Gustav Machatý – ďábel, který páchl celulózou

Publikace Gustav Machatý s podtitulem Touha dělat film byla vydána letos v srpnu a stala se prvním zástupcem edice Filmová knihovna brněnského nakladatelství Host. Vychází z dlouholetého výzkumu (finančně podpořeného Grantovou agenturou ČR) filmového historika a zaměstnance Národního filmového archivu Jiřího Horníčka.

Kniha sleduje v chronologickém pořádku od počátku 20. století až do přelomu 50. a 60. let životní osudy a profesionální kariéru filmového režiséra Gustava Machatého, jedné z nejvýraznějších osobností československé meziválečné kinematografie a autora dvou českých filmů, jež se dočkaly mimořádně příznivého ohlasu i v zahraničí – Erotikonu a Extase. Ne všechny jeho snímky ale dosahovaly kvalit zmiňovaných dvou filmů, například veselohrám Švejk v civilu a Načeradec, král kibiců se, podobně jako filmům, které Machatý vytvořil v období své emigrace (např. Baletky), dostává rozporuplného přijetí.

Kniha se skládá z deseti kapitol, přičemž v každé z nich je věnován prostor jinému filmu z Machatého režijní filmografie, od přípravy scénáře, přes průběh natáčení, až po přijetí dobovou kritikou. Součástí těchto kapitol jsou i pasáže uvádějící čtenáře do dobového kontextu. Rozsah jednotlivých částí se pak liší podle dostupnosti materiálů, proto kapitoly dokumentující Machatého život po emigraci do USA zabírají pouze 50 z více než 220 stran celé knihy. Vynikajícím tahem ale je obohacení příloh knihy o přetištěné dopisy zasílané účetním Morávkem řediteli Slaviafilmu Otto Sonnenfeldovi během natáčení exteriérů filmu Extase, v nichž Morávek velice detailně popisuje průběh této fáze produkce. V druhé řadě je zajímavým doplňkem i český přepis pětistránkového německého strojopisu z ledna 1961, v němž Machatý popisuje svoji emigraci.

Při své práci Jiří Horníček využíval kromě velkého množství archivních pramenů i sekundární literaturu, včetně studií a článků, které v posledním desetiletí sám publikoval např. v Iluminaci. Jedna z věcí, která ale právě v případě využitých zdrojů mírně zamrzí, je, že se autor v úvodu knihy ani slovem nezmiňuje o studii filmových historiků Jaroslava Brože a Myrtila Frídy, i když se jedná o doposud jedinou česky psanou obsáhlejší studii o Gustavu Machatém, a přestože na ni v počátečních kapitolách své knihy poměrně často odkazuje jako na zdroj informací. Zajímavé by rovněž mohlo být porovnání, v jakých bodech se Horníček se dvěma zmíněnými historiky rozchází či naopak shoduje.

V žádném případě nelze říct, že by autor knihy Machatého osobu nějakým způsobem idealizoval, právě naopak. Režisér je vykreslen jako nesmiřitelný perfekcionista se sklony ke vznětlivosti. Díky tomu se po celou svoji kariéru potýkal s problémy při jednání se zástupci filmových produkčních společností. Jeho způsob práce se v mnohém neslučoval s tím, jak probíhala realizace filmů v zahraničí. Byť byl Machatý podle slov Jiřího Horníčka uchvácen precizním způsobem přípravy filmového scénáře, sám takovýmto způsobem nebyl schopen pracovat a neustále scénář přepracovával1. Právě na to bych ale v případě neúspěchu jeho zahraniční kariéry kladl větší důraz než na režisérovo svázání s českými tvůrčími pracovníky.

Jedním z nejvýraznějších problémů knihy je poměrně nedostatečné a někdy ne zcela přesné uvádění odkazů na použité zdroje. Prvním z takových příkladů by mohl být začátek pasáže o potížích s produkčním zajištěním filmu Ze soboty na neděli (1931) (s. 105 dole), kde autor mluví o Machatého ukončení spolupráce s firmami ekonomicky napojenými na Elektafilm a jeho navázání kontaktů s Gong-filmem Františka Horkého. Ve druhém případě se podle Horníčkova tvrzení (s. 28) Anny Ondrákové s přispěním Karla Lamače podařilo „prosadit nejprve v Německu a Rakousku a poté na sklonku éry němé kinematografie získat angažmá v Anglii, kde účinkovala ve dvou titulech pod vedením […] režiséra Alfreda Hitchcocka.“ A v neposlední řadě by tento problém šel spatřovat i v tvrzení, že „vážně se tvářící“ scéna v úvodu filmu Dáma s malou nožkou (1919) měla „českému diváku naznačit, že i zdejší filmaři by mohli úrovní ztvárnění dramatického děje konkurovat zahraničním produkcím… .“

Zároveň je škoda, že se Horníček v případech, kdy odkazuje na některou skutečnost týkající se daného filmu, v mnoha případech spokojí s obecným konstatováním o přijetí dobovou kritikou, bez doplnění ukázky z některé z těchto kritik, nebo na ni alespoň neodkáže v poznámce pod čarou. To je třeba případ kritik „ctitelů Tolstého novely“ na straně 50. Podobně by i například bylo vhodné na straně 176 v poznámce pod čarou zmínit, co se skrývá pod názvem Production Code Administration.

