Zde se nacházíte: 25fps » Světový film » Hledá se Shyamalan. Zn.: Rychle!

Hledá se Shyamalan. Zn.: Rychle!

RECENZE: Poslední vládce větru (The Last Airbender, r.: M. N. Shyamalan, 2010) – JANA JEDLIČKOVÁ –

Každý režisér prošel za dobu své filmařské kariéry obdobími vzletu a obdobími pádu. Na konci devadesátých let dvacátého století se o M. Night Shyamalanovi mluvilo ve světě kinematografie jako o talentovaném tvůrci, který do amerického filmu přivál svěží vítr. Jeho duchařský thriller Šestý smysl (The Sixth Sense, 1999) sklidil nebývalý úspěch jak u kritiků, tak u diváků. Slavná věta: „Vidím mrtvé lidi“ takřka zlidověla a stala se pevnou součástí populární kultury. Jeho další snímky Vyvolený (Unbreakable, 2000) a Znamení (Signs, 2002) pokračovaly ve sbírání cen a sympatií publika. Zlom nastal u filmu Vesnice (The Village, 2004), kde Shyamalan, dost možná i po výtkách odborného a laického obecenstva k jeho stále se opakujícímu způsobu vyprávění, nepatrně, zato ale klíčově, změnil dosavadní narativní postupy. Jeho pomyslná hvězda slávy od tohoto momentu začala pohasínat. Nevylepšila to ani fantasy Žena ve vodě (Lady in the Water, 2006), ani ekologicko-katastrofický film Stalo se (The Happening, 2008), po jehož zhlédnutí mnoho Shyamalanových skalních fanoušků začalo předstírat, že se ve skutečnosti vůbec nestal.

Posledního vládce větru (The Last Airbender, 2010) indicko-americký režisér připravoval téměř tři roky a soudě podle četných prohlášení si od něj nejen on sliboval oživení strmě klesající filmařské kariéry. Zatímco ale u předchozích úspěchů a průšvihů byl alespoň jasně vidět jeho režisérský a scenáristický rukopis, u Posledního vládce větru absentuje shyamalanovský duch až na drobné roztříštěné výjimky úplně.

Zdroj: http://screenrant.com

Fabule celovečerního snímku vychází ze Shyamalanovy oblíbené americké animované série Avatar: The Last Airbender odvysílané v letech 2005–2008 na kabelové televizi Nickelodeon. Úvodní díl plánované trilogie víceméně kopíruje děj první série televizního pořadu. Fantasy svět několika národů mají diváci a divačky možnost poznat prostřednictvím dvanáctiletého chlapce Aanga (Noah Ringer), příslušníka Národa větru, který je již několikátou reinkarnací proslulého a široko daleko hluboce uctívaného hrdiny nazývaného Avatar. Aang ale zcela nehrdinsky upřednostňuje radosti dětství před heroickým osudem osamělého válečníka, který spasí celé civilizace. Ve chvilkovém zkratu se rozhodne utéct a nevědomky je hrou náhody uvězněn v ledové kře, kde ho objeví po několika staletích další dva hrdinové, tentokrát z Vodního národa, oplývající mnohem menšími schopnostmi než budoucí Avatar. Nebylo by to řádné fantasy, kdyby na scénu dříve či později, v tomto případě hned v jedné z úvodních scén, nevstoupil zloduch. Tím je princ Zuko (Dev Patel) z Národa ohně, který se snaží podrobit si zbývající světy ve snaze zavděčit se svému otci. Jako vstupenka zpět ke dvoru mu má sloužit zajetí Avatara, jehož reinkarnovanou totožnost ovšem téměř nikdo z postav příběhu ze začátku netuší. Poslední vládce větru je klasickým příběhem rebelie mládí, cesty za poznáním sebe samého/samých a přijetím odpovědnosti za své činy a činy jiných jako aktu dospělosti. Mladý nezkušený hrdina musí za pomoci přátel ubránit nevinné proti zlu, které ovšem není tak jasně definované, jak by se v prvních okamžicích filmu mohlo zdát.

