Folmanův tanec s pamětí

Izraelský filmový režisér Ari Folman se originálním způsobem vydal do vlastní minulosti. V animovaném filmu Valčík s Bašírem se vyrovnává se svým traumatem z noci 16. září 1982, kdy byly v uprchlických táborech Šabra a Šatíla povražděny desítky palestinských mužů, žen a dětí. Folman vykládá příběh o tom, jak zjišťoval, kolik viny nese na těchto událostech, když se jako mladý voják noci účastnil.

Jak to bylo v Šabře a Šatíle?

Tyto dva tábory se nacházejí v Bejrútu, hlavním městě Libanonu. V období libanonské občanské války (1975–1990) se střetávalo muslimské a křesťanské obyvatelstvo. Muslimové byli hlavně uprchlí Palestinci, kteří byli vytlačení ze svého území po vyhlášení izraelského státu. Po palestinských útocích na sever Izraele se tím Izrael stává aktivní v libanonské občanské válce. Operuje na straně křesťanů, respektive křesťanských falangistů pod vedením Bašíra Džamáila. Džamáil je zabit atentátem a odplatou falangistů je masakr palestinských uprchlíků v táborech Šabra a Šatíla, který byl pod kontrolou Izraele. Izraelští vojáci všemu nechali volný průběh.1

Představy místo reality

Jak jsem zmínila výše, Ari Folman byl tu noc na místě jako mladý izraelský voják. Z tvůrčího hlediska má výbornou startovní pozici, a sice jako účastník toho, o čem sám hodlá točit. Hlavní postavou filmu je přirozeně filmař Ari. Noční rozhovor s přítelem z války v něm vzbudí otázky ohledně minulosti, jež nedokáže zodpovědět. Chytá se jediné vzpomínky, a ta ho jako indicie vede ke starým přátelům. Vyhledávání lidí spojených s masakrem tvoří rámcové vyprávění celého filmu. Valčík s Bašírem je zároveň i dokumentem. Dokumentární styl umožňuje autorovi zvýraznit autentičnost výpovědí jednotlivých postav filmu. Ariho přátelé nebo novináři promlouvají přímo do kamery jako v dokumentu. Nevyprávějí jen o události v Bejrútu, ale o válce všeobecně. Ve svých výpovědích vzpomínají další účastníky, kteří nabalují další příběhy a tím se mnohdy ztrácí Ariho původní mise. Film se dostává do všeobecných úvah o válce a o tom, jak ji lidé prožívali. Mladí vojáci kvůli absolutnímu strachu z neznámého stříleli pro jistotu neustále a na všechno. Nevěděli, kam jdou, kde jsou a co mají dělat. Snažili se přežít, zatímco vojenské velení hodovalo, popíjelo whisky a tahalo za politické nitky. Použitá animace zase naopak jakoby „zlehčuje“ umně ztvárněnou iluzi reality. Ta je nastolena závěrečnými syrovými záběry mrtvých těl a nářku přeživších ze Šábry a Šatíje potvrzujících pravdivost toho, co jsme sledovali v animované podobě. Všechny filmové postupy se schází v jeden celek a skvěle spolu fungují.

Imaginace, sny a podvědomí hrají také svou roli. Ari se vydává na svou cestu právě na základě jedné představy, která se mu opakovaně vrací. Odborník by řekl, že trpí posttraumatickým stresem, jako výsledkem hrůz, kterých se zúčastnil. Mnozí vojáci trpí právě touto diagnózou. Vytěsňují válku. Fotograf se distancoval od války tím, že vše sledoval přes fotoaparát. Když se rozbil a on všemu čelil, skutečnost ho zdrtila. Jiný voják špatně snášel cestu na lodi, usnul a představoval si, že ho žena v nadlidské velikosti unáší mořem pryč od všeho. Ari jednoduše zapomněl. Zůstala jen vzpomínka na moře a nebe osvětlené vystřelenými světlicemi.

A jak vlastně pracuje paměť? „Paměť je dynamická a živá.“2 Ari se bojí, že objeví věci, které o sobě nechce vědět. Film je vykládán i jako dílo, kde je kladen „důraz na zkoumání příčin a následků války, hraničící až s archeologií lidské psyché“.3

Alarmující je samotný konečný akt vraždění v Šabře a Šatíle a neschopnost komunikace a zásahu na izraelské straně. Vojáci nevědomě osvětlují křesťanským falangistům celý tábor. Nikdo nic neví, izraelské posádky v místě masakru se spokojí s ujištěním, že je vše pod kontrolou, i když před očima se jim děje pravý opak. Jistým způsobem je Valčík s Bašírem pro Folmana pokáním. Jako izraelský voják se nijak nesnaží zakrýt laxní přístup izraelské strany té noci, ani vlastní (pravděpodobně nevědomou) účast v této citlivé záležitosti izraelských dějin, kdy by jeden cítil stud.  Folman je v celé záležitosti reportérem, který se pídí po informacích a s odstupem se dívá na celou skládanku.

V uvozovkách atraktivní téma války je zobrazeno z netypického pohledu. Ari Folman začínal a dodnes stále pracuje v televizi, pro kterou tvoří dokumenty. Zkušenost z dokumentu mu pomohla k tvorbě animovaného filmu Valčík s Bašírem. Snímek byl oceněn Zlatým Glóbem, nominován na Oscara za nejlepší neanglický mluvený film a nominaci získal také na Zlatou palmu z Cannes. Na domácí půdě získal Folman šest ocenění a jednu nominaci Izraelské filmové akademie. Valčík s Bašírem je rozhodně unikátem v zobrazení válečné tématiky. Nesledujeme průběh války, tak jak ji vnímá z historického hlediska svět. Nikdo na nikoho neukazuje prstem. Je to osobní zpověď jednoho vojáka, jehož zklamala vlastní paměť.

Vals Im Bashir

Režie: Ari Folman

Scénář: Ari Folman

Hudba: Max Richter

Izrael, Německo, Francie, 2008, 90 min.