Zde se nacházíte: 25fps » Český film » Jessie & komiksové prvky ve filmu

Jessie & komiksové prvky ve filmu

ANALÝZA: Kdo chce zabít Jessii? (režie Václav Vorlíček, 1966) – ONDŘEJ ČÍŽEK -

Fyzická přítomnost komiksu ve filmu

Ve snímku Kdo chce zabít Jessii? lze pozorovat velmi těsné spojení dvou uměleckých forem – filmu a komiksu. Pokud mluvím o těsném spojení, mám tím na mysli doslova fyzickou přítomnost komiksu v samotném ději snímku. Patrycje Twardowská ve svém textu o vědomém přenášení specifik mezi filmem a komiksem podotýká, že právě fyzická přítomnost jednoho umění na půdě toho druhého, je zcela nejjednodušším spojením, jež mezi dvěma oblastmi umění může vzniknout.1 Zobrazované dílo se stává právoplatným elementem skutečností jiného díla – komiks tedy může coby předmět figurovat ve filmovém ději a to samé platí i pro film v komiksu.2 Twardowská dodává, že pakliže je komiks ve filmu přítomný fyzicky, pouze jako předmět, je obtížné o této situaci mluvit jako o jasném vzájemném přenášení specifik. Jiná situace pak ovšem nastává ve chvíli, kdy ona fyzická přítomnost jednoho umění v druhém získá charakter určitého znaku. Existence této fyzické přítomnosti jednoho umění je pro druhé umění mnohem důležitější, neboť zasahuje do probíhajícího děje a může jej výrazně ovlivnit.3 To přesně platí i pro Vorlíčkův počin. Postava docenta Beránka ve své kanceláři náhodou objeví časopis Technický svět, který se zpočátku tváří jako typické konzervativní čtení věnované pouze a jediné technickým vymoženostem a průmyslu, nicméně první zdání je klamné, neboť zadní strana časopisu patří právě komiksu na pokračování s názvem Kdo chce zabít Jessii?4 Beránek se komiksu se zaujetím věnuje z jediného důvodu – v jeho ději se totiž objevují antigravitační rukavice, tedy vynález, který by se jemu samotnému velice hodil v reálném světě. Zaujatě tedy pokračuje ve čtení dalších dílů akčního komiksu5 a na základě jeho příběhu začne sám plánovat pokus o sestavení antigravitačních rukavic, jež by mu tolik usnadnily práci ve vlastním zaměstnání. A nejde pouze o inspirování se přítomným komiksem pro výrobu zázračného předmětu, jde tu samozřejmě také o fakt, že právě o zmiňovaném komiksu, podle něhož je pojmenovaný samotný film, se postavě Beránka zdá ve snech, čímž se následně komiksové postavy zhmotňují v jeho realitě a do děje zasahují ještě výrazněji. Fyzická, předmětná přítomnost komiksu v Jessie tedy jednoznačně získává charakter znaku. Jeho přítomnost je bezesporu důležitá pro děj, jehož průběh po celou dobu zásadně ovlivňuje.6