Dev Patel jako vládce ohně, princ Zuko. Zdroj: http://cutprintreview.com

Přestože Poslední vládce větru bez nejmenších pochyb patří k tomu nejhoršímu, co doposud M. Night Shyamalan natočil a bohužel i napsal (otázku nejhorší produkce ponechme protentokrát stranou), lze najít i několik světlých stránek, které můžeme s přimhouřeným okem kvitovat s povděkem. Tím nejlepším, co může snímek nabídnout, je bezesporu paradoxně jeho trailer. Dvouminutová upoutávka sice jasně míří na mainstreamové publikum (na čemž není vůbec nic špatného), zato je ale svižná, nápaditá, s trochou fantazie i napínavá a celkem logicky narativně uspořádaná. Nechybí ani chytlavý komentář a jímavá, leč burcující hudba. Patetické vyznění celé upoutávky přesto plní svůj účel. Láká diváky a divačky do kin. Žel bohu nebo také díky mu, celý trailer je o mnoho lepší, kreativnější a smysluplnější než celé Shyamalanovo dílko. Hned v závěsu za upoutávkou zaslouží plusové body efekty z Lucasova studia ILM (Industrial Light & Magic), které pomohly vytvořit důvěryhodný svět ovládání živlů vody, ohně, větru a země. Jejich stinnou stránkou je samoúčelnost, s jakou jsou ve filmu využívány. Spíše než o nápaditou charakteristiku postav a místa děje jde o předvádění 3D technologie, ve které se v některých kinech Poslední vládce větru promítá. Předimenzované využívání efektů jen podtrhuje roztříštěnost narativu. Patrně posledními plusovými body jsou kamera Andrew Lesnieho, která ovšem nezpochybnitelně vychází až příliš vstříc trikovým scénám a umocňuje zážitky z 3D projekce, a hudba stálého Shyamalanova spolupracovníka Jamese Newtona Howarda.

Kde začít s vyčíslením škod? Postačí úplně, když se zaměříme na Shyamalanovy jindy silné stránky, herectví (resp. výběr hereckých představitelů), narativ a samotný scénář, které jsou obvykle jeho jasně rozpoznatelnou značkou i v těch méně povedených případech. Zdá se ale, že Poslední vládce větru je režisérovým prvním dílem, které je po všech stránkách tak neoriginální, banální a nesmysluplné, že může vynikat pouze svou ledabylostí, nebo v lepším případě nikým nepovšimnuto zaniknout v mainstreamové hollywoodské fantasy produkci.

ILM stvořila pro hlavního hrdinu i ledové vězení. Zdroj: http://avatarthelastairbenderonline.com

Shyamalanova snaha věrně vylíčit oblíbený animovaný příběh Avatara naneštěstí způsobila pravý opak. Bohatá mytologie přírodních národů a jejich ochranitelů ve scénáři úplně zanikla. Náznaky nelze upřít, nicméně je zcela evidentní, že si režisér uzmul větší kus sousta, než který mohl reálně sníst. Pokus o nastínění příběhu a obsažení všech klíčových postav a jejich charakteristik způsobil, že se do příběhu nevešlo téměř nic. Postavy a jejich narativní linie jsou oklestěny na nezbytné minimum a naprosto pozbývají jakýchkoli psychologických charakteristik, které by vysvětlovaly jejich jednání a chování. Sdělování velkého množství informací, které by měl divák za promítací dobu pojmout, aby příběh pochopil, působí strojeně a na mnoha místech násilně. Narativ je tak členěn do nemalého počtu tříštivých a nesourodých linií, které se většinou Shyamalan ani neobtěžuje scenáristicky propojit a vzhledem k ději odůvodnit. Příběh je tak zcela jistě nepříliš srozumitelný pro diváky, kteří neznají mytologii a děj animované série. Ba co víc, po negativních ohlasech skalních fanoušků Avatar: The Last Airbender můžeme soudit, že i lidé, kteří hypoteticky vědí, co je v kině může čekat, jsou z konečného výsledku značně na rozpacích. Štěstí při výběru herců tohoto indického rodáka také zjevně opustilo. Paradoxně nejsympatičtější postavou celého filmu je Zuko ztvárněný Patelem. Ani v tomto případě ale nelze tvrdit, že by vládce ohně fungoval jako svébytná a dobře vykreslená postava. Aangovy motivace a životní situace, které ho formovaly, jsou sice také v několika málo případech nastíněny, ale mladý Noah Ringer, ač snaha jistě byla, není moc přesvědčivým zběhlým nezodpovědným hrdinou. Pravděpodobně největší katastrofou je Shyamalanova doména – scénář, který ani hercům neumožňuje s postavami cokoli dělat. Jsou ploché, nevýrazné a slouží pouze jako loutky pro extravagantní trikové scény. Jindy do detailu propracovaný scénář, který navíc počítá s efektivním šokujícím koncem, v tomto filmu naprosto absentuje.

