Maurice Jarre: Lawrence of Arabia

Hovořit o významu, jaký měla pro Leanova Lawrence z Arábie hudba Maurice Jarrea, je mlácením prázdné slámy. Každý takt soundtracku odráží přesně to, čím i po padesáti letech oslovují zfilmované osudy T. E. Lawrence diváky napříč kulturami a generacemi: rozmáchlostí, pro kterou se dnes používá (a nadužívá) slovo „epičnost“, proti ní postavené intimitě, romantickou vizí exotického orientu, pomalou narací a schopností udržet diváka (v tomto případě posluchače) v napětí.

Jarreův soundtrack byl v minulosti vydán hned několikrát.1 V době premiéry filmu vyšlo originální LP u společnosti Colpix. V roce 1990 vydalo Varèse Sarabande remasterovanou edici s drobnými úpravami. Právě tato edice bude stěžejní pro následující analýzu.

Hned v úvodu je však třeba zmínit zásadní nedostatek této verze: je pohříchu krátká. Důvod je sice nasnadě – byly remasterovány původní nahrávky použité na LP v 60. letech, kdy hudební nosiče rozhodně nevynikaly závratnou délkou (a ani se s ní nedalo počítat, pokud se vydavatelství nerozhodlo potěšit posluchače dvojalbem). Přijít však v době raketového vzestupu digitálních médií s ani ne čtyřicetiminutovou nahrávkou, se dá považovat přinejmenším za nedobře využitou příležitost. Řada pasáží se na album vůbec nedostala a na soundtracku tak vznikly široké mezery. Příkladem je ochuzení diváka o sekvenci prvního exkurzu po poušti, který začíná zřejmě nejslavnějším střihem zápalka–východ slunce. Rozsáhlá suita z této pouti se nachází na edici z vydavatelství Silva.2 (Je ovšem třeba dodat, že tato verze soundtracku nebyla nahrána Londýnskou filharmonií, ale The Philharmonia Orchestra pod vedením Tonyho Bremnera.) Nicméně se soundtrack Lawrence z Arábie krátkou stopáží logicky vyvaroval neustálého omílání jednoho tématu – de luxe edice soundtracku Doktora Živaga (autorem hudby je rovněž Maurice Jarre) tohoto nešvaru bohužel ušetřena nebyla, a tak zejména závěr nahrávky by lépe vystihoval název „Lara’s Theme stokrát jinak“.

Co nám tedy remasterovaná verze původního soundtracku vlastně nabízí? Jak jsem již zmínil, jedná se především o kontrastní kolekci melodických a harmonických postupů, které pozoruhodným způsobem dokreslují různé polohy filmu a dopomáhají mu na jeho cestě k velikosti a věčnému vštěpení do divákovy filmové paměti. V bookletu CD se píše: „Jarre se ve filmu opírá o tři podstatná témata, která přerušuje svými elektronickými nástroji a ve větší míře perkusemi, čímž vytváří potřebnou atmosféru. ‚Lawrencovo téma‘ je zhudebněním jeho lásky k poušti a jeho psychických konfliktů. ‚Arabské téma‘, často použité ve variacích, podkresluje neustále se měnící rozpoložení pouštních lidí, jejich barbarskost, nálady a odcizení. Vracející se ‚téma domova‘ ztvárňuje neutuchající touhu každého člověka, který se nachází daleko od míst, kde se narodil.“

01 – Overture
Jak bývalo u dlouhých a výpravných filmů zvykem (a možná by to podle mého nesoudného názoru sem tam neuškodilo ani dnes), Lawrence z Arábie je uvozen předehrou (pozdější mezihra je s předehrou totožná). Předehry zpravidla sloužily k demonstraci hudební složky a skladatelé v nich obvykle předvedli to nejpodstatnější ze zkomponovaného materiálu.

Předehra k Lawrenci z Arábie, kterou divák slyší před ztemnělým plátnem (Lean si nepřál žádný obrazový materiál), začíná (podobně jako pozdější Doktor Živago) sólem v bicích nástrojích, ke kterým se přidávají žestě. Od 0:39 poprvé nastupuje Lawrencovo téma (blíže se o něm zmíním později), do kterého vstupují bicí z předchozí pasáže. Ve 2:15 slyšíme arabské téma a ve 2:33 pochod The Voice of the Guns. Ve 3:07 se opakuje fragment Lawrencova tématu v pochodovém rytmu, který je záhy vystřídán Arabským tématem. Obě témata se doplňují a končí v bicích a žestích z úvodu předehry. Od 3:36 se opět proplétají Lawrencovo a Arabské téma. Ve 3:50 začíná coda, která představuje motiv ve dřevech, který postupně roste v dramatickém závěru.

