Zde se nacházíte: 25fps » TV » Kniha o televizi

Kniha o televizi

Kniha o televizi

RECENZE – KNIHA: Kniha o televizi (Jeremy Orlebar; Nakladatelství Akademie múzických umění v Praze, 2012) – JANA JEDLIČKOVÁ –

Přestože je televize už od svého masového rozšíření v 50. letech minulého století jedním z nejvlivnějších, ne-li právě tím nejvlivnějším médiem planety, akademické pozornosti se jí začalo dostávat až v 70. letech. Přestala být pozvolna nahlížena výlučně jako producent zábavy pro pasivní a hloupé diváky a teoretici se přesunuli od estetického hodnotícího chápání televizního obsahu k jeho analyzování z hlediska kulturních a sociálních vlivů. Takováto situace se ovšem týká především zahraniční akademické obce. V České republice televizní studia stále postrádají své unikátní místo na univerzitách a jsou často, pokud vůbec, nucena se dělit o pozornost studentů s dalšími obory, především s filmovou vědou a mediálními studii, kde je televizi věnován minimální prostor.

Protože je sledování televize hluboce zakotveno v každodenním životě, má obor televizní studia také silnou návaznost na studium sociologie kultury. Sociologický proud televizního bádání se věnuje televizi v kontextu politické kritiky sil sociální kontroly, jelikož institucionálně a průmyslově determinovaná televizní tvorba může být nahlížena jako nositel ideologických hodnot. Díky tomu, že analyzuje televizi jako jeden z prostředků dodávajících význam sociálnímu životu, a díky tomu, že zkoumá, jak jsou v televizi zobrazovány a probírány aspekty současné společnosti, může obor televizních studií svým sociologickým zaměřením přispívat k sociální a politické vzdělanosti.

Celkovému stavu neexistujících českých televizních studií bohužel také odpovídá dostupnost jakéhokoli relevantního materiálu z oblasti teorie a praxe televize. Výjimkou jsou prakticky zaměřené manuály konkrétních profesí či tzv. průvodci televizními seriály. Za zmínku stojí např. také stojí kniha o žánru sitkomu od Václava Slunčíka. Pokud tedy hledáte nějaké relevantní informace o televizním médiu, ať už se jedná o poznatky teoretické či ryze praktické, v češtině jich najdete pomálu. Pokud se ovšem nebudete spoléhat na diplomové práce českých studentů a studentek ve velké míře vyrůstajících na televizních seriálech a snažících se svůj zájem akademicky prohloubit navzdory neexistenci oboru. Zarážející je i neochota českých nakladatelství a vydavatelství překládat bohatou zahraniční tvorbu, kterou by jistě leckdo velmi ocenil.

Jednou ze zářných a vítaných výjimek je právě kniha britského televizního autora, producenta a lektora Jeremyho Orlebara nazvaná jednoduše Kniha o televizi, jejíž překlad vznikl v minulém roce v Nakladatelství Akademie múzických umění v Praze. Ambiciózně znějící titul ukrývá poměrně ucelený teoretický i praktický pohled na televizi. Rozsah knihy ani její charakter už ovšem nedovolují ony informace systematicky a detailněji zpracovat. Důležitost knihy je tedy v českém kontextu nepopiratelná, ale chápat ji jako něco více než jen úvodní obecný vhled do tematiky televizního vysílání pro zájemce a začátečníky, by bylo přinejmenším přeceňováním onoho titulu.

Už prostor věnovaný jednotlivým tématům napovídá, že informace obsažené v Knize o televizi budou pouze povšechné a velmi zjednodušující. Snaha věnovat se všem aspektům současného televizního vysílání mnohdy vede ke generalizaci a místy bohužel i k matení čtenáře. Jistou nevýhodou jsou v tomto momentu příklady ze současného britského televizního vysílání. Nesporným kladem knihy je její aktuálnost. Orlebar se věnuje současné televizi, kterou neopomíjí vkládat do širokého kontextu. Vycházeje ze svých bohatých zkušeností, nejednou předkládá příklady seriálů a faktuálních pořadů, které jsou britskému divákovi notoricky známé. Bohužel, divák český, pokud se již delší dobu systematicky britskému vysílání nevěnuje, bude povětšinou tápat, jelikož česká média až na výjimky příliš nedrží krok se současnou zahraniční TV tvorbou. Stejný problém nastává při popisu systému vyučování televizních studií ve Velké Británii. V kontextu knihy se jedná o informaci specifickou pro danou zemi a ne vždy, stejně jako u příkladů z britské TV tvorby, je čtenáři zřejmé, že informace předkládané Orlebarem se týkají výlučně Británie. Celá řada zajímavých sdělení nemůže být jednoduše aplikovatelná na ostatní země.