Úvodní titulkové kresby

Velmi důležitým elementem, který ve filmu Kdo chce zabít Jessii? naplno využívá Saudkovy komiksové kresby, jsou úvodní černobílé titulky. Trvají sice pouhé 2 minuty a 33 sekund, nicméně jasně udávají „vizuální identitu“7 celého snímku. Jde o třicet šest kreseb, jež obsahují celou řadu humorných detailů charakteristických pro Saudkův styl, přičemž samy jako celek vytváří poměrně celistvý narativní komiks. Francouzský teoretik komiksu Thierry Groensteen ve své knize Stavba komiksu definuje komiks jako vyprávění v obrazech, určitý narativní druh obsahující vizuální dominantu8 a úvodní titulkové kresby tuto definici víceméně splňují. Saudkovy obrazy jsou prostoupené narací a v daném řazení za sebou působí skutečně jako ucelený komiksový tvar. Způsob provedení tohoto titulkového úvodu také vypovídá o Saudkově improvizačním umu a nepřeberném množství kreslířských nápadů. Svědčí o tom ostatně technický scénář k filmu, v němž je úvodní titulková sekvence popsaná pouze takto: „Titulky jsou řešeny jako seriálové obrázky z komiksu. Nejprve vidíme celou stránku sešitu s velikým výrazným nápisem „Kdo chce zabít Jessii?“. Kamera najede na nápis, psaný typickým komiks písmem a odtud se dostaneme na první obrázek. Obrázky sledují velmi prostý děj, který v tomto okamžiku není vůbec důležitý. Postavy jsou kresleny v typických pózách/ t. j. rány pod bradu, skoky apod./ a v obláčcích, které vycházejí z úst postav, čteme úvodní titulky. Příklad: Superman, který právě udeřil pod bradu jakéhosi Pistolníka, se ptá /obláčkem/ Kdo to napsal? Pistolník odpovídá. Pistolník trýzní dívku Jessii a ptá se: Kdo složil hudbu? A dívka odpovídá. A tak podobně.“9 Stručné instrukce ve scénáři viditelně příliš neřeší celkovou kompozici komiksových obrazů a předkládají tak tvůrci úvodní titulkové sekvence prostor pro improvizaci. Tvrzení ostatně potvrzuje i režisér Vorlíček v našem rozhovoru, když podotýká, že Saudkovi v tvorbě úvodních titulkových kreseb nechával „absolutní volnost“ a jediným jeho požadavkem bylo, aby se dané komiksově stylizované titulky hodily k jednotlivým jménům a profesím.10 Samotná titulková sekvence pak v podstatě působí jako uměle rozpohybovaný komiks, neboť jednotlivé Saudkovy kresby jsou na sebe „stříhány tak, aby místy působily dojmem pohybu“.11 Již hotové komiksové výjevy jsou doplňovány komiksovými bublinami doprovázenými zvukovými efekty12 a obsahujícími povětšinou jména herců či tvůrců. Saudek přitom jednotlivým profesím přizpůsobuje naraci tohoto titulkového komiksu, vypomáhá si vlastním humorem a nápaditostí13 a, jak již bylo řečeno, velmi výrazně tak hned zkraje utváří vizuální tvář celého snímku. Naznačuje divákovi, v jakém duchu, v jaké poetice se ponese jeho výtvarná stránka.

Funkce komiksových bublin

