Jaké zvíře je Petr Marek

byla otázka, kterou jsme si připravili na účastníky Letní filmové školy do Filmových listů1 v případě, že by se v čísle objevil dlouhý rozhovor s Petrem Markem. V Listech se totiž objevovaly rozhovory dlouhé, tzv. hlavní, které sahaly přes dvě stránky a vedly se primárně s hlavními hosty festivalu. Doplněny medailonkem hosta a vkusnou fotografií pak dominovaly celému číslu. Vedle nich zde byly rozhovory „krátké“, takový sloupeček, ve kterém dostali prostor další zajímaví a důležití lidé.

Petr Marek přitom až do poslední chvíle mohl spadnout do obou kategorií – do té stručné, krátké, vtipné a výstižné, i do té dlouhé, hloubkové a distingované s medailonkem. Otázky jsme proto vrstvili do téměř hodinového rozhovoru, z kterého nakonec bylo v rámci Letní filmové školy uveřejněno pouhé rádobyvtipné torzo – Petr Marek spadl do druhé z výše řečených kategorií.

Jsme proto rádi, že s jeho souhlasem můžeme v aktuálním čísle 25fps uveřejnit plné znění rozhovoru. Zároveň jeho tvorbě věnujeme celou jednu sekci časopisu – experimentální film2  – i když se vůči tomuto označení ve zmiňovaném rozhovoru vymezuje. Impulsů, proč Markovi věnovat tolik prostoru, máme hned několik – v první řadě měl v říjnu premiéru jeho nový film Nic proti ničemu (viz článek Michala Škamly Je Petr Marek elitár?), který poutal hodně pozornosti již během své předpremiéry v Karlových Varech (kde byl vybrán do soutěže) a na dalších festivalech. Prakticky současně s filmem3 bylo vypuštěno i nové album Markovy elektronické kapely MIDI LIDI (Operace Kindigo!), jejíž soundtrack k Protektorovi (r. Marek Najbrt, 2009) byl oceněn Českým Lvem.4 Petr Marek na sebe tedy znovu strhává pozornost, tentokrát především opět také jako režisér (i když má na kontě už pěknou řádku filmů, především videofilmů – tomu je ostatně věnováno několik dalších článků tohoto čísla – vypíchněme tedy jen, že jeho snímek Dříve, než…  z roku 1997 je součástí kolekce Národního filmového archivu Český experimentální film).

A to je vlastně onen důvod, proč jsme se rozhodli říjnové číslo experimentální rubriky věnovat Petru Markovi – aby jeho nový snímek na diváka v kině (vybaveného jen úsečnými recenzemi, které nejrůznější média trousí již od léta) nepůsobil jako blesk z čistého nebe, nýbrž aby měl možnost nahlížet jej v širším kontextu mistrovy tvorby. A snad jej díky tomu i naplno (nebo alespoň o to více) vychutnat.

“Drtivá většina kritiků považuje, k vlastní škodě, Markovu tvorbu za diletantská dílka filmového nadšence. Nemají snahu ani trpělivost hledat v jeho tvorbě promyšlený umělecký záměr, který svou sofistikovaností převyšuje celou současnou českou filmovou produkci. Dosavadní nepochopení u českých kritiků naštěstí není neúspěchem mladého režiséra, ale dokladem tristního stavu naší strnulé především deníkové filmové kritiky. (…) [Markovy snímky] dosahují vysoké úrovně umělecké vyzrálosti, přestože jsou natáčeny a vyráběny v neprofesionálních podmínkách. Naopak zúžení technických možností často navádí režiséra k novým přístupům. Amatérské podmínky nejsou maskovány, nýbrž někdy přímo demonstrovány a patří k poetice Markovy tvorby. Přesto podstata jeho tvorby nespočívá v používání nekonformní techniky, vytvářející originální vizuální pojetí filmů, ale spíše v jejich narativní rovině,“ píše ještě v roce 2004 v úvodu své diplomové práce Filmový prostor v díle Petra Marka 5 , z níž v aktuálním čísle publikujeme vybrané kapitoly, Edita Langpaulová. Změnil na tom něco film věnovaný Mirce Spáčilové a Paulu McCartneymu?

P.S.: Nebylo to poprvé, co jsme si s Petrem Markem povídali – když jsme v tom markovském zážehu, doporučuji vaší pozornosti rozhovor Jiřího Neděly V chybě mě to začíná zajímat, který s Markem vedl v roce 2008.

P.P.S.: Na vaše postřehy týkající se divadelní, hudební, filmové a jiné tvorby Petra Marka, divokých zvířat, improvizační techniky, Mirky Spáčilové a nového filmu se budeme těšit v diskuzi pod článkem. Pokud ovšem také nemáte nic proti ničemu.

Autor náhledové ilustrace: (c) merry