskuse s tvůrci… Těším se z toho, že každoročně je slovenská kinematografie součástí LFŠ.

Do jaké míry spolupracujete s filmovými kluby? A probíhá i spolupráce s českými institucemi NFA a AČFK?

Spolupráce národních filmových  institucí s občanskými sdruženími je podle mě přirozená  a vlastně i zákonitá. Nakonec v minulosti byla Československá federace filmových klubů součástí SFÚ. Myslím si, že spolupráce ASFK a SFÚ byla předurčená, ať už na vydávání filmologického časopisu KINO/IKON. Ostatně některé záležitosti týkající se Bély Tarra  a jeho sborníku jsou převzaté právě z KINO/IKONU. Dále společně organizujeme česko-slovenské filmologické konference, které jsou velmi důležité ve snaze o udržování reflexe v česko-slovenském prostředí. Tento rok se bude konat v Olomouci, příští rok bude na Slovensku, kdy se budeme chtít věnovat menšinám ve filmu.

Spolupráce ASFK a SFÚ je důležitá v kultivaci diváka, při podpoře promítání klubových evropských a slovenských filmů. Kluby se věnují promítání starších slovenských filmů či jednotlivých profilů tvůrců. Na Slovensku rovněž funguje festival zasvěcený výhradně slovenským filmům. Jmenuje se Filmobraní Prievidza a pořádá ho filmový klub v Prievidze ve spolupráci se SFÚ a je to opravdu vydařený maraton slovenské kinematografie. Seminář se i za účasti tvůrců věnuje hercům, kteří představovali vedlejší role. To jen namátkou z toho, co se děje mimo Bratislavu.

A když mluvíme o tom provázání, ASFK už druhý rok uděluje výroční ceny a mě těší, že v roce 2010 si ASFK i AČFK našli stejného představitele, kterým je pan STanislav Szomolányi, význačný kameraman a osobnost stojící za počátky československé nové vlny.

Budete pokračovat ve vydávání DVD?

Ano, měli bychom pokračovat 40. a 50. lety. Je to naplánováno na konec tohoto roku, ale o konkrétních titulech zatím mluvit nemůžu. Rovněž bychom rádi udělali kolekci klíčových slovenských pohádek. Spolupráce s deníkem SME je velmi dobrá, protože pouze díky podpoře natolik silného mediálního partnera jsme schopni vydávat DVD nákladem 100 000 kusů na každou edici. A samozřejmě i prodejnost je velmi dobrá. Je třeba říci, že stát prostřednictvím Ministerstva kultury a Audiovizuálního fondu tyto projekty podporuje.

Lukáš Gregor