Němý film a živá hudba

40. číslo – TÉMA – LETNÍ FILMOVÁ ŠKOLA

Rozhovory s hudebníky, kteří na LFŠ zajišťovali doprovod k němým snímkům ze sekce Film a živá hudba.

1. Na čem právě teď pracujete? Jaké jsou vaše krátkodobé a dlouhodobé hudební plány?

2. Jaký je váš vztah k filmu? Máte nějaký oblíbený film/y či režiséra/y?

3. Co vy a festivalová euforie, nechává vás chladným/i, nebo vás naopak pohltí?

4. Trpíte nějakou „profesionální“ deformací, třeba že věnujete při sledování filmu zvýšenou pozornost hudební složce? Máte svůj oblíbený soundtrack/filmového skladatele?

5. Jaký je váš názor na němý film? Myslíte si, že bez hudebního doprovodu by nefungoval?

6. Jak dlouhou vám zabere příprava hudby k filmu?

7. Co si myslíte o spojení současné hudby s téměř sto let starými filmy? Nebylo pro vás úskalím dělat hudbu k filmu, který může mít i zcela jiné nálady, než jaké vyvolává vaše „koncertní“ hudba?

8. Ke kterému filmu (nejen němému) byste chtěl/i dělat hudbu?

Lealoo (odpovídal Matěj Pavelka)

Pražské indie-popové uskupení s trip-hopovými prvky. Loni na podzim vydali desku Period, kterou produkoval Filip Míšek z bývalé Khoiby, s níž bývají Lealoo často srovnáváni. Na LFŠ vystoupí 24. 7. s doprovodnou hudbou k filmu Sedm let neštěstí (1921).

1. Nedávno jsme dokončili projekci k našim koncertům a nový web www.lealoo.cz, tož co se týče plánů, tak ty vám říct nemůžu, neboť jinak bych vás musel zabít. Promiňte.

2. Vidím, že vztah velmi silný, bo baskytarista mi tu vykřikuje: „režisér Lars von Trier“, a že nedávno se dobře pobavil u filmu Gone, Baby, Gone od Bena Afflecka.

3. Nechává nás chladnými, raději máme kluby, kde si můžeme vytvořit atmosféru přesně takovou, jakou chceme. Na festivalech je všechno příliš uspěchané.

4. A kdo by takovou deformací netrpěl? Oblíbených máme hodně, ale abych jmenoval nějaký poslední, který mě zaujal, tak soundtrack z Knihy přežití – krušně rozvláčné synťáky. U basáka to je hudba k filmu Útěk do divočiny od Eddieho Veddera z Pearl Jam.

5. Pro dnešního člověka určitě ne. Když se podíváte na soudobé hollywoodské filmy, tak hudba jednoznačně určuje jak náladu, tak i interpretaci toho, co vidíme.

6. Zkoušet budeme od 1. července, nainstalovali jsme si do zkušebny projektor a na jednom večírku jsme si ve stavu blízkém bezvědomí rozdělili jednotlivé kapitoly. Pro každé dějství vytváříme individuální motiv, který pak na sobotním představení budeme rozvíjet.

7. Spojení našich melancholicky laděných duší a komedie Maxe Lindera bude buď strašné, nebo úžasné.

8. Solaris, ten původní samozřejmě.

Mythematica a SoUsedi (odpovídal Daniel Špaček, Martin Peřina a Karel Žďárský)

Mythematica je audiovizuální projekt výtvarníka a hudebníka Daniela Špačka. Před nedávnem rozvířil vody české elektronické scény debutovým, eponymním albem, na kterém hostoval například i Zdeněk Bína z -123min. Na LFŠ vystoupí s bratrem Ondřejem (aka Bratři) a s Martinem Peřinou a Karlem Žďárským aka SoUsedy 25. 7. s doprovodnou hudbou k Chaplinovu Kidovi (1921).

1. Daniel Špaček: V letním období se věnuji spíš sbírání inspirace a rekreování sil, pracovním obdobím je pro mě většinou podzim, zima a jaro. Postupně začíná krystalizovat práce na dalším albu, ale zatím není kam spěchat, protože hudba je pro mě jen taková kutilská zábava.

Martin Peřina: Na rozšíření našeho koncertního repertoáru.

