Kick-Ass vám nakope zadek. Už podruhé

Publikováno: Jaroslav Stuchlý Publikováno dne: 31. července 2013 Rubrika: Komiks | Komentář : 0

KOMIKS – RECENZE: Kick-Ass 2: Nářez 2 (Mark Millar, John Romita, Jr.) – JAROSLAV STUCHLÝ –

Protože se mi zdá, že jsme o tvorbě comicsového scenáristy Marka Millara dosud nereferovali, na úvod jen upozornění: Mark Millar není Frank Miller! A mnohem blíže než k duchovnímu otci série Sin City má tento skotský rodák k Iru Garthu Ennisovi. S autorem Hitmana nebo Bandy má společnou obsesi v programovém podvracení superhrdinského žánru. Například východiskem Supermana: Rudé hvězdy je skutečnost, že malý Kryptoňan nepřistál ve Spojených státech, nýbrž na sovětské Ukrajině. Ultimates jsou výtečným, psychologicky propracovaným zmocněním se populárního fenoménu Avengers. Mrtvý nebo živý prohlašuje rovnou všechny superhrdiny za zlikvidované a noří se hluboko do světa superpadouchů, ovládajících svět (a nejen ten náš). No a pak tu máme samozřejmě Kick-Ass. Tento comics zpopularizovalo zejména uvedení jeho filmové adaptace (2010, režie Matthew Vaughn), a zároveň potvrdilo problém, na jaký v souvislosti s převodem Millarových děl na plátno upozornil již film Wanted (2008, rež. Timur Bekmambetov). A sice že Millarovy scénáře jsou příliš úchylné, rozuměj: násilnické, vulgární, sexuálně otevřené, na to, aby prošly bez hollywoodské uhlazovací kúry. Mimochodem, Kick-Ass dopadl v tomto směru o něco lépe. Wanted má s Mrtvý nebo živý společné jen jméno hlavní postavy a náznak zápletky, jinak jde o učebnicový příklad toho, jak jde film ve své vstřícnosti k většinovému publiku hodně proti duchu předlohy.

Tolik tedy alespoň ve stručnosti o autorovi. Co se týká děje prvního comicsu Kick-Ass, ten patrně znáte ze zmíněného filmu, takže se před uvedením pokračování (premiéra je stanovena na 22. srpen) pojďme podívat na (opět) nekompromisní Millarovu předlohu. V závěru prvního comicsu citoval Chris Genovese alias Zuřivec Jokera a sliboval Davidu Lizewskému alias Nářezovi strašlivou pomstu. A tak zatímco se dívenka Mindy alias Zabijačka snaží vést normální život podle přání své matky a nevlastního otce, Nářez se přidá k čerstvě založené Věčné spravedlnosti, spolku obyčejných lidí, kteří se z nejrůznějších důvodů coby okostýmovaní „superhrdinové“ snaží bojovat za právo a pořádek. Pak se však (pod novou identitou) objeví Chris v čele svého týmu padouchů a vše směřuje k finální holomajzně na Times Square.

Stejně jako první Kick-Ass (a vůbec všechny Millarovy superhrdinské comicsy), také pokračování je prošpikováno inteligentními vtipy a trefnými sebereflexivními postřehy. Humor často vychází ze spojení žánrových klišé (budujeme superzákladnu) s přízemními problémy, které by ve vážně míněném díle byly nemyslitelné (žralok v akváriu chcípl a navíc tu nemáme ani hajzl). Kresba Romity, Jr. je vynikající a díky koloristům na těch správných místech barevně exploduje. Překladatel Darek Šmíd se opět vytáhl s převodem těch nejneuvěřitelnějších vulgarismů. Bohužel, Millar to tentokrát dle mého názoru přehnal se snahou šokovat. Zatímco Kick-Ass byl zábavný v tom, jak loser David, otloukánek bez jakýchkoli schopností, frustrovaný tím, že svět nevypadá jako na stránkách comicsů, navlékl kostým a za pomoci tvrdě vytrénované Zabijačky přes nemalé oběti a fyzické utrpení nakonec zlikvidoval gang mafiána Genoveseho, ve dvojce jde povětšinou o brutální akci (střílení do malých dětí) a samoúčelné nechutnosti všeho druhu (konec plukovníka Pravdy, hromadné znásilnění) bez zakotvení v řádně propracované zápletce. Jasně, je to pořád zvráceně zábavné, ale čeho je moc, toho je příliš a občas jsem se uchechtl s nepříjemným pocitem, zda bych neměl uvažovat o návštěvě nějakého psychologa. Za vůbec nejvtipnější moment považuji Nářezův rozhovor s Doktorem Gravitace, kde náhle vytryskne Daveova naivita (a přeneseně naivita všech comicsových fandů, kteří by rádi uvěřili v prolnutí fikčního a reálného světa). A když se na poslední stránce pátého sešitu podívá Mindy přímo na čtenáře a se slovy: „Tak jedem, vy čuráci“ se konečně změní v nelítostnou Zabijačku, je to zásadní moment (podobný krutě cynickým posledním dvěma stránkám Mrtvý nebo živý), který ve filmu (soudě dle traileru) zdaleka tak nevyznívá.

Kapitolou samou pro sebe je předmluva režiséra Joea Carnahana. Tvůrce filmů jako Narkotika, A-Team nebo Mezi vlky se totiž dopustil jednoho z prohřešků, s nímž se v předmluvách, doslovech nebo recenzích můžeme setkat, a sice napodobení stylu díla, o němž se referuje. Vždycky je to laciné, ale v Carnahanově případě navíc velice nucené a trapné. Doporučuji raději přelistovat a věnovat pozornost galerii alternativních obálek.

Zda považujete Millara za scenáristického boha, nebo vážně narušeného člověka, který má to štěstí, že mu platí za to, zač by méně talentovaný jedinec skončil v lékařské péči, nechám na vás. Osobně jsem (i přes zmíněné výhrady) rád, že CREW v příštím roce neuhne před Zabijačkou, comicsem, v němž se Millar a Romita, Jr. blíže věnují populární postavě Mindy MacCreadyové v onom mezidobí mezi Kick-Ass a Kick-Ass 2.