Typické komiksové bubliny se ze všech komiksových výrazových prostředků v Jessie objevují nejčastěji. Samotná komiksová bublina se dá považovat za stylizovaný prostor, jenž skutečně může nést podobu oblé bubliny, jakéhosi obláčku. V tomto prostoru se nachází text, mluva postavy, z jejíchž úst bublina vychází. Samotná bublina je tedy velmi důležitá pro samotného čtenáře už jen v souvislosti s vedením jeho pohledu, právě na ni se oči čtenáře zaměřují obvykle nejdříve.14 Je plně uzavřeným prostorem, zároveň ale hraje velkou roli v utváření celkového prostoru daného komiksu. Obvykle je umístěna do již vytvořeného obrazu s tím, že kreslíř během vytváření komiksu počítá s jejím umístěním, počítá s místem, které bude ve finální fázi bublina zakrývat.15Jessie vypouštějí komiksové postavy z úst bubliny s velmi stručným textem16 ; tvůrci viditelně dopředu počítali s faktem, že divák si nejprve bude muset celý text v bublině přečíst a až poté se věnovat filmové akci, tudíž jsou samotné texty velmi stručné – obvykle jde o důrazná jednoslovná hesla, proklamace či rovnou citoslovce, které sice přidávají na určité povrchnosti omezených komiksových postav, nicméně se alespoň snaží eliminovat určité zpomalení dramatičnosti filmové děje, což hrozí vždy právě při zobrazení textové bubliny. V technickém scénáři se tvůrci v souvislosti s bublinami vyjadřují rovněž stručně, trikovému oddělení sloužily k výrobě bublin mnohdy jen instrukce typu: „Z úst Supermana se objeví obláček s textem: SVÁZAT!“17, případně „vypustí obláček, v němž je napsáno výrazné DAMNED!“.18 Všechny tři komiksové postavy jsou tedy ve filmu němé, nemluví a vyjadřují se pouze prostřednictvím textových bublin s tím, že herci ve svých rolích při vypouštění bublin mnohdy pouze otevírají pusu, případně užívají grimasy volené dle naléhavosti vyjádření uvnitř bubliny. Samotné zjevení se bubliny je navíc doprovázeno zvukovým efektem, „zvukem obláčku“19, který ve většině situací nese charakteristiku jakéhosi tajemného zvuku, jenž z vyobrazení bublin činí cosi skoro až magického, pocházejícího, stejně jako samy postavy, které bubliny reprodukují, z jiné reality, z jiného světa. Primárním znakem bublin je jejich funkce komunikátoru, dorozumívacího prostředku mezi jednotlivými komiksovými postavami s ostatními nekomiksovými postavami, zajímavé jsou ale také momenty, scény, v nichž je fyzická přítomnost bublin ve filmovém ději zdůrazněna jejich nedostatky či jejich konfrontací s reálnými postavami. Dochází tak k humorným okamžikům, kdy postava docenta Beránka může osamocenou bublinu, která nezmizela a samostatně stojí na místě bez své postavy, jednoduše smazat se slovy „Ale, to je jen nějaký nápis“, případně k nápaditým momentům, kdy je bublina doslova „rozbita po zásahu nožem“20, případně „natočena tak, aby byla čitelná i pro soudního zapisovatele.“21 Reálné postavy mohou tedy s bublinami manipulovat, zasahovat do jejich uspořádání a existence bublin samotných ve filmovém ději prokazatelně nezávisí pouze a jedině na komiksových postavách. Komiksové bubliny v Jessie jsou nejvýraznějším komiksovým znakem tohoto filmu.22 Oprávněně z něho činí snímek s přídomkem komiksový, zároveň do něho ale vnášejí i určité nedostatky související s tlumením dynamičnosti filmového vyprávění.