2. DŠ:Vztah k filmu mám velice vřelý, a nebojím se říci, až stále dětinsky fascinovaný. Výčet oblíbených favoritů by, obávám se, přesáhl prostorové možnosti, nicméně žánrově mám nejraději filmy se silnou výtvarnou a fantazijní složkou a poctivé komedie 70. let.

MP: Vztah je jednoznačně kladný. Jeden z filmů, které mám opravdu rád, se jmenuje Andělé všehomíra od režiséra Fridrika Thóra Fridrikssona.

Karel Žďárský: Poslední pokušení Krista od Martina Scorseseho.

3. DŠ: S hanbou přiznávám, že na LFŠ je to letos moje premiéra, nicméně díky svému strýčkovi, který byl snad na každém ročníku, vím, že se mám na co těšit.

MP: Přiznám se, že často na filmové festivaly nejezdím, nicméně doufám, že letos bude trochu více času nechat se zmíněnou „euforií“ příjemně opojit právě u vás v Uherském Hradišti.

KŽ: Uvidíme, uslyšíme.

4. DŠ: Vzhledem k tomu, že mojí hlavní profesí je ilustrování, tak se spíš zabývám vizuálním provedením, každopádně jakmile mě nějaký film pohltí, tak už se radši jen dívám a nepřemýšlím. Každopádně zpětně si to potom přehrávám v hlavě a na nějaké ty profesně deformační úvahy pokaždé stejně dojde. A z těch oblíbených? Třebas Vangelisův Blade Runner si pouštím jako hudbu mnohem častěji než film, a když jsem mluvil o těch komediích, tak fantomasovské série od Michela Magneho mě taky vždycky spolehlivě dostanou.

MP: O žádné výše zmíněné „profesionální deformaci“ zatím nevím. Oblíbený soundtrack je k filmu Amélie z Montmartru.

KŽ: Baraka od Dead Can Dance.

5. DŠ: Fungoval, ale na poloviční výkon. Teprve spojení pohyblivých obrázků se zvukovou stopou vytváří ten správný magický efekt. Nemusí to být nutně hudba, znám spousty vynikajících filmů, které jsou podkresleny jen ruchy, a právě díky tomu jsou ještě působivější. Nicméně přesto, že dnešní výrobní možnosti jsou mnohem demokratičtější než dřív a vyrábí se stále více a více filmů, mám pocit, že současná kinematografie je pořád hodně upovídaná a hudba tvoří ve většině filmů spíš podpůrnou a doprovodnou roli. Filmů, které by byly opravdu silně audiovizuální, je jako šafránu.

MP: Myslím si, že u němého filmu hudební složka nemusí být až tolik potřebná, nicméně pokud jsou obě tyto složky v určité rovnováze, příjemně se doplňují.

KŽ: Určitě fungoval. Jinak hudební doprovod vnímám u filmu obecně jako dost zásadní. Podle mě je hudba k filmu něco jako „emoční optika“, skrze kterou film vnímáme (změníme hudbu u určité scény a divák ji bude vnímat zcela odlišně).

6. DŠ:Tak to netuším, děláme to teď poprvé.

7. DŠ: Každé netradiční spojení je zajímavý experiment, ze kterého se může vyklubat něco nečekaného, takže v tomhle ohledu jsem pro jakoukoliv špatnost.

MP: Myslím, že spojení „současné“ hudby se staršími filmy může dát onomu snímku nový rozměr a posunout ho blíže k současnému divákovi.

8. DŠ: K nějakému sci-fi filmu, nebo ještě raději skřítkovskému večerníčku.

MP: Byl by to určitě film, který mě nějakým způsobem zaujal a musel bych u něj cítit, že mu mám svou hudbou co dát.

KŽ: Fascinují mě obecně „přírodní“ scenérie kosmu či mikrokosmu. Takže k takovému nějakému dokumentu.

The Autumnist (odpovídal Vlado Ďurajka)

Zástupci slovenské elektronické scény libující si v křížení hudebních stylů. Abuse v novém hávu čili staronový projekt Vlada Ďurajky. V lednu tohoto roku vyšlo jejich eponymní album. Na LFŠ vystoupí 26. 7. s doprovodnou hudbou k filmu Fantom opery (1925).

