Herecké zjevení Micka Jaggera

Snímek Freejack (1992, r. Geoff Murphy) se svou koncepcí řadí mezi sci-fi, jejichž fabuli tvoří cestování časem. Zároveň jde o sci-fi značně dystopické, neboť vykresluje velmi neutěšenou budoucnost. Možná bych raději měla napsat přítomnost, neboť onou temnou budoucností, ve které leží hlavní dějiště snímku, je totiž pro nedobrovolného cestovatele z počátku devadesátých let (tedy tehdejší současnosti) naše přítomnost; Manhattan, New York, 23. listopadu 2009. Hlavní záporák: Mick Jagger, záporák číslo dvě: Anthony Hopkins. Vítejte v budoucnosti.

Píše se rok 2009 a po desetileté hospodářské krizi nastaly ve společnosti markantní sociální změny. Pro ty, jež si to mohou dovolit, však existují neomezené možnosti, mohou si koupit prakticky cokoliv. Například nové tělo. V roce 2009 již existuje technologie vlastněná nejbohatší společností na světě, McCandless, jež pomocí tzv. Duchovního panelu (Spiritual Switchboard) dokáže na několik málo desítek hodin uchovat duši movitého zesnulého, a posléze ji přenést do nového těla. Kde však vzít vhodnou tělesnou schránu?

Okolní svět je totiž přímo ukázkovým příkladem dystopie. Současný lidský materiál žije ve světě bez ozonové vrstvy, všichni jsou zbídačení a nemocní, organismus zaneřáděný drogami, jež v roce 1991 ani neexistovaly. Tělo člověka z konce dvacátého století je tak neobyčejně cenným zbožím… Proto jsou zde lovci lidí (nebo lépe řečeno zloději těl) jako je Vacendak (Mick Jagger) a jeho přisluhovači, jež kradou těla lidí, kteří v minulosti zesnuli tak, že jedince transportují ve vteřině smrti do budoucnosti.¹ Aby však bylo možné takový transport provést, je nutné znát naprosto přesné souřadnice a čas smrti. Jedinec by také měl být mladý a ve výborné fyzické kondici, aby o něj měl kupec vůbec zájem a byl ochoten za něj dobře zaplatit. Výbornými kandidáty na pozici těla k mání jsou automobiloví závodníci, kteří zemřeli při nehodě při závodech Formule 1. „Štěstí“ výborně zdokumentované vlastní smrti má i hlavní hrdina snímku, pilot Formule 1 Alex Furlong (Emilio Estevez), jehož vůz explodoval (před očima jeho zděšené snoubenky) přímo na trati, po nárazu do mostu.