Dalším problematickým místem se zdají být „odborné případové studie“, které mají spíše charakter referátu studenta prvního ročníku vysoké školy. Zavádějící informace a často až adorační postoj k danému tématu způsobují, že se čtenář nic netuše ocitá namísto v neutrálním informačním a analytickém textu uprostřed recenze tajného obdivovatele televizního seriálu. Absentuje tedy nejen kritická složka, ale na některých místech i postoj pokud možno neutrálního pozorovatele. Zmíníme-li zvolené výrazové prostředky, Orlebar sice volí srozumitelné vyjadřování jdoucí ruku v ruce s formou publikace, ale to bohužel někdy vede k nejednoznačné větné struktuře generující zavádějící významy. Nutno ovšem dodat, že Orlebar tyto momenty vyvažuje informacemi, chcete-li medailonky známých a vpravdě historických osobností a děl britského televizního prostředí, které nejsou v českém kontextu příliš známé.

A konečně, nepopiratelným kladem knihy je snaha pojmout jak televizní teorii, tak pro zájemce zaznamenat základní informace o vytváření televizních pořadů. Kromě kontextu britské televizní cenzury nebo žánrových proměn současné televize se můžeme dozvědět i o tvorbě programového schématu a na instruktážních ilustracích snadno pochopit pravidla a konvence natáčení televizního pořadu. Je ale třeba mít na paměti, že kapitoly jako Televize a zákon či Vysílání veřejné služby a Televizní regulace jsou informačně nepřenositelné do jiného kontextu právě pro svoji britskou unikátnost.

Kniha o televizi britského televizního praktika a teoretika Jeremyho Orlebara je z hlediska obsahového i grafického umně zpracovaným učebnicovým materiálem pro ty, kteří by se rádi televizi věnovali, ale ještě nejsou teorií ani praxí poznamenáni. Pro ostřílené praktiky a znalé odborníky z oblasti teorie televize nic zásadního nepřináší. Opomenout její důležitost v kontextu českých knih o televizním médiu by ale bylo přinejmenším trestuhodné.

Kniha o televizi

Jeremy Orlebar
překlad: Helena Bendová
editor: Zdeněk Holý
obálka a grafická úprava: Linda Dostálková, The Bestseller Creative Platform
sazba: Robert Konopásek
Nakladatelství Akademie múzických umění v Praze, 2012
213 stran, 1. vydání
flexovazba
Doporučená cena: 449 Kč
Knihu lze objednat zde

Print Friendly, PDF & Email

Autor

Počet článků : 77

Komentáře (1)

  • Helena Bendová

    V recenzi se třikrát tvrdí, že kniha je „zavádějící“, ale ani v jednom případě tam není žádný příklad, důkaz, argumentace (pominu-li velmi matoucí zdůvodnění „Orlebar sice volí srozumitelné vyjadřování, ale to bohužel někdy vede k nejednoznačné větné struktuře generující zavádějící významy“ – jak může být zavádějící kvůli tomu, že píše srozumitelně?). Jelikož jsem knihu překládala, jsem samozřejmě zaujatá, ale neberu autorce právo na kritický názor, jen jsem zvědavá, na čem se zakládá, názor bez argumentace nemá moc smysl. Třeba výtka proti tomu, že Orlebar je občas hodnotící, „zapálený“, je pro mě pochopitelná, i když ji nesdílím (umění nemůžeme z principu vnímat objektivně, existuje jen v rámci hodnotící subjektivní (re)konstrukce díla v jednotlivých myslích), stejně jako námitka proti příkladům v knize, jež Orlebar čerpá z britského prostředí (i když je podle mě podceňováním čtenáře myslet si, že nepochopí, že čte britskou knihu; navíc jsou do knihy přidané poznámky, které na odlišnost televizního prostředí a pojmů u nás a ve VB občas upozorňují).

Zanechte komentář

© 2012 25 fps, z.s.

Zpět nahoru