Česká i jiná radost v Ji.hlavě

Z opravdu nabitého programu ve čtvrtek jsme stihli jen zlomek. Nový dokument Jana Gogoly ml. Rock života portrétuje osobnost českého rocku a lídra kapely Katapult – Oldu Říhu. Snímek přijela představit delegace v čele s režisérem, protagonistou a jeho mladými kolegy z Katapultu. Před projekcí Říha po vzoru hollywoodských hvězd vystoupal na pódium, divákům sdělil, že to, co je poprvé, je nejsilnější – ať už je to deska, DVD nebo teď. Po projekci, kterou provázel smích publika, se vyznal ze svého dojetí nad poprvé viděným dokumentem. Nejen fanoušci Katapultu si přišli na své, protože osobnost Říhy je vděčným filmařským objektem. Nekompromisní svéráz, který si jede podle svého a podle svých slov nikdy nikomu neublížil, pobavil diváky, často v návaznosti na dotazy Gogoly, který se někdy bezelstně ptal na – pro muzikanty – banální věci: Proč ty bedny bzučí? Není zvuk nástrojů ze 60. a 70. let horší než dnes? Dokument budou mít diváci možnost vidět po skončení festivalu v rámci projektu „Česká radost v českých kinech“. V kinech se představí také další zajímavé dokumenty zajímavých českých tvůrců (například Závod ke dnu Víta Janečka nebo Venku Veroniky Sobkové).

Před promítáním dokumentu Basilia Martína Patina Ctihodní kati (1977) režisér řekl, že neví, proč jsou jeho filmy označovány jako dokumenty, ale že je za to rád. Dobu, kdy musel tvořit tajně a své filmy nemohl uvádět, si prý velmi užil. Projekci doprovázely technické závady, a tak se simultánní překlad střídal s titulky. Co zamrzelo víc, byla nízká účast diváků, kteří průběžně mizeli ze sálu – Patinova tvorba rozhodně stojí za pozornost, sympatický tvůrce se projekcí účastní a ochotně divákům odpovídá na dotazy. Jeho lakonická odpověď, že na Katy získal peníze tak, že je prostě ukradl, svědčí o režisérově smyslu pro humor. Nebo je opravdu ukradl…

Následující Patinův krátký dokument Ve stínu Alhambry (2006) byl postaven na rozhovoru s dcerou třetího kata, který se s její matkou rozvedl, dětství však měla šťastné, o profesi svého otce nevěděla. V tomto dokumentu se opakovaly záběry viděné již v Katech, což poněkud snižovalo jeho působnost. Profese jejího otce jí změnila život – její příbuzní jím opovrhovali, naopak lidé si ho vážili. Alhambra byla každopádně zajímavým dovětkem Katů.

Povídky malostranské po 130 letech nabídly zajímavé putování po proměněných místech Prahy, kterými diváka provedli lidé, kteří tam, kde jsou dnes kavárny, restaurace, zlatnictví atd., dříve bydleli. Dokument zahájil – jak jinak než osobitě – Jiří Krejčík svým krátkým vzpomenutím debutu Týden v tichém domě (1947), který by znovu rád natočil. Vzpomínce ovšem předcházelo dirigování kameramana a režiséra, jak nejlépe komponovat záběr.

V pátek ráno začal první ze dvou rozhlasových bloků, které moderovala Andrea Hanáčková – představila posluchačům přesahy rozhlasu (zejména dokumentu a feature) k filmu, televizi a novým médiím. Pečlivě připravená prezentace obsahovala řadu ukázek českých (Bronislava Janečková, Jana Jirátová) i zahraničních (Lisbeth Jessen, David Zane Mairowitz) tvůrců. Závěrem proběhl otitulkovaný poslech oceněného dánského feature The Love Police (Kristian Moltzen, 2007), v němž autor využil prvky reality show a zejména zdůraznil absurditu úřadu, který kontroluje, zda jsou smíšené páry sezdány z důvodů lásky, nebo kvůli získání povolení k trvalému pobytu.

 

Foto: Barbora Slezáková