Dál bojovat za svá práva

Trochu ve stínu Danielova světa Veroniky Liškové a K oblakům vzhlížíme Martina Duška, tedy dvou vítězů z Ji.hlavy1, zůstává další pozoruhodný dokument; Jáma Jiřího Stejskala je od listopadu ke zhlédnutí v tuzemské distribuci díky projektu Česká radost v českých kinech. Začátkem března ji budou moct zhlédnout diváci Jednoho světa, objeví se rovněž na festivalu goEast v německém Wiesbadenu (edit. 2. 3.: a také na Docudays US v Kyjevě).

Když byl v roce 2011 absolventský krátkometrážní film Jáma zařazen do výběru Czech Short Films vol. 3 a programu českých i zahraničních festivalů, vzbudil zaslouženou pozornost. Stejskal ve svém třiadvacetiminutovém dokumentu načrtl osudy rodiny Jurčenkových v čele s neústupnou Natašou. Ta žije v centru Kyjeva v zemědělské usedlosti obklíčené paneláky, které tam v hojném počtu vyrostly po rozpadu Sovětského svazu v roce 1989. Zatímco ostatní rolníci – ať už pod nátlakem či dobrovolně – přijali náhradní byty a jejich statky byly zlikvidovány, ona se odmítá vzdát práva na domov a půdu; od roku 1992 své přesvědčení hájí u soudů.

Energická Nataša je fascinující osobnost a její boj proti developerům je dostatečně nosným tématem. Bylo tedy logické, že Stejskal události rozpracoval do celovečerní podoby. Rodinu v průběhu let několikrát navštívil2 a svůj časosběrný dokument dokončil v rámci workshopu DOK.Incubator 2013.

Jámu obývá pestrá směs lidí. Kromě Nataši a jejích dvou manželů – současného Slávka a bývalého Michaila – jsou to dvě dcery (třetí, nejstarší žije v domě 20 km od Jámy), syn a nájemníci – mj. advokát, s nímž se Nataša seznámila při demonstracích, a křesťanský kazatel Víťa. Na usedlosti slepené z několika stavení chovají zvířata (prasata, kozy, slepice) a pěstují květiny a zeleninu. Co lze využít, to je zužitkováno. Pragmatická Nataša stanovuje jasná pravidla fungování rodinné komunity: alkohol a cigarety nesmí přes práh, kdo může, přispívá na chod usedlosti, a kdo vydělávat nemůže, tomu naopak platí ostatní. Je přísná, a zároveň laskavá. Díky své víře má sílu pokračovat, neztrácí optimismus a humor. Ten je v některých případech až škodolibý – třeba když si spolu s nejmladší dcerou Káťou dělá legraci ze Slávka, jenž je poněkud tragikomickou postavou; často vypráví o svých záchranných akcích, např. jak varoval Jelcina před jaderným ohrožením.

Jiří Stejskal je pozorovatelem, který diváka emocionálně nevydírá. To ovšem neznamená, že by jeho film postrádal silné momenty (příkladem jsou scény z TV show O životě, kde se Nataša a její prostřední dcera setkávají s nátlakem místo očekávané pomoci) nebo mu chyběl mu patřičný dramatický vývoj (ten je patrný ve vztahu Nataši a její dcery Káti). I když tušíme, že s obyvateli Jámy sympatizuje, zachovává si nestrannost. Prostor dostávají i různorodé názory sousedů – jedni si pochvalují pohostinnost, druzí si stěžují na zápach, jiní dění v Jámě pouze sledují dalekohledem z okna svého bytu (ostatně jakoby mimochodem vidíme, že někteří obyvatelé okolních panelových domů touží mít alespoň pár záhonů se zeleninou). Sami členové Natašiny rodiny se v názorech na budoucnost Jámy rozchází a je patrné, že kdyby nebylo jejího entuziasmu, všechno by bylo jinak.
Jáma podává důkaz o (ne)funkčnosti ukrajinského systému a každodenní boj se složitou situací v zemi, kde jsou u moci mafiáni. Dokument nevykresluje události kolem Majdanu, ale atmosféra, ze které vzešel, je patrná, například když bývalý manžel Nataši mluví o tom, že by to chtělo revoluci. „Lidé musí povstat.“ V neposlední řadě také hodně vypovídá o vypořádávání se protagonistů s otázkou tolerance odlišné víry.

Režisér se pohybuje v bezprostřední blízkosti Jurčenkových, vyobrazuje každodenní momenty na statku, doprovází Natašu k soudu nebo do kostela. Hudební podkres těchto scén (autorem hudby je Tomáš Háček) je nevtíravý, minimalistický (housle a kontrabas). V některých místech vystupuje do popředí hudba diegetická, ať už jsou to varhany v kostele, Kátina hra na klavír, autorské písně křesťanského kazatele Víti, který se doprovází na kytaru, či Slávkův osobitý přednes písně Krymský rokenrol.

Stejskal, který na filmu pracoval i jako kameraman, zachycuje objektivem velké celky fotografické kvality, když zabírá obří šedé paneláky obklopující jediné zelené prostranství, kterým je Jáma v době rozpuku jarní přírody. Je ostatně symbolické, že právě v tomto období samotný film končí – po zásadních událostech, které prověřily soudržnost rodiny a upevnily Natašino odhodlání nepřestávat v boji, mu dodává optimističtější tón.

Jáma

Námět, scénář, režie a kamera: Jiří Stejskal
Střih: Jakub Hejna
Hudba: Tomáš Háček
Účinkují: Natalija Dmytrivna Jurčenko, Kateryna Mychajlivna Jurčenko, Vjačeslav Anatolijevyč Veselov, Mychajlo Ivanovyč Jurčenko, Marija Mychajlivna Bilec, Teťana Mychajlivna Jurčenko a další
ČR 2014, 84 min.
Premiéra: 6. 11. 2014 (Verbascum Imago)