 

ČÍŽEK, Ondřej. Kája Saudek a komiksová stylizace filmu Kdo chce zabít Jessii?. Olomouc, 2011. bakalářská práce (Bc.). UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI. Filozofická fakulta

Kompletní práce ke stažení zde.

 

Prameny a literatura:

DIESING, Helena. Kája Saudek. 1. vyd. Praha: nakladatelství Arbor vitae societas, 2009. ISBN: 978-80-904534-0-1

GROENSTEEN, Thierry. Stavba komiksu. 1. vyd. Brno: nakladatelství Host, 2005. ISBN 80-7294-141-0

MACOUREK, Miloš, VORLÍČEK, Václav. Kdo chce zabít Jessii?. Technický scénář. Praha: Filmové studio Barrandov, 1965.

TWARDOWSKÁ, Patrycja. 1999. Komiks a film (6) – vědomé přenášení specifik I. (Fyzická přítomnost, citát, pastiš) [online, cit. 2. 5. 2011]. Dostupné z http://komiks.cz/clanek.php?id=962

 

Print Friendly
  1. TWARDOWSKÁ, Patrycja. 1999. Komiks a film (6) – vědomé přenášení specifik I. (Fyzická přítomnost, citát, pastiš) [online, cit. 2. 5. 2011]. Dostupné z http://komiks.cz/clanek.php?id=962   []
  2. Tamtéž. []
  3. Jako příklad Twardowská uvádí dokonce snímek U konce s dechem, v němž se postava ztvárněná Jeanem-Paulem Belmondem dle ní „chová s nonšalantností vlastní komiksovým hrdinům“ a svou tvář několikrát skrývá za novinami, jež jsou potištěné komiksovými příběhy. []
  4. Samozřejmě je děj komiksu Kdo chce zabít Jessii? přizpůsoben faktu, že je jakoby součástí periodika o technice. Proto se ostatně jeho hlavní postavy ženou za tajemstvím nevídaných antigravitačních rukavic. []
  5. Kája Saudek stojí rovněž za tvorbou propagačních materiálů filmu. Nutno podotknout, že šlo o nápaditou formu reklamy, neboť zvědaví diváci si některé z komiksových stran fiktivního časopisu skutečně mohli přečíst. Jedna ze stran prozrazujících dění okolo tajemství antigravitačních rukavic, byla otištěna na zadní straně čtyřstránkového propagačního letáku vydaného Ústřední půjčovnou filmů. Krom toho byl na zadní straně časopisu Kino otištěn komiks o Jessie, který se ve filmu samotném ani nevyskytuje a Saudek jej tak zhotovil čistě pro propagaci filmu navenek.   []
  6. Zajímavé je, jakým způsobem je ve filmu nahlíženo na čtení komiksu. Zatímco samotný časopis Technický svět postavu Beránka prakticky nezajímá, zadní komiksová strana ho okouzluje okamžitě. Kamera v té chvíli zaujímá určité subjektivizující hledisko – pohybuje se rychle od jednoho komiksového rámu k druhému přesně tak, jak činí oči nadšeného docenta Beránka, který se s uměleckou formou komiksu ostatně střetává viditelně zcela poprvé v životě. Čtení komiksu je tu svým způsobem podáno jako dobrodružný dramatický zážitek doprovázený tajemnou hudbou, který brzdí jedině finální bublina s typickým titulkem pokračování příště. []
  7. DIESING, Helena. Kája Saudek. 1. vyd. Praha: nakladatelství Arbor vitae societas, 2009, s. 136. ISBN: 978-80-904534-0-1 []
  8. GROENSTEEN, Thierry. Stavba komiksu. 1. vyd. Brno: nakladatelství Host, 2005, s. 24. ISBN 80-7294-141-0 []
  9. MACOUREK, Miloš, VORLÍČEK, Václav. Kdo chce zabít Jessii?. Technický scénář. Praha: Filmové studio Barrandov, 1965. []
  10. Tamtéž. []
  11. DIESING, Helena. Kája Saudek. 1. vyd. Praha: nakladatelství Arbor vitae societas, 2009, s. 136. ISBN: 978-80-904534-0-1 []
  12. Už tato úvodní titulková sekvence navozuje parodickou atmosféru filmu samotného – výpravná heroická hudba, jaká by se u komiksového filmu dala očekávat, je nahrazena úsměvným kabaretním jazzem, který jenom podtrhuje Saudkovy kresby plné nadhledu. []
  13. Např.: Postava Jessie po přestřihnutí lana, které s sebou nese bublinu se jménem střihače snímku, padá z velké výšky k zemi, přičemž na ni čeká záchrana v podobě záchranné sítě, na níž se vmžiku objevuje jméno zástupce pozice pomocná režie. []
  14. GROENSTEEN, Thierry. Stavba komiksu. 1. vyd. Brno: nakladatelství Host, 2005, s. 86-87. ISBN 80-7294-141-0 []
  15. Samotné bubliny během tvorby komiksu nevytváří kreslíř, ale daný specialista na lettering. Podobný proces spolupráce lze pozorovat i v průběhu produkce snímku Kdo chce zabít Jessii?. Saudek vytvářel samotné komiksové kresby pro úvodní titulky filmu a není vyloučeno, že stojí za vizuální podobou textů v jednotlivých bublinách. Tvorbu samotných bublin měl jinak na starosti trikový ateliér vedený Vladimírem Dvořákem s trikovým kameramanem Jiřím Šimůnkem. []
  16. Samotné písmo přitom nese rozpoznatelný komiksový charakter. []
  17. MACOUREK, Miloš, VORLÍČEK, Václav. Kdo chce zabít Jessii?. Technický scénář. Praha: Filmové studio Barrandov, 1965. []
  18. Tamtéž. []
  19. Tamtéž []
  20. Tamtéž. []
  21. Tamtéž. []
  22. Bez užití komiksových bublin by realizace takového projektu ztrácela smysl, proto se také režisér Vorlíček musel odklonit od původního plánu natočit celý film v barvě. V rozhovoru prozrazuje, že po trikových testech bylo prokazatelné, že komiksové bubliny na barevný filmový materiál jednoduše nepůjdou vkopírovat. Problém se vyřešil až se zakoupením kondenzoru, speciální kamerové čočky, s níž už byl kameraman Jiří Šimůnek schopný natočit veškeré trikové scény – i když tedy pouze na černobílý materiál.   []

Autor

Počet článků : 3

Zanechte komentář

© 2012 25 fps, o.s., Powered By Wordpress, Goodnews Theme By Momizat Team

Zpět nahoru