Cesta odnikud nikam

TÉMA – VLAKY: Pociąg (režie: Jerzy Kawalerowicz, 1959) – BARBORA SLEZÁKOVÁ –

O cestě nočním vlakem, kdy se protnou osudy pasažérů jednoho lůžkového vagonu, vypráví film polského režiséra Jerzyho Kawalerowicze1, prozaicky nazvaný Vlak (Pociąg, 1959). Snímek byl natočen na konci padesátých let minulého století, kdy se v evropské kinematografii datuje počátek moderního filmu, jenž se vyznačoval oproti dosavadní produkci odlišným pojetím postav a narativními a stylovými proměnami.2 Kawalerowicz se díky Vlaku stal ve své zemi průkopníkem nově nastupujícího trendu ve filmové tvorbě a ve spojitosti se zmíněným snímkem bývá označován za prvního moderního polského režiséra.3

V době svého uvedení nebyl Vlak u domácího publika a kritiky přijat příliš pozitivně. V soudobé polské kinematografii byl dominujícím žánrem válečných film,4 a tak snímek, ve kterém se námětem stala každodenní realita, tehdy nezaujal. Naproti tomu v západní Evropě, kde byl moderní film na vzestupu,5 Kawalerowiczův snímek s nadšením přijali.6

Děj Vlaku začíná na nádraží, kde na nástupiště postupně přicházejí cestující. Zde se setkáváme s rozmanitou skupinou pasažérů. Vedle starého kněze, kterého doprovází jeho kolega na pouť, se jedná o právníka, který nejraději poslouchá sám sebe, manželský pár jedoucí k moři na dovolenou nebo tajemnou mladou ženu,7 kterou pronásleduje mladý muž.8 Tyto rozdílné postavy vytváří pestrou mozaiku a jsou obrazem soudobé společnosti.

Z pasažérů je největší pozornost věnována vysokému muži ve středních letech, kterého ztvárnil významný polský herec Leon Niemczyk.9 Setkáváme se s ním poprvé na začátku filmu, kdy spolu s ostatními cestujícími nastupuje do vlaku. Od počátku je jeho chování ve srovnání s ostatními podezřelé. Působí zamlkle a něco ho tíží. Po úvodní peripetii, kdy nemůže při nastupování najít lístek, je ochoten přijmout i skutečnost, že musí sdílet kupé určené pro muže s výše zmíněnou mladou ženou, která odmítá odejít, jen aby učinil za dost zvědavosti ostatních cestujících, kteří se zájmem sledují rozruch kolem této situace.

Ve filmu jsou lehce načrtnuty charaktery jednotlivých postav, ale ve skutečnosti o nich prakticky nic nevíme a až na pár osob nám ani nejsou známa jejich jména. S výjimkou muže, jenž trpí nespavostí po zážitcích z koncentračního tábora, nám zůstává i jejich minulosti skryta a my je posuzuje pouze na základě jejich chování a promluv během jízdy vlakem. Mladá žena právníka se se svým mužem očividně nudí a touží po vzrušení, a proto se zájmem sleduje dění ve vedlejším kupé a nechce, aby jí něco uteklo. Naproti tomu muži v uličce zaníceně debatují s mladým knězem o víře či o vině a nevině uprchlého vraha. Jednotlivé situace a mikropříběhy, které se během cesty odehrávají, vytváří plastičtější obraz o dění ve vlaku a svou banálností a všedností navozují pocit nedějovosti. V této spojitosti se stává patrným i satirické vykreslení maloměšťáctví. Kawalerowicz používá ve filmu minimalistické narativní prostředky, pomocích nichž rozvíjí jednotlivé příběhy. Např. vznikající vztah mezi námořníkem a mladou dívkou sedící naproti sobě v uličce je podán jen prostřednictvím několika záběrů.

Střídmě pracuje i se stylovými prostředky. Úzce vymezené prostředí vlaku je povětšinou snímáno s velkou hloubkou ostrosti. Rozhovor se odehrává v jednom záběru a v různých jeho plánech jsou rozmístěni, mnohdy namačkáni jednotliví aktéři, kteří vedou dialog. Záběry jsou doslova přeplněny, a tak se v nich objevují spolu s postavami okolní předměty, jako jsou dvířka od kupé či lůžka. Mnohdy kvůli tomu ani není vidět celá tvář postavy. Jako by nám paradoxně v blízkém záběru, kdy se máme možnost identifikovat s aktéry, bylo v tomto kontaktu zamezeno. Tento způsob snímání spolu s použitím kontrastního svícení umocňuje pocit stísněnosti a klaustrofobní atmosféry.

Hlavní dramatickou linií filmu je kriminální zápletka. Konkrétně jde o pátrání po uprchlém vrahovi, o němž se poprvé dozvídáme na začátku snímku z rozhovoru cestujících. V průběhu Vlaku toto téma několikrát pasažéři mezi sebou rozebírají, čtou si článek v novinách a při podivném chování zmíněného muže ve středních letech začnou rozvíjet teorie, jestli uprchlým vrahem není právě on. Zpočátku jsme vedeni k tomu, abychom si stejně jako oni připustili tuto možnost.

