Jak Hellboy udělal pořádek na Malé Straně

RECENZE – KOMIKS: Hellboy 7: Pražský upír a další povídky (Mike Mignola, Richard Corben, P. Craig Russell) – JAROSLAV STUCHLÝ –

Sedmička bývá označována za šťastné číslo, popřípadě číslo plnosti. Comicsoví fandové Hellboye mohou být tedy šťastní, že ComicsCentrum pokračuje sedmým svazkem v dobrodružstvích tohoto paranormálního vyšetřovatele. Navíc je to svazek plný povídek, a jestliže v minulé knize vyslal Mike Mignola svého hrdinu na podivná místa, tentokrát se jeden z příběhů odehrává na místě pro tuzemského čtenáře z nejpodivnějších – na pražské Malé Straně.

A hned u něj zůstaňme, protože přináší snad jediné zklamání celého svazku. Ačkoli Mignola napsal scénáře všech sedmi (!) povídek, kresbu dvou z nich svěřil jiným autorům. Bohužel, „odnesl“ to právě titulní „Pražský upír“, kterého výtvarně zpracoval P. Craig Russell, a závěrečná povídka „Makoma“. V ní však Mignola připravil aspoň rámec, který (jako flashbackové vypravování mumie) vyplnil Richard Corben. To, co nevadilo u spin-off série Ú.P.V.O. (tedy angažování jiných autorů), se v plnohodnotné hellboyovské knize jeví jako nepříjemné překvapení.

Vrcholem sbírky se tak pro mě stává trojice „Trollí čarodějka“ (Norsko 1963), v níž sice chybí obligátní bitka monster, ale zato má pěknou (i když stejně jako u úvodní „Penanggalan“ předvídatelnou) pointu, dále „Experiment dr. Carpa“ (New York 1991) se šokujícím propadem hrdiny do časové díry a samotným Mignolou favorizovaný „Ghúl“ (Londýn 1992) s titulní postavou potácející se po hřbitově a citující klasiky. Z údajů v závorkách je zřejmé, že se Hellboy pohybuje po celém světě a povídky se snaží zaplnit časovou osu jeho dobrodružství. Každý z příběhů autor jako obvykle uvede, ozřejmí jeho genezi či přidá další zajímavou informaci. Fandovskou předmluvu tentokrát obstaral Walter Simonson, který ve svém textu přesně vyhmátl jeden z fíglů, jakým Mike Mignola buduje atmosféru a nenápadně zvyšuje dramatické napětí. Také chápe, kolik Hellboy dluží Philu Marlowovi, protože na jednom místě parafrázuje část Chandlerova eseje „Prosté umění vraždy“.

Z náčrtníkových bonusů potěší zejména dvojstránka věnovaná pražským strašidlům (i s komentářem), zároveň však bolestně připomene, jak Pražský upír mohl vypadat, kdyby se jej Mignola zmocnil také výtvarně. Do „pražských“ bonusů se autorsky vlamuje Jan Kantůrek poznámkami překladatele, jež až příliš upomínají na jeho zasahování v Pratchettově sérii Zeměplocha. A stejně jako tam, i zde mě tyto výboje excelentního překladatele spíše iritují, než baví nebo poučují.

Na závěr je nutné zmínit ještě jedno jméno, a sice Davea Stewarta, člověka kongeniálně spolupracujícího s Mignolou na barevné stylizaci, jež je podstatným prvkem sjednocujícím tuto výtečnou sérii do kompaktního celku. O to víc (vím, že už jsem s tím opakováním únavný) ze svazku „trčí“ onen nešťastný „Pražský upír“, kolorovaný Lovernem Kindzierskim.

Mike Mignola, Richard Corben, P. Craig Russell

Pražský upír a další povídky

Comics Centrum, Praha 2010
144 barevné strany
299 Kč (paperbacková verze)