Mírně matoucí je pak odkazování na zdroj, který byl využit v předcházející poznámce pod čarou. Je tomu tak například v případě poznámky pod čarou číslo 11 na straně 128, před níž jsou v poznámkách 9 a 10 odkazy na dva filmy a článek, na nějž autor původně odkazoval, se nachází až na straně 126. Malou drobností je pak nesrovnalost v odkaze na dopis od Gustava Machatého řediteli Slaviafilmu Otto Sonnenfeldovi ze dne 18. srpna 1932, u nějž Horníček uvádí na straně 134 v poznámkách pod čarou 23 a 25 jako místo, v němž je uložen, karton Extase, na straně 164 pak místo Extase uvádí karton 13). Jen drobností ve formální stránce knihy je ne zcela důsledné dodržování jednotných pravidel pro psaní názvů citovaných filmů v případě snímku Ballerine (s. 161–169). Po celou kapitolu autor píše název v originálním znění Ballerine, až na konci v posledním odstavci použije český název Baletky.

Jistou nelogičnost lze nalézt i v názvu jedné kapitoly. Je tomu tak v případě strany 31, na níž začíná kapitola o Kreutzerově sonátě (1926) s podtitulem Počátky formování českého filmového průmyslu (1920–1927). Právě na tuto hlavní kapitolu na té samé straně navazuje podkapitola nazvaná První cesta do Hollywoodu. Tato pasáž by sama mohla snadno tvořit samostatnou kapitolu (byť během svého pobytu v USA Machatý nenatočil ani jeden film).

Drobné nepřesnosti se objevují i v samotných informacích, které autor předkládá potenciálnímu čtenáři. Ve většině případů se ale jedná o nejasnosti vyplývající z nevhodně formulovaných vět. Příkladem takovéto situace může například být citát ze strany 164: „Jakým způsobem a zda vůbec Machatý scénář upravoval, není jisté, ale vzhledem k jeho způsobu práce a nárokům kladeným na sebe a své pracovníky očekávatelné.“ Vedle nevhodně formulovaných vět se v textu často objevují i faktografické nepřesnosti. Autor se například spokojí s konstatováním, že filmový dovoz začal několik měsíců po vzniku samostatného Československa, přičemž ve studii Zdeňka Štábly lze nalézt mnohem přesnější údaje. Podobně je tomu i v případě společnosti Kinofa, kde Horníček konstatuje, že byla zrušena asi po jednom roce, přičemž ale zmiňovaná výrobna existovala více než dva a půl roku (od května 1911 do počátku roku 1914). Zcela přesné není ani Horníčkovo tvrzení (s. 26), že „tvůrci Dámy s malou nožkou rezignovali na linii národně vlastenecky orientovaných titulů…“ Filmů s takovouto tematikou sice vzniklo v raně poválečném období hned několik, ale vedle nich se objevila i řada jiných žánrově odlišných filmů. Naprosto ojediněle lze v textu nalézt nepřesnosti, jež vznikly nejspíše překlepem při psaní, jako je tomu v případě firmy Gevaert, vyrábějící filmovou surovinu (Horníček uvádí na s. 209 „Gaevert“). Jen drobná výtka na závěr směřuje k anotacím jednotlivých filmů umístěných v textu knihy. Ty svou délkou často narušují čtivě psaný text a ve výsledku není ani potřeba, aby pro pochopení následujícího textu anotace v popisu děje zacházely až do takových detailů. Přitom by je v zachovaném rozsahu stačilo umístit do filmografické přílohy a v textu je zachovat v takovém rozsahu, aby byl text knihy snadno srozumitelný.

Jednu z výtek je bohužel nutné směřovat i k samotnému nakladatelství Host, konkrétněji ke grafické úpravě knihy. Z její titulní strany není zcela jasné, jak by na sebe měly navazovat dva podtituly této knihy (nehledě na to, že je zde využito několik různých fontů).

Na rozdíl od většiny ostatních hereckých a režisérských monografií, které v České republice vycházejí, se konečně objevila kniha, která ve větší míře pracuje s informacemi z primárních pramenů a důvěryhodné sekundární literatury. Lze jen doufat, že do budoucna přibude podobných monografií spojujících dohromady čtivě psaný text a práci s primárními prameny.

Gustav Machatý. Touha dělat film. Osobnost režiséra na pozadí dějin kinematografie

Vydavatel: Host

Rok vydání: 2011

280 stran, vázaná vazba

Doporučená cena: 349 Kč