Zde se nacházíte: 25fps » Rozhledy » Televizní šílenství ze země vycházejícího slunce – japonská variety show

Televizní šílenství ze země vycházejícího slunce – japonská variety show

ANALÝZA – KRISTÝNA OSLZLOVÁ –

Variety show neboli baraeti bangumi je vedle hraných seriálů (dorama) a anime jedním ze základních kamenů japonské televize. V obecném povědomí obvykle panuje představa, že japonské televizní pořady jsou „jiné“ a „šílené“, a na první pohled tak také vypadají, ale při pravidelném pozorování lze lehce zjistit, že to, co občas vypadá jako mírná anarchie ve studiu, je paradoxně řízeno také mnoha stereotypy, z kterých se vytvořily téměř pravidla, ať už se jedná o to, co se ukazuje, či jak je to prezentováno.

Japonská variety show je zábavný pořad, který je většinou rozdělen do různorodých segmentů1, které zahrnují hudební čísla, výstupy komiků, soutěže, rozhovory se známými osobnostmi. Některé mohou mít prvoplánově podobu obyčejné talk show či kvízu (Quiz Hexagon II, Door of Time), existují různé tematicky vymezenější variety show věnující se například jídlu (Hideaway Restaurant, Apron of Love), cestování (Sekai no hate made ItteQ, Fragrance of Travel a Play of Time), hudbě (Music Station, Hey! Hey! Hey! Music Champ, Music Fighter) či výstupům komiků (Red Carpet, Comedy Colosseum), i ty ale většinou obsahují pasáže, které nemají s hlavním tématem mnoho společného a celková povaha takových pořadů je většinou odlišná od toho, na co je západní, potažmo český divák zvyklý. Jak jen mohou být segmenty v jediném pořadu rozdílné ukazuje například pořad Tunnels Thanks to Everybody, uváděný dvojicí komiků Tunnels – na jedné straně obsahuje segment, ve kterém moderátoři poklidně konverzují se dvěma hosty a ochutnávají různá jídla, přičemž je úkolem obou hostů uhodnout pokrm, který ten druhý nesnáší (ten je samozřejmě připraven mezi těmi k ochutnání), na druhé straně pak obsahuje poměrně známý ztřeštěný segment Hole in the Wall (na internetu známý jako Human Tetris), ve kterém se soutěžící snaží napasovat do díry v posouvající se zdi, tlačící je do bazénku s vodou.2

Jídlo, soutěže, komici

Aneb tři věci, které v japonské variety show uvidíte nejčastěji. Ta první je v mnohém možná překvapivá. Japonci, kteří díky podstatě své stravy nemají v obecném měřítku větší problémy s obezitou, v televizi ustavičně pěstují obraz nenasytného a gurmánského národa. Pořady o vaření jsou poměrně běžné, ale zarážející je, jak často se jídlo objevuje v pořadech, ve kterých by ho nejaponský divák nečekal (třeba v pořadu o cestování či hudebním pořadu). Pokud si v Japonsku chcete zvednout divácký rating, přidejte jídlo. Důvod, jak jídlo do pořadu protlačit, se vždycky najde – někdy jej stačí dát jako odměnu za výhru v soutěži či kvízu, nechat hosta představit své oblíbené jídlo, zařadit segment, ve kterém budou hosté zkoušet exotická, nevzhledná či divně nakombinovaná jídla, vyslat někoho z pořadu pod chabou záminkou do terénu, aby prozkoumával restaurace, ve kterých mají chutná jídla, či vymyslet speciální díl pořadu, ve kterém se bude dělat veliká hostina. Po několika detailních záběrech na dané jídlo následuje ochutnávání, tady se po hostech žádá, aby nahlas a nadšeně zakřičeli, jak je jídlo výborné (případně se zhnusit, když takové není), přičemž tyto reakce bývají obvykle velmi přehnané. Hosté jsou často také nuceni popisovat chuť jídla. Stejně jako může být jídlo odměnou za soutěž, může se stát také trestem za prohru – běžné jsou velmi hořké čaje či cokoliv s nadměrným množstvím wasabi, oblíbené jsou také např. hry typu ruské rulety se sushi, z nichž jeden kousek má v sobě wasabi.

V rámci ochutnávek jídla je většinou zahrnuta naprosto otevřená reklama – není problém říct, která restaurace jídlo dodala, někdy dokonce následují záběry, jak daný podnik vypadá. Product placement všeho druhu je v japonské televizi poměrně běžná praxe.

