Ovládaný Press Start

Press Start neboli interaktivní zábava pro filmové diváky a hráče videoher je na 25fps téměř jako doma. Informali jsme vás o předchozích dílech, které byly zaměřeny postupně na historii a současnost videoherních žánrů: adventury (23. 6. 2011), fps hry (12. 1. 2012), následovalo téma smrt a násilí ve videohrách (31. 1. 2013). Všechny dosud proběhlé akce se setkaly s pozitivním diváckým ohlasem a nejinak tomu bylo v případě čtvrtého dílu. Ten se konal 6. června od 21 hod. tradičně v kině Bio Oko a nabídl přednášky trojice zajímavých hostů na téma ovládání (nejen) videoher.

Jako první přišel na řadu Michal Rybka, herní publicista, odborník na herní periferie, jehož sbírka je součástí Alza muzea. Ve svém příspěvku na téma „Evoluce ovládání videoher“ přiblížil, k čemu herní periferie slouží a názorně ukázal a vtipně okomentoval, co bylo během let v této oblasti uvedeno na trh. Od úplných začátků – kdy zmínil mj. i film Colossus: The Forbin Project (1970), ve kterém se dva počítače rozhodly vyřešit problém lidstva –, se dostal k mnoha funkčním (joystick Speedy Competition Pro) a inovativním (A4 Tech G100) periferiím, ale taky k celé řadě „ukázek šílenství“ (myš Razer Naga, Strategic Commander ad.). Celý problém herních periferií podle Rybky spočívá v tom, že intenzivně hrají tři kategorie lidí: děti, nezaměstnaní a profesionální hráči. První dvě skupiny si zajímavé výstřelky nemohou dovolit a třetí skupině nezáleží na tom, jak periferie vypadá, podstatná je reakční doba. Drtivá většina hráčů na PC při hraní používá základní generickou klávesnici a myš, hráči na konzolích používají základní ovladač. Takže myš s vlastním procesorem a programovatelnou klávesnici s obrazovkou od firmy Logitech (viz obrázek) opravdu neupotřebí. Přesto tvůrci přicházejí s bizarními nápady, které leckdy slouží svou nepraktičností a zvláštním vzhledem jen k pobavení hráčů.

Vtipný předěl mezi první a druhou částí večera obstarala ukázka z drsně humorného chirurgického kousku Surgeon Simulator, která diváky připravila na následující zajímavý pohled na ovládání, tentokrát z perspektivy renomovaného kardiochirurga. MUDr. Štěpán Černý, CSc. MBA, primář kardiochirurgického oddělení Nemocnice Na Homolce, v rozhovoru s Pavlem Dobrovským přiblížil historii telemanipulační technologie a osvětlil, jakým způsobem funguje operační systém da Vinci, který je k pacientovu tělu šetrnější než samotný chirurgický zákrok bez robotické pomoci. Černý prozradil, že ze strany chirurgů byla velká poptávka po haptické odezvě, ale ukázalo se, že i bez ní je možné provést úspěšnou operaci, protože hmat je vykompenzován zejména zrakem; trojrozměrný obraz umožní velmi dobrý odhad operačního pole. Na závěr Černý vyslovil domněnku, že se za dvacet let nebude diskutovat, zda robotika v medicíně ano, či ne. Jen není jasné, jak bude koncept vypadat nadále. Na druhou stranu se neposuneme k čisté robotice, zůstaneme u  telemanipulační chirurgie a představa, že robot bude provádět celý zákrok sám, zůstane v rovině sci-fi.

Jako poslední přišel na řadu Andrej Boleslavský z organizace CIANT se svým příspěvkem „Od vývoje her k ovládání umění“. Boleslavský zkoumá nové technologie a zapojuje je do umění, jeho první prací pro CIANT byla sada herních modifikací Army, posléze se posunul k použití herních technologiií naprosto jiným způsobem. Právě Armu využil pro pozoruhodný projekt CATCH Verticalizer, díky kterému mohou lidé s postižením pohybového aparátu rehabilitovat a zároveň se procházet virtuální hyperrealistickou krajinou Army 2, zbavenou veškerých bojových „úkazů“. Se zajímavým projektem přišly Hannah Perner-Wilson a Mika Satomi – jejich masážní interface (vesta) Massage me promění vaše záda v gamepad, takže o interakci mezi přáteli či partnery není při hraní nouze. Je škoda, že Boleslavský nepředstavil více do hlouby jak své vlastní zajímavé projekty, tak projekty dalších pozoruhodných tvůrců. Velmi zajímavá prezentace, kterou Boleslavský ovládal mávnutím ruky, mohla být klidně o 15 minut delší.

Před samotnou akcí i po ní si mohli zájemci před Okem i u vstupu do kinosálu vyzkoušet staré herní automaty s nejrůznějšími druhy ovládání. Výběr byl pestrý: Galaxian, Centipede, Turbo, Hang On, D-Day a další. Mým osobním favoritem se stal první jmenovaný. Při urputném kvedlání a mačkání jsem si málem způsobila úraz ruky, a tak mě napadlo, že je asi dobře, že jsem už tyhle arkádové časy nezažila. Určitě bych mašinu nakrmila pořádnou hromadou peněz. Ještěže v onen pressstartovský večer to bylo zdarma… Tohle byl tedy rozhodně povedený bonus, který přidal celé akci na interaktivitě a zábavnosti.

Čtvrtý Press Start byl ovládaný, ovládnutý i celkově zvládnutý. Do konce roku slibují tvůrci další pokračování. Nechme se překvapit, jaké téma vyberou…

Foto: Dita Havránková
Náhledová fotografie: Jaro Dufek