Pohled do propasti

Publikováno: Jaroslav Stuchlý Publikováno dne: 12. října 2013 Rubrika: Komiks | Komentář : 0

RECENZE – KOMIKS: Punisher MAX: Vdovy (Garth Ennis & Lan Medina) – JAROSLAV STUCHLÝ –

Zločin je jako rakovina, sděluje čtenářům Garth Ennis. I když se jej pokusíš vyhladit, vždycky někde něco zhoubného zůstane. Po vynikajícím Muži z kamene, v němž zavedl Punishera do Afghánistánu, stvořil populární comicsový scenárista další silný příběh. Vyprávění o pěti mafiánských vdovách, jejichž předrahé chotě Frank Castle během svého osamělého křižáckého tažení za spravedlností nemilosrdně zlikvidoval, by se na první pohled mohlo jevit jako vítané odlehčení série. Punisher a skupina pěti “zoufalých manželek”? Zábavné.

Ennis ovšem z námětu vytěžil jeden z nejtemnějších a nejbrutálnějších příspěvků do portfolia muže s lebkou na tričku.
Zajímavé je, že svého hrdinu drží tentokrát docela zpátky. Na začátku sice Frank udělá sirotky z dětí, s nimiž rodiče ve sklepě vyváděli hodně ošklivé věci, ale pak se pozornost upře na úplně jiné postavy. Pětice vdov se vzájemně zrovna “nemusí”, ovšem když jde o ukojení pomstychtivosti, dokáže chvíli táhnout za jeden provaz. Instinktivně se jim podaří vyhmátnout Punisherovu slabinu a na ní založí svůj plán. Ennis skrze jejich uvažování přímo poukazuje na jeden z často opakovaných žánrových momentů: když má padouch hrdinu na lopatkách (v hledáčku zaměřovače) a stačí ho už jen dorazit, zaváhá. Jako kdyby smrtí nenáviděného protivníka ztratil i část sebe samého nebo snad to, co dávalo jeho životu smysl. (V bondovkách se navíc začne vytahovat, případně prozradí celý svůj ďábelský plán a prožvaní se až k vlastní zkáze.)
Punisher tohle váhání nezná, rovnou zabíjí, a proto z konfrontací vychází vítězně.

A pak je tu detektiv Budiansky, který právě zastřelil školáka. I když tohle děcko mělo v rukou zbraně a právě pálilo ve zdech výchovně vzdělávacího ústavu do svých kantorů a spolužáků, politická korektnost velí dát mu pořádně za uši. Třeba užitečným pohovorem s psychoterapeutkou. Navíc si v případu vdovy vs. Punisher dá na rozdíl od kolegů rychle dvě a dvě dohromady, čímž se stane pro tyhle fúrie velmi nebezpečným.

Jádro vyprávění však tvoří příběh Jenny. Tajemná žena, která se zvláštně chová, divně vypadá, zná všech pět vdov a… Punisher jí taky zastřelil manžela. Pátý sešit, který vysvětluje její minulost, současný stav a motivaci k jednání bez rukaviček, je sestup do dalšího kruhu pekla a zároveň jediný komplexní ženský charakter v dosavadním vývoji Ennisovy série Punisher MAX.
Frank Castle, Jenny i Budiansky se dívají do propasti. Když se propast zadívá na ně, jeden z nich mrkne. Pro někoho ještě existuje naděje normálně žít.

Bohužel, osmý díl Punishera není dokonalý. Může za to kresba filipínského výtvarníka Lana Mediny. Jeho styl lavíruje někde mezi Dougiem Braithwaitem (skvělá Matička Rus) a rozvernějším Goranem Parlovem (průměrná Barracuda). Málokdy však zaujme nějakou promyšlenější kompozicí a co je vůbec nejhorší, občas se zdá, že má problém s lidskou anatomií.

Čtenář už si zvykl, že často používaným rozvržením políček na stránce Punishera je zhruba pět širokoúhlých obrázků, Medina tlačí na pilu se šesti, v extrémním případě i sedmi políčky, což ale není působivější, spíše roztříštěnější a nepřehlednější.

Pod Ennisovou scenáristickou taktovkou se Punisher v této temné, násilné podobě MAX dotýká současného světa a některých jeho problémů s naléhavostí a větší realističností, než je v comicsech zvykem. Pro mnohé může jít až o nesnesitelný zážitek. A to nejen kvůli vulgární mluvě a množství krve na baseballové pálce.