Od Dvou miliónů svědků k Pěti milónům svědků

V tomto textu se pokusím přiblížit méně známé okolnosti související se vznikem kriminálního filmu 5 miliónů svědků, krátce se podívám rovněž na výslednou podobu snímku.

Dva miliony svědků

Po realizovaných filmech 105 % alibi a Kde alibi nestačí měl chronologicky následovat třetí snímek, na němž započaly práce již během natáčení Kde alibi nestačí.  První zmínku o dalším chystaném filmu s dvojicí Tůma – Líbal nacházíme v dobovém tisku v rozhovoru s Karlem Högerem (z prosince roku 1960), jenž se zmínil následovně: „Myslím, že kromě tohohle druhého filmu budou ještě asi dva s touto dvojicí: jeden z televizního prostředí, nemýlím-li se, a druhý s větším akcentem humorným. Tak nějak si to vynutila obliba těchto filmů u diváků. (…)“[1]

Bližší informace poskytuje Vladimír Čech v rozhovoru z února následujícího roku: „[S] Karlem Copem pracujeme na scénáři filmu, který má zatím název Alibi pro dva milióny. K vraždě dojde v televizním studiu při vysílání původní hry. Ústřední myšlenkou bude odhalování příživníků na intelektuální práci.“[2]

Zmíněný scénář, jehož autory byli Vladimír Čech a Karel Cop, v dochovaných pramenech nenacházíme. Naproti tomu je v barrandovském archivu k dispozici scénář dramaturga a scenáristy Václava Nývlta[3] z května roku 1960, nazvaný Dva miliony svědků, kde „[t]rojici vyšetřujících tvoří kapitán Tůma, nadporučík František Líbal a mladík s brýlemi s černými obroučkami, v manšestrovém saku – Vojta Masopust.“[4] Děj se odehrává v televizním studiu, kde se stala vražda; během přímém přenosu divadelní inscenace Případ s třemi vrahy byl v křesle (elektrickým proudem) usmrcen před miliony diváků známý herec Jan Faltys. Po vrahovi pátrá zmíněná trojice mužů zákona.

Postavy Tůmy a Líbala typově odpovídají tomu, jak byly vykresleny v předchozích „Alibi“. Je zajímavé sledovat, jakým způsobem se tvůrce snažil zařadit k nim postavu třetí – Masopusta – která však je spíše okrajovou. Největší prostor již ve zmíněné první verzi scénáře, z května 1960, zaujímají postavy Tůmy a scenáristy Tarantíka, jenž je vrahem. Tato dvojice spolu hraje hru poměrně vysoké intelektuální úrovně, kdy Tarantík jako znalec televizního studia je přítomen výslechům a vyšetřovatelům předkládá různé hypotézy a snaží se je nasměrovat k názoru, že vrahem Faltyse byl jeho konkurent, herec Vilém Ajm. Příběh je tedy pojat jako jakýsi intelektuální souboj Tůmy a Tarantíka, jenž zinscenuje vraždu Faltyse a na konci (sebe)vraždu Ajma, ke kterému se, jak již bylo zmíněno, snaží nasměrovat všechny stopy. Líbal a Masopust jsou spíše vedlejšími postavami než plnohodnotnými partnery.

Koval a Suda

Další verze literárního scénáře Dvou milionů svědků nese dataci 1962[5] a časově se prakticky překrývá s knižní detektivkou stejného názvu, jež vyšla v témže roce. Zde už postavy vyšetřovatelů nesou jména Suda a Koval[6], dá se říct, že postavy Tůmy, Líbala a Masopusta byly transponovány do postav Sudy a Kovala, přičemž postava Líbala sice zmizela, ale ve skutečnosti jsou typické vlastnosti Líbala, impulzivnost, dychtivost a energičnost přeneseny na postavu mladého Františka Kovala. V literárním scénáři z roku 1962 má vedle Sudy a Kovala také své poměrně významné místo staršina Halík, který asistuje při řešení případu.

Po této verzi následovala téměř tříletá pauza. V roce 1962 vyšla detektivní novela Dva milióny svědků v edici Smaragd nakladatelství Mladá fronta a následně byl přeložen do němčiny a vydán v NSR.[7] Časovou prodlevu vysvětlil Václav Nývlt takto: „První podobu filmové předlohy jsem napsal asi před třemi lety, její realizace se však v té době neuskutečnila, a proto mě napadlo tento detektivní příběh nabídnout nakladatelství Mladá fronta ke knižnímu vydání. (…) Dnes jsem vlastně rád, že filmová realizace se uskutečňuje teprve nyní, po tomto pro mne nečekaném knižním ohlasu, protože postavy i motivace detektivních zápletek dozrály během tohoto tříletého zdržení do definitivnějšího tvaru.“[8] Nývlt se však nezmiňuje o tom, že první verzi napsal již v roce 1960.[9]

Suda a Tarantík

Jako zajímavost lze zmínit, že v podobě novely Dvou miliónů svědků je odkaz na „Alibi“ zakomponován do děje na začátku, poté co se stane vražda: „Na obrazovkách běžel už náhradní program, protože sobotní večer nelze nechat bez vysílání. Na každý den je vždy připravena filmová náhrada pro všechny případy a tentokrát místo plánované televizní hry „Příběh s pěti vrahy“ pustili detektivní film Vladimíra Čecha „Kde alibi nestačí“.[10]

K odlišnému titulu – 5 miliónů svědků – ve finální verzi tvůrci přistoupili z důvodu aktualizace, od zveřejnění knihy k uvedení filmu narostl počet televizních diváků, a také aby dali najevo, že knižní a filmová podoba se liší.[11] Od první verze literárního scénáře, v němž Tarantík úmyslně zavraždil Faltyse kvůli zvýšení sledovanosti a inscenoval Ajmovu sebevraždu, což se mu nezdařilo, se finální tvar zásadně neproměnil; Tarantík vraždil neúmyslně, chtěl pouze způsobit elektrický šok Faltysovi, tak aby to vypadalo, že je Faltys mrtev a následovala posléze senzační zpráva, že je živ. Faltys však měl problémy se srdcem, a tak šok nepřežil. K inscenované sebevraždě Ajma nedojde, Tarantík se pouze pokouší přesvědčit Bezpečnost, že viděl Ajma u otevřeného okna, ke kterému byla přistavena židle, a že tedy Ajm nemohl unést svou vinu a měl v plánu se zabít.