Kriminální zápletka začne gradovat ve chvíli, kdy do vlaku přistoupí policie s tím, že se hledaný pachatel má nacházet v lůžkovém vagonu, konkrétně v kupé, které je nucen sdílet onen muž s mladou ženou. Jeho zatknutí pak mezi cestujícími vyvolá vlnu vzrušení a zvědavosti. S trochou náhody, kdy mladá žena chce vyřešit situaci s mladíkem, který ji pronásleduje, rozpozná mezi pasažéry v druhém voze muže, který ji prodal lístek do lůžkového vagonu a který by měl být oním hledaným zločincem. Od té chvíle začíná hon na vraha a k policii se s nadšením přidávají ostatní senzacechtiví cestující.

Následuje jediná scéna ve filmu odehrávající se mimo prostředí vlaku či nádraží, kdy se po zatažení ruční brzdy vrah snaží utéct. Oproti stísněnému prostoru vlaku má tato noční scéna až jistý surreálný nádech. Vlak zastavil uprostřed polí a z dálky se ozývá jen štěkot psů. V potemnělé a pusté krajině pouze na horizontu rozeznáváme svítící okna vlaku. Doposud úzce vymezený prostor vagonů tak vystřídá rozlehlá pláň, která v nás ale svou opuštěností spíše vyvolává pocit tísně.

Rozzuřený dav se jako zvěř žene za vrahem. Mezi nimi poznáváme cestující z lůžkového vagonu, kteří v anonymitě skupiny dávají naplno průchod svým emocím. Zločince pronásledovatelé dostihnou na hřbitově, kde se do tmy tyčí kříže náhrobků. Když se kolem vraha kruh uzavře a lidé se na něho vrhnou, ztrácejí svou tvář a stává se z nich pouze anonymní masa, která pronásledovaného zcela pohltí. Tato bezejmennost je navíc umocněna záběrem z totálního nadhledu, v honbě za zločincem tak všichni pomyslně ztrácejí svou tvář a nehledí na to, že už nestojí velký kříž, který byl opodál. Zpětně jsou si pak vědomi svého impulzivního chování, když v rozpacích couvají od zločince, který se nehýbe. Na krátkou chvíli začnou sami o sobě uvažovat jako o vrahovi a zpytovat své svědomí, dokud jeden z přítomných nezjistí, že muž je v bezvědomí. Policie pak ochromeného vraha odvádí pryč, neznámo kam, zatímco cestující si nadšeně sdělují zážitky z právě prožitého dobrodružství či se potichu vracejí do vlaku.

Tato událost každého cestujícího poznamenává odlišně a celkově je cítit jisté napětí. Na původně podezřelého muže působí tento zážitek s vrahem katarzně a vůči své spolucestující z kupé se stane otevřenějším. Řekne jí o mladé ženě, která se pokusila o sebevraždu a která přes všechny jeho snahy jako lékaře zemřela chvíli před odjezdem vlaku, čímž se jí chce omluvit za své dosavadní chování. Protože se díky ní zbavil podezření, že je uprchlým vrahem, pomůže této mladé ženě, aby ji mladík, který se s ní všemožně snaží spojit, nechal na pokoji. Na další zastávce z jejich kupé vyhlédne oknem namísto očekávané ženy doktor a mladý muž zaraženě sleduje vzdalující se vlak, do kterého už znovu nenastoupí, v domnění, že se jedná o jejího milence, kvůli kterému ho nejspíše nechala. Oba si uvědomují pocit nenaplnění a prázdnoty ve svých vztazích, ale žádné řešení ze situace nevidí.

V úzce omezeném prostoru vlaku mezi cestujícími vznikají určité vztahy, avšak ty existují pouze po dobu jízdy. S přijetím do konečné stanice vše končí a každý z nich se vydává svým směrem. Zatímco na doktora na nádraží čeká jeho manželka, mladá žena odchází podél pobřeží neznámo kam a její osud zůstává otevřený. Pocit prázdnoty, který po jejich společné cestě zůstal, je pak umocněn záběry na prázdná kupé odjíždějícího vlaku, a tak s koncem cesty nepřichází vytoužené naplnění. Melancholický ženský popěvek, který zaznívá v průběhu filmu, slyšíme i na konci se stejnou naléhavostí v hlase.

Jerzy Kawalerowicz si ve snímku Vlak zvolil všednodenní situaci, jakou je cesta vlakem, aby na jejím pozadí vytvořil obraz společnosti s nejrůznějšími náladovými nuancemi. Nejednoznačné vyznění a otevřený konec pak posilují celkovou atmosféru filmu, v němž převládá pocit nenaplněnosti a zklamání z nešťastných vztahů. Cesta, na kterou se pasažéři na počátku vydávají, tak pro většinu z nich nemá cíl.

Vlak (Pociąg)

Režie: Jerzy Kawalerowicz
Scénář: Jerzy Lutowski, Jerzy Kawalerowicz
Kamera: Jan Laskowski
Střih: Wieslawa Otocka
Hudba: Andrzej Trzaskowski
Hrají: Leon Niemczyk, Lucyna Winnicka, Zbigniew Cybulski, Teresa Szmigielówna, Helena Dabrowska, Ignacy Machowski, Roland Glowacki a další
Polsko, 1959, 99 min.

Literatura:
KOVÁCS, András Bálint. Screening Modernism: European Art Cinema, 1950–1980. Chicago and London: The University of Chicago Press, 2007.