Budování atmosféry 2009

Murphy od samého začátku snímku buduje napětí pomocí křížového střihu, kdy střídá dějové linie ze současnosti (šťastný milenecký pár se ráno probouzí ve svém prosluněném bytě, společně se chystá k odjezdu na závody a plánuje budoucnost) a budoucnosti (trosky Manhattanu nasnímané tak temně, jak ještě nikdy nebyly, mlha, pára a všudypřítomní ozbrojenci, pancéřová vozidla Vacendakovy bandy a její přípravy na únos těla). Sci-fi rámec snímku umožnil modifikaci křížového střihu z typického „ve stejnou dobu na jiném místě“ na „na stejném místě v jinou dobu“. Obě linie jsou zcela zřetelně odlišeny jak celkovým laděním záběrů (slunný den na závodišti vs. temná newyorská noc, tmavý vnitřek obrněného vozidla), jejich velikostí a kompozicí (scénám z přítomnosti dominují celky a polocelky, postavy se v záběrech zřídkakdy ocitají osamoceně; naopak mají tendenci se shlukovat, záběry jsou zaplněné lidmi, i když v popředí spolu hovoří jen dvě postavy, v dalších plánech obrazu se pohybují další lidé – naproti tomu scény z budoucnosti jsou nasnímány – kromě záběrů na kordón obrněných aut jedoucích vlhkou tmou stísněnými newyorskými ulicemi – v polocelcích, polodetailech a detailech, zdůrazňujících izolovanost a fragmentárnost; postavy jsou zobrazovány samostatně a v detailech dominují „svým“ záběrům, interakce mezi nimi neprobíhá v rámci jednoho záběru (když stojí např. za sebou), ale raději je zprostředkována střihem po ose apod.), rekvizitami (běžné, známé předměty z počátku devadesátých let, kdy technika teprve nalézá své místo v každodenních životech obyčejných lidí a kdy Alexova snoubenka Julie Alexe musí upozorňovat, že své články nepíše na stroji, ale na moderním počítači, vs. přetechnizovaná budoucnost), kostýmy („optimistická“ móda přelomu osmdesátých a devadesátých let, jak ji všichni známe, plná například vytahaných svetrů a barevných látkových gumiček, vs. futuristické kožené kostýmy a helmy Vacendakova komanda, evokující motorkářskou módu a implikující negativní konotace spojované s tímto trendem na počátku devadesátých let), formou dialogů (veselá květnatá řeč, interakce více postav v obraze vs. úsečné rozkazy a konstatování ve formě vět jednoduchých, pronášené vždy jednou postavou v rámci rámu obrazu osamělou), ale především zvukovou stopou. Zatímco současná linie má „reálné“ pozadí – hojně zapojuje ruchy, zvuková stopa je „vícevrstevnatá“, diegetický zvuk je v jednom místě doplněn nevýrazným hudebním doprovodem, linie futuristická eliminuje ruchy na pípání a cvrlikání počítače a dialogy podkresluje znepokojivý hudební doprovod ve stylu akčních filmů. Jak křížový střih graduje, zasahuje energická hudba i do linie současné (vzrůstající napětí při závodě), a tím obě linie propojuje. ²

To vše výborným způsobem pomáhá budovat atmosféru, ve vzájemných kontrastech vyniká odlišnost budoucího světa, implikovaná jednotlivými výše zmiňovanými prvky. Na základě ostrých kontrastů je v ideálním případě v divákovi vyvolána emocionální odezva, jež mu umožňuje vytvořit si podvědomou představu o rozdílnosti světa v roce 2009 − světa emocionálně chladného, v němž lze prodat a koupit naprosto cokoli, nelze věřit naprosto nikomu a jedinou hybnou silou nejsou nenávist či láska, ale jen a pouze peníze a moc.

Freejack na útěku: etický problém?

Alex Furlong představuje 7.000.000 USD výdělek pro Vacendaka a jeho nohsledy, které k záchraně hrdiny nevedou žádné vznešené, ale naopak zištné důvody; Alex je pouhým „zbožím“, jehož dodání kupci se, kvůli jeho vysoké hodnotě, ukáže jako problematické. Po dobře zorganizovaném zachycení Alexe těsně před okamžikem smrti je kordón napaden, protože okrást zloděje těl (tzv. freejacků) je lákavou příležitostí výdělku. Kvůli zmatkům v nastalém boji a několika výbuchům se Alexovi, který se vzpamatuje dříve, než mu zdravotníci stačí „vymazat mozek“, podaří uniknout. Zmatený a dezorientovaný se ocitá v hrozivém světě, ve světě, který dobře znal, ale najednou je mu naprosto cizí. Po děsivé proměně nic není, jak má být, a Alex je na vlastním území naprosto ztracen.

A v tomto okamžiku zde vyvstává naléhavá otázka etiky: je záchrana těl lidí odsouzených k záhubě věc etická, protože jejich těla zachrání životy jiným lidem v budoucnosti, jejichž těla již dosluhují, nebo naopak silně neetická, protože k záchraně jedince dochází jaksi sakumprásk i s duší a tu je potřeba z těla co nejdříve vytěsnit, tj. jedince zabít. Vyhnutí se smrti je tedy vykoupeno smrtí v podstatě nevinného člověka… který je však technicky vzato dávno mrtvý (v minulosti). Ovšem další otázkou je, zda neusmrcení takto z minulosti zachráněného jedince je etické, neboť je jednak nepřirozené a může ovlivnit běh věcí, jednak je pro jedince nadmíru frustrující a není vyloučeno, že v novém světě brzy pojde, zešílí nebo bude trpět. (S rozvojem narativu snímek jednoznačně dává najevo svá stanoviska; vyprávěním z pohledu hlavního hrdiny vybízí diváka k identifikaci s Alexem a k nahlížení na problém jeho očima, tedy k touze zachování života našeho současníka, „jednoho z nás“.)

