Clint Eastwood: Interviews

Anglická verze recenze je dostupná zde / English version of the review is available here

Letos mu bude osmdesát tři let, jeho režijní tvorba čítá přes třicet titulů a nevypadá to, že by toto číslo bylo konečné. Loni se navíc po čtyřech letech odmlky vrátil k herectví v režijním debutu svého „žáka“, dlouhodobého asistenta režie a producenta jeho filmů Roberta Lorenze Trouble with the Curve, který u nás aktuálně vychází na DVD a Blu-ray pod symbolickým názvem Zpátky ve hře. Již přes padesát let je Clint Eastwood veřejně známou personou. Během té doby se ze smluvního herce béčkových produkcí studia Universal vypracoval v hereckou a později i režisérskou ikonu a v současnosti platí za jednoho z nejváženějších žijících a stále aktivně tvořících autorských tvůrců americké kinematografie (byť sám sebe za autorského tvůrce nepovažuje).

Respektovanost jeho díla ostatně značí aktuální reedice knihy rozhovorů s Clintem Eastwoodem, kterou začátkem roku v rámci úspěšné série Conversations with Filmmakers vydalo americké nakladatelství univerzity v Mississippi. Sebrané rozhovory s Eastwoodem zde v roce 1999 vyšly jako jeden z prvních dílů této série a letos, po čtrnácti letech, jsou prvním svazkem, který se dočkal revize a aktualizace. Jak editoři knihy Robert E. Kapsis a Kathie Coblentz poukazují v úvodu, za tu dobu se Eastwoodovo dílo nejen rozrostlo, ale v jeho domovině prošlo i markantní změnou z hlediska recepce. Není tajemstvím, že Eastwood měl vždy větší respekt u evropského publika a tamních kritiků (ostatně byly to i evropské spaghetti westerny Sergia Leoneho, které pro jeho kariéru představovaly klíčový zlom).

Kapsis s Coblentz konstatují, že v době, kdy Clint Eastwood: Interviews koncem devadesátých let poprvé vyšly, jej spousta Američanů navzdory více než dvaceti filmům, které režíroval, stále ještě vnímala jako ikonického herce, jenž fušuje do režie, což tehdy nezměnily ani čtyři oscarové sošky (včetně nejlepší režie a filmu) za Nesmiřitelné (str. xvi). Kniha rozhovorů tak zachycovala zajímavý rozkol mezi kritickou reflexí jeho díla v Americe a Evropě. Zatímco domácí kritikové se stále zabývali spíše jeho statusem populární filmové hvězdy, ti evropští věnovali větší pozornost jeho režijním úspěchům a v souvislosti s tím mu kladli mnohem zvídavější otázky. Z toho důvodu téměř polovina textů z původní edice pocházela z evropských zdrojů. Aktuální reedice naopak výrazně upřednostňuje texty americké provenience: ze šestadvaceti rozhovorů je pouhých devět od evropských autorů, přičemž ze dvou třetin je kniha tvořena novými materiály (soupis vynechaných textů z původní edice následuje za úvodní kapitolou).

Není těžké si představit složitost úkolu, před který byli editoři knihy postaveni – od roku 1971, kdy Eastwood režíroval svůj první film Zahrajte mi „MISTY“ a do nějž je datován první rozhovor publikace, byl o Eastwoodovi publikován nespočet článků. Vybrat reprezentativní a zároveň co nejkomplexnější vzorek textů, které by se vzájemně nedublovaly, jistě nebylo jednoduché. Kapsis s Coblentz však na každý pád uspěli. Není to jen proměna kritické recepce Eastwoodova díla, kterou jejich kniha demonstruje, ale i jistá obměna konceptu některých stěžejních motivů jeho tvorby, zejména s Eastwoodem nejvíce asociovaných témat hrdinství a násilí. Nepřehlédnutelné jsou i jím v poslední dekádě nastolené genderové otázky (mj. v oscarovém snímku Million Dollar Baby). Mezi aspekty zohledňovanými v nově přidaných rozhovorech jsou i hudební aranžmá jeho filmů, v nichž se sám angažuje od Tajemné řeky, či diskuze nad jeho rolí producenta, které se rozpoutaly poté, co na oscarovém klání v roce 1995 získal Cenu Irvinga Thalberga.

Podstatným přínosem publikace je rovněž pro každého jejího čtenáře možnost mezi řádky snadno vyčíst a vydedukovat režisérovu tvůrčí filozofii (tzv. Eastwood touch dle Pascala Mérigeaua, autora jednoho z Eastwoodových profilů publikovaného v první edici). V případě člověka, který se sám nakrátko angažoval v politice (v letech 1986–1988 byl starostou kalifornského městečka Carmel) a který byl ve spojitosti s filmy Gran Torino (2008) a Invictus: Neporažený (Invictus, 2009) nazýván „obamovským režisérem“, čtenář v knize jistě uvítá i jeho názory na společenskopolitické otázky.

Oceněníhodná je i různá povaha zdrojů jednotlivých textů v knize, které se neomezují pouze na klasické rozhovory a portréty Eastwooda z populárních či odborných filmových časopisů a knižních publikací, ale nabízí například přepisy jeho vystoupení v televizi či rozhlase. Jednotlivé texty ostatně neodhalují jen osobnost Clinta Eastwooda, ale i jejich autorů, kteří do nich vnášejí vlastní ideologický rámec – nejpatrnější je to zejména v profilově zaměřených článcích balancujících mezi seriózností a bulvárnějším ražením (viz poněkud mýtotvorný text Petera Biskinda).

Tak jako celá série Conversations with Filmmakers je i tento dílčí svazek záslužným a smysluplným publikačním počinem, za nímž stojí pečlivá práce zkušených editorů. Mohu jej bez váhání doporučit úplně všem.

Clint Eastwood: Interviews, Revised And Updated

Robert E. Kapsis, Kathie Coblentz (eds.)
University Press of Mississippi, 2013
304 str.
kniha je k dostání na webových stránkách vydavatele