Zde se nacházíte: 25fps » TV » Sexpozice, Spartakus a mužský pohled

Sexpozice, Spartakus a mužský pohled

Sexpozice, Spartakus a mužský pohled

SERIÁL – BOOB TUBE DUDE – Ryan McGee: Sexposition, Spartacus, and the male gaze – PŘEKLAD DANIELA VYMĚTALOVÁ –

Jen málokdo by srovnával seriály Hra o trůny a Spartakus. Takové oddělování by nás ale nemělo překvapit hned z několika důvodů. Ač oba údajně spadají do stejného žánru, mají toho na první pohled pramálo společného. Stojí však za to se nad jejich souvislostí zamyslet právě teď, kdy končí druhá řada Hry o trůny a byla oznámena poslední, tedy třetí řada Spartaka. Zatímco Hra o trůny se pokouší o drsnější a realističtější přístup ke své vizi, Spartakus upřednostňuje přestylizovaný vizuální přístup s přílišným používáním greenscreenu. Oba nicméně mají zajímavý pohled na to, jak se v dnešní moderní době kabelovek ukazuje nahota na obrazovce. Všechny ty řeči o „sexpozici“ ve Hře o trůny jasně ukazují, že tento seriál považuje  nahotu za přirozenou součást svého světa. To nám trošku osvětluje Západozemí jako takové. Spartakus využívá tělo podobně, jenže způsobem, který je sice rozsáhlejší, ale potenciálně více limitující.

I když už diváky seriálu Hra o trůny unavují scény, ve kterých se ženy svlékají, zatímco muži  o něčem diskutují, jen hrstka se jich zamýšlí nad přítomností nahoty jako takové.  Spíše se  zabývají  výhodami, které jim přináší. Otázka, zda je potřeba, aby byla postava ve scéně nahá, nesouvisí tolik s jejím umístěním ve fiktivní říši Západozemí, jako spíš s jejím umístěním v rámci epizody. Divákům je již v tuto chvíli jasné, že nahota je součástí tohoto světa tolik jako prapory, které nosí rody ve válkách, jež se v říši odehrávají. Pokud se tedy neradi díváte na nahá poprsí, je pro vás tento seriál už předem ztracený.

Mylně se předpokládá, že nahota ve Spartakovi je oproti tomu obyčejná pornografie, obalená barvitým televizním seriálem. Podle tohoto názoru není nahota nedílnou součástí seriálového světa, nýbrž je určena ke dráždění spíše než k poznání postavy a/nebo příběhu. Pokud ale náhodou přepnete kanál na jednu z epizod a uvidíte dlouhý, zpomalený záběr lidí, kteří mají sex ve špinavém nevěstinci, nedá se vám vyčítat, že předpokládáte jen to nejhorší.

Nahota má ale ve Spartakovi několik funkcí. V jedné rovině vypovídá o choutkách postav, pro které je sex jen dalším způsobem, jak uhasit žízeň svého těla. (To, že jdou víno a sex v tomto seriálu tak často ruku v ruce, není žádnou náhodou.) Ve druhé rovině je sex instinktivním způsobem pro znázornění fungujícího citu jednoho ke druhému. Batiatus a Lukrécie byli příšerní lidé, kteří ale byli zároveň po uši zamilovaní jeden do druhého. Jejich častá kopulace pak byla vyjádřením této lásky. Obě roviny odrážejí způsob, jakým římská společnost v očích Spartaka pohlížela na uspokojení jako na něco, co se má ctít a opakovaně provozovat. Jejich tělo je jejich chrám, tedy místo smyslného uctívání. Ale stejně jako posvátné artefakty, i těla mohou být znesvěcena.

Velkolepost Spartaka spočívá ve třetí rovině, ve které je nahota chápána jako projev a vyjádření moci. Hra o trůny to dělá také, ale Spartakus tuto sféru rozšiřuje daleko za obzory jednoho z nejsledovanějších seriálů HBO. Když se bavíme o „sexpozici“, mluvíme o scéně, v níž je žena vysvlečená jako součást scenérie a slouží tak jako pozadí pro mužské postavy, které chrlí moudra, sdělují informace nebo případně odkrývají své slabiny. Teprve nás čeká scéna, ve které Cersei básní o historii svého rodu, zatímco se za ní její bratranec vysvléká. Slova v „sexpozici“ náleží muži. Náš zrak je ale připoután k ženě. Jemu patří náš sluch. Jí patří náš pohled.

Pohled kamery a tudíž i diváka se ve Spartakovi neupírá pouze na ženy, ale rovnoměrně padá také na muže. Lukrécie a Ilithyia mají stejnou moc nad svými otroky jako Batiatus, Glaber a další římští muži nad svými otrokyněmi. Spartakus láskyplně natáčí vyrýsovaná těla svých gladiátorů, ale těla těchto mužů jsou pro ně stejně tak silou jako vězením. Fyzická síla je jim k ničemu, když se musí vystavovat na večírcích pro římskou elitu, neschopni udělat cokoliv mimo vrtochy společensky výše postavených lidí. Je to seriál, ve kterém muži zpívají „Můj pták řádí dál“ jako národní hymnu mužnosti. Jejich falus je ale uvržen v poddanství, jakmile je jeho vlastník ovládán někým jiným.

