Aishwarya Rai Bachchan – tvář moderní Indie

Mani Ratnam ovšem není jediný významný kollywoodský režisér, s nímž Aishwarya pracovala. Zahrála si kupříkladu v ambiciózním filmu Jeans (1998) S. Shankara, v němž se objevilo sedm divů starověkého světa i množství trikových scén. Ty dokonce zabírají více stopáže, než je tomu například v Jurském parku (Jurassic Park, 1993), díky čemuž tento film několik let figuroval v Guinessově knize rekordů. Herečka si za něj nakonec odnesla svou jedinou cenu Filmfare South. Dalším projektem Aishwarye v Kollywoodu byla značně nevšední, avšak velmi povedená adaptace Rozumu a citu (1811) Jane Austenové Kandukondain Kandukondain (1999), v níž opět vyvrátila předsudky směřující k jejímu příliš západnímu vzhledu a údajné neschopnosti fungovat mimo bollywoodský mainstream. A po více než deseti letech přišel Enthiran (2010), trikový velkofilm s kultovním Rajnikanthem v hlavní roli.

Hvězdou Bollywoodu

Film …Aur Pyaar Ho Gaya (1997) znamenal pro Aishwaryi bollywoodský křest a ocenění Filmfare za nejslibnějšího nováčka. Jednalo se o spíše okrajovou a tuctovou romantickou komedii s Bobbym Deolem v hlavní roli. Tím, že se Aishwarya mohla stát jeho partnerkou, bylo vyřčeno mnohé o možných krocích její příští kariéry. V podobném duchu následovaly tituly Aa Ab Laut Chalen, Taal (1999), Hamara Dil Aapke Paas Hai (2000) nebo Albela (2001). V nich se setkávala s mužskými hvězdami Akshayem Khannou, Anilem Kapoorem nebo Govindou. Tyto filmy jí přinesly určitou rutinu, zkušenost a v případě Taalu i zajímavé – a v rámci bollywoodského filmu převratné – téma diasporních Indů, které zpracoval Shubhash Ghai ve své volné trilogii počínaje Pardesem (1997) a konče Yaadeinem… (2001). Jedná se o téma, které je od půlky 90. let zpracováváno ve velkém množství indických filmů a různí tvůrci k němu přistupují různými způsoby. V Aa Ab Laut Chalen došlo například až k parodii newyorské indické komunity, v Albele se celý fenomén posunul tak, že Aishwarya sehrála dceru rakouského velvyslance v Indii a indické novinářky z Malagy. A Hamara Dil Aapke Paas Hai reaguje na vliv Západu minimálně tím, že je oběti znásilnění (Aishwarye) umožněn návrat do života, ačkoli její okolí s tím má zásadní morální problém. Aishwarya všemi těmito filmy proplula jako samostatný fenomén – ač některé z nich již byly zapomenuty, ona sama zůstala v čele žebříčku popularity a její rejstřík rolí se dále rozšiřoval.

Svou první cenu Filmfare za hlavní roli získala Aishwarya za Hum Dil De Chuke Sanam (1999), esteticky převratný film Sanjaye Leely Bhansaliho, jednoho z nejvýraznějších bollywoodských auteurů a zcela zásadního režiséra pro její herecký rozvoj. Bhansali stojí na opačném konci filmového spektra než Ratnam – jeho filmy se vyznačují opulentní okázalostí, sklonem k melodramatu a teatrálním zobrazením emocí. Hum Dil De Chuke Sanam bylo navíc provázáno s tehdejším Aishwariyiným vztahem se Salmanem Khanem, který v tu dobu vrcholil a za pozornosti médií o tři roky později dospěl až ke svému hořkému konci. Nicméně Aishwarya tu po boku Salmana Khana a Ajaye Devgana dozrála k dalšímu stupni svého profesionálního herectví. Zejména její kreace Nandini a série vynikajících hudebních čísel přinesla filmu kýženou pozornost a celou kolekci významných cen. Na tento úspěch Bhansali navázal svou moderní verzí Devdase (2002), románu Sharata Chandry Chatterjie z roku 1917, a Guzaarishem (2010) – oba filmy lze přitom považovat za absolutní vrchol Aishwaryiny kariéry. Za svou Paro v Devdasu Aish získala druhou Filmfare a v očích mnohých se vyrovnala Suchitře Sen z proslavené verze Bimala Roye z roku 1955.

