Portréty duše Joachima Lafosseho

Letošní přehlídka CineBenelux, která se odehrála ve dnech 16.–18. 5. ve Veselí nad Moravou, věnovala sekci Talent belgickému režisérovi a scenáristovi Joachimu Lafossemu. Důvod, proč lze tohoto tvůrce označovat nejen v kontextu festivalu, ale vůbec v měřítku evropské filmové produkce za talentovaného, tkví především v jeho vybroušených psychologizacích postav a v aktuálnosti témat, jichž se jeho filmy dotýkají.

Joachim Lafosse se narodil roku 1975 v Uccle v takzvané bruselském „quartier bourgeois“. Na poli filmu debutoval a uspěl v roce 2001 krátkometrážním snímkem Tribu. Následně však zažil neochotu ze strany producentů a těžkosti spojené s procesem dalšího natáčení. Právě tuto autobiografickou podobu zachycuje jeho snímek Co vám dělá radost (2006). Mladý režisér Fabrizio zažívá propad v pracovním, ale i osobním životě. Tento film zachycuje pozadí natáčení filmů, karikuje producentské balamucení, ale nahlíží i do samotné duše režiséra a přibližuje osudové ženy, které právě do jeho niterného světa zasahují.

Ženským hrdinkám obecně věnuje Lafosse ve svých filmech široké pole působnosti. Dokazuje to mimo jiné další film z roku 2006 – Soukromý majetek. Rozvedená matka Pascale žije jen se svými dvěma syny. Otce nechce za syny pouštět a využívá pouze jeho finanční podpory. Dospívajícím chlapcům chybí pevná ruka, matka výchovu nezvládá. Udržuje ale se svými syny velmi otevřený, místy až intimní vztah. Nevadí jí se před nimi odhalovat, sprchovat se, nechává je, aby s ní jednali natolik otevřeně, až to působí, jako by byla jednou z jejich stejně starých spolužaček. Zároveň ji však jejich bezprostřednost, pubertální vtipy a nesamostatnost pozvolna dovádí k šílenství. Útěchu se snaží najít v náruči poblíž žijícího kuchaře a sní o společném přestěhování se. S tím se však její synové nedokážou smířit. Rodina se dostává do začarovaného kruhu frustrace a neschopnosti komunikovat. Soukromý majetek je dramatem „antihollywoodského typu“. Nenalezneme zde žádné patetické tóny smyčce v hudebním podkresu či vyprávění podporující beaty. Světlo je přirozené a poukazuje na všednost dění. Kamera je místy statická, vyčkává na emocionální doznění situace. Prostředí domu působí svíravě až klaustrofobicky. A přestože všechny ty sžíravé emoce a hloupé řeči chlapců tolik rozčilují, jsou reálné až do svého chladnokrevného morku kostí.

Na takovéto psychologické prokreslenosti si Lafosse zakládá. Zároveň přiznává, že pracuje s emocemi, které diváky vystavují úvahám o tom, kde leží hranice morálky, lidskosti a konvencí. Nejinak je tomu u Soukromých lekcí (2008). Dospívající Jonas zažívá životní zklamání. Zjišťuje, že nikdy nebude dost dobrý na to, aby dosáhl profesionálních úspěchů v tenise, zároveň se veškerý čas, který doposud tomuto koníčku věnoval, negativně odráží v jeho studijních výsledcích. Budoucnost se jeví černě. Tato zdánlivě jednoduchá linie příběhu však není vším, na co režisér sází. Psychologické drama o křehkém období dospívání je v Lafosseho pojetí protknuté také perverzí, sexem a podivnými vztahovými liniemi. Jednoduše by se dal snímek popsat jako znepokojivá soukromá lekce zvrácenosti. Režisér tedy opakovaně naráží na problematiku zmiňovaných morálních hranic a dospívání. Zároveň reviduje téma komplikovaných rodinných vazeb, kterému se věnoval ve snímku předchozím.

Posledním natočeným filmem v Lafosseho tvorbě je Přijít o rozum (2012). Snímek vychází ze skutečné události. Ta stejně jako v realitě, tak ve svém filmovém zpracování mrazí svou syrovostí. V hlavní roli zde stojí zlomená matka, obdobně jako v Soukromém majetku. Je svírána dvěma mužskými elementy, její individualita je zadupána, soukromí potlačeno. Tato pozice je paralelou k situaci, ve které se nacházejí kolonizované oblasti. Belgičan Lafosse pochází ze země, která byla svého času jednou z koloniálních mocností. Zná tedy zprostředkovaně onu neschopnost koloniálních zemí emancipovat se, tu zde převádí do vztahové roviny filmových postav. Mounir – Murielle – André, trojúhelník plný vzájemné závislosti, nevyřčeného erotického napětí, ale i explicitních sexuálních prožitků. Trojúhelník, který se vzdaluje lásce a přibližuje vyděračským vazbám typu: „Pomůžu jen tehdy, když se mnou zůstanete.“ Trojúhelník starající se o více a více dětí a zapříčiňující, že se Murielle zbavuje veškerých předchozích společenských statusů a stává se pouhopouhou matkou.1

Všechny Lafosseho filmy tedy staví na rovině vzájemné lidské závislosti. Pokud se ponoříte do jejich nevyřčených hlubin, možná se stanete závislými také.