02 – Main Title
Jak název napovídá, tato skladba podbarvuje úvodní titulky zakomponované do scény, kdy si T. E. Lawrence připravuje motocykl před svou poslední jízdou. Po krátkém úvodu slyšíme od 0:18 poprvé téma domova. Jedná se o durové téma v rychlém tempu ve smyčcích a dřevech. Od 0:57 pak zní první část Lawrencova (hlavního) tématu, které v 1:13 přeruší opět téma domova, aby se vrátilo v 1:39.

Lawrencovo téma je stěžejním hudebním motivem filmu a vlastně se jedná o kousek, který prodal celý Jarreův soundtrack. Základní tóninou je zde D-dur a pomocí rozložených zmenšených septakordů v melodii dosahuje Jarre silně orientální nálady.3 Téma je provedeno v pomalém tempu s širokými triolami, čímž je vytvářen obraz nezměrnosti a věkovitosti pouště a zároveň její romantické krásy.

03 – Miracle
Lawrence odchází z Fajsalova stanu do pouště přemýšlet o zázraku potřebném pro zvrat v arabsko-tureckém konfliktu. Zvyšováním dynamiky a přidáváním nástrojů Jarre postupně buduje napětí, které roste až k hranici snesitelnosti, dokud není smyčcová hra na nervy ve vysoké poloze ukončena. „Akaba.“

04 – Nefud Mirage
Čtvrtá skladba doprovází strastiplnou pouť pouští Nefúd. Od 1:02 slyšíme téma domova, kdy si Lawrence holí tvář. Zazní i Arabské téma. Od 1:49 pokračuje výheň za sextol ve vysokých dřevech v šouravém pochodu, který se před koncem zklidňuje.

05 – Rescue of Gasim
Sekvence Gasimovy záchrany z nefúdského pekla patří díky práci střihu a kamery mezi filmařsky nejvybroušenější pasáže filmu a nejinak je tomu i v hudební složce. Úsek Gasimovy cesty za zvuků malého bubnu a tympánů bohužel není na soundtracku obsažen, a tak skladba začíná sólem malého bubnu při pohledu na čekajícího Dauda. Sólo je velmi dobře zvolené, neboť hlas bubnu zde zní jako volání samotné Smrti. Pak se ozve přiškrcené Lawrencovo téma. Když se Daud dá opatrně do pohybu, je Lawrencovo téma slyšet v nadějné variaci ve flétně (0:31). Jak se chůze Daudova velblouda postupně mění ve cval, roste napětí a Lawrencovo téma je vkládáno v dalších fragmentech. Při cvalu již zní v širokých smyčcích (1:20) a vrcholí a imploduje při záběru samotného setkání (1:43).

06 – Bringing Gasim Into Camp
Skladba začíná pokorným provedením Lawrencova tématu, které zaznívá, když se Lawrence s Gasimem a Daudem objevují za skalním výběžkem. Pokora je záhy přerušena radostí ze shledání. Slyšíme téma domova, Lawrencovo téma se několikrát objeví v trumpetových fanfárách a obměnách (včetně nádherné dur-7-dur) a v 1:43 přichází krátce i Arabské téma. Od 2:04 je Lawrencovo téma provedeno v plném – Ali podává Lawrencovi vodu. Téma zeslábne. „Nic není psáno.“ Skladba končí, když Lawrence padá na improvizované lůžko a na tábořiště se snáší noc – coda ve flétně a kithaře.

07 – Arrival At Auda’s Camp
Pokud bych měl vybrat scénu z Lawrence z Arábie, která dokonale ilustruje velikost tohoto snímku, pak by to byl příjezd Lawrencovy družiny do Wadi Rumm. Jedná se o jednu z nejvelkolepějších demonstrací filmové výpravy vůbec, která ve spojení s Jarreovou hudbou působí jako oslava samotného otevřeného prostoru. Stopa začíná mohutnými záběry v nízkých žestích, smyčcích a dřevech. V 0:29 přichází krátce Lawrencovo téma, které je v 0:36 přerušeno triumfálními žesti, ke kterým se přidává téma z předehry a později Arabské téma. V 1:40 se opakují triumfální žestě a skladba končí v decrescendu.