Aishwarya v Devdasovi  stanula po boku Madhuri Dixit a Sharukha Khana, královny a krále bollywoodské herecké smetánky. A i když se mohlo zdát, že pár Devdase a Paro tvoří hlavní téma celého vyprávění, hořkosladký úděl prostitutky Chandramukhi (Madhuri Dixit) odolal i té nejostřejší kritice a vrcholným hudebním číslem celého filmu byla zrcadlová choreografie Madhuri a Aishwarye v písni Dola Re Dola. Bohužel ale od té doby neměly tyto dvě divy příležitost svou společnou chemii znovu oživit na plátně.

Po boku Abhisheka Bachchana

Se svým pozdějším manželem Abhishekem Bachchanem, synem veleslavného Amitabha Bachchana, si Aishwarya zahrála již v roce 2000 ve filmu Dhaai Akshar Prem Ke. Po propadáku Kuch Naa Kaho (2003) se spolu oba herci měli objevit ve filmu Bluffmaster! (2007), ale hlavní ženskou roli nakonec obsadila Priyanka Chopra.

Umrao Jaan (2006), druhá významná adaptace stejnojmenného románu, přinesla potěšení lačným divákům Devdase, kteří znovu toužili vidět Aishwaryu v přehršli drahých šperků a zdobených sárí, jak řeší milostné dilema směřující k tragickému konci. A ačkoli film Jyoti Prakashe Dutty nevyšel vstříc všem diváckým očekáváním a kritika jej hodnotila daleko hůře v porovnání s předchozí,  „umělečtější“ verzí z roku 1981, pomohl alespoň oživit polozapomenutý žánr kurtizánského filmu. Celý snímek je mimochodem očividně realizován se silným akcentem na Aishwariyiny scény a skvostná taneční vystoupení, zatímco s ostatními herci se zachází, jako by byli víceméně nepotřební.

Premiéru akčního blockbusteru Dhoom 2 (2006), v němž  postavy Aishwariye a Abhisheka stojí na opačných stranách zákona, provázel mediální skandál kolem zdánlivě nepodstatné scény polibku mezi Aishwaryou a Hrithikem Roshanem, kterou část konzervativního publika považovala za nemravnou. Silná reakce bulváru se strhla především proto, že reálný vztah Aishwariye a Abhisheka v tu dobu vrcholil a Hrithikova manželka Sussanne si k celé věci neodpustila několik komentářů. Aishwarya zpětně celý mediální ohlas zhodnotila jako neúnosný a prohlásila, že k podobným experimentům se už nechce vracet. Hindský film je totiž mimo jiné proslaven absencí milostných scén, jež jsou obecně nejčastěji nahrazovány tanečními čísly nebo alespoň hudebními montážemi, skrze které se v naraci posouvají vztahy hlavních hrdinů.

Mughalskou královnou

Zcela samostatnou kapitolu ve filmovém obraze herečky Aishwarye Rai tvoří také velkolepý pohádkový opus Jodhaa Akbar (2008) Ashutoshe Gowarikera. Gowariker zhodnotil ve svém výpravném díle párování Aishwarye s Hrithikem Roshanem (jenž je, co se týče image, její mužskou obdobou), kde tato dvojice ztvárnila mughalského panovníka a rádžpútskou princeznu z 16. století jakožto pradávné archetypy rozdílnosti lidských povah. Celý příběh je ostatně metaforou o toleranci a porozumění, jen je velmi chytře protkán klasickými pohádkovými situacemi, v rámci nichž například král přestrojen za měšťana poprvé od svého lidu uslyší pravdu o své zemi nebo si musí znovu najít svou nevěstu mezi dívkami zahalenými ve stejném závoji.

Jodhaa Akbar těží z opulence dosahující až Bhansaliho úrovně, je nenásilně didaktickým příběhem o mezináboženské toleranci a zároveň zcela uspokojujícím spektáklem pro diváky lačné po vyhlášené Roshanově muskulatuře a Aishwaryině spanilosti. Aishwarya už v té době měla za sebou role akčních hrdinek, a tak zde může vystupovat také jako protipól pasivních princezen a připojit se do rodiny Nezbedných pohádek (u nás podle Josefa Lady) s opačnými genderovými znaménky.