Z hlediska pojetí postav je nejzajímavější přerod Tůmy a Líbala, jejichž charaktery byly psány v intencích předchozích dvou filmů, a následný vznik nové dvojice, která však není plnohodnotným duem vyšetřovatelů jako Tůma s Líbalem. Suda je vyobrazen jako klidný, zkušený kriminalista, který mladého nerozvážného Kovala školí. Rozdílem ve věku a zkušenostech spíše připomíná dvojici Kalaš–Varga z filmů Strach a Vrah skrývá tvář.

Suda a Ajm

Souvislost mezi 5 milióny svědky a „Alibi“ filmy nebyla dobovou kritikou reflektována. Tvůrci na ni neodkazovali, což je pochopitelné, a tak tato spojitost zůstala téměř nepovšimnuta, až na jednu výjimku. Recenzent ve slovenské Práci se pustil rovněž do úvahy na téma kriminálních dvojic u nás: „Zdá sa, že príbeh bol pôvodne písaný pre sériu Alibi (na ktorú nadviaže čoskoro tretí film Alibi na vode); dvojica detektívov pôsobí však dnes už v českom filme značne stereotypne. K Högrovi a Bekovi a k Hrušínskému s Brzobohatým pribudli teraz Radovan Lukavský a Jan Tříska, ktorí stelesňujú dvojici Suda–Koval. Aj keď režiséri zverujú tieto úlohy nesporne iba dobrým hercom, všetci sú oproti prvej dvojici Höger–Bek v značnej nevýhode.“[12]

5 miliónů svědků

Nyní se blížeji podíváme na snímek, který v režii Evy Sadkové vznikl. Pro tuto televizní režisérku a scenáristku[13] se jednalo o druhý celovečerní filmový počin; debutovala v roce 1964 komedií Dvanáct, kterou kritika nepřijala příliš vlídně. Podobný osud čekal také 5 miliónů svědků a Eva Sadková již další hraný film nenatočila a působila nadále v televizi, kde vytvořila vynikající pořady (zejména TV inscenace), a také v divadle.

Děj 5 miliónů svědků je zasazen do televizního studia, tedy prostředí, které bylo režisérce blízké a které důvěrně znala. Jedná se o uzavřený prostor, který logicky zvyšuje napětí mezi postavami. Ovšem děj se neodehrává pouze v prostředí budovy Čs. televize, ale také v ulicích, bytě Tarantíka, Ajma atd. Komornějšímu pojetí odpovídá statická kamera Václava Hanuše, která snímá dialogy dvou osob tak, že jsou obě postavy v jednom záběru (polocelku), při dramatičtějších výměnách replik je však využito ostrého střihu. Celkově snímek disponuje poměrně dlouhými záběry a pozvolným tempem bez výraznějších dramatických odchylek.

Ajm, Hlavová, Pláteník

Asi nejzdařileji působí samotná úvodní sekvence snímku, v níž divák sleduje reakce jednotlivých členů štábu a dění ve studiu poté, co byl zavražděn Vilém Ajm. Jízda kamery je v ten moment totožná s kamerou snímající v živém přenosu inscenaci a volba tohoto druhu záběru je reflektována v samotném filmu dotazem Sudy směrem ke kameramanovi. Vůbec (spolu)práce s technikou v televizním studiu je dalo by se říct ozvláštňujícím prvkem v tomto snímku a odvíjí se od ní zápletka i vyústění děje.

5 miliónů svědků je kriminální film vystavěný na solidních hereckých výkonech (obzvláště Miroslav Macháček v roli Tarantíka je bravurní) a poctivé řemeslné práci. Jak je zvykem v československých kriminálních filmech, 5 miliónů svědků ukazuje poctivou práci kriminalistů, kteří pomocí výpovědí a jejich ověřováním až po závěrečnou rekonstrukci zjišťují pravdu a tedy odhalí vraha, aniž by došlo k jakékoli akční sekvenci, například pronásledování prchajícího vraha. Zdá se ale, že 5 miliónů svědků stojí kdesi uprostřed mezi „Alibi“ filmy, v nichž je přeci jen více humoru, vznikajícího zejména interakcí Líbala a Tůmy, na druhé straně není tak temný a sevřený jako příběhy s Kalašem a Vargou, a proto zřejmě není tak divácky populární, ačkoli scénář i novela mají své kvality.

Tarantík

Vzhledem k tomu, že se snímek setkal se spíše rozporuplným až negativním přijetím ze strany kritiky, nová detektivní dvojice Suda – Koval neměla pokračování, tak jak se to podařilo předtím dvojicím Tůma – Líbal a Kalaš – Varga. Je to paradoxní; kdyby 5 miliónů svědků vzniklo o několik let dříve, kdy ještě v českých a slovenských kinech byl kriminální film nedostatkovým zbožím, domnívám se, že by byl přijat kladně. Další hypotetická úvaha logicky může mířit tímto směrem: Jak by asi vypadal a dopadl zamýšlený snímek, kdyby jej točil Vladimír Čech jako další z „Alibi“ filmů?