Rok 2009 v roce 1992 – přítomnost skutečně neblahá

Snímek Freejack je, ostatně jako každý film, dokumentem své doby. Sci-fi snímky však byly odjakživa proslulé přístupností pro ztělesnění látek jinak zapovězených či problematizovaných jejich přenesením do jiné doby, na jiné místo ve vesmíru, jinou rasu…, ve skutečnosti však metaforizujících a kritizujících současnou společnost a stav věcí. Freejack vypovídá něco o názorech panujících v době svého vzniku na naši (záměrně nadsazenou?) přítomnost (tedy na svět, jak by mohl vypadat za sedmnáct osmnáct let). Původně jde sice o adaptaci románu z roku 1959 Immortality, Inc. (Nesmrtelnost, a.s.) Roberta Sheckleyho, jejíž hlavní narativní element – cesta člověka z moderní doby do budoucnosti, kde je na prodej naprosto všechno a kde pomocí Duchovního panelu dochází k výměně duší – zůstal zachován, cyberpunková zápletka však svým tónem připomíná původní literární dílo jen málo (Sheckley ve svém románu popisuje svět zombií). ³

Na filmu se odráží doba jeho realizace již od prvních vteřin, dokonce i na designu úvodní titulkové sekvence („počítačové“ elektronicko-futuristické písmo, elektronická hudba, fragmentovaný obraz). Výtvarně volně kombinuje trendy „představ o budoucnosti“ řady dalších snímků, objevují se jak „futuristicky“ hranatá auta (evokující vozidla z Damnation Alley), tak aerodynamická vozidla (zažívající svůj boom ve sci-fi devadesátých let a počátku 21. století), „kubrickovský“ design fyzických prostor spirituálního panelu s přelidněnými a špinavými ulicemi (Soylent Green), noční scény metropole s obřími světelnými tabulemi (Blade Runner)…

Stupeň rozvoje počítačové technologie zcela odpovídá představě o sedmnáct let vzdálené budoucnosti na počátku devadesátých let. Je až s podivem, že v řadě bodů se opět potvrdil vizionářský potenciál science fiction. I když na Duchovní panel a cesty časem si budeme nejspíš muset ještě pár let počkat,⁴ vývoj některých technických prostředků byl vystižen až překvapivě přesně. Většina z těch fantastických vynálezů v roce 2009 skutečně víceméně existuje (své zárodky patrně měly již na počátku devadesátých let, zarazí však především jejich naprosto současný design) a vyvolává dojem povědomosti prostředí, aktuálnosti a staví snímek do kontextu skutečné současnosti. Všudypřítomné plazmové obrazovky napojené na celoplošnou síť, videorozhovory v reálném čase, monitoring obyvatel – to vše známe z našeho reálného života. A podoba notebooku je vzhledem k současným modelům tak přesná, až z toho mrazí v zádech!

Díky tomu, že řada aspektů během sedmnácti let od vzniku snímku přestala být sci-fi, ale stala se realitou, ztrácí Freejack sice podstatnou část svého „sci-fi potenciálu“ v podobě úžasu nad novými vynálezy a technologiemi, na druhou stranu se tak pro nás stává dvojnásob zajímavým. V podstatě jde o thriller ze současnosti, natočený skoro o dvě desetiletí dříve (těch několik málo sci-fi prvků, které nám zbudou, svým množstvím a odvážností nepřekračují míru fantastických, dosud neexistujících vynálezů používaných v některých současných thrillerech).