Partnerství Aishwarye a Hrithika na plátně zatím vyvrcholilo ve třetím Aishwaryině filmu pod Bhansaliho taktovou, v kosmopolitním Guzaarishi (2010), který vynikajícím způsobem čerpá z portugalské koloniální architektury, tabuizovaného tématu eutanazie a absolutního potlačení kultu těla Hrithika Roshana, jenž je tu upoután na lůžko. Aishwarya zde hraje jeho obětavou ošetřovatelku. Guzaarish, ač velmi ambiciózní, nedosáhl na mnoho ocenění a stal se určitou hořkosladkou tečkou v profesionální kariéře Aishwarye před jejím těhotenstvím. Nicméně ona sama tu opět posunula možnosti svého herectví do nových výšin. Jako distingovaná sestra, mající na srdci jen zmírnění bolesti svého pacienta, sehrává přepestrou emoční škálu, která je korunována citovou explozí v podobě neočekávaného tanečního představení, jež se zároveň stává vrcholem života jejího pacienta.

Pod taktovkou Rituparna Ghoshe

Výjimečnou pozici ve filmografii Aishwarye zaujímají dva filmy režírované bengálským auteurem Rituparnem Ghoshem. Za hlavní roli v Chocker Bali (2003) Aishwarya odmítla vzít honorář, nosila tmavě hnědé čočky a nechala se nadabovat Sreelou Majumdar (jelikož neovládá bengálštinu). Do světa bengálské kinematografie, zcela odlišné od té hindské, přešla po fenomenálním úspěchu Devdase a dokázala tak, že její herecké schopnosti jsou velmi variabilní. Film natočený podle román Sůl v očích Rabíndranátha Thákura se zcela vymyká stylu velkých indických filmových center a svým zaujetím pro témata koloniálního světa a údělu vdov v jihoasijské společnosti velmi připomíná slavnou „trilogii živlů“ Deepy Methy.

Chocker Bali byl dokonce uveden 7. července 2004 na MFF v Karlových Varech. A hned dva dny poté mohli jeho návštěvníci zhlédnout i Plášť do deště (Raincoat, 2004). Jednalo se o první Ghoshův film v hindštině a Aishwarya se v něm znovu objevila vedle Ajaye Devgana, jejího vždy smířlivého partnera už od dob Hum Dil De Chuke Sanam (1999). Struktura vyprávění Pláště do deště připomíná vynikající divadelní hru, která za pomoci vytříbených dialogů dvou přátel odkrývá jednu vrstvu dramatu za druhou. Jedná se ostatně o adaptaci  The Gift of the Magi (1906) O. Henryho přenesenou do současného Bengálska. Hrdinové Neeru a Mannu se už dlouhá léta neviděli a vzájemně si láskyplně lžou o svých životech; katarze přijde s dlouhotrvajícím deštěm, proti kterému je obranou jen ten plášť, který se zároveň stává metaforou pro jejich nenaplněné sny a touhy. V tomto snímku Aishwarya dosáhla vrcholu, pokud jde o role mimo svět komerčních blockbusterů. Je natolik autentická ve své neohrabanosti a neotesanosti, že je jen velmi těžké si ji spojit s tváří a osobností propagující světové značky.

Uvažovalo se i o další spolupráci Aishwarye a Ghoshe, ale myšlenky na nový remake snímku Devi Chowdhurani (1974) brzy zhatila zpráva o jejím těhotenství.

Když Aishwarya mluví anglicky

Moje velká indická svatba (Bride & Prejudice, 2004), adaptace románu Jane Austenové Pýcha a předsudek (1813), se stala mezníkem pro doslovný export Aishwarye na Západ. Tehdy se prolomil zájem o její osobu a byl čas zúročit aktiva získaná projekcí Devdase v Cannes. Nejlépe celou situaci ilustruje její vystoupení v Noční show Davida Lettermana. De facto vystihuje také celý fenomén postupného chápání „té věci jménem Bollywood“, protože nesmíme zapomínat na tehdy stále ještě velmi čerstvý globální průlom indického filmu, který na sebe po dlouhých letech od Matky Indie (1957) znovu velmi výrazně upozornil až s Lagaanem – tenkrát v Indii (Lagaan, 2001) Ashutoshe Gowarikera.

