Děsivé radosti pro zkušené a odrostlé

Publikováno: admin Publikováno dne: 06. prosince 2015 Rubrika: Komiks | Komentář : 0

RECENZE – KOMIKS: Děsivé radosti (Michal Suchánek, Ondřej Neff) – JAROSLAV CHOUN –

Hned úvodem musím přiznat, že spisovatele Ondřeje Neffa považuji společně s Vladimírem Páralem a Milanem Kunderou za nejvýraznější představitele české literatury 20. a 21. století. K jeho románům Tma či Tušení podrazu jsem si v průběhu let vybudovat takřka citový vztah a nedám na ně dopustit, zejména díky Neffově schopnosti vykreslit charaktery postav, citu pro detail a umění pohrávat si se žánry. Stačí si vzpomenout na román Rekvalifikační kurz, který se na několika málo stranách změní z humoristického díla na horor a ještě stihne čtenáře mírně vydráždit lehce erotickou pasáží.

Schopnost provokovat a poukazovat na více či méně aktuální problémy společnosti je pro tvorbu Ondřeje Neffa typická a ani komiks s lákavým názvem Děsivé radosti není výjimkou. Jedna z vět na zadní straně přebalu prohlašuje, že ve srovnání s ním bude čtenáři připadat kontroverzní román Padesát odstínů šedi jako obyčejná šeď, kteréžto tvrzení není v žádném případě pouze laciným tahem vydavatele, jak k dílu přitáhnout pozornost. Pokud hledáte vhodný dárek pro své dítko, které zajímají komiksy, tak se rozhodně porozhlédněte někde jinde. Děsivé radosti do rukou mladším čtenářům v žádném případě nepatří, pokud tedy nechcete, aby si obohatili slovní zásobu o vulgární synonyma pro pracovnici veřejného domu, obsah jímky či mentálně nevyspělého člověka. Ze všeho nejvíc Děsivé radosti atmosférou i vizuálním stylem připomínají film Heavy Metal a stejně jako v něm ani zde vedle vulgarity není nouze ani o erotiku a násilné scény.

Ilustrátor Michal Suchánek oznámil svůj záměr zpracovat některé ze svých nejoblíbenějších povídek otce českého sci-fi do komiksu již před několika lety v rozhovoru pro týdeník Reflex. Po celém projektu se však slehla zem a teprve po několikaleté odmlce se první dokončené kresby z něj objevily z iniciativy Suchánkovy přítelkyně Alžběty Trojanové (známé z redakce časopisu SCORE či televizního pořadu Re-Play) na webové stránce Reddit, kde sklidily obrovskou vlnu pozitivních reakcí a vyvolaly zájem nejen českých, ale i zahraničních příznivců komiksové tvorby a především distributorů. Cestě díla na pulty knihkupectví tak již nic nebránilo.

Po otevření sešitu a otočení několika prvních stránek jsem byl mile překvapen a málem jsem radostně zvolal: „Ano, to je přesně ono!“ Z Děsivých radostí totiž přímo kape ona zvláštní a těžko popsatelná atmosféra, kterou musí znát každý, kdo přišel do styku s románem Hvězda mého života či výše zmíněným Tušením podrazu. Suchánek si pro převedení do komiksové podoby vybral trojici Neffových povídek, s nimiž jsme se již dříve mohli setkat v rámci sbírek Pravda o pekle a Vejce naruby. Druhá jmenovaná bývá často označována za to vůbec nejlepší, co se kdy na české sci-fi scéně urodilo, takže mé očekávání bylo velké.

Přesto mě Děsivé radosti od začátku do konce nepřestávaly příjemně překvapovat. Ať už neuvěřitelnou precizností, jež z každého okénka každé kapitoly přímo sálá a dává čtenáři důvod si všímat i těch nejmenších, na první pohled bezvýznamných detailů nebo neuvěřitelnou dospělostí, která vyrazí dech i těm nejzatvrzelejším rádoby intelektuálům, kteří tvrdošíjně prohlašují, že komiks je pokleslá zábava určená dětem a kulturním barbarům. Dost zajímavá mi přišla skutečnost, že všechny tři kapitoly knihy se alespoň lehce dotýkají aktuálních problémů, které se v současném světě řeší. Nevím, zda to byl tvůrčí záměr, nebo jestli dílo prostě vyšlo ve vhodnou chvíli, ale věřte, že ačkoli se všechny jeho části odehrávají v blíže nespecifikované budoucnosti, tak pravděpodobnost, že se minimálně jednou během čtení hluboce zamyslíte nad některou z aktuálních společenských otázek, je dosti vysoká.

Z předchozích odstavců by bylo možné nabýt dojmu, že Děsivé radosti jsou dokonalým komiksovým dílem. Tak tomu však úplně není.

Hlavním problémem Děsivých radostí je z mého pohledu stručnost, jež je místy zahnána až do úplných extrémů. Jistě, dílo je díky tomu svižné. Na druhou stranu však nemá šanci vyvinout si hlubší vztah k postavám a třeba závěrečná povídka tak kvůli tomu vyznívá poněkud do prázdna. Stejný problém jsem měl i s krátkými vsuvkami, jimiž Ondřej Neff vždy okomentuje právě skončenou kapitolu. Ty jsou zajímavě napsané a informačně hodnotné, proto mě mrzelo, že se u nich trochu více neodvázal a nerozepsal se o vzniku jednotlivých částí, podobně jako třeba v novém vydání knihy Zepelín na Měsíci. Chápu však, že v takovém případě by se z tohoto „bonusu“ stala majoritní část díla, což by jistě působilo přinejmenším úsměvně.

Michal Suchánek dokázal Děsivé radosti po několika letech příprav dotáhnout do konce a my tak máme šanci užít si po dlouhé době kvalitní komiksové dílo z našich končin, které je zaměřeno především na odrostlejší a zkušenější čtenáře. A pokud vám nebude vadit fakt, že se jedná o jednohubku, již zkonzumujete během chvilky, ale její dobrá chuť vám na jazyku zůstanete ještě notnou dobu, budete nadšeni.