Jak se dělá Metropolis

V pátek 12. února měla v rámci Berlinale v Německu svou premiéru Metropolis, natočená před více než osmdesáti lety. V létě 2008 vzbudilo velkou senzaci objevení ztraceného materiálu, a tak se Langův film, doplněný o nově nalezené scény a původní hudbu, dočkal své poslední restaurované verze, co možná nejbližší původní vizi jejího tvůrce.

V roce 1926 byl v Německu uveden film, jeden z prvních, který kombinoval současné politické otázky se science fiction.¹ Toto „sci-fi noir disaster movie“² vizuálně vycházelo z německého expresionismu a Art Deco. Odrážející městskou modernitu, berlínská „zlatá dvacátá“, zrodila se legenda, která dnes nesmí chybět v žádném almanachu filmů, které „musíte vidět“. Tajuplná a mýty opředená Metropolis Fritze Langa.

Jak se píše Metropolis

Autorem Metropolis je rakouský režisér Fritz Lang, jenž debutoval v roce 1919 snímkem podle vlastního scénáře Vášnivá žena – Kreolka. Sám se k němu vyjádřil: „Natočil jsem ho za pět dnů, myslíte si, že mohl za něco stát?“.³ Lang před natočením Metropolis prokázal režisérský talent snímky jako Unavená smrt (1921), Doktor Mabuse, dobrodruh (1922), Nibelungové: Krimhildina pomsta a Smrt bohatýra (1924).

Na scénáři k Metropolis s ním spolupracovala jeho choť, uznávaná romanopiskyně a scenáristka UFA⁴ Thea von Harbou (spolupracovali již např. na snímcích Doktor Mabuse, dobrodruh či Nibelungové). Jen ve zkratce: film pojednává o gigantickém městě budoucnosti, pracující třídě doslova otročící na bohaté, kteří se oddávají zahálce a svým dekadentním zálibám. Syn vládce města se však zamiluje do krásné proletářky Marie, která v podzemí dělníkům káže o lepším světě. Šílený vědec Rotwang mezitím sestrojí robota s Mariinou tváří, aby infiltroval masy…

Harbou do příběhu vnesla skryté reference na východní, egyptskou, židovskou, řeckou a kabalistickou tradici esoterického myšlení. Její román Metropolis byl vydáván jako seriál v Das illustrierte Blatt od srpna 1926, tedy půl roku před premiérou filmu. Román a filmový scénář se však v mnoha ohledech liší.⁵ V roce 1979 Stiftung Deutsche Kinemathek v Berlíně získalo z pozůstalosti Gottfrieda Huppertze (Langův skladatel jak pro Nibelungy, tak Metropolis) ranou verzi scénáře k Metropolis.⁶ Scénář sestává ze 406 tableaux, která jsou seskupena do tří částí nestejné délky: „Předehry“ o 155 tableaux, „Mezihry/Intermezza“ od tableau 156 po 224, a „Furiosa“ čítajícím posledních 181 tableaux. ⁷

Langovo výtvarné ztvárnění zase rezonuje s tolika ikonami avantgardní vizuální kultury. Bohatství přímých referencí k výtvarnictví, malbě, grafice, sochařství, muzejním exponátům, módním doplňkům, designům knih a komerčnímu umění, které Metropolis skýtá, je až udivující. Objevují se zde i četné citace filmů, např. Homunculus Otto Ripperta z roku 1916, Lang odkazuje k francouzské avantgardě i svým vlastním filmům.⁸

Lang snímek natočil v duchu expresionistické tradice, která měla skončit jeho uvedením do kin. Odkaz německého expresionismu se i nadále projevoval v dílech jednotlivých režisérů i např. v hororech americké společnosti Universal ve 20. a 30. letech či pochmurných filmech noir,⁹ rok 1927 však znamenal konec hnutí jako takového.¹⁰ Expresionismus se jako umělecký směr začal projevovat kolem roku 1908, nejprve ve výtvarném umění a divadle. Můžeme se s ním setkat i v jiných evropských zemích, ale jeho nejintenzivnější projevy nalezneme v Německu – jako další modernistická hnutí z přelomu století, byl expresionismus vzpourou proti realismu. Typické pro něj byly extrémní prostorové deformace, umožňující místo zachycení vnějšího vzhledu zprostředkovat vnitřní emocionální realitu.¹¹ Filmový expresionismus navazoval na expresionistické malby a ve své stylizaci výpravy a herectví na expresionistické divadlo.