Nicméně z Mojí velké indické svatby se nestal nezapomenutelný film a kromě svého stěžejního úkolu uvést Aishwaryu na Západě nezabodoval ani natolik, aby se přiblížil předchozímu úspěchu režisérky Gurinder Chadhy, která slavila nečekaný úspěch s Blafuj jako Beckham (Bend It Like Beckham, 2002). Na druhou stranu  na pozadí těchto událostí Aishwarya prošla velmi zajímavým procesem – kvůli roli Lality (upravená jména variovala originální postavy z románu, v tomto případě Lalita odkazovala na přezdívku Lizzy Elizabeth Bennetové) přibrala, aby více vypadala jako normální dívka a ne jako modelka. Opačná situace nastala kvůli roli Sunehri v Dhoomu 2 (2006), kdy zase musela výrazně ubrat na váze. Ale toto všechno jako by bylo rázem zapomenuto, když krátce po porodu své dcery Aradhye vystoupila Aishwarya v Cannes a velmi se diskutovala její profesionální disciplína vzhledem k poporodním kilům navíc.

V současné době je už znovu v pracovním procesu, fotí a natáčí reklamy, aktuálně zejména pro šperky Kalyan Jewellers a kosmetickou firmu L’Oreal; nicméně vzhledem k téměr dvaceti letům, které tráví ve veřejném životě, je nutné, aby stále hledala své současné místo na slunci.

V tomto smyslu jsou pominutelné všechny další filmy, ačkoli nikoli nutně špatné, které realizovala v čistě anglosaském prostředí v rámci setrvačného procesu po Mojí velké indické svatbě. Královna koření (The Mistress of Spices, 2005) byl maličký film přinášející jiné hledisko na indickou komunitu v San Franciscu, Vyprovokovaná (Provoked: A True Story, 2006) rekonstruovala skutečný příběh Kiranjit Ahluwalie, který sepsala v autobiografické knize Circle of Light (1997) a který byl příležitostí pro nevšední herecký koncert Aishwaryi a Mirandy Richardson, dvojice hereček, jež nemohou být více odlišné a zároveň se tak výtečně doplňovat.

Na závěr pak přišly dva žánrové filmy – Poslední legie (The Last Legion, 2007) a Růžový panter 2 (The Pink Panther, 2009) – které čerpaly zejména z Aishwaryiny exotičnosti. V Poslední legii se stala bojovnicí a partnerkou Colina Firtha, v novodobém sequelu Růžového pantera se přiřadila k mezinárodním uchvatitelům slavného diamantu.

Aishwarya jako „item girl“

Tzv. item numbers (popř. item songs) jsou svérázné hudební scény, které většinou nejsou motivovány filmovým vyprávěním a v nichž se objevují různé populární tváře. Aishwarya si v takových klipech zahrála mnohokrát a  pokaždé na sebe strhla takovou pozornost, že zastínila regulérní hvězdy filmu. Malý telugský film Ravoyi Chandamama (1999) se připomíná jen kvůli Aishwaryině lesku, historické drama 23rd March 1931: Shaheed (2002) během její písně připomíná její bollywoodský debut po boku Bobby Deola. Postava desperáta v Shakthi: The Power (2002), hraná Shahrukhem Khanem, si vysnívá skutečnou Aishwaryu na základě jejího mediálního obrazu a ona se mu opravdu zjeví ve snu. Aishwarya tedy hraje samu sebe. A konečně Bunty Aur Babli (2005) je film, v němž Aishwarya tančí společně se svým budoucím manželem i tchánem na proslavenou píseň Karja Re navzdory nepřítomnosti hlavní hvězdy Rani Mukherjee. Tato slavná scéna se později stává také středobodem série živých vystoupení, které Bachchanovi společně absolvovali v příštích letech.

Bořitelka hranic filmových i kulturních 

Aishwarya Rai Bachchan není jen nevšedně tvárnou herečkou, jež v letech 1997-2010 prošla různými světovými kinematografiemi, ustála babylónské zmatení jazyků a vypilovala své taneční nadání. Je také modelkou, humanitární aktivistkou a především tváří, která ve světě reprezentuje moderní Indii. Její návrat do veřejného života po pauze vynucené péčí o rodinu je očekáván s velkým nadšením, ale Aishwarya nechce nic uspěchat.

Díky manželskému svazku s Abhishekem Bachchanem se stala nesmrtelnou součástí jedné z nejvlivnějších bollywoodských rodin. A díky sérii anglosaských filmů potvrdila svůj mezinárodní status. Aishwarya Rai Bachchan je tak jméno osobnosti, která překonala kinematografické hranice.