Zde se nacházíte: 25fps » Světový film » Labyrint bez středu

Labyrint bez středu

RECENZE: Občan Kane (LAURA MULVEYOVÁ, Casablanca, Praha 2009) – MILAN HAIN -

Edice Filmová klasika (BFI Film Classics), připravovaná Britským filmovým institutem již téměř dvacet let, čítá do dnešního dne na stovku titulů.[1] Do češtiny byly díky záslužné činnosti nakladatelství Casablanca zatím přeloženy tři z nich: po Andreji Rublevovi (2006) a Metropolis (2007) se v těchto dnech poprvé dostává i na analýzu klasického hollywoodského snímku. Volba padla na milník světové kinematografie, Wellesova Občana Kanea, na něhož v roce 1992 upřela pozornost slavná filmová teoretička a kritička Laura Mulveyová.

Autorka v úvodu cituje výrok Jorgeho Luise Borgese, který Wellesův celovečerní debut označil za labyrint, jenž nemá střed. (str. 11) Právě tato neuchopitelnost a mnohovrstevnatost filmu je podle Mulveyové jeho zásadním rysem: zapříčiňuje jeho antihollywoodský charakter[2], podněcuje další zhlédnutí a nutí diváky a kritiky na snímek znovu a znovu nahlížet z nových úhlů. Mulveyová dále shrnuje a komentuje kaneovskou literaturu a ačkoliv si uvědomuje její rozsáhlost a rozmanitost[3], nachází minimálně dva důvody, proč ji rozšířit: „V první řadě se pokouším vnést do diskuze o Kaneovi evropskou perspektivu a podtrhnout v něm evropské motivy a témata, jež dle mého soudu vypovídají o přesném historickém okamžiku jeho vzniku.“ (str. 17) V této souvislosti se věnuje zuřící válce v Evropě a americkému konfliktu mezi zastánci intervence (prezident Roosevelt) a izolacionizmu (tiskový magnát William Randolph Hearst, jenž je často vnímán jako přímý předobraz Charlese Kanea).

Zadruhé je esej „metodologickým experimentem. Aplikuji filmovou teorii a kritické čtení své generace na film, k němuž od jeho vzniku před padesáti lety přistupovala každá generace po svém. Protože mé uvažování rozhodujícím způsobem zformovala psychoanalýza a feminismus, je právě jimi moje analýza Občana Kanea zásadně ovlivněna.“ (str. 18) Mulveyová k filmu přistupuje jako psychoanalytik k pacientovi – snaží se rozšifrovat významy, které Wellesův snímek – na rozdíl od většinové hollywoodské produkce – záměrně skrývá pod povrchem. Kane je celuloidový rébus připravený pro diváka, aby jej na základě interpretace vodítek a symptomů vyluštil. (s. 26) V souladu se zvoleným přístupem Mulveyová zkoumá oidipovské linie Kaneova příběhu (rivalitní vztahy k biologickému i náhradnímu otci, fixace na matku) a jeho fetišismus, který se projevuje jak v neuváženém hromadění předmětů, ať už osobních nebo uměleckých, tak ve vztazích k ženám, především manželce Susan.

Kromě těchto dvou základních linií se autorka krátce dotkne i jiných témat, která však podrobněji zpracovali jiní. Ve stručnosti pojednává o Wellesových zkušenostech z rozhlasu a divadla a jeho přechodu ke kinematografii; o produkční historii filmu a otázce autorství; nebo o stylu Kanea, který byl, jak Mulveyová tvrdí, ovlivněn fotožurnalismem přelomu 30. a 40. let, jenž byl přímou reakcí na žurnalismus starého střihu praktikovaný Hearstem a jeho novinami.

Celkově se studii daří dosáhnout vytyčených cílů – poukázat na bohatou významovou strukturu snímku a vypíchnout ty momenty, které byly dosavadní literaturou opomíjeny.

Stostránková kniha kromě samotné analýzy obsahuje „Prohlášení Orsona Wellese k otázce, zda se film Občan Kane zakládá na skutečných životních osudech Williama Randolpha Hearsta“,[4] a doslov Petry Hanákové, která čtenáře blíže seznamuje s osobností a dílem Laury Mulveyové. Samozřejmostí je precizně zpracovaná výběrová bibliografie knih a kratších textů o Wellesovi a Občanu Kaneovi, doplněná i o české zdroje, a „závěrečné titulky“. Překlad Radovana Baroše[5] je velmi čtivý a lze mu vytknout jen drobnosti (nadužívání slůvka „svůj“).


Laura Mulveyová: Občan Kane

Casablanca, Praha 2009

104 stran, 33 čb fotoilustrací

Doporučená cena: 169 Kč

Knihu si můžete objednat například ze stránek vydavatele: http://www.icasablanca.cz/novinky.html


[1] Nedávno byla sloučena se sesterskou edicí Moderní klasika, z jejíž padesátky titulů u nás vyšly překlady studií o Pulp Fiction a Matrixu (obě 2007).

[2] Rozbitý narativ, podkopávání možnosti identifikace diváků s postavami atd.

[3] Viz např: http://www.lib.berkeley.edu/MRC/wellesbib.html#kane

[4] O (ne)přesvědčivosti Wellesovy argumentace ať se čtenář přesvědčí sám.

[5] Překlad vznikl ve spolupráci se studenty translatologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy pod vedením Evy Kalivodové a Daniela Dolenského. Jak konkrétně spolupráce probíhala, je ale trochu nejasné. V úvodu knihy je studentům poděkováno za korigování překladu, na jiném místě jsou uvedeni jako spolupřekladatelé. V každém případě fakt, že si čtenář není vědom potenciální přítomnosti více překladatelů, je nutno hodnotit výhradně pozitivně.

Print Friendly

Autor

Počet článků : 117

Zanechte komentář

© 2012 25 fps, o.s., Powered By Wordpress, Goodnews Theme By Momizat Team

Zpět nahoru