Budeme-li však chovat v paměti skutečnou dobu vzniku díla (tj. že nebyl natočen loni, ale v roce 1992) a uvědomíme si, že představy o roce 2009 byly před 17 lety více než temné, můžeme být v pokušení snímek interpretovat jako varovně vztyčený prst, upozornění na nebezpečí plynoucí ze současného uspořádání společnosti (ekonomická krize, násilí etc.), ekologické hrozby (ozónová vrstva)… Možná právě kvůli svým apokalyptickým vizím nepříjemně blízké budoucnosti vyvolal jinak bravurně natočený snímek po svém uvedení ve Státech spíše rozpačité, neřkuli negativní kritiky.

Alexova dobrodružství v roce 2009 aneb Proč to stojí za to

A čím se ona „neblahá“ budoucnost vyznačuje? Zeptejme se Alexe, kterému tu nikdo neřekne jinak než „freejack“, uprchlé tělo předem odsouzené k dopadení a k vymazání duše, neboť na jeho hlavu je vypsána lákavá odměna (postupně se vyšplhá až na neuvěřitelných 15.000.000 USD). Bídou trýzněné, po zuby ozbrojené a extrémně násilné obyvatelstvo bez jakýchkoli zábran se na něm chce pochopitelně obohatit – a to včetně jediného přítele, kterého se Alexovi podaří v budoucnosti se značnými potížemi vystopovat. Postupně však Alex získává podporu, prostí lidé mu začínají fandit a stává se pro ně lidovým hrdinou, a

nejenže jej neudají, ale někteří mu dokonce začínají pomáhat. Freejacka už neberou jako pouhou tělesnou schránu, ale lidskou bytost s právem na život.

Ještě předtím se však Alex stává terčem tisíce namířených zbraní a nesmrtelných hlášek, setkává se s věcmi postavenými na hlavu. Když například vyhledá útočiště v kostele, jediném alespoň zdánlivě bezpečném místě, a ze tmy se vynoří andělské zjevení řádové sestry (stojící v protisvětle z okenní fresky, což implikuje svaté obrázky a dodává její přítomnosti dojem čistoty, božskosti, navozuje pocit bezpečí), vytasí proti němu jeptiška brokovnici. Mezi zuby pak drtí hlášky typu „If you are praying man, you better start“⁵, „Holy shit!“⁶ nebo „Don’t sister me!“.⁷

Klející sestra libující si v násilí (a s vlastním laptopem) se rozhodne Alexovi pomoci, když se dozví o jeho freejackovském údělu – na internetu vyhledá adresy jeho kontaktů z minulosti, ozbrojí ho a dokonce mu dá svačinu na cestu (díky své dobrosrdečnosti se pak stane obětí brutálního výslechu, jeptiška nejeptiška). Je to právě ona, která Alexe – a s ním i diváka – zasvětí do toho, co se to vlastně k čertu děje. Svérázná sestra patří mezi figurky, které si z filmu budete pamatovat ještě dlouho. Stejně jako chlapíka v místním bufetu a jeho kvér: „Jestli na mě budeš pořád čumět, uvidíš, jak tě zastřelím!“. Obyvatelé světa 2009 vědí, že se o sebe musejí postarat sami a bez násilí daleko nedojdou. Mizanscénu zaplňují špinavé a přelidněné ulice (kontrastující s „lepšími“ čtvrtěmi města), ve zvukové stopě rezonuje řev a střelba, na talíři končí krysa s omáčkou nebo vůbec nic. Alex se chvíli protlouká zmrzačeným světem, než se mu podaří na svoji stranu dostat bývalou snoubenku a s její pomocí po řadě nervydrásajících útrap vysledovat, kdo si objednal jeho tělo. Přitom bez ustání na zátylku cítí Vacendakův horký dech… Narativ dospěje do bodu, kdy už není možné dál utíkat.