„Výroba expresionistických filmů byla nejintenzivnější mezi lety 1920 až 1924. Během posledních let existence tohoto stylu byly uvedeny pouze dva filmy, oba vyrobené společností Ufa: Murnauův Faust a Langův snímek Metropolis.“¹² Přemrštěné rozpočty (samotná Metropolis patří mezi nejnákladnější snímky své doby – s rozpočtem okolo pěti milionů marek málem přivodila společnosti Ufa bankrot) a odchod režisérů do Hollywoodu zapříčinily úpadek hnutí. Asi v polovině desetiletí expresionismus nahradil nový významný trend – Neue Sachlichkeit (nová věcnost).

Jak se staví Metropolis

Ve dvacátých letech docházelo k rychlému rozvoji německých technologických prostředků, společnosti investovaly kapitál do vybavení a pozemků (kvůli inflaci), byla vybudována nebo rozšířena řada studií.¹³ I Ufa rozšířila své dva hlavní komplexy a záhy vlastnila nejlépe vybavená studia v Evropě.¹⁴

V roce 1922 vzniklo největší studio na světě, Staaken, přestavením hangáru na vzducholodě. Používalo se k natáčení sekvencí vyžadujících mohutné interiérové dekorace – právě zde byla točena i Metropolis. ¹⁵

Pro realizování vize megalomanického města měl Lang k dispozici služby hlavního architekta Otty Huteho, Ericha Kettelhuta…; spolupracovníky, kteří se mu osvědčili už při přípravě Nibelungů. Kameru dostal na starost Karl Freund, obyčejně člen tvůrčího týmu F. W. Murnaua, a Günter Rittau, toho času expert Ufy na ty nejvypečenější trikové efekty v kameře.

Na rozdíl od amerických studií, kterým se snažila konkurovat, neměla Ufa stálý tým na výrobu zvláštních efektů. Místo toho najímala profesionály na konkrétní projekty.¹⁶ Ti si s sebou přinášeli vlastní vybavení a asistenty, ale také si zase odnášeli svá tajemství.

Lang sám nebyl v oblasti zvláštních efektů žádným nováčkem, ať už jde o triky v kameře či v rámci rozsáhlé scény, používal je ve svých filmech již dříve. Vzpomeňme maličké pochodující armády a dopis v Unavené smrti (1921) nebo pohyblivý model draka v Siegfridově smrti (1923), který byl konstrukčně natolik slušným výkonem, že se dokonce dočkal obdivu Willise O’Briena, experta na zvláštní efekty, se kterým se Lang setkal na své cestě do USA.¹⁷

Tentokrát ale hlavní problém nepředstavovala pohyblivá monstra, nýbrž architektonické divy, jimiž megalopole jen překypovala. Mnoho modelů navrhl Kettelhut, přičemž musel uplatnit velkou dávku představivosti – modely budov musely splynout se zadní projekcí, záběry přes zrcadlo a animací pomocí stop záběrů, stovky automobilů, letadel, lidí a dalších pohyblivých věcí, to vše do sebe muselo bezchybně zapadat.¹⁸