Soutěže, různé kvízy či psychologické testy jsou nedílnou součástí téměř každé variety show. Mohou být sportovně zaměřené či naopak testovat mozkové kvality hostů, někdy bývají směšné či dokonce ponižující. Výsledkem může být pouze samotný fakt hry, často ale bývá odměňován vítěz (jídlem, někdy materiálními věcmi či službami), více než běžné jsou ale také tresty (tzv. bacu gému). V této oblasti představivost Japonců nezná mezí – hosté mohou být trestáni tělesně (pořádná rána čímkoliv je velmi oblíbená) či jsou nuceni dělat něco pro ně nepříjemného, trapného nebo ponižujícího.

Japonští komici jsou v japonské televizi obrovským fenoménem, objevují se nejen jako hosté, ale pořady také mnohdy sami uvádějí. Jejich výstupy a scénky by se daly přirovnat k stand-up komikům, vycházejí ale z jiných principů. Komici (owarai geinin) často vystupují ve dvojicích (konbi), aby se mohli vtělit do jedné z klasických rolí převzatých z manzai komedie, jejíž základy sahají až do období Heian (794–1185). Jeden z komiků zastává roli tzv. boke, který působí jako hlupáček či lehkomyslně pronáší nesmysly. Je pak úkolem tzv. tsukkomi, aby jeho chyby suše opravil, přičemž může přidat charakteristické gesto – plácnutí dlaní (nebo předmětem, který je zrovna po ruce) po hlavě. Komici jsou v Japonsku fenoménem, mnozí se stávají rychle známými jen díky jedinému typickému gagu, který pak používají v různých situacích a obměnách. Gagy mohou být slovní, ale velmi často také tělesného charakteru. Mnohé prvky výstupů japonských komiků, přejímají také běžní hosté a celebrity – například mohou se dočasně ocitnout v pozici boke či tsukkomi nebo používat jiné oblíbené součásti výstupů komiků jakou jsou např. dadžare (slovní hříčky) či monomane (napodobování známých lidí).

Jednou z běžných součástí variety show jsou tzv. VTR neboli videa (uváděna typickým pohybem rukou směrem k obrazovce a slovy „dózo“), které byly natočeny dříve na tzv. roke3, tedy videa „z terénu“, v nichž se často zábavnou formou prezentuje vybraná věc, ať už jde o restaurace, památky, byty, produkty, sporty, prakticky cokoliv, co si dovedete představit, protože i z nezáživného tématu se dá vyždímat obsazením správných lidí a zadáním správných úkolů mnoho. Většinou se vybírají objekty a činnosti nepříliš známé, může se dělat okružní jízda po místech svázaných stejnou tématikou. Plnění předem zadaných úkolů či pouhá interakce s „obyčejnými“ lidmi jsou další možnosti, jak získat divácky zajímavé VTR. VTR běžně doprovází voice-over4, který upřesňuje různé informace nebo přidává vtipné poznámky k činnostem osob, které daný materiál natáčely.

Během VTR se do rohů obrazovky umisťuje okénko, které zachycuje reakce hostů a moderátorů ve studiu, správná reakce v tomto okénku se považuje skoro za umění a může se stát, že je někdo pochválen za výrazné reakce nebo jej naopak pokárají a učí, jak reagovat správně.

Čím více, tím lépe!

Toto platí nejen o obsahu japonských variety show, ale také o jejich grafickém zpracování. Studia, ve kterých natáčení probíhá, hrají všemi barvami, využívají se jasné, pastelové barvy v divokých kombinacích, třpytivé povrchy, kulisy bývají velmi výrazné, výjimkou nejsou světelné a blikající obrazovky či reflektory, podobného stylu bývají i grafické přechody. Zvláštností japonských variety show jsou také všudypřítomné nápisy v obraze, ať už se jedná o opakování částí vět, které hosté nebo moderátoři řekli, různé doplňující poznámky, grafické doplňky zesilující už tak většinou přepálené reakce hostů (otazníky či vykřičníky nad hlavami, křížek značící hněv a další) či text písně, která je v rámci pořadu zpívána. Ve výsledku je pak obraz často zahlcen různobarevnými nápisy. Zvuk tuto obrazovou přesycenost ještě více zdůrazňuje – pokud někdo udělá neobvyklý či prudký pohyb, je doplněn lehce zesměšňujícími zvuky, soutěže jsou samozřejmě doplněny výraznými zvukovými efekty apod.

