New York Times nastavují zrcadlo novinařině

RECENZE: Page One: Inside The New York Times (režie: Andrew Rossi, 2011) – TOMÁŠ VOVSÍK –

Page One: Inside The New York Times je svéráznou sondou do nitra proslulé mediální organizace. Nejedná se totiž o žádnou nudnou exkurzi, ale o bilancování smyslu novinařiny a analýzu její pozice v současné době překotných změn. Novinové tituly bankrotují kvůli nedostatku financí z prodeje inzercí a zároveň na scénu stále dravěji vstupují moderní technologie, které umožněním nových způsobů činností nahlodávají po léta ukotvované pilíře žurnalistiky.

Timesy jako by nevěděly, jakou pozici chtějí ve střetu starého a nového světa novinařiny zaujmout. Na jednu stranu se chlubí objemem digitálního materiálu a jeho návštěvností, na druhou stranu přesvědčivě dokazují, že jediná pravá žurnalistika je ta, kterou známe z minulosti. Zaměření na kvalitně zpracovaný obsah je však pod tlakem dravosti internetu a čelí například i takové výzvě, jakou je uvolnění tajných armádních informací přes WikiLeaks.

Mezi nejzajímavější témata dokumentu patří právě střet tradičního chápání žurnalistiky s revolučními způsoby práce prostřednictvím nových médií. Příkladem pokrokového redaktora Timesů je Brian Stelter, který pracuje s nejnovějšími komunikačními nástroji a čerpá z nejaktuálnějších informačních zdrojů. Kdo není na twitteru, je podle něj mimo hru.

Přesto lze však tušit, že je Stelter výjimkou a že New York Times spíše naplňují znaky staré školy. Jak to komentuje editor Bruce Headlam: „Stromy se stále kácejí a noviny se stále doručují.“ Porady jsou klasicky u kafe v zasedačkách, stoly žurnalistů jsou zasypány hromadou papíru a na stěně Headlamovy kanceláře visí plakát filmu Občan Kane.

Ztělesněním starosvětského novinářství v New York Times je vyléčený narkoman a současný mediální sloupkař David Carr. V jakési televizní diskusi zpochybní vizionářství zpravodajského webu Newser, který je založen na stručném přehledu důležitých zpráv. Podle Carra by z Newseru nic nezbylo, pokud by nerecykloval obsah velkých novin. Vždy totiž musí být někdo, kdo bude získávat autentické zdroje. Je na škodu, že nic takového v dokumentu téměř nevidíme. Účinkující redaktoři většinu času pracují s počítačem, telefonují nebo diskutují.

Slabinou dokumentu je také jeho tematická roztříštěnost. Od reflexe současné mediální situace tištěných novin skáče libovolně přes představení novinářských provozních procesů až po více či méně rozvinuté příběhy jednotlivých redaktorů. Zkrátka a dobře, autoři se toho snaží říct až příliš na úkor soudržnosti a jednotného tahu na branku.

Není ani zřejmé, proč film sleduje dění v novinách v určitém časovém horizontu, konkrétně po dobu roku 2010, když zde není vývoj událostí nikterak důležitý. Hlavní důraz je naopak kladen na časově nezávislé výpovědi, komentáře a analýzy, což je daleko zajímavější. Ze života mediálního organismu můžeme vidět jen ukázkové fragmenty. Proto se také nabízí otázka, proč si tvůrci dokumentu vybrali zrovna New York Times, respektive jestli by nebylo lepší odpoutat se od konkrétního média a řešit problematiku soudobé novinařiny souhrnně.

Pro dokument je příznačná i obdivná nekritičnost. Redaktoři jsou rámováni do stereotypu svérázných intelektuálů, kteří bojují za zachování poctivé práce. Kromě krátké zmínky o jednom větším skandálu a vyhazovu dlouholetých zaměstnanců je navíc dokument až příliš smířlivý. „Žurnalismus je živý, zdravý a smělý,“ shrnuje situaci bývalý šéfredaktor New York Times Bill Keller. I přes trochu patosu a mírnou nerozhodnost však máme co do činění s aktuálním a velmi inspirativním dokumentem, který nabízí pohled pod pokličku fascinujícího řemesla.

Page One: Inside The New York Time

(Na titulní straně New York Times)
Režie: Andrew Rossi
Scénář: Kate Novack, Andrew Rossi
Kamera: Andrew Rossi
Sřih: Chad Beck, Christopher Branca, Sarah Devorkin
Hudba: Paul Brill
Hrají: David Carr, Sarah Ellison, Larry Ingrassia, Dennis Crowley a další
USA, 2011, 92 min.
Dokument byl uveden na festivalu Jeden svět 5., 7. a 10. 3. 2013