V oblasti stavby modelů a použití falešných perspektiv, jež vyvolávaly dojem monumentálnosti „staveb“, byli němečtí výtvarníci daleko před Američany. Hollywoodští filmaři a výtvarníci se při sledování německých filmů a návštěvách německých studií inspirovali německými modely a používáním (německé) falešné perspektivy. (A že v Metropolis dojem monumentality rozhodně nechybí: záběry na mrakodrapy či „Babylonskou“ věž jsou ztělesněním monumentality samé.) Mnoho scén ve výmarském filmu bylo skutečně gigantických, ovšem některé, jako např. podzemní město dělníků v Metropolis, byly vytvořeny pomocí Schüfftanovy slavné zrcadlové techniky (říká se, že jakožto metoda šetřící peněžní prostředky byla občas sabotována staviteli scén, jež se obávali ztráty boudoucího výdělku). ¹⁹

V té době neexistovala žádná optická kopírka, takže nebylo možno použít matte efektu (masky v kameře); místo toho se využívalo velikých zrcadel. Ze zrcadel se seškrábaly ty části, skrze které byla zabírána živá akce. Ponechaná reflexní plocha vhodně nakloněného zrcadla pak odrážela malbu či model. Jediná chybička při seškrabávání a celé zrcadlo přišlo vniveč. A pracný proces se musel opakovat s každým dalším záběrem, jenž vyžadoval použití této sofistikované techniky (scény na ulici, interiéry katedrál, Frederovy hororové vize).²⁰ Na tento proces přišel při natáčení Metropolis Eugen Schüfftan, a dnes je známý jako Shüfftanův proces.

Na některých efektech se podílel Günter Rittau²¹ – např. na animaci dopravy v exteriérech, výbuchu stroje, záplavě podzemního města a také na metamorfóze robota do podoby Marie: „…Ozářili jsme tekutinu bublající v prapodivných zkumavkách, elektrický aparát obklopující Marii jsme zkonstruovali tak, aby sršel blesky, které postupně vytvořili obrovské svítící oblouky, zatímco se kolem robota formovaly žhnoucí obruče, pohybující se nahoru a dolů po jejím těle…“ popisuje Günter metamorfózu pro časopis Die Filmtechnik.²²

Také několikanásobné expozice nevznikaly v laboratoři, ale během natáčení. Film byl přímo v kameře přetočen a potom znovu exponován – a to až třicetkrát.²³ Traduje se, že při natáčení se používaly dvě kamery Mitchell, francouzská standardní studiová kamera Debrie, a německá kamera Stachow, robustnější a vhodná pro zvláštní efekty Güntera Rittaua. ²⁴

Příprava trikových scén byla velmi časově náročná a stavění modelů trvalo mnohdy celé týdny. To vysvětluje, proč natáčení Metropolis trvalo tak dlouho: započalo 22. května 1925 a trvalo až do 30. října 1926, což znamenalo 310 pracovních dní a šest pracovních nocí.

Jak se (s)pouští Metropolis

V té době výroba průměrného filmu stála 175 000 říšských marek, Metropolis měl plánovaný rozpočet 800 000 říšských marek, ovšem ve finále přišel téměř na 4,2 milionů říšských marek²⁵ a Ufu stál téměř krach. Podle serveru imdb.com²⁶ bylo pro film najmuto víc než 37 000 komparsistů, včetně 25 000 mužů, 11 000 žen, 1 100 plešatých a 750 dětských herců, 100 lidí se snědou pokožkou a 25 asiatů. Čísla jsou to bezesporu zajímavá. Ještě zajímavější jsou čísla týkající se premiéry filmu. Snímku byla věnována extenzivní publicita již před zahájením natáčení, jakož i v době jeho příprav (což byla novinka). Do tisku se dostávaly zprávy o postupu natáčení, předpřipravená interview, novináři i významné osobnosti byly častými návštěvami na scéně.²⁷