Při natáčení mnohých variety show je přítomno publikum (většinou převážně ženské), ať už otevřeně přiznané, tedy je přímo zabíráno v obraze, nebo skryté, kdy kamery natáčejí pouze část studia, ve které sedí hosté, ale i tak je většinou přítomnost publika znát, je totiž poměrně hlasité a v některých případech se přímo počítá s jeho účastí (důkazem budiž např. pořad Waratte ítomo, kde hosté musí odhadovat, jak bude publikum pomocí připravených tlačítek odpovídat na pokládané otázky). Neobvyklé nejsou ani výkřiky z publika, na které moderátoři či hosté otevřeně reagují. Samozřejmě existují i pořady bez publika, těch je však výrazně méně.

Zvláštnosti japonských variety show

Japonských variety show vládne „kult roztomilosti“. Projevuje se v první řadě graficky – pořady mohou mít vlastní maskoty (např. v podobě přerostlého plyšáka), lehce infantilní obrázky bývají ve znacích pořadů nebo se objevují ve znělce. Tento trend ale neovlivňuje jen vzhled samotného pořadu, ale mnohdy celé segmenty jsou odlehčené a velmi hravé, někteří hosté (samozřejmě především dívky) se chovají naivně, dovádivě nebo nesměle jako malé děti. Na takovéto chování pak bývá často reakce dvojího typu – běžní hosté většinou danou osobu počastují magickým zaklínadlem kawaí (roztomilý – vedle oiší, tedy chutný, asi nejpoužívanější slovo v japonské televizi) nebo v případě většiny komiků vymyslí na účet dané osoby řízný vtip – japonští komici bez problémů prolomují hranice toho, co lze v televizi ukázat a dělají si legraci ze všeho a ze všech. Jejich humor navenek nezná míry – jsou schopní si utahovat z dětí (které se v japonské TV objevují až překvapivě často – další z následků kultu roztomilosti) či z hostů, patřících k některé z minorit – homosexuálů, transvestitů, transsexuálů apod.5, kteří jsou ve variety show také častými hosty. Chování osob v japonské televizi může západní diváky dost překvapit. Výrazně se projevuje legendární japonská slušnost a zdvořilost – mnozí hosté se velmi způsobně představí, několikrát se ukloní, aby mohli za pár sekund zběsile třeštit při nějaké hře. Poměrně dost jde také vycítit projevy japonské hierarchie ve společnosti, tedy úcta mladších (tzv. kóhai) ke starším a zkušenějším (tzv. senpai). Pro některé kóhai může být nepříjemné si jakkoliv utahovat z osoby, která je vůči nim v tomto smyslu ve vyšším postavení či je pro ně nemyslitelné, aby v kontaktu s nimi používali neformální jazyk.6 V mnoha případech je tato hranice dodržována, ale její narušení může být opět zdrojem humoru a záleží také na osobní image daného hosta, zda bude budit dojem slušně vychovaného a uctivého člověka či bude shazovat sebe i hosty porušováním těchto pravidel.

Co se týče témat hovoru, velmi často se odvíjejí od důvodu, proč host přišel, jestliže např. přišel herec dělat promotion novému dorama, začne se u něj,7 ale velmi rychle se většinou přejde k jeho soukromí a historkám ze života hosta,8 případně začne připravený herní segment. Ve své podstatě mají japonské variety show mnoho společné s bulvárem.

Dalším poměrně typickým rysem japonských variety show je doslova „ždímání“ emocí z hostů. Hry a soutěže jsou mnohdy tak extrémní, aby tím vyvolávaly také extrémní reakce. Samozřejmě např. samotný fakt, že lidé soutěží, v nich vyvolává touhu vyhrát, tedy se do dění pořadu co nejvíce ponořit, a po vítězství nebo prohře následují nadšené, nešťastné i naštvané výlevy hostů, které jsou kořením každé japonské variety show. Komici se snaží hosty a publikum rozesmívat nebo naopak svými ostrými vtipy mohou i vyvolat hněv. Výjimkou nejsou ani slzy (ať už štěstí, ponížení či ze smíchu). Mnohé variety show obsahují nebo jsou postavené na dokkiri – tedy jakémsi „překvapení“, může se jednat např. o skrytou kameru, tady se tedy pro změnu operuje se stavem šoku. Občas se také objevují segmenty, které se snaží publikum dojímat – např. pomocí plnění přání diváků, kteří do pořadu napsali, načež těmto lidem mohou plnit jejich životní sen, často se klade důraz na rodinné hodnoty. Posílání komentářů, přání, nápadů a požadavků, které pak má osazenstvo pořadu za úkol plnit, je mimochodem také nedílnou součástí mnohých japonských variety pořadů.