Šance na přežití? Jaggeroidní…

Vyvrcholení příběhu proběhne ve Spiritual Switchboard (Duchovním panelu), kde hrdina konečně stane tváří v tvář svému hlavnímu nepříteli – muži, který prahne po jeho tělu. Před třemi dny zesnulý ředitel největší firmy na světě, McCandless (Anthony Hopkins) touží získat právě a jen Alexovo tělo, protože doufá, že tak získá lásku své podřízené a kolegyně – Julie. Až do posledních okamžiků filmu přitom není jasné, zda skutečně výměna duší proběhla či nikoli, zda se McCandless vzdal svého života a bohatství ve prospěch štěstí své milované a lidového hrdiny (a Alex jen předstírá změnu osobnosti, aby mohl užívat McCandlessovy moci a bohatství – ostatně McCandless mu to osobně navrhl), nebo jen zákeřně lhal, aby k přenosu duší (ať už fingovanému či skutečnému) mohlo vůbec dojít. Světlo do situace pro diváka vnese v posledních vteřinách filmu, kdy je napětí už takřka nesnesitelné – kdo jiný než Mick Jagger aka Vacendak.

Prostředí Duchovního panelu, tvořené virtuální realitou generovanou přímo McCandlessovou myslí, je ztvárněno překvapivě sugestivně. Ač je grafika digitálních efektů omezená vzhledem k pokročilosti a dostupnosti technologie pro tvorbu zvláštních efektů na počátku devadesátých let, díky svému podání evokuje skutečný pochod myšlenek antagonisty a zdárně navazuje na pasáže, jež jsou mimo možnosti vizuálního zobrazení a jež zná každý čtenář kvalitní sci-fi literatury. Svými asociacemi a nestálým prostorem trochu připomíná Kubrickovo ztvárnění závěru Vesmírné odysey. Rozhodně však svým zpracováním daleko předčí virtuální pasáže z Trávníkáře (r. Brett Leonard), který vznikl ve stejném roce.

Mick Jagger: hvězda ve vedlejší roli

Z dnešního pohledu nezaujatého diváka Freejack naláká svým obsazením – v hlavní roli se objeví Emilio Estevez a dva hlavní záporáky ztvárnili Anthony Hopkins a, ano, Mick Jagger. Řada recenzentů byla překvapena Jaggerovým výkonem (jeho přítomnost mnozí brali jako z jejich pohledu nejvýraznější – ne-li jediný klad jinak nezajímavého snímku). (Dle mého názoru snímek rozhodně není nezajímavý, během těch více než patnácti let od svého uvedení už stihl docela slušně zkultovnět, navíc pro nás získal docela nový, zajímavý rozměr, neboť se odehrává v současnosti − můžeme si tak vychutnat podobné divácké pocity, jako možná zažívali diváci v roce 1984 či 2001 při sledování stejnojmenných snímků (1984, Michael Radford; 2001: Vesmírná odysea, Stanley Kubrick).) ⁸

Ale zpátky k Micku Jaggerovi, protože jeho výkon rozhodně stojí za bližší pozornost. Navzdory názoru některých recenzentů se zdaleka nejedná o první, neřkuli jedinou Jaggerovu filmovou roli. Jagger s filmovým médiem koketoval už na sklonku šedesátých let, kdy se objevil v historickém dramatu Ned Kelly (Tony Richardson, 1970) a opěvované umělecké gangsterce Představení (Roeg, Cammell, 1970). (Než byl natočen Freejack, mihl se ještě jako císař v pohádce Slavík na motivy Hanse Christiana Andersena z roku 1983, mezi jeho tři nejvýznamnější role však jednoznačně patří Ned Kelly, Představení a Freejack.)

Nutno konstatovat, že v roli mladičkého psance se Jagger projevoval značně nejistě, neboť role neodpovídala jeho hereckým zkušenostem a poněkud mu přerostla přes hlavu. Problém nastává hlavně v okamžicích, kdy má Jagger/Kelly něco pronést, neboť jeho řečový projev působí z větší části velmi nepřesvědčivě (často přehrává), má problém s nevhodnou hlasovou modulací, a nejlépe tak ovládá svou postavu ve scénách, kdy za něj hovoří mimika (zejména v první polovině snímku však Jaggerova mimika komunikuje primárně vyplašenost, která však není vlastní postavě Neda Kellyho, nýbrž jeho představiteli). Nutno však dodat, že s přibývajícími minutami se Jaggerův projev lepší, aby ve finální scéně působil již zcela přesvědčivě. Naopak ve svém hereckém debutu Představení vypadá zcela přirozeně, neboť role mu evidentně padne jako ulitá (hraje podivínského umělce a bohéma) a místy se zdá, že Jagger ani tak nehraje, jako spíš působí.