1. Pred pár týždňami som dokončil hudbu k zaujímavému tanečnému predstaveniu Posed pre banskobystrické Štúdio tanca a momentálne pracujem na novom albume The Autumnist.

2. Mám rád filmy, celé spektrum od hollywoodskej produkcie až po pozerateľnú alternatívu. Považujem sa za mierne náročnejšieho diváka. Coenovci, Terry Gilliam, Christopher Nolan, Guillermo del Torro, Charlie Kaufman… Filmy – pár dlhodobo obľúbených, ktoré ma momentálne napadli: 12 opic, Dokonalý trik, Ztraceno v překladu, Blade Runner, Až na krev, Indiana Jones a Poslední křížová výprava.

3. Nikdy som na žiadnom filmovom festivale nebol, nechám sa prekvapiť.

4. Nemám rád tie veľké symfonické, remeselne dokonalé klišé soundtracky (samozrejme  nepatrí sem geniálny John Williams). Naposledy sa mi mimoriadne páčila veľmi osobitá hudba k filmu Max a maxipříšerky. Mám rád Angela Badalamentiho, páči sa mi prístup RZA a z veľkých hollywoodskych mien ma vie svojím nadhľadom a hravosťou potešiť Danny Elfman. Za klasiku považujem soundtrack k Blade Runnerovi.

5. Myslím si, že s dobrou hudbou je to zaujímavejšie. Obraz a zvuk k sebe podľa mňa prirodzene patria, a ak sú v rovnováhe, zážitok je silnejší.

6. Použijem už hotové (publikované aj nepublikované) tracky z celej mojej doterajšej tvorby, ktoré zjednoduším a pokúsim sa ich vhodne zosynchronizovať v kontexte k deju a dynamike obrazu. K niektorým pasážam by som rád improvizoval v reálnom čase, takže budem musieť trochu cvičiť. Som tak v polovici cesty, takže zhruba mesiac práce po večeroch.

7. Páči sa mi tento koncept, myslím že to funguje – napríklad Cinematic Orchestra a ich excelentný soundtrack k Muž s kinoaparátem.

Predtým, než som prijal toto pozvanie, som si pozrel film s úryvkami našej hudby. Zafungovalo to, takže som s radosťou prijal. Bude to pre mňa celkom osviežujúca skúsenosť.

Konieckoncov, našu hudbu často označujú ako filmovú a náladotvornú a koncertne vystupujeme vždy, keď je to technicky možné, s videoprojekciou.

8. Lot in Sodom, Kabinet doktora Caligariho. Dlho sa pohrávam s myšlienkou soundtrackov k animovaným filmom Ladisava Starewicza.

Nasty

Alias Petr Cerha. Talentovaný beatboxer, často vystupující s beatboxovou skupinou Beat Burger Band. Se svým víceméně spontánním doprovodem k pásmu krátkých filmů Maxe Lindera na LFŠ vystoupí 27. 7. místo původně plánovaného Zdeňka Krále a Ondřeje Havlíka (En.dru) aka Pianobox, kteří své vystoupení museli kvůli hlasové indispizici beatboxera En.drua na poslední chvíli odvolat.

1. Tak aktuálně dělám moderátora na Óčku, na ČT2 (hudební pořad Musicblok) a ČT4 (Vertikal), to je pro mě základ. Dále vystupuji s mou beat box stand up comedy show a tvoříme nové vystoupení s Lumírem Tučkem, kde jsme měli úspěch s mysliveckým Halali hip hop v pořadu Na Stojáka. Vymýšlím nové zvuky a kombinace v mých ústech, abych byl pro lidi stále aktuální.

2. Můj vztah k filmu? Rád na ně koukám. Usínám u nich a někdy i pracuju, žehlím a vyšívám.
Pár let se snažím chápat Quentina Tarantina a krom toho mám rád komedie. Nesnáším horory, na které se vyhecovaně taky kouknu, a pak týden střežím přes noc moji postel místo spánku. Kamarád mi jednou řekl, ze Paranormal Activity je komedie, tak jsem si to před spaním zapnul a od té doby se mi hýbou samy dveře, okna prostě všechno.