Některé z tváří japonských variety show

Kdo se tedy vlastně v japonských variety show objevuje? Kromě variety show (většinou soutěžního rázu), kde se mohou objevovat i „běžní lidé“, je japonská televize hlavně velkým odbytištěm různých hvězd a hvězdiček. Objevují se zde lidé, které na obrazovce lze vídat dlouhá léta, ale také krátkodobě úspěšné celebrity. Jak bylo dříve řečeno, velkou oblibu mají především komici, někteří se věnují přímo komickým výstupům, jiní se působí jako moderátoři. Mezi nejznámější pak patří už dlouhá léta (Takeši) Beat Kitano, který je u nás známý spíše jako režisér, ale s jednou z jeho variety show – Takešiho hrad – jsou obeznámeni i mnozí čeští diváci. Dále japonské televizní obrazovky často okupuje Tamori (vlastním jménem Kazujoši Morita, vždy se skrývající za tmavými brýlemi), jehož jméno je spojeno s některými nejstaršími japonskými televizními show jako jsou Waratte ítomo, hudební Music Station či Tamori Club. Tuto trojici legendárních komiků doplňuje Sanma Akašija (vlastním jménem Takafumi Sugimoto) pocházející z Yošimoto kógjó, tedy jakési „školy“ či agentury pro komiky, jejichž výstupy vycházejí z manzai. Tato notoricky známá společnost sídlí v Osace a posiluje stereotyp, podle kterého jsou lidé z kansaiské oblasti hluční a vtipní (či spíše legrační), čemuž pomáhá ještě užívání typického kansaiského dialektu.

Z Yošimoto kógjó pochází také duo Downtown, jehož členové Hitoši Matsumoto a Masatoši Hamada moderují pořady jako je Hey! Hey! Hey! Music Champ, ve kterém si s chutí utahují z hudebních hostů či Downtown no Gaki no Cukai ja Arahende!!, ve kterém si dělají legraci ze sebe navzájem. Součástí tohoto pořadu jsou poměrně známé segmenty Silent Library, v nichž hráči (mezi nimiž jsou právě Downtown a jiní komici), kteří si vyberou špatnou kartu, musí podstupovat různé velmi drsné fyzické tresty. Jelikož se segment odehrává v knihovně, musí při nich být zticha. Další částí pořadu byla např. série No Laughing segmentů, ve kterých hráči čelí bizarním situacím, když se ale v dané situaci zasmějí, následuje opět trest.

Výstupy založené na neobvyklých kostýmech mají např. Masaki Sumitani známý však hlavně pod pseudonymem Razor Ramon Hard Gay9, vystupující nejčastěji v typickém černém koženém oblečku, či Koriki Čóšú10 v krátkém tričku s vystupujícím břichem a přiléhavými slipy předvádějící wrestlingové výstupy11.

Jistě by nebylo vhodné vynechat osoby jako je Ken Šimura, jehož gag „aín“ je častým terčem monomane, Terujoši Učimura, Hori, z kombi např. Cream Stew, Kokoriko, Audrey, Black Mayonnaise či Hannja12. Těžko ale vyjmenovávat jen několik reprezentantů, komiků se v japonských variety objevuje opravdu obrovské množství.

Ženských komiček je méně, ale několik výrazných se rozhodně najde. Z klasických konbi např. Othello, Harisenbon,13 netradičně trio Morisančú, sólově je známá např. Sajaka Aoki (moderátorka Music Fighter) či Masami Hisamoto (moderátorka Meringue no kimoči).

Hosty variety pořadů bývají samozřejmě celebrity z nejrůznějších odvětví – herci, zpěváci, sportovci, modelky, ale i kouzelníci, doktoři a další… Aktivity mnohých japonských známých osobností se přelévají do různých oblastí. Zvláštností Japonska jsou pak tarento14 – osobnosti, které jsou známé spíše díky televizi, než díky aktivitám mimo ni (např. energická Becky nebo otaku Šóko Nakagawa15 alias Šokotan známá svou posedlostí anime a mangou, běžně se objevuje v cosplay kostýmech, dále třeba Ajaka Imoto – lehce rozpoznatelná podle výrazně namalovaného obočí). Dalšími tradičními hosty bývají aidoru – japonští idolové, celebrity téměř až uctívané především mládeží, jejich aktivity začínají u zpěvu, herectví, rádiového moderátorství a končí samozřejmě mnohočetnými návštěvami ve variety pořadech, mnozí z nich také uvádějí vlastní pořady. Mezi takové patří třeba členky dívčí skupiny Morning Musume či boybandy z agentury Johnny & Associates (mezi jejich pořady patří např. SMAP×SMAP, VS Araši, Domoto Kjódai, Cartoon KAT-TUN).