Premiéra filmu tak byla velkou událostí (zlí jazykové tvrdí, že Metropolis-událost předčila film samotný). 10. ledna 1927 v Ufa – Palast am Zoo v Berlíně se jí účastnilo 1 200 diváků, orchestr dirigoval osobně skladatel doprovodu k filmu Gottfried Huppertz.²⁸ Tato verze Metropolis, která v závislosti na promítací rychlosti trvala mezi 160 a 205 minutami,²⁹ však běžela jen v Berlíně několik málo týdnů po premiéře a pak byl nákladný film stažen z distribuce, aby byl proti Langově vůli nově sestříhán. Megalomanský snímek byl… komerční propadák!³⁰ Hlavní výtky směřovaly vůči hloupé a příliš povrchní zápletce…

Ač byl snímek trpkým zklamáním, co se návratnosti vložené investice týče, je nutné zdůraznit, jak velký vliv Metropolis v roce 1927 i přes svůj komerční neúspěch měla. Sotva který článek toho roku k Metropolis nějakým způsobem neodkazoval. Objevila se řada komiksů, kreslených vtipů a parodií. „Jak tedy můžeme tvrdit, že Lang, von Harbou a Ufa neuspěli?“ ptá se Elsaesser.³¹ „Dokonce i co se týče finanční stránky to nebyly důvody nutně estetické, jak tvrdili kritici: bylo to způsobeno také smůlou a špatným načasováním, a rizikem, které s sebou prototyp vždy nese.³²

Metropolis putovala k cenzorské komisi v délce 4 189 metrů a stejně dlouhá kopie byla vyvezena do Ameriky. Tam se však Metropolis kvůli své délce vymykala běžným promítacím plánům kin; rozhodnutí bylo striktní − snímek o třetinu zkrátit (z dvanácti kotoučů na standardní sedmikotoučovou délku celovečerního filmu) a přepsat mezititulky…³³

Pollock a Paramount vyprodukovali dvě, skoro identické verze: jednu pro britský a druhou pro americký trh. V Berlíně nervózní Ufa také odstranila některé sekce z původního filmu, aby byl víc komerční. Její verze o 3 241 metrech byla trochu delší než verze americká (3 100 metrů), ale většinou krátila dost podobně jako Američané.³⁴ Takže už v roce 1927 existovaly tři rozdílné verze filmu (americká, německá premiérová a německá zkrácená)!!!

Jak se restauruje Metropolis

Většina kopií Metropolis, které byly v oběhu do osmdesátých let, pocházela z druhé (zkrácené) německé verze. Tato zkrácená verze zůstala dokonce i v kolorovaném remixu (o délce 80 minut) Giorgia Morodera z osmdesátých let.³⁵

Celé dekády bylo vše, co z Metropolis přežilo, nekompletní originální negativ a kopie zkrácené, přestříhané verze; téměř třetina filmu byla (dosud se věřilo, že nenávratně) ztracena. Archiváři dělali, co se dalo a z dostupných materiálu vzešly v průběhu minulého století četné snahy o restauraci snímku. Dostupná byla kopie scénáře They von Harbou, odkoupená v roce 1979 od vdovy po Huppertzovi. V roce 1980 GDR archive objevil záznam od cenzorů z listopadu 1926, obsahující kompletní soupis mezititulků.

Vznikla nejprve „Mnichovská verze“, následovala proslulá „Moroderova verze“ − uvedená se zvukovou stopou ve stylu pop-music v roce 1984.³⁶ Tato verze se pohybuje někde mezi remakem a postmoderním uchopením a neměla soupeřit s mnichovskou verzí, nalezla však masové publikum a pomohla učinit z Metropolis, vykopávky filmové historie, kultovní filmovou klasiku.³⁷ Zrození Metropolis jakožto kultovního filmu můžeme tudíž datovat do doby konání filmového festivalu v Cannes, kde měl tento snímek premiéru. „Pro ty, kteří se zajímají o originál a o rozdíly mezi německou a hollywoodskou filmařinou ve dvacátých letech je to [Morodereova verze] fascinující dokument, protože ilustruje dva odlišné způsoby uvažování o filmovém narativu (…) Většina německého filmu ve dvacátých letech se zakládala na odlišné vizuální gramatice, než jakou jsme si zvykli přijímat jako normu, jmenovitě hollywoodský kontinuální střih.“³⁸