3. Filmová euforie mě nechala chladným v pohlcení.

4. Tak určitě, zvuky mě baví poslouchat i dělat a vymýšlet, ale zajímají mě hlavně ruchy, např. když někdo uklouzne po banánu nebo když někdo dostane pěstí mezi oči. Dřív to bylo ve westernu lehce vyřešený, i když dal lehkou nebo usmrcující ránu, pokaždé to bylo „DRŽ“. Schválně si dejte dvakrát pěstí a pokaždé jinak, nahrajte si to na telefon a uslyšíte, že „DRŽ“ se za ty roky změnilo. A to mě baví. Soundtrack jsem měl rád z filmu Kill Bill a Matrix, ale to už je pár let zpět.

5. No hehe, jak u koho. Moje babička posledních pár let sleduje všechno v němém podání, pokud není audio na max., a přesto na televizi kouká. Já bych si audio k filmu zkoušel doplnit tak, jak bych to cítil, a pak bych konzultoval s ostatními, jak to podle nich dopadlo – jestli hlavní hrdina je hrdina, nebo zloduch. Byla by to sranda, ale určitě bych se rád podíval i na film s audio stopou.

6. Pár hodin, minut a sekund, víc si zatím nemyslím.

7. Tak samozřejmě, jak video, tak audio jde kupředu a promíchat to by byl celkem zajímavý experiment. Ale představit si nějakou černobílou honičku a na to dát moderní hudbu by znamenalo nesouhru a možná i znehodnocení toho filmu, nebo naopak oživení a novou éru.

8. Mám rád komedie. Jim Carrey by na to byl opravdu vhodný adept. Nebo Xi Xao, který pomlaskával ve svém rodném jazyce, to byl začátek beat boxu, a to by pro mě byla pocta. U němých například Pat a Mat.

Kolib

Aka Libor Koutník, skladatel, zpěvák a multiinstrumentalista, který je v Uherském Hradišti doma. Počátkem března vyšla jeho deska Aside. Na LFŠ vystoupí 28. 7. s doprovodnou hudbou k filmu Eyvind z hor (1919).

1. Pracuji rozvážně a pokud možno koncepčně, čili plány blízké jsou v mém případě i plány dlouhodobé. Rozbíhají se práce na mé druhé desce a na podzim chceme s kapelou co nejvíc koncertovat, čemuž teď podřizuji vše.

2. Film je snad jediná oblast, kde jsem schopný vyzvednout jedno jediné jméno, aniž bych nabyl pocitu, že znehodnocuji ty ostatní. Na tomto piedestalu ční Tarkovského Andrej Rublev. To je film, jemuž se bezmezně klaním. Všeobecně mám raději starší filmy. Myslím, že film byl před takovými 40 léty někde jinde, než je teď. Bresson, Buñuel – to jsou režiséři, kteří byli geniální a pracovali bez kompromisů. Takoví lidé si zasluhují plné absolutorium.

3. Pohltí a tento rok asi o to víc, protože mám tu čest k této atmosféře svým nepatrným zlomkem přispět.

4. Tuto deformaci u sebe naštěstí považuji za přirozenou. Film a hudba jsou pro mě neoddělitelné, spolu související věci. Obdivuji cestu, jakou se vydal Jean-Luc Godard ve svých novějších snímcích, jako třeba Notre Musique či JLG/JLG, kde se plně projevuje jeho mistrovství v práci se zvukem. Z klasických filmů je to opět Godard respektive hudba George Delerua k filmu Pohrdání a nerad bych opomenul Viscontiho Smrt v Benátkách. Tento film je navíc důkazem, že to funguje i naopak. Když totiž poslouchám Mahlerovu symfonii, tak si okamžitě vybavuji film a znovu jej prožívám.

5. Němý film je základ, ke kterému by se měl zpětně dopracovat každý, kdo film opravdu miluje. Na němý film nahlížím s respektem jako na něco, co lidé dělali v první řadě proto, že to opravdu a upřímně dělat chtěli a ono je to z těch filmů cítit. Proto mají takovou výpovědní hodnotu a cenu, což je rozdíl oproti dnešku, kdy vzniká takové šílené množství zbytečných filmů.

Hudební doprovod může snímku pomoci, nebo naopak ublížit. Pokud by se jednalo o tu druhou alternativu, vychutnám si raději ticho.

