FINÁLE 2014: (nejen) slavnostní zakončení

Publikováno: Vladimir Lacena Publikováno dne: 05. května 2014 Rubrika: Festivaly a přehlídky, Český film | Komentář : 0

FESTIVALY: Finále Plzeň – VERONIKA ZÝKOVÁ, foto: VLADIMÍR LACENA –

Ještě než se dostanu k poslednímu festivalovému dni a slavnostnímu zakončení, musím zmínit několik pátečních projekcí. Zhlédla jsem dva vydařené filmy uplynulého roku: snímek opravdu evropských parametrů, koprodukční Klauny Viktora Tauše a Krásno Ondřeje Sokola. Nabitý sál očekával účast režiséra druhého jmenovaného filmu, ale ten se musel podle Martina Fingera věnovat čerstvě narozeným deseti koťátkům. V praxi to znamenalo, že se vydal do Těšína na paralelně probíhající Kino na hranici / Kino na granicy. Bylo by opravdu skvělé, kdyby tyto dvě akce příští rok nekolidovaly.
Tvůrci Krásna se zjevně inspirovali u Martina McDonagha a jemu podobných a vytvořili černohumorný příběh, který diváci a divačky přijali a smáli se i v momentech, které jsem osobně považovala za mrazivé. Jako by nestačili „přešaltovat“ tehdy, když film přepnul z komedie na drama. Nebo byl smích spíše projevem šoku z dané situace. Film je přes řadu humorných momentů velice temný, nekompromisní závěr je skutečně ojedinělý.

Robert Kirchhoff přijel představit svůj oceňovaný dokument Kauza Cervanová, který se vyznačuje jednostranným pohledem dokumentaristy, ten zjevně straní odsouzeným a klade silné argumenty a autority ve prospěch těchto mužů, jejichž vinu po letech znovu prokázala slovenská justice (detektor lži, autorita Otakara Motejla ad.), takže divák je nejen znejistěn, ale má i tendenci uvěřit v nevinu odsouzených a tomu, že skutečný vrah je tam „někde venku“. Dokument je zároveň filmařsky propracovaný.

Ještě zásadnějším zážitkem bylo druhé zhlédnutí dokumentu Kateřina Šedá: Jak se dělá mýtus Jana Gogoly ml. a zejména následná diskuze s tvůrci. Film zachycuje tři akce známé umělkyně: nezamýšlené zapojení rodinného příslušníka, který s největším počtem hlasů stává „Líšeňským profilem“, a tedy i jakousi celebritou, přesun obyvatel Bedřichovic u Brna a jejich aktivit do Londýna před Tate Modern a také akci Dejte mi svátek!, během níž vyplácela obyvatelům Bedřichovic minimální mzdu za to, že nepracovali (kromě hodinové pauzy, která sloužila k práci) a místo toho. Na ČT nedávno běžel odlišný sestřih dokumentu s názvem Kateřina Šedá: Jak se dělá svátek. Po projekci tvůrci upozornili na to, že v dokumentu jsou i scény, kdy je vidět, že odezva na některé části akce Líšeňský profil je ze strany obyvatel malá. Knihu Aleše Palána Jmenuješ se Josef Šedý prý obyvatelé otevřeně neocenili, i když jde o graficky i obsahově vydařené dílo, které obsahuje hodně společných vzpomínek.
Určitě nejednomu divákovi přišla na mysl otázka, jestli pan Šedý stále má v Líšni videopůjčovnu – vzhledem k tomu, že tento byznys už prakticky zcela zanikl. Od tvůrců jsme se dozvěděli, že svou kompletní kolekci prodal a tento historický moment (konec videopůjčovny) mohl být také zařazen do dokumentu, ale nakonec se tam neobjevil. Níže doporučujeme tematicky zpřízněné video.

Úplně poslední projekcí, kterou jsme měli možnost na Finále vidět, byl pozoruhodný slovinský dokument Karpopotnik, který přijel představit jeho režisér Matjaz Ivanisin. Této poctě jedné z největších osobností slovinské kinematografie, režiséru a kameramanovi Karpo Godinovi, a také dalším slovinským filmům uvedeným během Finále se budeme věnovat v samostatném článku.

Nyní už k samotnému zakončení, které se poprvé odehrálo na fakultě umění a designu Ladislava Sutnara. Večerem provázel pohotový a pohodový Jakub Žáček a přenos obstarala ČT art. Údajně došlo k nespecifikované technické poruše v momentě, když hovořil Zdeněk Tyc, jehož snímek Jako nikdy dostal dvě ocenění (za nejlepší film – od mezinárodní i studentské poroty). To zavdalo příčinu spekulacím o cenzuře. Bylo by opravdu absurdní, kdyby Česká televize cenzurovala tento tzv. zpožděný přenos, během kterého si Tyc do bývalého vedení ČT rýpnul. Řekl zhruba toto (volně parafrázuji podle paměti): Ještě předtím, než do ČT přišel pankáč Maxa, seděl na poradách člověk, který nás vždycky vyhodil se slovy: Proč bychom měli točit takovou depku? (Aktualizace: Přesné a plné znění toho, co režisér Tyc říkal, si můžete poslechnout v 69. minutě i-vysílání.)
Doufejme, že díky těmto cenám se filmu dostane větší pozornosti, kterou si rozhodně zaslouží. Není to film, na který by se dívalo lehko, ale rozhodně by měl být viděn, protože z uplynulého roku patří mezi to nejlepší. Porota se rozhodla udělit také zvláštní cenu, a to snímku Pojedeme k moři.

V kategorii dokumentů byly uděleny 4 ceny: tu za nejoriginálnější dokument pro tvůrce do 35 let získala Parta Analog Martina Duška, snímek, jenž byl uveden na Finále v předpremiéře a před několika dny byl odvysílán. Cenu za nejoriginálnější dokument pro tvůrkyni do 35 let získala Linda Kallistová Jablonská za Počátky. Hlavní cenu získala Velká noc Petra Hátleho, která diváckou obec rozdělila na dvě poloviny, přičemž já patřím k té, jejíž odezva byla „vlažnější“. Studentská cena připadla dokumentu Gadžo Tomáše Kratochvíla z cyklu Český žurnál.

Nově udílené TV ceny dostali nepřekvapivě tvůrci toho nejlepšího, co v daných žánrech vzniklo. Převzít si ocenění v kategorii komedie přišla početná, převážně herecká delegace Čtvrté hvězdy. Připomeňme, že ani Čtvrtá hvězda to neměla v ČT jednoduché a synopse, obsazení apod. ležely ve veřejnoprávním šuplíku 2 roky. V kategorii drama zvítězil Cirkus Bukowsky, ten si ocenění bez debat také zaslouží. Jen doufám, že se tvůrci úspěchem nenechají příliš ukolébat. Přece jen Cirkus Bukowsky má k těm opravdu kvalitním zahraničním krimi seriálům a sériím stále dost daleko co se propracovanosti postav a gradaci děje týče, i když v technické rovině se jim může rovnat.

Kompletní seznam všech oceněných si můžete projít pod fotogalerií níže.