Amerika podle Spikea Leeho

Publikováno: Milan Hain Publikováno dne: 14. července 2013 Rubrika: Světový film | Komentář : 0

RECENZE – KNIHA: Spike Lee’s America (David Sterritt, 2013) – MILAN HAIN –

Anglická verze recenze je dostupná zde / English-language version of the review is available here

Ve filmografii amerického režiséra Spikea Leeho (narozen 1957 v Atlantě) vedle sebe najdeme jak kriticky uznávaná a komerčně úspěšná díla (Jednej správně / Do the Right Thing, Malcolm X, 25. hodina /25th Hour nebo Spojenec / Inside Man), tak téměř bezprecedentní propadáky (Sex po telefonu / Girl 6, Nesnáší mne / She Hate Me nebo Buffalo Soldiers: Odvaha a přátelství / Miracle at St. Anna). Navzdory takto nevyrovnané kariéře není pochyb o tom, že Lee již více než 25 let patří k nejvýraznějším hlasům americké kinematografie. Jeho záběr je navíc mimořádně široký: od hraného filmu přes dokument až po videoklipy, reklamy a televizní seriály. Ve svých dílech se už dávno nevěnuje pouze afroamerické problematice, ale vyjadřuje se k různým aktuálním problémům, které sužují americké občany napříč rasami a třídami.

Kniha význačného kritika a univerzitního pedagoga Davida Sterritta se pokouší odhalit, jakou osobní vizi Spojených států amerických vlastně snímky Spikea Leeho divákům předkládají. Sterritt chronologicky sleduje režisérovu kariéru od studentských začátků přes přelomová díla Ona to musí mít (She’s Gotta Have It, 1986) a Jednej správně (1989), ambiciózní biografii Malcolm X (1992), nedoceněné tituly Dlouhá jízda (Get on the Bus, 1996) či Bamboozled (2000), až po nedávno uvedené Buffalo Soldiers: Odvaha a přátelství (Miracle at St. Anna, 2008) a Red Hook Summer (2012). Kromě produkčních historií či diváckého a kritického přijetí se autor snaží postihnout myšlenkový vývoj, jakým filmy Spikea Leeho prošly. Jednou z rozpoznaných vývojových tendencí je například posun od rasové problematiky, zpracované v režisérových prvotinách s angažovaným zaujetím, k rozmanitějším látkám, jež s životem Afroameričanů nemusejí přímo souviset (například Krvavé léto v New Yorku / Summer of Sam, 25. hodina nebo Spojenec). Ať už však analyzované filmy zpracovávají jakýkoliv námět, jedno mají společné: na otázky, které ve svém průběhu pokládají, odmítají podávat jednoznačné odpovědi. I inscenačně nezvládnuté produkce Spikea Leeho tak mohou být intelektuálně stimulující.

Ze zaměření knihy (a ostatně i jejího názvu) je jasné, že na některé oblasti jednoduše nezbyl prostor. Například audiovizuálnímu stylu se Sterritt věnuje jen velmi okrajově, a to tehdy, pokud mezi užitými stylistickými prostředky a otázkami rasy, třídy a velkoměstského života vidí jasnou souvislost, kterou nelze opomenout. Stranou zůstávají i režisérovy aktivity mimo oblast hraného filmu, což je trochu škoda, vzhledem k tomu, že v jeho uměleckém portfoliu, zdá se, sehrávají stále význačnější úlohu. Přestože se autor sám přiznává, že jej tvorba Spikea Leeho dlouhá léta fascinuje, daří se mu vyvarovat se přehnaně adorujícího tónu a pojmenovat jak silné stránky, tak slabiny režisérova přístupu (do druhé skupiny patří například neschopnost vytvořit plastickou ženskou postavu). Kniha nepřináší žádný přelomový pohled na dílo Spikea Leeho, ale díky jasnému tematickému vymezení, logické strukturaci a čtivému jazyku může fungovat jako ideální úvod do jeho rozsáhlé tvorby.