Od roku 1998 známe další verzi, vzniklou díky materiálu nalezeném v Bundesarchiv; jde o verzi restaurátorů z Murnau Stifftung.³⁹ Ti pracovali s materiálem daleko lepší fotografické kvality než předešlé verze – např. upřednostnili negativ studia Paramount před kopií MoMA, která posloužila jako základ oběma předešlým verzím.⁴⁰ Ani jim se však nepodařilo rekonstruovat „originální Metropolis“. Scény kdysi odstřihnuté Ufou i Paramountem se zkrátka nenašly. A vzhledem k tomu, jaké úsilí po tak dlouhou dobu věnovaly světové archivy pátrání, zdálo se být jejich nalezení… takřka nemožné.

Nicméně se našly. V roce 2001 vznikla nová verze, a jak se ukázalo, zdaleka ne poslední. „Rekonstrukce „původní“ Metropolis byla vždycky na horních příčkách seznamu tužeb každého archiváře, takový zlatý grál této profese. A čestné body připišme jednomu kurátorovi, který mu zasvětil velkou část svého profesionálního života: Enno Patalasovi, od roku 1966 do 1995 řediteli Filmového muzea v Mnichově.“⁴¹

Filmový historik a bývalý ředitel mnichovského filmového muzea Patalas⁴² pracuje na rekonstrukci snímku od sedmdesátých let a za verzi Metropolis, která byla „platná“ do letoška, byl zodpovědný společně s Martinem Koerberem.

Jejich verze trvala 118 minut a obsahovala citlivě vložené spojovací mezititulky namísto ztracených scén, „čímž vznikl snímek, jenž se ve větší míře přibližuje původní Langově představě. V této verzi jsou nejen přidány scény nalezené v různých archivech a muzeích, které celá desetiletí nikdo neviděl, ale také je zde zachován jejich původní sled a vložené správné mezititulky. Až do této doby bylo dílo považované za spektakulární, i když poněkud jednoduchý sci-fi film, avšak tato nová verze odhaluje, že futuristická výprava nebyla zamýšlena jako prorocká, nýbrž jako mystická, s prvky architektury, průmyslu a designu dvacátých let.“ ⁴³

Nikdo už nedoufal, že je možné přijít s něčím lepším. Až náhle, v roce 2008…

Metropolis: Konečně kompletní?

Více než osmdesát let byla originální verze Langovy Metropolis z roku 1927 považována za ztracenou. A pak jednoho dne, v červenci 2008, informoval německý magazín ZEiT o senzačním objevu v archivech Museo del Cine (Muzeum kinematografie) v Buenos Aires!!! Našla se zde úplná kopie, která byla v roce 1928 poslána do Argentiny, což znamenalo objev doposud postrádaných scén, zachycujících např. hubeného muže špehujícího Fredera nebo dělníka 11811.⁴⁴

Elsaesser ještě v roce 2000 psal: „Nikdo přesně neví, co tenkrát první noc publikum vidělo, protože ani scénář Harbou, ani cenzurní lístky nepodávají přesný vizuální záznam skutečného filmu, jakkoli jsou neocenitelné, protože stejně jako Huppertzův opoznámkovaný notový zápis, obsahující 1 019 dirigentových poznámek (ohledně změn scény a mezititulků), se ukázaly jako vodítko ke stanovení správné návaznosti akce a komplikovaných alternací v Langově původním střihu.“⁴⁵

Díky novému objevu jsou nyní klíčové scény snímku srozumitelnější, několika vedlejším postavám je dopřána větší hloubka, objevují se dodatečné elementy zápletky. Enno Patalas po zhlédnutí nalezených scén potvrdil, že jde o „nejautentičtější materiál, který jsme dosud poznali“.⁴⁶ Pás v roce 2008 prozkoumával také prof. Martin Koeber, který prohlásil, že: „Bez ohledu na to, jak špatný stav materiálu je, původní smysl filmu, zahrnující všechny vedlejší postavy a zápletky, je nyní opět dosažitelný běžnému divákovi. Rytmus filmu byl obnoven.“ ⁴⁷