08 – The Voice of the Guns
Pochod s britskou elegancí, který je (zejména ve sloce) silně vzdálen stylu, na jaký jsme zvyklí z německé, rakouské a české provenience (byť se v triu oba styly přibližují). Ve filmu zní na několika místech při scénách z velitelství. Autorem pochodu je Kenneth J. Alford.

09 – In Whose Name Do You Ride?
„Ale ve jménu koho jedete?“ Skladba, která narušuje chronologické řazení soundtracku, začíná okamžitě po Fajsalově replice před výpravou do Akaby. Na začátku slyšíme rychlé žestě a klavír doprovázející klus velbloudů. Od 0:12 se objevuje Lawrencovo téma v několika fragmentech v rychlém tempu a v 0:38 téma Wadi Rumm s táhlými vysokými smyčci. Skladba končí ve fade-outu.

10 – Continuation of the Miracle
Na počátku zaznívá nervózní tremolo a mikrotónový vstup Martenotových vln (druh elektronického klávesového nástroje). Podobně jako ve třetí stopě Miracle, i zde Jarre postupně buduje napětí, byť ne do takové míry nesnesitelnosti. Bohužel si nejsem schopen vybavit pasáž, ve které tato skladba zní.

11 – Sun’s Anvil
Sun’s Anvil je další skladbou zachycující výheň Nefúdu. Od počátku je nálada velmi napjatá, smyčce jsou táhlé, podklad je houpavý. Vstup do Kovadliny nastává v 0:57 zrychlením tempa a nástupem fagotového ostinata. Cesta pokračuje se smyčci a žesti. Lehké nakousnutí Lawrencova tématu v 1:30, Arabské téma v táhlých smyčcích, ve 2:23 jasný náznak Lawrencova tématu, které směřuje ke katarzi, když Lawrencova družina vyjde z Kovadliny. Ve 2:58 ještě trumpetový fragment z Wadi Rumm v pianissimu. V samotném závěru překvapivý vstup žesťů a smyčců – Gasimův velbloud kráčí bez jezdce. Skladba je na albu sestříhána jinak než ve filmu.

12 – Lawrence And Body Guard
Celá skladba je odrazem úvodních pasáží předehry – od počátku tympány a výbušné žestě. Lawrence přijíždí se svou tělesnou stráží na shromáždění před útokem na Damašek. Od 0:35 fagotové sólo a od 1:39 atonální saxofon, namísto kterého je však ve filmu použito Arabské téma.

13 – That Is The Desert
Poslední návrat do pekla Nefúdu. Skladba zní při překročení kolejí a vstupu do pouště. Po nejistém začátku ve dřevech přichází v 0:29 vpád smyčců. Od 0:52 široké fráze v celém orchestru. V 1:26 tichý náznak Arabského tématu a od 1:31 až do konce sólo ve vysokých dřevech s opatrným doprovodem.

14 – End Title
Poslední skladba soundtracku podbarvuje závěrečné titulky. Začíná ozvěnou Lawrencova tématu, posléze přejde v pochodovou variaci, která je kombinována s The Voice of the Guns. V 1:05 (naběhnutí titulků k restaurované verzi) nastupuje Lawrencovo téma naposledy v širokém provedení, které končí nádherným klarinetovým a flétnovým sólem. Od 2:20 Jarre kombinuje veškerá podstatná témata z filmu v pochodovém rytmu. Skladba končí stejně jako úvodní stopa soundtracku.

Mám-li ještě v závěru této analýzy zhodnotit soundtrack jako celek, je zapotřebí v rámci kritiky zmínit, že vydavatel mohl mít lepší ruku co do výběru skladeb (a to platí jak pro původní verzi, tak pro remastering z roku 1990). Kromě samotné délky alba neoslní ani to, že třetina až polovina skladeb nějakým způsobem souvisí s přechodem pouště Nefúd (pravděpodobně kvůli tomu nejsou skladby na soundtracku seřazeny chronologicky podle použití ve filmu). Jako zbytečné se rovněž jeví zahrnutí „Continuation of the Miracle“. Namísto toho mohly být na album umístěny sekvence z Lawrencovy a Tafasovy cesty pouští. Všechny tyto nedostatky jsou ovšem bohatě vyváženy uměleckou kvalitou zveřejněného materiálu, který stále platí (a neexistují známky toho, že by se na tom v budoucnu mělo něco změnit) za ukázku mistrovství ve tvorbě filmové hudby.