Ač z počátku úsečné repliky pronášené v prvních minutách Freejacka mohou vyznívat podobně prkenným dojmem jako v případě Neda Kellyho, tentokrát se k postavě dobře hodí. Jagger si je vědom, že jeho hlavní síla netkví v hlasovém projevu, vyjadřuje se proto tentokrát více civilně a sází především na propracovanou mimiku. Dokonce ve chvílích, kdy bychom od Jaggera čekali, že tam bude jen tak stát (neboť jeho postava v dané chvíli víc nevyžaduje), Jagger kromě toho, že nehnutě stojí, také kupodivu hraje – prostřednictvím obličejových svalů a výrazů a pohybů očí (jimž napomáhá jeho časté zobrazování v detailu) dodává postavě zloděje těl nový rozměr, který ji činí obzvláště sympatickou a vhodnou k identifikaci.

Řadu diváků i kritiků jeho herecký výkon nepokrytě šokoval (viz např. komentáře na čsfd: uživatel movie: „Překvapivě mě zde z herců nejvíce zaujal Mick Jagger…“, hirnlego: „…rozkošný 80’s vizuál a skvělého Micka – nikdy jsem ho neměla radši!“, Shit: „Jinak za zmínku určitě stojí v roli záporáka Mick Jagger, bohužel ho v dabingu namlouvalo nějaký hovado a tak jeho postava nepůsobí tak vostře jako asi v originále, ale i tak se celkem vytáh. Jediný co nechápu je, co tam dělá Anthony Hopkins.“, gudaulin: „Jagger svůj part zahrál slušně…“ a další).⁹

Osobně jsem úsporný Jaggerův styl ocenila až při druhém zhlédnutí, kdy můj ignorantský přístup blokující vše, co zdánlivě zavánělo hereckou akcí, v Jaggerově případě označil termínem náhoda, konečně ustoupil do pozadí a umožnil mi si jeho projevu teprve řádně povšimnout. Přispělo k tomu také konečně pochopení charakteru jeho postavy, kterého je možné docílit až po zhlédnutí celého snímku a jež posléze umožňuje odkrýt Vacendakův vnitřní svět, který se odehrává pod povrchem jeho obličeje a který je možné si při opakované projekci konečně pořádně „užít“.

Nejenom Jaggerem živ je Vacendak

V tomto okamžiku se možná zdá, že jedinou opěvovanou věcí na celém snímku je chlapík nehnutě postávající v záběru a koulející očima. Postava Vacendaka není rozhodně nejsvětlejším bodem snímku, je však jednoznačně aktérem nejvýraznějším. Za to však nemůže pouze herecký projev Micka Jaggera (který přece jen někteří stále mohou pokládat za chabý), ale souvisí to s Vacendakovou rolí v narativu, jeho vztahem k ostatním postavám a způsobem, jakým se k němu chová kamera:

Objevuje-li se v obraze s ostatními postavami, většinou mu dominuje (není-li vprostřed, strhává na sebe pozornost pohybem či hlasovým projevem, jeho objevení se na scéně znamená výrazný zlom v narativu, kulminaci napětí apod.), je-li v obraze sám, bývá zabírán v bližších detailech a více vycentrován, než jsou-li samostatně zabírány ostatní postavy. Jeho postava je „narušitel“, výrazně zasahující do osudů všech ostatních postav.