Nejnovější verze Metropolisu měla premiéru 12. února 2010 v rámci Berlinale v Německu a byla streamována po celém světě. Promítání doplnil živý doprovod reprodukující původní hudbu skladatele Gottfried Huppertze.⁴⁸

Nový sestřih obsahuje téměř 30 minut restaurovaného, nikdy dříve nespatřeného materiálu, který byl nalezen v Buenos Aires. Filmová restaurátorka Anke Wilkening ve svém rozhovoru pro Deutsche Welle loni zmínila, že nalezená půlhodina „kompletně změní celý film, jak jej známe.“⁴⁹

Nicméně několik minut z „oblíbeného filmu Adolfa Hitlera“⁵⁰ stále chybí…

Metropolis

Režie: Fritz Lang

Scénář: Thea von Harbou

Hrají: Alfred Abel (Joh Fredersen), Gustav Fröhlich (Freder, syn Joha Fredersena), Rudolf Klein-Rogge (C. A. Rotwang, vynálezce), Fritz Rasp (hubený muž), Theodor Loos (Josaphat), Erwin Biswandger (Georgy, dělník č. 11811), Heinrich George (Grot), Brigitte Helm

(Maria/robot), Olaf Storm (Jan)

UFA, Německo 1926

Zdroje:

ALMIRALL, Nat. New Cut of Fritz Lang’s ‚Metropolis‘ to Be Shown. 12. února 2010. The Fllick Cast. http://theflickcast.com/2010/02/12/new-cut-of-fritz-langs-‘metropolis’-to-be-shown/

BORDWELL, David – THOMPSONOVÁ, Kristin. Dějiny filmu. AMU/NLN 2007.

ELSAESSER, Thomas. Metropolis. BFI, London 2003.

„Metropolis“. The Internet Movie Database. http://www.imdb.com/title/tt0017136/news#ni1564002

„Metropolis“. Wikipedia, The Free Encyclopedia. http://en.wikipedia.org/wiki/Metropolis

PINTO, Michael. Fritz Lang: Behind the Scenes with a Master Science Fiction Filmmaker. fanboy.com. for intelectuals with imagination. 7. února 2010. http://www.fanboy.com/tag/metropolis

SCHRÖDER, Nicolaus. „Fritz Lang (1890−1976). Realismus fantastična“. Slavní filmoví režiséři. 50 nejvýznamnějších režisérů od Chaplina až po Almodóvara v podání Nicolause SCHRÖDERA. Nakladatelství Slovart, Praha 2004. str. 42−49.

STEVENS, Michael. „Metropolis“ ‚Maschinenmensch‘ Resurrected For Berlinale. 21. leden 2010. Sneakpeek.ca. http://www.sneakpeek.ca/2010/01/metropolis-maschinenmensch-resurrected.html

WARD, Janet. Weimar surfaces: urban visual culture in 1920s Germany. University of California Press, Ltd, London 2001.

Odkazy:

Ukázky z Metropolis naleznete na serveru youtube, např. http://www.youtube.com/watch?v=GzINI3au9q0

METROPOLIS. Chronologie – výroba a původní uvedení. 24. listopadu 2000. 1924−1928. http://www.michaelorgan.org.au/Metroz.htm

Román Metropolis They von Harbou volně dostupný na: http://www.archive.org/details/Metropolis_63

Metropolis Script – Dialogue Transcript.

http://www.script-o-rama.com/movie_scripts/m/metropolis-script-transcript-fritz-lang.html

Popis Schüfftanova procesu. http://en.wikipedia.org/wiki/Schüfftan_process

Zajímavosti o filmu Metropolis. http://www.imdb.com/title/tt0017136/trivia

1 Viz ELSAESSER, Thomas. Metropolis. BFI, London 2003. str. 7

2 Tamtéž.

3 In: SCHRÖDER, Nicolaus. „Fritz Lang (1890−1976). Realismus fantastična“. Slavní filmoví režiséři. 50 nejvýznamnějších režisérů od Chaplina až po Almodóvara v podání Nicolause SCHRÖDERA. Nakladatelství Slovart, Praha 2004. str. 43.

