„Vtloukám se do českého filmu“

Příběh o fanatické oddanosti, vině, trestu a samozvané hře na černé svědomí. To vše je Zmizení herce Bendy z cyklu Čapkovy kapsy. Příběh režíroval Vojtěch Moravec (1987), absolvent Filmové akademie Miroslava Ondříčka. Za sebou má řadu reklam, dva dokumentární filmy a několik filmů hraných.

–
Jak vnímáte osobnost spisovatele Karla Čapka? Co pro vás tento autor znamená?
Karel Čapek je osobností, která musí zaujmout, i když nepřistoupíte na jeho poetiku. Byl to tak duševně bohatý člověk, že jeho velikost můžu jen obdivovat a čerpat z něj sílu.

Myslíte si, že se na českém literárním nebi může objevit zářivá hvězda srovnatelná se svítivostí Karla Čapka, s jeho filozofickou hloubkou a zároveň přístupností širokému publiku?
Myslím, že jeho literárních kvalit dosáhnout lze, velikosti a osobnosti už hůře. Dnešní situace nevyžaduje hrdinství, protože můžeme říkat, co chceme, kdykoliv a kdekoliv. Hrdinou se stáváme ve vypjatých chvílích a těch, kdy jde o opravdové a důležité věci dnes moc není. Naštěstí :)

Jaká byla vaše cesta k cyklu Čapkovy kapsy? Mohl jste povídku k natočení vybrat?
Já jsem luxus volby látky neměl. Dostal jsem svojí povídku přidělenou. Jsem za ni ale velice rád, protože bych si ji asi vybral i sám.

Jak probíhala spolupráce s Českou televizí?
Spolupráci s ČT si můžu jen chválit. Perfektní profesionální natáčení bez komplikací. Jsem velice spokojen.

K jakým změnám ve scénáři jste musel přistoupit při přípravě k natáčení?
Jde to ruku v ruce s minulou otázkou. Nemusel jsem dělat téměř žádné kompromisy, a když už, tak se ukázalo, že jsou vlastně ku prospěchu věci.

Herec Benda je alkoholik, samolibý bohém, osoba nevhodná do praktického života. Vnímáte jej jako pozitivní postavu? Co pro vás ztělesňuje?
Důležité je, že Bendu obdivuje hlavní postava doktora Goldberga. Divák musí pochopit, proč tomu tak je. Pak už je jedno, jestli je to pozitivní postava nebo není. Ale v příběhu jde spíš o spravedlnost jako takovou.

Do jaké míry jste mohl, jako režisér, ovlivňovat výslednou vizuální podobu filmu? Přeci jen, jedná se o součást cyklu, povídky musely být alespoň trochu podobné…
Od televize nebyly žádné tlaky na vizuální podobu a je to na výsledcích i vidět.

Do povídky se vám podařilo získat silnou hereckou trojici do ústředních úloh. Jak se vám s pány Tomášem Töpferem, Viktorem Preissem a Jiřím Štěpničkou spolupracovalo?
Všichni herci, se kterými jsem měl tu čest spolupracovat, jsou obrovské osobnosti, které nemají zapotřebí dokazovat si cokoliv na mladým klukovi. Měl jsem z nich naopak pocit, že mi rádi pomáhají. Výborně jsme si rozuměli. Byla to pro mě skvělá škola.

Ve filmu je spousta detailů, tak říkajíc pro „pozorného diváka“. Považujete podrobnosti za důležitý stavební prvek atmosféry?
To z detailů jsou složené celky. Podrobnosti jsou nejelegantnější formou jak dotvořit atmosféru doby, prostředí a charaktery postav.

Režisér (pokud tedy netočí animované, nebo nějaké abstraktní filmy) by nebyl téměř nic bez herců, kteří realizují jeho představy. Jaký prostor v podobě výsledného tvaru, který jako režisér zaštiťujete, má herecký představitel, resp. jak autoritativní přístup k dílu máte?
Já mám velmi konkrétní představu o vizuální stránce filmu, rytmu vyprávění i poetice, kterou chci příběh vyprávět. Výsledné charaktery postav jsou však práce pro herce. Režisér je ale musí dobře uhlídat.

Co pro vás znamená literární žánr dramatu?
Neprosazuji ani nehaním některé ze žánrů. Každý má své zákonitosti a kouzlo. Až si vyzkouším všechny, budu moct říct, co pro mě znamená jeden z nich.

Jaká byla vaše cesta k filmu?
Nijak strastiplná. Všichni chtěli být policisti, piloti nebo hasiči a já chtěl být režisérem. Ani jsem ještě nevěděl, co to znamená.

Film Zatímco jsi psal je funkčním „multižánrovým“ a „multistylovým“ mišmašem, který se zabývá procesem tvorby. Vychází námět filmů z vašich osobních zkušeností?
Veškerá tvorba vychází z vlastních zkušeností, ale u tohohle filmu bych v tom nehledal velkou vědu. Chtěli jsme si zkusit všechno, co jsme zatím nemohli, a mišmaš s jednoduchou dějovou linkou byl ideální variantou.

Velkou část vaší tvorby zabírají dokumentární filmy. Je pro vás do budoucna zajímavější zabývat se hranou tvorbou nebo dokumentem? Co u vás v případě dokumentu určuje volbu tématu?
Dokumenty mě baví, ale mojí jedničkou je hraná tvorba. Dokumentů jsem ještě neudělal tolik, abych mohl kompetentně říct, čemu dávám přednost, takže si o tom popovídejme za dalších 20 kousků.

Kterého svého filmu si nejvíce ceníte?
Zní to pateticky, ale jsem rád za každý film, který jsem udělal. Na každém jsem se naučil o něco víc než na předchozím.

Před pár dny zemřel režisér Otakar Vávra. Jav vnímáte tuto kontroverzní osobnost?
Profesně si ho vážím, jak jen umím. Například jeho film Krakatit považuju za jedno z nejlepších děl českého filmu. Jeho osobnost se hodnotí těžko.

Co si myslíte o současném stavu českého filmu, jak to vidíte s jeho budoucností?
Jsem mladý režisér a zrovna se do českého filmu vtloukám, takže mám stále růžové brýle a dlouho je nebudu chtít sundat.