Zde se nacházíte: 25fps » Festivaly a přehlídky » Hudba a výtvarné umění jako základ pro autorskou animaci

Hudba a výtvarné umění jako základ pro autorskou animaci

Hudba a výtvarné umění jako základ pro autorskou animaci
FESTIVALY: AniFest – MARKÉTA GIBLOVÁ –

Program porotců na Anifestu

Krom soutěžních a ryze audiovizuálních bloků jsou součástí AniFestu tzv. Programy porotců. Festivaloví porotci představují svou tvorbu a součástí pásma jsou i poloprofesionální diskuze – ne že by byla sekce určena pouze tvůrcům, ale od nich obvykle přichází z publika největší iniciativa a podněty k debatě.

Letošní ročník byl zasvěcen rytmu a hudbě, což se odráželo i ve výběru hlavní poroty – Britka Kate Anderson se proslavila svou spoluprací s manchesterskou folkovou zpěvačkou Liz Green (ta  byla mimochodem na festivalu také přítomna a odehrála v Teplicích koncert). Hudbu jakožto svou zásadní inspiraci zmiňují i dva mužští porotci – Thomas Bartels a Max Hattler. Na jejich příkladě je navíc možné představit dva extrémy, co se přístupu k technologiím týče.

Starší Thomas Bartels vystudoval malbu na Akademii výtvarných umění v Braunschweeigu a umělecké vzdělání se silně projevuje v jeho filmech. O nich koneckonců prohlásil, že se jimi snaží navozovat podobné prožitky, jaké v člověku vyvolává malba, ale zároveň operuje s médiem coby manipulátor času. Bartels pracuje striktně s analogem – základní 8mm či 16mm materiál zvětšuje na 35mm formát a ten následně upravuje na animačním stole, filmovou surovinu si dokonce někdy i sám vyvolává.

Základem pro jeho práci jsou přesně naplánované protokoly story-boardů, které slouží  následnému pečlivému počítání políček, výrazným prvkem jeho filmů jsou totiž i několikanásobné expozice a používání filmových masek. Stěžejním motivem jsou smyčky, kolikrát až nesnesitelně dlouhé a iritující. (Například Perpetuum mobile je založený na úžasně vtipně jednoduchém nápadu dvou černobílých postav v pozitivu a negativu, které si navzájem dlouhé minuty podávají láhev, která je díky změně spektra náhle opět plná). Zbytečné nastavování na jednu stranu unavuje divákovu mysl, na stranu druhou ale často zapůsobí až hypnotickým dojmem a mantra opakování začne vyvolávat trans. To kolikrát podporuje i tematičnost záběrů – přestože jsou Bartelsovy snímky nenarativní, hned dvěma filmům dominuje montáž vysypávání pískových mandal a každodennost života Indie, který je přece jen spirituálnější než ten západní.

Německý animátor diváky donutil přemýšlet nad hranicí mezi animovaným a experimentálním filmem a v prostředí události filmové projekce připravil svým nekompromisním přístupem autorce tohoto článku jeden z nejsilnějších audiovizuálních zážitků posledních měsíců.

Mladý Brit Max Hattler naopak pracuje pouze s digitálním materiálem. K animaci ho dovedlo skládání elektronické hudby, které mu v kombinaci se zájmem o vizuální umění přestalo stačit. Stejně intuitivně, jako tvořil hudbu, postupuje i u svých filmů – impulzem je základní motiv, s nímž dále pracuje, vrství, přeměňuje a metodou pokus – omyl zjišťuje, zda bude fungovat. S německým kolegou ho spojuje nenarativnost, ale Hattler na rozdíl od Bartelse udělá i z běžných věcí denní potřeby odosobněné geometrické tvary. Barevné čtverce papírů jsou zachyceny na digitální fotoaparát a technikou stop-motion rozpohybovány po desce stolu. Zůstávají ale „pouhým“ tvarem čtverce, stejně jako hrnek zabraný z přímého nadhledu neevokuje nic jiného než kruh. Reálně nepůsobí ani detaily lidského těla, ze kterého digitalizací zrychleně vyrůstají vlasy či chlupy, aby se později staly jakýmisi nezřetelnými tenkými objekty, plujícími fantaskní krajinou zvětšených šupin lidské kůže. Základem jsou dvourozměrné tvary, které se kupí, variují a množí. Výrazným členěním barev se buduje specifický krasohledový prostor s hloubkou, aby se následně sám rozbil zpět do plochých dvou rozměrů.

Plátno nebo obrazovka počítače nejsou jedinou možností, jak Hattler zprostředkovává svá videa, neméně zajímavým médiem  pro  projekci je plocha stříkajícího proudu vody kašny, která jednoduchým geometrickým tvarům svým charakterem vtiskne punc neobvyklé mappingové události. Byl-li Bartels příjemným překvapením, že klasická analogová cinefilie ještě nevymizela, pak mladý Brit představil nové trendy a možnosti, kudy se v současné animaci ubírat.

Print Friendly, PDF & Email

Autor

Počet článků : 6

Zanechte komentář

© 2012 25 fps, z.s.

Zpět nahoru