4 Universum Film. Ufa byla založena během první světové války především jako nástroj německé propagandy. (WARD, Janet. Weimar surfaces: urban visual culture in 1920s Germany. University of California Press, Ltd, London 2001. str. 144.)

5 Viz ELSAESSER, Thomas. Metropolis. BFI, London 2003. str. 12.

6 Tamtéž.

7 ELSAESSER, Thomas. Metropolis. BFI, London 2003. str. 16.

8 Více viz např. ELSAESSER, Thomas. Metropolis. BFI, London 2003. str. 20.

9 „Expresionismus objevil způsob, jak vytvořit působivou atmosféru pro horory a další žánrové příběhy. Po promítnutí těchto filmů v USA a pozdějším útěku filmařů z nacistického Německa do Hollywoodu se objevily ohlasy tohoto stylu v hororových filmech společnosti Universal z konce 20. a 30. let a o něco později v šerosvitu pochmurných kriminálních thrillerů známých jako film noir.“ (BORDWELL, David – THOMPSONOVÁ, Kristin. Dějiny filmu. AMU/NLN 2007. str. 122.)

10 Viz BORDWELL, David – THOMPSONOVÁ, Kristin. Dějiny filmu. AMU/NLN 2007. str. 122.

11 BORDWELL, David – THOMPSONOVÁ, Kristin. Dějiny filmu. AMU/NLN 2007. str. 112.

12 BORDWELL, David – THOMPSONOVÁ, Kristin. Dějiny filmu. AMU/NLN 2007. str. 121.

13 Před první světovou válkou Glashaus, poválečný Zeppelinhalle, nyní Gorssatelier z oceli a železa. Původní „skleníky“ postupně nahradily obrovské ateliéry s výhradně umělým osvětlením (Nur-Kunstlicht-Ateliers). Ve výmarských dobách využívalo umělého osvětlení devět desítin všech filmových záběrů, v duchu tradice Ufy reprodukovat celá města s naprostou možností kontroly svícení. Předtím, než byla vybudována tato gigantická studia, začala Ufa využívat bývalý letištní hangár na Zeppeliny ve Staakenu (poblíž Berlína), vytvořila tak přes noc největší ateliér na světě. V roce 1926 otevřel Neubabelsberg dnešní Metropolis-Halle, dostatečně monstrózní, aby se zde dalo natáčet devět filmů současně. WARD, Janet. Weimar surfaces: urban visual culture in 1920s Germany. University of California Press, Ltd, London 2001. str. 144.

14 BORDWELL, David – THOMPSONOVÁ, Kristin. Dějiny filmu. AMU/NLN 2007. str. 119.

15 Tamtéž.

16 Viz ELSAESSER, Thomas. Metropolis. BFI, London 2003. str. 28.

17 ELSAESSER, Thomas. Metropolis. BFI, London 2003. str. 24.

18 ELSAESSER, Thomas. Metropolis. BFI, London 2003. str. 25.

19 WARD, Janet. Weimar surfaces: urban visual culture in 1920s Germany. University of California Press, Ltd, London 2001. str. 149.

20 Viz „Metropolis“. The Internet Movie Database. http://www.imdb.com/title/tt0017136/news#ni1564002; ELSAESSER, Thomas. Metropolis. BFI, London 2003. str. 25.

