Zpod stolu sebrané drobky ze Sin City

Publikováno: Jaroslav Stuchlý Publikováno dne: 29. září 2011 Rubrika: Komiks, Rozhledy | Komentář : 0

RECENZE: Frank Miller – Chlast, děvky a bouchačky (Sin City 6) – JAROSLAV STUCHLÝ –

Autoři drsné školy americké detektivky Dashiell Hammett a Raymond Chandler, vzory Franka Millera, začínali publikováním časopiseckých povídek a později se propracovali k (výtečným) románům. Na rozdíl od nich Miller nejdřív napumpoval do čtenářů několik rozsáhlých grafických „novel“ a sebrané povídky tvoří až šestou část sedmidílné noirové série Sin City. Chlast, děvky a bouchačky tak vyplňují pomyslný oddechový čas mezi (dějově poněkud slabšími) Rodinnými hodnotami a závěrečnou sincityovskou esenciální řežbou Pekelná jízda.

V povídkách se objevují známé postavy a mnohé narážky na předchozí díly jsou určeny především fanouškům. Pro příklad: hned první povídka, ve které dezorientovaný Marv zlikviduje partičku zlaté vysokoškolské mládeže, se odehrává někdy ve dvou třetinách děje Toho žlutýho parchanta, poslední povídka těsně před koncem Drsnýho sbohem. V ní vystupuje Dwight a dvojice laciných zabijáků Klump a Shlubb, jíž je věnovaná také jedna (spíše anekdotická) miniatura. Rovnou tři povídky okupuje postava zabijáka-nymfomanky Delie zvané Modroočko, která sehraje důležitou roli v Pekelné jízdě. Na cenu nejúchylnějšího kousku aspiruje podle mého Tatínkova holčička a z dobře známého Millerova světa trochu vyčnívají Krysy, krátká záležitost s motivem holocaustu.

Pokud mluvíme o dobře známém světě Franka Millera, pak je to svět, v němž se chtíčem pobláznění muži dostávají do obrovských problémů kvůli neznámým ženám, antihrdinové vystupují v rolích zachránců a zjednavatelů spravedlnosti, sex a smrt si spolu tykají a velkorážní pistole hovoří častěji než jejich majitelé. Za nejlepší povídku považuji v celostránkových kompozicích vyvedenou (a až na jedinou výjimku také „němou“) Tichou noc. Dokazuje, že comics je především vizuální umění a k působivému účinku není potřeba mnoho řečí. Což ostatně vynikne ve srovnání s Tlusťochem a Prckem, výše zmíněnou anekdotou, až po okraj naplněnou únavným žvaněním Klumpa a Shlubba. A když už jsme u těch nej – v povídce Blbě zahnout stvořil Miller snad vůbec nejsmyslnější výjevy celé série, kdy rozpoutané živly přesně odrážejí náladu jednajících postav. A jako bonus překvapivá pointa.

Druhé české vydání této sbírky jedenácti povídek se od prvního liší novým překladem Václava Dorta (úpravou prošla například většina názvů) a přítomností galerie. Tu tvoří šest Millerem nakreslených obálek. Také barvy (modrá pro Modroočku a rudá pro Neviňátko v červeném) jsou sytější než prve. Kvůli těmto atributům si však zřejmě majitelé prvního vydání jeho revidovanou verzi kupovat nebudou. Pro ty, kteří ultradrsnému světu Franka Millera propadli později a chtějí vědět, čím se zabýval Dwight v době, kdy Marv posedával v cele smrti, jsou však Chlast, děvky a bouchačky nutná koupě.