Noah Ringer ztvárnil hlavní roli dvanáctiletého superhrdiny Aanga. Zdroj: http://iconvsicon.com

Jako by Posledního vládce větru ani nenapsal M. Night Shyamalan. Ze světa jeho předchozích snímků zbylo pouze několik málo nedůsledně používaných narážek. Osobitá hra s červenou barvou značící nebezpečí a žlutou barvou pro stranu dobra a bezpečí je pozorovatelná např. u Aangových nebo Zukových kostýmů. Prostory pod úrovní země, které hrdinové obvykle využívají jako bezpečného úkrytu před vetřelci, se u vládce větru také objevují. Zejména je to podzemní jeskyně, ve které Aang medituje. A nakonec také explicitní odkaz ke světu komiksu a hrdinů. Úplně ale např. chybí Shyamalanův fenomenální klimax, který sjednotí všechny po kousíčcích vršené indicie obsažené v narativu snímku.

Nemá smysl vynášet kategorické soudy o estetických a uměleckých hodnotách filmu. Poslední vládce větru je jiný než všechny dosavadní snímky M. Night Shyamalana. Pokud by chtěl někdo zavítat do kina na jeho kvalitní autorský film, měl by sáhnout mezi snímky konce devadesátých let, nebo začít v prvních letech třetího tisíciletí. Aangův Avatar není zcela jistě tou pravou volbou k seznamování se s Shyamalanovou tvorbou. Není ovšem vyloučeno, že si i přes to všechno svá vděčná publika najde. Třebas i ta, která se u Posledního vládce větru pobaví jako nikdy předtím. I když asi ne na místech, na kterých to zamýšlel sám režisér…


The Last Airbender

Scénář a režie: M. Night Shyamalan

Kamera: Andrew Lesnie

Střih: Conrad Buff IV

Hudba: James Newton Howard

Hrají: Noah Ringer (Aang), Dev Patel (princ Zuko), Nikola Peltz (Katara), Jackson Rathbone (Sokka), Shaun Toub (strýček Iroh), Aasif Mandvi (velitel Zhao), Cliff Curtis (pán Ohně Ozai), Seychelle Gabriel (princezna Yue) a další

USA, 2010, 103 minut

Česká premiéra: 19. 8. 2010 (Bontonfilm)

Oficiální stránky filmu: http://www.thelastairbendermovie.com/

Print Friendly, PDF & Email

Autor

Počet článků : 77

Komentáře (1)

  • Invincible

    jo máš pravdu že je to nejhorší film…o hodně lepší to anime a nechápu proč tam nedali Mai a Ty lee a navíc tam zkombinovali knihu vody s knihou země XD

Zanechte komentář

© 2011 Powered By Wordpress, Goodnews Theme By Momizat Team

http://25fps.cz/2020/corded-handheld-vacuum-cleaner-eraclean-stick-handheld-vacuum/
/25fps.cz
Zpět nahoru