6. Hodně, raději to nepočítám, ale už vím, kdy taková práce započne – když začnu mít bezesné noci.

7.  Je to fascinující znovu jakoby oživovat takový film. Neustále se vám promítá v hlavě a vy si mimoděk uvědomíte – jedno je jisté, všichni, co na tom filmu dělali, už nejsou mezi námi, a dolehne na vás strašně zvláštní pocit a s o to větší pokorou k tomu přistupujete.
Každopádně, nedělal bych hudbu k filmu, se kterým bych se neztotožnil.

Ať se jedná o hudbu k filmu či na desku, vždycky se snažím o to, aby tato hudba byla obrazotvorná a vyvolávala emoce a pocity. To je základ, na kterém lze stavět. Taková hudba, pod kterou si nic nepředstavíte, je neživotaschopná.

8. Byl by to film, který doposud nejvíc ovlivnil můj život a celkový pohled na umění, a to Zrcadlo od Andreje Tarkovského. Radost by mi jistě činilo dělat hudbu k Fassbinderovým filmům, to by byla velká výzva, stejně jako Vozka Smrti od Sjöströma, ale k tomu nejdřív musí dozrát ten správný čas.

Please the Trees (odpovídal Václav Havelka)

Indie-rocková skupina z Tábora, jež před lety vznikla spojením post-rockové formace Some Other Place s písničkářem Václavem Havelkou (selFbrush). Letos na jaře vydali svou druhou desku Inlakesh. Na LFŠ vystoupí 29. 7. s doprovodnou hudbou k filmu Záhadný případ Galginův (1923) a koncertně si je můžete užít ten samý den i v rámci doprovodného programu.

1. Koncertujeme k novému albu Inlakesh a pracujeme na materiálu na další album, jehož nahrávání plánujeme na příští rok. Rádi bychom nahrávali v USA a příští rok tamtéž jeli další turné.

2. Náš vztah k filmu je velmi silný a oblíbených filmů i režisérů máme spoustu. Mezi oblíbené filmy patří díla Wese Andersona, Jima Jarmushe, Spika Lee, Guse Van Santa, Akiry Kurosawy, Davida Lynche, Terryho Gilliama, Tima Burtona, Matthewa Barneye a bratří Coenů.

3. Určitě se rádi necháme pohltit.

4. Myslím, že se film snažíme vnímat především jako komplexní dílo, soustředíme se na celek. Mezi oblíbené soundtracky patří ty k filmům Takoví normální zabijáci, Ghost Dog – Cesta samuraje, Mrtvý muž, Taková zvláštní rodinka, Beze mě: Šest tváří Boba Dylana, Sametová extáze, Až na krev, Lost Highway, Velká ryba atd.

5. Němý film a jeho éru máme velmi rádi a myslíme si, že i bez hudby má své jedinečné kouzlo.

6. Ačkoli jsme konkrétně pro film Záhadný případ Galginův již jednou hráli letos na jaře v New Yorku, určitě k němu budeme i podruhé přistupovat spíše improvizovaně. V tom pro nás tkví největší výzva.

7. Myslíme si, že právě tím vzniká další přesah a že naší motivací je především nedržet se hudebních námětů doby, kdy film vznikl. Na druhou stranu naň ani nebudeme roubovat svoje skladby, jako spíš vytvářet spontánně nové.

8. Určitě by to bylo něco v režii výše zmiňovaných oblíbených jmen.

Icon Orchestra (odpovídal Jan Holeček)

Mezinárodní kvartet zabývající se scénickou hudbou. Vznikl před dvěma lety při příležitosti živého hudebního doprovodu k filmu Erotikon Gustava Machatého. Na LFŠ vystoupí 30. 7. v rámci projekce němého animovaného filmu Dobrodružství prince Achmeda (1926).

1. Náš nový film je právě Dobrodružství prince Achmeda a jeho premiéra bude zde

na LFŠ. Současně se věnujeme prezentaci filmu Erotikon režiséra a scenáristy Machatého, tento film nás všechny uhranul, a to především v možnostech hudebního tvarování děje.

Kromě filmu nyní spolupracujeme na divadelním představení Putování ve větvích, kde vystupují především děti. Plánů máme mnoho, ale které se nakonec uskuteční, nedokážu nyní předpovědět.

2. Empirická iluze ve filmu je ve své esenciální podobě odvozená z běžného života, a proto k filmu přistupuji s dětinskou zvědavostí nevyléčitelného romantika.