Odkazy

Fanpage Downtown, obsahuje odkazy na některé z jejich variety show: http://gaki-no-tsukai.com/index.php

Databáze odkazů (bohužel není úplně systematická či obsažná, ale pro mírnou představu stačí) na klipy z japonských pořadů, japonské reklamy apod.: http://www.thejapanesearecrazy.com/

Vděčným zdrojem je samozřejmě www.youtube.com, často tam lze nalézt i otitulkované části japonských variety show, stačí je hledat.

Následují odkazy na stránky vybraných japonských televizních kanálů a jejich variety show (kde existují, uváděla jsem hlavně anglické stránky dané TV, ale pro zajímavost doporučuji zkusit i japonské verze, často se jedná o naprosto odlišné stránky):

TBS (anglické stránky): http://www.tbs.co.jp/eng/

TBS (japonské stránky): http://www.tbs.co.jp/

Variety show na TBS (záložka Variety / Format): http://www.tbs.co.jp/eng/programsales/index.html

Fuji TV (anglické stránky): http://www.fujitv.co.jp/en/

Fuji TV (japonské stránky): http://www.fujitv.co.jp/index.html

Variety show na Fuji TV: http://www.fujitv.co.jp/en/s_window/variety.html

NHK (bohužel pouze v japonštině): http://www.nhk.or.jp/

Variety show na NHK (opět pouze v japonštině): http://www3.nhk.or.jp/toppage/navi/variety.html

TV Asahi (anglické stránky): http://company.tv-asahi.co.jp/e/

TV Asahi (japonské stránky): http://www.tv-asahi.co.jp/

Variety show na Asahi TV: http://www.tv-asahi.co.jp/ips/entertainment/index.html

NTV (anglické atránky): http://www.ntv.co.jp/english/

NTV (japonské stránky): http://www.ntv.co.jp/

Variety show na NTV (pouze v japonštině): http://www.ntv.co.jp/variety/


1 Nejčastěji jsou nazývány kóná, z anglického corner.

2 Mnoho japonských variety show má anglický název či existuje anglická verze daného názvu – ty budu kvůli větší srozumitelnosti uvádět.

3 Vychází z anglického výrazu location shoot.

4 Voice-over se běžně používá i mimo VTR, např. při grafických předělech pořadů, u VTR je ale jeho využití nejvýraznější.

5 Drobnou perličkou může být vítězství populární TV osobnosti Haruny Ai v Miss International Queen 2009, tedy soutěži krásy transsexuálů. Zde http://www.youtube.com/watch?v=nDgytVWB9fw&feature=related se objevila v pořadu Tokyo Friend Park.

6 V japonštině je několik zdvořilostních úrovní jazyka, jejichž používání je řízeno situací a věkem či postavením účastníků hovoru.

7 Promem se začíná, ale většinou i končí – v závěru má host vymezený krátký čas, aby řekl, kdy se bude dorama/film/představení/koncert vysílat či konat, kdy vyjde jeho album/kniha apod., a pozval diváky či požádal, ať si danou věc koupí. Do roku 1999 existoval pořad Super Jockey, ve kterém účinkující (hlavně modelky oblečené v plavkách) získali tolik sekund na promotion, kolik vydrželi v horké vodě připravené ve studiu.

8 Nové informace z hostova života jsou často prezentovány na tzv. furippu bódo, tedy flip board, jedná se o jakési tvrdé papírové desky či tabule, na které host píše. Používají se také při soutěžích k napsání odpovědi. Tyto desky dávají pocit náhlého odhalení informace či odpovědi, čímž dodávají pořadu určitou dynamiku.

9Viz např. http://www.youtube.com/watch?v=D2QimdYPkfE

http://www.youtube.com/watch?v=rXR8f5fIY2w

http://www.youtube.com/watch?v=Sp7P52Quw7Y

10 Viz např. zde http://www.youtube.com/watch?v=QtWJiDWYIZ8

http://www.youtube.com/watch?v=K9ALaS8lHGM

11 Wrestling a podobné bojové sporty jsou v Japonsku velmi populární.

12 Hannja jsou známí tanečkem z tzv. zugudanzunbungun gému – hry, jejíž pravidla chápe jen jeden z daného kombi. Viz http://www.youtube.com/watch?v=SJv2PeWTZaQ

13 Humor často založen na tom, že ani jedna z nich není příliš přitažlivá. Viz např. http://www.youtube.com/watch?v=xkXB3PvwG1Q

http://www.youtube.com/watch?v=ahhxSXkUU5M

14 Z anglického talent.

15 Viz např. http://www.youtube.com/watch?v=KeujgUpXUnM

Print Friendly

Autor

Počet článků : 13

Zanechte komentář

© 2012 25 fps, o.s., Powered By Wordpress, Goodnews Theme By Momizat Team

Zpět nahoru