Navíc mezi ním a hlavním hrdinou vzniká podivné spojení, pouto mezi pronásledovaným a pronásledovatelem.¹⁰ A to nejen ve smyslu, že osud jedné postavy má moc výrazně ovlivnit osud postavy druhé, ale Vacendak se v jistém bodě narativu dostává do stejné pozice jako Alex (z pronásledovatele a pronásledovaného – jenž je zamýšlen k polapení „bez škrábnutí“ – se oba stávají terči určenými k destrukci), Alex Vacendakovi zachraňuje život a Vacendak mu stejnou mincí oplácí. Mezi protivníky se rozvíjí úzký vztah podobný přátelství, kdy nejprve k sobě pociťují vzájemný respekt (Vacendak přímo uznává – a to jak před ostatními postavami, tak přímo před Alexem – Alexovy kvality), později Vacendak přímo prohlašuje, že mu bude Alex chybět, protože „…v téhle branži si příliš přátel neuděláš“.

Budeš mi chybět….

V závěru snímku pak Vacendakova postava rozhodne celý narativ (včetně osudů všech zúčastněných postav) a definitivně tak potvrdí charakterové kvality a existenciální boj, který se v něm celý snímek odehrával a který divák jen tušil na základě precizně uplatňované Jaggerovy mimiky. Je pravdou, že pokud by tam Jagger celý snímek skutečně „jen tak stál“, závěr by nikdy nefungoval, nepůsobil by totiž uvěřitelně – nerada to proto říkám, ale z tohoto pohledu vyznění snímku skutečně stojí na postavě Micka Jaggera; diváci ignorující jeho „koulení očima“ tak mají nutně pocit, že sledovali průměrnou sci-fi s přilepeným koncem, který ji degraduje na sci-fi špatnou. Ti ostatní právě zhlédli výborný sci-fi snímek.

Ocenění:

Jediné nominace, které kdy snímek získal, byly ty na Saturn Award z roku 1993 (nejlepší kostýmy, nejlepší science fiction film a nejlepší herečka ve vedlejší roli). (Vzhledem k silné konkurenci ani jednu nominaci neproměnil, nejlepším sci-fi snímkem se stal Star Trek VI.) (www.imdb.com)

Freejack

Režie: Geoff Murphy

Hrají: Emilio Estevez (Alex Furlong), Mick Jagger (Vacendak), Rene Russo (Julie Redlund), Anthony Hopkins (McCandless), Jonathan Banks (Michelette), David Johansen (Brad) a další

USA, 1992, 110 min.

Zdroje:

http://en.wikipedia.org/wiki/Freejack

www.imdb.com

http://www.csfd.cz/film/13340-freejack/

1 Čímž ovšem v současnosti (1991) způsobují potíže s proplácením pojistek, neboť se nenajde tělo nebo alespoň tělesné části dokazující smrt oběti.

2 Zmiňované diferenciace platí zejména, než dojde ke sloučení linie futuristické s linií Alexovou. Alex s sebou do budoucnosti přináší prvky typické pro svou linii (popsané výše), které se prosazují tím více, čím déle je Alex v novém světě (šance na to, že si toho běžný divák povšimne, je však mizivá).

3 Viz http://en.wikipedia.org/wiki/Freejack

4 I když není zcela vyloučeno, že po zhlédnutí snímku budete mít chuť zeptat se Micka Jaggera, co dělá po večerech.

5 Volně přeloženo: „Jestli se umíš modlit, tak to abys začal.“

6 Běžně používaná nadávka; holy = svatý, shit = univerzální sprosté slovo, většinou překládané jako kurva, hovno, vysrat se nebo kecy.

7 Volně přeloženo: „Neříkej mi sestro,“ my bychom spíše prohlásili něco jako „Nech si toho“.

8 Osobně jsem snímek čistě dílem náhody poprvé zhlédla 23. listopadu 2009 – pro mě osobně překvapivý detail, který rozhodně jen přispěl k nevšednímu diváckému zážitku, nabízejícímu zcela nové perspektivy vnímání. Věčná škoda, že už se (alespoň v případě tohoto snímku) nebude opakovat.

9 Viz http://www.csfd.cz/film/13340-freejack/

10 Poprvé se mezi nimi začínají vytvářet sympatie již v expozici snímku, kdy Vacendak s obdivem sleduje nahrávku automobilových závodů, při nichž Alex ne-zemře.