21 ELSAESSER, Thomas. Metropolis. BFI, London 2003. str. 25.

22 RITTAU, Günter. „Die Trickaufnahmen im Metropolis Film“, Die Filmtechnik, 28. ledna 1927. Cit. In.: ELSAESSER, Thomas. Metropolis. BFI, London 2003. str. 25.

Popisovanou scénu možno zhlédnout na serveru youtube: http://www.youtube.com/watch?v=IcReykfvqi4

23 viz „Metropolis“. The Internet Movie Database. http://www.imdb.com/title/tt0017136/news#ni1564002

24 Viz ELSAESSER, Thomas. Metropolis. BFI, London 2003. str. 11.

25 ELSAESSER, Thomas. Metropolis. BFI, London 2003. str. 12.

Ward (WARD, Janet. Weimar surfaces: urban visual culture in 1920s Germany. University of California Press, Ltd, London 2001. str. 150) tvrdí, že stál přes pět milionů říšských marek a trval sedm hodin.

26^ Viz http://www.imdb.com/title/tt0017136/trivia

27 ELSAESSER, Thomas. Metropolis. BFI, London 2003. str. 28.

28 ELSAESSER, Thomas. Metropolis. BFI, London 2003. str. 29.

29 ELSAESSER, Thomas. Metropolis. BFI, London 2003. str. 31.

30 Podle Ward (WARD, Janet. Weimar surfaces: urban visual culture in 1920s Germany. University of California Press, Ltd, London 2001. str. 150) se navrátila jen sedmina investic.

31 ELSAESSER, Thomas. Metropolis. BFI, London 2003. str. 22.

32 Tamtéž.

33 ELSAESSER, Thomas. Metropolis. BFI, London 2003. str. 30.

34 ELSAESSER, Thomas. Metropolis. BFI, London 2003. str. 31.

35 „Metropolis“. Wikipedia, The Free Encyclopedia. http://en.wikipedia.org/wiki/Metropolis

36 Moroder měl ve Státech reputaci jak v hudebním, tak filmovém průmyslu.

37 ELSAESSER, Thomas. Metropolis. BFI, London 2003. str. 37.

38 Tamtéž, str. 39.

39 Tamtéž, str. 41.

40 Tamtéž.

41 Tamtéž, str. 35.

42 Archivář Enno Patalas zachytil historii restaurování tohoto filmu ve stati „The City of the Future – A Film of Ruins: On the Work of the Munich Film Museum“ v knize Fritz Lang’s Metropolis: Cinema Visions of Technology and Fear (eds. Michael Minden – Holger Bachmann; Rochester, Camden 2000, s. 111-122). Patalas také vydal scénář k tomuto filmu s fotografiemi a kresbami, které ilustrují ztracené scény – viz jeho publikace Metropolis in/aus Trümmern: Eine Filmgeschichte (Berlin, Bertz 2001).

43 „Metropolis“. Wikipedia, The Free Encyclopedia. http://en.wikipedia.org/wiki/Metropolis. 16. února 2010

44 V říjnu 2008 bylo navíc oznámeno, že další kopii v zastaralém 9.5mm formátu skrývaly archivy univerzitní knihovny v Chile. Kopie byla špatně označená, aby tak byla uchráněna před zničením při vojenském převratu v roce 1973. (Viz „Metropolis“. The Internet Movie Database. http://www.imdb.com/title/tt0017136/news#ni1564002, 16. února 2010)

45 ELSAESSER, Thomas. Metropolis. BFI, London 2003. str. 34.

46 cinemarealm.com

47 Martin Koerber, http://www.cinemarealm.com/2008/07/02/missing-scenes-from-fritz-langs-metropolis-discovered/, July 2. 2008

48 http://www.sneakpeek.ca/2010/01/metropolis-maschinenmensch-resurrected.html

49 http://theflickcast.com/2010/02/12/new-cut-of-fritz-langs-‘metropolis’-to-be-shown/

50 http://www.imdb.com/title/tt0017136/trivia