3. Na vlnu vzletné euforie se těším, zažívám při ní jistou lehkost bytí, ale rád bych diváky při filmu spíše posadil hluboko do křesel.

4. Sleduji hlavně koncept propojení hudební složky s dějovou linií, přičemž tyto poznatky dále zpracovávám do vystavění emoce k němému filmu i k divadelnímu představení.

Silným zážitek mi bylo dynamické propojení obrazu a hudby filmu Bourneovo ultimátum skladatele Johna Powella. Není to typický soundtrack, ale z mého pohledu geniálně přímočarý.

5. Jistěže zaujme… kamerou, střihem, hereckými výkony… ale němý film by neměl mít hodnotu jen pro filmové „fajnšmekry“, hudba, potažmo zvuk je nedělitelná složka filmu a moderní hudební doprovod přiblíží skvosty němé éry dnešnímu divákovi přirozeně a naplno.

6. U živého doprovodu celovečerního němého filmu pro nás proces přípravy nekončí nikdy. Hranice fixace hudební emoce k jednomu snímku jsou v našem pojetí částečně pohyblivé.

7. Vnímám staré filmy jako specifickou řeč, jejíž porozumění spočívá na transformaci vstupních vjemů, osobní zkušenosti a uměleckého hudebního pojetí. Zakonzervováním hudební emoce nemohu reagovat na jedinou z těchto změn, ať už se děje v horizontu století, nebo překročením osobních hranic. Hudba je v možnostech reinterpretace obrazu zásadní a kouzlo imaginace spočívá na způsobu propojení starého a nového.

8. Rychlý běžec Zachariase Kunuka nebo Kafe a cigára Jima Jarmusche.

C (odpovídal Patrik Kučera)

Math-rocková formace z Tábora vzniklá z původních Waawe. Kytarista Patrik Kučera hraje zároveň společně s bývalým členem spřízněných táborských Sunshine, Michalem „Amákem“ Šťastným, v novém elektro-punk-rockovém projektu Night, který si budete moci na živo poslechnout i na LFŠ. C vystoupí 31. 7. s doprovodnou hudbou k filmu Tři mušketýři (1922).

1. Máme roztočenou novou desku, kterou chceme přes léto domíchat a na podzim vydat. Jinak se samozřejmě věnujeme komponování hudby pro film Tři mušketýři, kterou tady na LFŠ budeme prezentovat. Začátkem příštího roku se pak chystáme na evropské turné.

2. To bude u nás asi individuální, já sám bydlím vedle kina, takže vztah k filmu mám víceméně sousedský. Za sebe můžu namátkou jmenovat mé oblíbence Martin Scorsese, Pedro Almodóvar, Woody Allen, Pierre Richard, Oldřich Lipský…

3. Osobně bude LFŠ 2010 můj první filmový festival, kterého se ať už jako návštěvník, nebo jako vystupující zúčastním, takže ani nevím, co si mám pod pojmem „festivalová euforie“ představit. Ale jestli jde o to se dobře bavit, tak se rádi necháme pohltit.

4. Trpím spoustou deformací, nejen profesionálních, ale zrovna film nechávám na sebe působit jako celek. Soundtrack si pak rád poslechnu samostatně, zrovna teď mi na gramofonu leží soundtrack k Modrému sametu od Angela Badalamentiho.

5. Popravdě řečeno mám stejně jako asi většina lidí němý film spojený převážně s groteskami a k těm hudební doprovod ragtimeovým piánem neodmyslitelně patří.

6. Pracujeme na ní od 13. června v podstatě do teď, jedna věc je hudbu zkomponovat a druhá bejt schopný ji tady pak naživo prezentovat.

7. Pro nás to je velká výzva a něco, na co se moc těšíme a zajímá nás to, už jen proto, že jsme instrumentální kapela, a kdy si to o spojení s něčím vizuálním samo říká. My se budeme snažit, aby naše hudba tu náladu měla, aby s filmem fungovala, takže ve finále může bejt výsledek úplně jinej, než jak nás znaj lidi z koncertních pódií, pravděpodobně i náš set up/nástrojový obsazení bude jiný, než jaký je na našich koncertech/albech.

8. Extase Gustava Machatého, určitě jeden ze stěžejních filmů nejen české kinematografie.

Jana Bébarová