„Utíkej, Jasone! Utíkej!“

Publikováno: Jaroslav Stuchlý Publikováno dne: 13. července 2013 Rubrika: Komiks | Komentář : 0

RECENZE – KOMIKS: Darebák (Frank Miller, Simon Bisley) – JAROSLAV STUCHLÝ –

V ComicsCentru mají rádi Franka Millera. A my máme rádi ComicsCentrum.

Po úspěchu s digitální rekonstrukcí Drsné školy (o podklady požádalo dokonce americké nakladatelství Dark Horse) přichází další velkoformátový sběratelský kousek. Darebák (Bad Boy) spatřil světlo světa poprvé v roce 1997 jako plod spolupráce Millera (scénář) a britského výtvarníka Simona Bisleyho (Lobo, Sláine).
Ačkoli se nejedná o superhrdinský příběh ani drsnou městskou kriminálku, nelze říct, že bychom v Darebákovi nenašli typického Millera. Jenom se místo na kulisy a postavy musíme soustředit na ústřední myšlenku.

Mnohem více než s Daredevilem, Batmanem nebo Sin City má Darebák co společného právě s Drsnou školou. Zde se v paranoidním dickovském příběhu řešila otázka identity a nespolehlivosti paměti, což Miller zabalil do nonstop destruktivní akce. Darebák se (spektakulární) akce vzdává ve prospěch zvýraznění základních otázek lidské existence, které si klade titulní hrdina, malý chlapec Jason. V příběhu, který nic nevysvětluje, takže ponechává spoustu prostoru pro čtenářovy vlastní dedukce, je Jason permanentně na útěku. Prchá před lidmi, kteří se sice prohlašují za jeho rodiče, ale on sám jim nevěří, zápasí se svou pamětí, snaží se dobrat odpovědi na otázku, kdo vlastně je a co se kolem něj děje. Jeho opakované útěky směřují ze střeženého prostoru jakési komunity do vnějšího světa („za silové pole“), tam, kde nebude vystaven lékařským experimentům se svým mozkem. Můžeme se jenom dohadovat, že (vládou podporovaná?) komunita podrobuje dětské mysli děsivým pokusům za účelem vygenerování nového (poslušného a lépe kontrolovatelného) druhu lidské populace.

Jenže Jason se tomuto nátlaku vzpírá. A zde nacházíme Millerovo téma – silného jedince, svobodomyslnost, odmítnutí autoritářského režimu, který ve jménu „osvobození“ zakazuje a zotročuje, a hlubokou nedůvěru ve vztahu k vládním institucím, myšlenky, které lze vystopovat v celém jeho díle. V této souvislosti jistě vytane na mysli Millerovo angažmá v kampani proti cenzuře v comicsu.

Co se týká formální výstavby, jsme doma hned. Bez vnitřního monologu si snad Millerův scénář ani neumíme představit a typická repetitivnost (refrénovitost) nemá tentokrát jen podobu verbální, ale je přímo základním prvkem příběhové osnovy. V rytmu Jasonových pokusů o útěk, pronásledování a dalších experimentů se s drobnými variacemi opakují celé dějové sekvence. Simon Bisley (ve spolupráci s koloristou Angusem McKiem) tomuto horečnatému vyprávění vtiskl podobu nekončící noční můry. V ní mají lidskou podobu pouze ti, kteří se vydávají za Jasonovy rodiče, ostatní vypadají spíše jako mumifikovaní kyborgové s rudě svítícíma očima a s helmami wehrmachtu na hlavách. Tedy s čestnou výjimkou šéfky týmu, což je zase jedna z obvyklých Millerových sexistických fantazií.

Co tedy čtenář za svoje peníze dostane? Pečlivě digitálně restaurovanou comicsovou jednohubku (s bonusy v podobě Bisleyho obálek, skic a jedné Millerovy nové kresby), do sci-fi kabátku navlečený libertarianistický apel ve zvětšeném formátu, lahůdku, kterou si doopravdy vychutná hlavně sběratel a ortodoxní autorův fanoušek.

Pozornosti filmových fandů by pak neměl uniknout tento tříminutový kraťas Miguela Mesase (ve španělštině s anglickými titulky) natočený právě podle Millerova a Bisleyho Darebáka.