Temné stíny autorské bezradnosti

RECENZE: Temné stíny (režie: Tim Burton, 2012) – IVO MICHALÍK – 

Sweeney Todd (2007) byl přijat lehce rozporuplně, až nedávná Alenka v říši divů (2010) však zapříčinila, že řady ortodoxních fanoušků Tima Burtona překvapivě prořídly. Nastalou situaci měly vyvážit aktuální Temné stíny. Jenomže výsledný film je stejně mdlý a nevýrazný jako jeho název.

Po celovečerním debutu v podobě těžce uchopitelné taškařice Pee-Weeho velké dobrodružství a zábavně morbidní komedii Beetlejuice se nejpozději od prvního Batmana a především klíčového Střihorukého Edwarda prosazuje typická stylizace Burtonových filmů. Postmoderní souhra gotičnosti, absurdity a záhrobní tematiky se očekává od většiny jeho děl. To dokládá nenaplnění minimálně finančních očekávání vkládaných do pokusů o proměnu stylu – samozřejmě při zachování některých autorských trademarků – kterými byly Mars útočí! a Planeta opic.

Předběžná synopse Temných stínů naznačovala, že by měly mít u fanoušků úspěch, jelikož podle základních informací mělo jít o typicky „burtonovské“ téma (ostatně podobně jako u Alenky v říši divů). Komediálně laděný příběh osudové lásky, která překonává nástrahy času, zhrzené milenky i vampýrskou kletbu, sliboval mnohé. Možná se dokonce dalo předpokládat, že zpracování takovéto látky se Burtonovi prostě musí (!) podařit. Avšak nestalo se a Temné stíny představují těžce zkousnutelné zklamání a umělecký propad. Vypravěčská bezradnost, kterou předchozí film všemožně zachraňoval vizuální opulentností podpořenou žánrovým alibi – v pohádce je přece možné všechno – se ve filmu mířícím na dospělé diváky odpustit dost dobře nedá.

Tak především, Burton ve svém novém filmu vlastně nevypráví žádný příběh. Na zmíněnou základní (nutno poznamenat, že notně rozviklanou) kostru se pouze krátkodobě nabaluje penzum nejrůznějších epizod. Drtivá většina z nich zůstává nedořešená a plní tak pouze úlohu nahodilého gagu s primitivně koncipovaným cinefilním podtextem. Aby dávaly Temné stíny alespoň minimální smysl, musíme je žánrově určit jako parodii. Burton opět výrazně koketuje s intertextem a především kinematografických odkazů nabízí snímek dostatek. Bohužel je s nimi nakládáno příliš prvoplánově na to, aby se mohly stát nosnými pro jakoukoli výpovědní hodnotu filmu. Ve výsledku se tak stává smutnou skutečností, že Temné stíny ze všeho nejvíce parodují vzývaný autorský styl svého režiséra.

Nejvíce paralelních prvků k aktuálnímu snímku v rámci Burtonovy filmografie bychom našli právě v případě stařičkého Beetlejuice. Nutno však poznamenat, že ten působí vedle nudných a dýchavičných Temných stínů ještě dnes jako svěží potřeštěná komedie. Vtipná komedie. Jsem si vědom toho, že se jedná o do určité míry subjektivní tvrzení, ale drtivá většina vizuálních, hereckých i stylistických anekdot je v Temných stínech vypointována daleko spíše do trapné doslovnosti než očekávané burtonovské morbidně vychýlené humornosti. Stylizace typická pro stěžejní autorova díla se prosazuje jedině v úvodní sekvenci z dávné minulosti. Kombinace archaické nostalgičnosti s fotogenickými sedmdesátými lety vyznívá křečovitě, zbytečně a opět – samoúčelně.

Tim Burton do svého aktuálního „opusu“ zakomponoval příliš velké množství vlivů, motivů, eskapád a žánrových poloh na to, aby mohl vzniknout film, který by bylo možné brát vážně. Internetem glosovaný obraz kdysi tolik uznávaného a především originálního tvůrce sajícího z vlastních tepen se bohužel při vší jednostrannosti nejeví, na rozdíl od Temných stínů, jako prázdná fráze.

Dark Shadows

Režie: Tim Burton
Scénář: Seth Grahame-Smith
Kamera: Bruno Delbonnel
Hudba: Danny Elfman
Střih: Chris Lebenzon
Hrají: Johnny Depp, Michelle Pfeiffer, Helena Bonham Carter, Eva Green, Jackie Earle Haley, Jonny Lee Miller, Bella Heathcote, Chloe Grace Moretz, Christopher Lee, Alice Cooper
Premiéra v ČR: 10. května 2012, 113 minut (Warner Bros.)