Tam někde venku archeologové nemožného hledají pravdu

Publikováno: Michal Večeřa Publikováno dne: 03. července 2013 Rubrika: Komiks | Komentář : 0

RECENZE – KOMIKS: Planetary 1: Do všech koutů světa a jiné povídky (Ellis, Cassaday) – MICHAL VEČEŘA –

Jméno Warrena Ellise není českému čtenáři úplně neznámé. Je autorem úspěšné cyberpunkové komiksové série Transmetropolitan, superhrdinského příběhu Iron Man: Extremis nebo komiksové předlohy pro důchodcovský akčňák Red. Vedle zmíněných psal mezi lety 1998 a 2009 i dvacetisedmidílnou sérii Planetary, jež byla několikrát nominovaná na Eisnerovu cenu.

Kniha, která před nějakou dobou vyšla v nakladatelství BB/art obsahuje vedle krátkého úvodu šest prvních sešitů z celé série. Planetary je v některých čtenářských ohlasech a dosavadních recenzích srovnáván se seriálem Akta X. Pokud bychom se na toto srovnání pokusili podívat detailněji, tak zjistíme, že sice lze nalézt jisté podobnosti, ale ve výsledku je Planetary mnohem komplexnější. Styčné body Ellisova komiksu s Akty X lze nalézt především na žánrové a tematické rovině. Detektivní příběhy s mysteriózním nádechem v obou případech narušují zdání světa, v němž na všechny problémy existuje nějaké racionální vysvětlení. Znejišťující je navíc také tajemné prostředí, jež svědčí konspiračním teoriím – v Aktech X do vyšetřování zasahuje tajemný muž s cigaretou, kdežto v komiksu zase není jasné, kde a jak se vzala agentura Planetary (včetně toho, kdo přesně za ní stojí).

Pokud bychom si vzali první řadu Akt X, tak v ní divák může sledovat krátké uzavřené příběhy, v nichž se vždy postupně buduje napětí tím, jak postupuje pátrání. Postavy jednotlivých dílů se s výjimkou hlavních vyšetřovatelé ve fikčním světě už znovu neobjevují. Povídkám z cyklu Planetary chybí klasická zápletka, dějové komplikace a následné rozuzlení, místo toho jde o jakési fragmentární črty, jež pozvolným vyprávěním budují povědomí čtenáře o fikčním světě. Postupného vývoje postav a děje a navazování na předešlé události se čtenář alespoň v náznacích dočká de facto až v posledních dvou sešitech. To ale nemusí být nutně vnímáno negativně, i přesto jde totiž o působivé příběhy, které vedle toho, že nabourávají zdání racionálně vysvětlitelného světa, tvoří spíše předehru k tomu, co bude teprve následovat v budoucnu (přeci jen poté přišlo ještě dalších jednadvacet čísel).

V centru děje se nacházejí postavy tří vyšetřovatelů, kteří si říkají „archeologové nemožného“ a pracují pro tajemnou agenturu Planetary, přičemž se při své práci setkávají s obřími příšerami, duchy a dalšími nadpřirozenými jevy. To ale čtenáře už nevyvede z míry, vzhledem k tomu, že ani jedna postava z hlavního tria není obyčejným člověkem a má nějakou podivnou schopnost nebo vlastnost (třeba Bubeník dokáže mluvit s elektronikou a Elijáš Snow, byť na to nevypadá, je starší než sto let).

Pozvolný tok vyprávění je de facto neustále ozvláštňován odkazy na méně či více známé postavy z populární kultury. V povídce Ostrov se tak můžeme setkat s odkazem na japonskou Godzillu a doktor Alex Brass nápadně připomíná hrdinu americké pulpové literatury 30. a 40. let Doca Savage. V kapitole Do všech koutů světa Cassaday s Ellisem dokonce nakreslili tým superhrdinů, který nepopiratelně odkazoval na Justice league ze světa DC, přičemž autoři k nakreslení hrdinů nevyužili ani jednu z jejich obvyklých rekvizit a kostýmů.

Nejzásadnější otázka v tuto chvíli, kdy máme v ruce začátek celé série, zní: Jak bude komiks dál pokračovat? Bude vyprávěn podobným způsobem, nebo jednotlivé příběhy začnou sledovat nějakou konkrétní dějovou linku? To se můžeme dozvědět už brzy, protože druhý díl Planetary pomalu klepe na dveře.