Toto je pro většinu lidí na teoretické úrovni všechno v naprostém pořádku. Spartakus ale zachází ještě dál a ukazuje plnou frontální nahotu obou pohlaví na obou stranách mocenského žebříčku. Vidět Crixe podrobit se touhám Lukrécie je jedna věc. Vidět je dočista se svléknout se už pro některé z nás zdá být věcí zcela odlišnou. A tady se dostáváme do mnohem složitější, více vzrušující, ale také daleko problematičtější televize. Problematické právě proto, že diváci ani divačky nejsou natolik schopní zvládnout pohled na mužskou frontální nahotu v komerčním zábavném průmyslu. Pokud ji vidíme, tak většinou v ojedinělém kontroverzním kousku popkultury (jako například Hra na pláč) nebo slouží pro zasmání (KopačkyTýden bez závazků). Buď se diskuzi vyhýbáme, nebo se snažíme falickou potenci zneškodnit odvrácením zraku. Ve Spartakovi je ale ukazování nahoty nedílnou součástí vyjádření mocenské dynamiky ve hře. A mnoho lidí tento pohled jednoduše nesnese.

To samozřejmě zcela nevysvětluje velký nepoměr ve sledovanosti mezi Hrou o trůnySpartakem. První zmíněný má zhruba čtyřnásobek diváků oproti druhému. To ovšem nemůžeme zcela přisuzovat lidem, kteří se bojí pohledu na Hodorův… hodor. Zajímalo by mě ale, kolik lidí se bojí pohledu na exploatační nahotu ve Spartakovi a kolika je zkrátka nepříjemný fakt, že jakmile se ukáže kus kůže, scéna se rozdělí na několik úrovní. Muži neradi vidí pohled, který tak často upírají na ženy, odrážen zpět na ně. Spartakus ale zachází dál a posouvá sebe i diváky do mnohem nebezpečnějšího teritoria. Spartakus není o náznacích a jemném otírání jako film Šéfové na zabití, kde je sexuální obtěžování muže ženou k smíchu. Spartakus je ukázkou toho, jak moc spíše než pohlaví ovlivňuje způsob, jakým mohou být naše těla zneužívaná proti naší vůli. To neznamená, že pohlaví nehraje v tomto seriálu roli. Sotva je však jediným, rozhodujícím faktorem.

Abych mluvil sám za sebe, celkem mě vyděsila epizoda Znamení bratrství v sérii Krev a písek, ve které je na konci všem na odiv ukřižován vykastrovaný muž. Jen ten samotný pohled je šokující a znepokojující. Připadalo mi to příšerné, protože to byl mužský sexuální orgán? Možná trochu, mělo to ale méně co do činění s nějakým druhem psychosexuální paniky a více s psychosomatickou reakcí na promítaný obraz. Pohled na jeho uříznuté mužství nicméně slouží narativní a vizuální funkci. Ilithyia koneckonců toužila po stejném druhu moci, jakou měla Lukrécie nad Crixem. Ilithyia si tohoto muže, Segovaxe, vybrala jako svého osobního souložníka z velké části právě kvůli velikosti jeho penisu. To byl rozhodující faktor, díky kterému se stal jejím šampionem. A když Ilithyin plán jak využít Segovaxe k zavraždění Spartaka uvnitř Ludu selže, Segovaxova kastrace slouží jako výstraha stejně tak pro Ilithyii, jako pro zbytek otroků. Názorné? Rozhodně. Přehnané? Možná. Exploatační? Stěží. Je to ušito přesně na vyprávěcí styl Spartaka.

Podle vnitřní statistiky televizní stanice STARZ má Spartakus převážně mužské publikum. Není to ale naprostá většina, což naznačuje, že velká část těch, kteří sledují tento seriál, jsou ženy. To nám samozřejmě nepomáhá objasnit, kolik z nich souhlasí s rovnou příležitostí v otázce frontální nahoty a kolik z nich ji pouze toleruje kvůli jiným aspektům seriálu, jež se jim líbí. Při relativně nízkých číslech ale křížová tabulka také naznačuje, že jsou diváci ochotni na obrazovce sledovat muže stejně tak jako ženy. To odráží charakter seriálu. Spartakus dává s naprostým klidem zabrat oběma pohlavím, a to jak psychicky, tak fyzicky. Také je ale ochoten ukázat způsoby, jakými muži a ženy oslavují své životy skrze svá těla. Naevia se pomocí „Pomsty“ nesnaží uzdravit pouze svou mysl, ale i své tělo. Oba akty se prolínají. A na konci série může zaujmout místo po Crixově boku, které jí náleží. Tento pár se ale nemůže pohnout dál sám. To nemohou ani muži a ženy jako celek. Je to pro postavy celkem oči otevírající zážitek, i když má mnoho diváků problém Spartaka vůbec sledovat.

 

McGee, Ryan: „Sexposition, Spartacus, and the male gaze“. [on-line]. Boob Tube Dude, boobtubedude.com. 5. června 2012. Dostupné z WWW: <http://boobtubedude.com/index.php/2012/06/05/theories/sexposition-the-male-gaze-and-spartacus/>, čerpáno 14. ledna 2013.

Z anglického originálu s laskavým svolením autora přeložila Daniela Vymětalová.

Print Friendly, PDF & Email

Autor

admin
Počet článků : 383

Zanechte komentář

© 2012 25 fps, z.s.

Zpět nahoru